Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 5/2022-112
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 11 140,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro 3 140,12 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 3 140,12 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 991 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro 3 140,12 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 3 140,12 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 991 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 11 140,12 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 11 140,12 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o úvěru uzavřené elektronicky mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným dne datum, na základě které byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 8 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 3 140,12 Kč do 30. 7. 2019. Co do zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, v jakých rejstřících byl žalovaný lustrován (ISIR, CEE, CRKI, EUCB) s tím, že poskytovatel úvěru dospěl k závěru o solventnosti žalovaného. Žalovaný předložil při sjednání úvěru občanský průkaz a výplatný pásky za 10-12/2018. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Žalobkyně doložila výtisk smlouvy o spotřebitelském úvěru (byť je dále v textu hovořeno o zápůjčce), který se skládá z pěti stran, na páté straně je místo pro podpis, zde absentuje podpis žalovaného, nicméně v záhlaví smlouvy na straně jedna jsou uvedeny strany smlouvy, a to právnická osoba, IČO (jako zapůjčitel), a žalovaný, který je označen jménem, příjmením, rodným číslem, trvalým bydlištěm, telefonním číslem a emailovou adresou (jako klient), zapůjčitel se zavazuje poskytnout klientovi peněžitou zápůjčku jako krátkodobý bezúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr, klient se zavazuje jej společně s poplatkem vrátit, zápůjčka je poskytnuta datum ve výši 8 000 Kč za poplatek 3 140,12 Kč, klient je povinen vrátit 30. 7. 2019 celkem 11 140,12 Kč, a to ve dvou splátkách splatných 30. 6. a 30. 7. 2019 (vždy ve výši 5 570,06 Kč). Žalobkyně doložila také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém jsou uvedeny totožné informace jako ve smlouvě, a dále všeobecné obchodní podmínky (č. l. 14 – 18 spisu). Dále žalobkyně doložila výplatní pásky žalovaného 10-12/2018 s uvedením čisté mzdy za uvedené měsíce 21 585 Kč, 20 585 Kč, 25 803 Kč, a kopii občanského průkazu žalovaného. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne datum byla u účtu společnosti právnická osoba, ve prospěch bankovního účtu č. bankovní účet pod variabilní symbol odeslána částka 8 000 Kč. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že předmětem podnikání právnická osoba, je od datum poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Smlouvou uzavřenou mezi právnická osoba, a žalobkyní, dne datum došlo k postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, které uzavřel postupitel se svými klienty, jako dlužníky, specifikovaných v seznamu pohledávek, kdy pohledávky jsou označeny údaji dle čl. II smlouvy, dle přílohy je mezi postoupenými pohledávkami také žalovaná pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne datum bylo postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno žalovanému, druhým dopisem ze dne 3. 12. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek dokládající odeslání žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu).
4. právnická osoba, soud zjistil, že bankovní účet č. bankovní účet, byl zřízen datum pro žalovaného, dispoziční právo k němu měl a má pouze žalovaný. Z výpisu k tomu účtu za dobu 12/2018 - 12/ 2019 soud zjistil, že žalovaný měl sice po celou dobu pravidelný měsíční příjem od společnosti právnická osoba, cca ve výši 20 000 – 25 000 Kč, nicméně se jednalo o osobu, která se pravidelně účastní hazardních her (sází, zejména v květnu 2019, červnu 2019, červenci 2019) a o osobu, která si opakovaně obstarává peněžní prostředky od jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a zápůjček, tedy o osobu, která evidentně není ve„ zdravé platební schopnosti“. Dne 28. 12. 2018 si obstaral 8 000 Kč od právnická osoba, dne 2. 1. 2019 částku 4 000 Kč od anonymizována dvě slova (tomu předchází uhrazení poplatku 1 Kč společnosti právnická osoba), dne 8. 1. 2019 částku 35 000 Kč od právnická osoba, dne 22. 1. 2019 částku 12 000 Kč od anonymizováno, s.r.o., dne 4. 2. 2019 částku 8 000 Kč od právnická osoba, dne 4. 2. 2019 částku 10 000 Kč od anonymizováno, s.r.o. (tomu předchází uhrazení poplatku 1 Kč společnosti právnická osoba), dne 25. 2. 2019 částku 4 500 Kč od anonymizováno, s.r.o., dne 11. 3. 2019 částku 5 000 Kč od anonymizováno, s.r.o., dne 19. 3. 2019 částku 2 376 Kč od anonymizováno, s.r.o., dne 21. 3. 2019 částku 5 000 Kč od anonymizováno právnická osoba, dne 23. 4. 2019 částku 6 600 Kč od právnická osoba, dne 6. 5. 2019 částku 200 Kč od anonymizováno právnická osoba, dne datum částku 11 500 Kč od anonymizováno, s.r.o., dne 16. 5. 2019 částku 9 000 Kč od anonymizováno, s.r.o., dne 21. 5. 2019 částku 7 000 Kč od právnická osoba, dne 22. 5. 2019 částku 6 600 Kč od právnická osoba, dne 30. 5. 2019 částku 8 000 Kč od anonymizováno, s.r.o. (tomu předchází platba – 1 Kč na účet právnická osoba, pozn. soudu, toto je žalovaná částka), dne 3. 6. 2019 částka 3 000 Kč od právnická osoba, dne datum částka 900 Kč od anonymizováno právnická osoba, dne 13. 6. 2019 částku 70 000 Kč od právnická osoba, dne 17. 6. 2019 částku 12 000 Kč od anonymizováno, s.r.o., dne 26. 6. 2019 částku 5 000 Kč od právnická osoba, dne 28. 6. 2019 částku 588 Kč od anonymizováno, s.r.o., dne 8. 7. 2019 částku 1 500 Kč od právnická osoba, dne 15. 7. 2019 částku 6 600 Kč od právnická osoba, dne 16. 7. 2019 částku 7 500 Kč od právnická osoba, dne datum částku 2 600 Kč od anonymizováno právnická osoba Žalovaný měl dále bankovní úvěr, na který pravidelně měsíčně splácel.
5. Soud dále zjistil, a to z interního soudního systému, že například pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru uzavřené se společností právnická osoba, dne 25. 6. 2019, byla žalována v řízení sp. zn. spisová značka vedeného u zdejšího soudu, stejně tak pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 5. 2019 se společností právnická osoba (řízení sp. zn. spisová značka vedené u zdejšího soudu), stejně tak pohledávka za žalovaným ze smluv o úvěru uzavřených dne 15. 2. 2019 a 6. 5. 2019 se společností právnická osoba (řízení sp. zn. spisová značka vedené u zdejšího soudu), stejně tak pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 7. 12. 2018 se společností právnická osoba (řízení sp. zn. spisová značka vedené u zdejšího soudu), dále byla vůči žalovanému žalována dlužná částka ze smlouvy uzavřené dne 5. 10. 2018 s právnická osoba (řízení sp. zn. spisová značka vedené u zdejšího soudu) a dne 15. 11. 2018 s právnická osoba (řízení sp. zn. spisová značka vedené u zdejšího soudu), dále ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 6. 2019 se společností právnická osoba (řízení sp. zn. spisová značka vedené u zdejšího soudu). V soudním systému jsou uvedena i další řízení, v nichž je žalovaný žalován pro dlužné částky jinými nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů a zápůjček.
6. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Závazkový vztah postoupení se řídí taktéž o. z.
7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
8. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je tedy konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
14. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. S ohledem na následující, se soud nezabýval tím, zda došlo k platnému projevení vůle žalovaného, uzavřít smlouvu o úvěru (když na smlouvě o úvěru absentuje zcela jeho podpis, jakýmkoliv způsobem zaznamenaný jeho souhlas s tímto ujednáním). Žalovanému byla poskytnuta částka 8 000 Kč bezhotovostně na jeho bankovní účet, vedený u právnická osoba V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Ačkoliv se právní předchůdce žalobkyně částečně zabýval majetkovou situací žalovaného, když žalobkyně doložila trojí výplatní pásku za období 10-12/2018, a tvrdí lustraci v rejstřících, tuto ale nijak neprokazuje, takový přístup nepovažuje soud za dostání zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť tato zjištění jsou velmi kusá a v souhrnu nemají téměř žádnou vypovídací hodnotu o solventnosti žalovaného. Soud dospěl k závěru, že právnická osoba, nedostála své zákonné povinnosti, naopak, tuto plnila pouze tzv.“ pro formu“, a úvěry i bez posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, poskytovala. S ohledem na typ klientů, kteří žádají o tento typ nebankovního úvěru – měl právní předchůdce žalobkyně vyžadovat doložení dalších podkladů (otázka výdajů žalovaného, způsobu bydlení, životních nákladů). Je nepochybné, že nejvíce vypovídající hodnotu má v tomto ohledu výpis z bankovního účtu žalovaného (byť si je soud vědom skutečnosti, že ne všechny osoby mají bankovní účet zřízen). Pochybnosti o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzbuzuje také skutečnost, že sjednání smlouvy o úvěru a samotné poskytnutí peněžních prostředků proběhlo během jednoho dne (tedy jaký prostor byl dán proto, aby úvěrující skutečně zvažoval a zjišťoval poměry žalovaného). Toto vše soud zvažuje také v kontextu zjištění z bankovních výpisů žalovaného, jak jsou uvedeny shora, když žalovaný si opakovaně obstarával finanční prostředky v nemalé výši sjednáním úvěrů nebo zápůjček u nebankovních poskytovatelů těchto finančních produktů. Pokud měl žalovaný potřebu si takto obstarávat finanční prostředky, nepochybně jeho majetková situace v danou dobu nebyla dobrá a nejednalo se o solventní osobu. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. Žalovanému byla poskytnuta částka 8 000 Kč, žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 8 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro 3 140,12 Kč a 10% úrok z prodlení ročně z částky 3 140,12 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení.
15. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 72 %, v rozsahu 28 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 44 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3× 300 Kč dle § 14b odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (soud žalobkyni nepřiznal odměnu za úkon – doplnění žaloby ze dne 1. 6. 2022, neboť žalobkyně je od počátku zastoupena advokátem a uvedené mělo být již obsahem žaloby samé), paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 252 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 2 252 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 991 Kč (44 % z 2 252 Kč).
16. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí