Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
61 C 68/2022-23
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 14 483,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky 4 483,06 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 23.9.2021 do 2.5.2022 zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 3.5.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 704 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky 4 483,06 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 23.9.2021 do 2.5.2022 zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 3.5.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 704 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 30.4.2022 ve znění doplnění ze dne 22.8.2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 14 483,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným dne 25.8.2021 uzavřela elektronicky prostřednictvím svých webových stránek webová adresa smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena žalobkyní prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od května 2021 do června 2021, výplatní pásky za období červen 2021 a prostřednictvím databází: EUCB, CEE, ISIR a Black List. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr do 22.9.2021 spolu se smluvním úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 2 283,06 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, ze smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 2 283,06 Kč a smluvní pokuty sjednané mezi účastníky v úvěrové smlouvě ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 23.9.2021 do 30.4.2022 ve výši 2 200 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 23.9.2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:
5. Žalovaný dne 25.8.2021 uzavřel se žalobkyní prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek webová adresa smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (viz smlouva o spotřebitelském úvěru), dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 276,16 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 006,90 Kč, celkem 12 283,06 Kč, do 28 dnů od odeslání finančních prostředků na bankovní účet žalovaného, tj. do 22.9.2021, neboť částka 10 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě dne 25.8.2021 (viz zkrácený výpis z účtu žalobkyně). Pro případ prodlení se žalovaný v úvěrové smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení s placením (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky (viz úvěrové podmínky). Žalovaný byl ve smlouvě o spotřebitelském úvěru identifikován m.j. rodným číslem, číslem mobilního telefonu, bankovním číslem účtu, číslem občanského průkazu a trvalým bydlištěm. Žalobkyně dále ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím fotokopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného (viz fotokopie občanského průkazu, viz fotografie žalovaného). Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena na základě výpisů z bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 1.5.2021 do 30.6.2021 (viz výpis z účtu), dle kterých konečný zůstatek na účtu ke dni 31.5.2021 činil mínus 766,23 Kč, disponibilní zůstatek včetně kontokorentu pak 3 282,50 Kč a konečný zůstatek na účtu ke dni 30.6.2021 činil 8 710,43 Kč, disponibilní zůstatek včetně kontokorentu pak 10 751,43 Kč. Z výpisů z účtu za oba dva měsíce soud dále seznal, že žalovaný opakovaně čerpal kontokorent a splácel několik úvěrů/zápůjček. Dle výplatní pásky žalovaného za období červen 2021 činila čistá mzda žalovaného 34 875 Kč (viz výplatní páska). Z databáze REPI (viz databáze REPI) soud zjistil, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy splácel úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl splatit do 10.9.2021. V době uzavření úvěrové smlouvy zbývala žalovanému k úhradě částka 11 290 Kč včetně příslušenství. Žalovaný nebyl s úhradou úvěru v prodlení. Předchozí spotřebitelské úvěry měl žalovaný již uhrazené. Z databáze EUCB CZ (viz databáze EUCB CZ) soud nahlédl, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy na předchozích dvou zápůjčkách dlužil celkovou částku 31 035,45 Kč. Žalovaný nebyl se splácením zápůjček v prodlení. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou s tím, že má dlužnou částku zaplatit do 7 dnů od doručení výzvy (viz předžalobní výzva ze dne 20.4.2022).
6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 25.8.2021 prostředky komunikace na dálku písemnou formou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu se smluvním úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru do 22.9.2021.
8. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru . Žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěru nebyl vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (viz § 4 tohoto zákona). Žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalovaného dle spotřebitelského zákona.
9. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru , je správný.“
10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019 -89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18 , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“
11. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020 -63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
12. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. 14 Co 65/2021 , dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.
13. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
14. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že provedla u žalovaného lustraci databází EUCB, CEE, ISIR a Black List. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů. Žalobkyně soudu doložila výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od května 2021 do června 2021. Ke dni 31.5.2021 činil zůstatek na účtu mínus 766,23 Kč, disponibilní zůstatek včetně kontokorentu pak 3 282,50 Kč a ke dni 30.6.2021 činil konečný zůstatek na účtu 8 710,43 Kč, disponibilní zůstatek včetně kontokorentu pak 10 751,43 Kč. Dle výplatní pásky žalovaného za období červen 2021 činila čistá mzda žalovaného 34 875 Kč. Zároveň však soud zjistil, že v době uzavření úvěrové smlouvy splácel žalovaný předchozí úvěr, kdy zbývalo splatit 11 290 Kč včetně příslušenství. Společně s další zápůjčkou/úvěrem žalovaný dlužil v době uzavření úvěrové smlouvy celkem 31 035,45 Kč. Za této situace žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Je tak nepochybné, že žalovaný měl stálé finanční potíže, které řešil pakovanými úvěry/zápůjčkami, a to v době, když předchozí dluhy neměl ještě splaceny. Tato skutečnost je zřejmá jak z výpisů z databází tak z výpisů z bankovního účtu žalovaného. K 31.5.2021 byl zůstatek na účtu žalovaného v debetu. K 30.6.2021 sice vykazoval účet žalovaného kladný zůstatek, nicméně je zřejmé, že tento zůstatek nemohl postačovat k úhradě všech zápůjček a úvěrů (z výpisů z účtu žalovaného je zjevné, že splácel více zápůjček/úvěrů, než bylo uvedeno v žalobkyní předložených výpisech z databází) a zároveň k úhradě životních nákladů žalovaného (zejména nákladů na bydlení, nákladů na stravu, nákladů nad dopravu do zaměstnání apod.). Žalobkyně soudu nedoložila žádné doklady o výdajích žalovaného. Pokud by tak učinila, bylo by zcela nepochybné, že žalovaný není schopný předmětný úvěr řádně a včas splatit a zároveň uhradit pravidelné výše uvedené měsíční výdaje. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěryschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena, neboť žalobkyně se nezabývala celkovým rozpočtem žalovaného zahrnujícím jak příjmy, tak výdaje.
15. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z. , neboť porušením svých povinností žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018 -86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018 , viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020).
16. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 10 000 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinen vrátit žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě úvěru v předžalobní výzvě ze dne 20.4.2022, kdy mu byla stanovena lhůta k zaplacení 7 dnů od doručení výzvy. Třetí pracovní den, tj. v pondělí 25.4.2022, se zásilka považuje za doručenou (viz § 573 o.z. ) Lhůta 7 dnů k úhradě žalovanému uplynula v pondělí dne 2.5.2022, od 3.5.2022 je žalovaný s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 3.5.2022 do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Ve zbývající části, tedy co do částky 4 483,06 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 23.9.2021 do 2.5.2022, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 10 370 Kč (částka 10 000 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 3.5.2022 do vydání rozsudku dne 25.8.2022 ve výši 370 Kč). Žalovaný byl úspěšný co do částky 5 000,06 Kč (částka 4 483,06 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 23.9.2021 do 2.5.2022 ve výši 517 Kč), neboť v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 67 % a žalovaný byl úspěšný ve výši 33 %, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. 33 Cdo 1357/2017 nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Rozdíl činí 34 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 150 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst.1 a.t. a § 11 odst. 2 písm.h) a.t. (k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t.), tj. celkem odměna 750 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 1 050 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tj. celkem 2 070,50 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 34 %, tj. 704 Kč.
19. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, protože tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby.
20. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b a.t., neboť jinou odměnu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní podán na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a peněžité plnění na jistině nepřevyšuje 50 000 Kč.
21. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.