Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 312/2021-67
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci
pro zaplacení 24 021 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 24 021 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrok z prodlení ve výši 3 237,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 966,62 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 789,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrokem 27 % ročně z částky 15 789,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12 516 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 24 021 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrok z prodlení ve výši 3 237,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 966,62 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 15 789,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrokem 27 % ročně z částky 15 789,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12 516 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 24 021 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, došlo dne 13. 7. 2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 26 539 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 487 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27,00 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 722 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 330 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 959 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 9. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19. 4. 2018. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 6. 9. 2017. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 6. 9. 2017 činila dlužná jistina částku 16 364,49 Kč a dlužný poplatek částku 8 656,51 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 789,56 Kč dále úrokem ve výši 27,00 % ročně sjednaným v čl. 4 Smluvních podmínek, a to od 7. 9. 2017, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 18 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 33 518 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 20. 01. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 24 021 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Žalovaný s nárokem nesouhlasil a namítl neplatnost Smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, a to hlavně kvůli nemravné výši RPSN. RPSN činí 227,17 %, což je dle ustálené judikatury v rozporu s dobrými mravy. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu 20 Cdo 2884/2019, 21 Cdo 1484/2004. Taktéž namítá neplatnost Smlouvy kvůli nesrozumitelnosti Smlouvy. Dále žalovaný uvádí, že poskytovatel úvěru je povinen podle zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Zde namítá, že poskytovatel úvěru nepostupoval s odbornou péčí. Novými úvěry bývaly většinou dopláceny předchozí úvěry u stejné společnosti. Když se dostal do finanční tísně a nemohl splácet předchozí úvěry, bylo mu aktivně ze strany poskytovatele úvěru nabídnuto doplacení předchozího úvěru novým úvěrem a protože byl v tísni, na toto řešení ve stavu rezignovanosti a psychického vyčerpání nakonec musel přistoupit. Splátky s pořadovým číslem 1 až 11 v období 13. 7. 2016 do 24. 3. 2017 byly hrazeny hotově k rukám obchodního zástupce anonymizováno paní jméno příjmení, viz karta splátek číslo. Splátky s pořadovým číslem 12 až 16 v období 24. 7. 2017 do 19. 4. 2018 byly hrazeny bezhotovostně bankovním převodem na soukromý účet paní jméno příjmení. Splátku s pořadovým číslem 17 ze dne 28. 8. 2018 žalovaný neuhradil, není si vědom, že by ji uhradil a její uhrazení popírá. Od té doby již marně uplynula tříletá promlčecí lhůta. Z tohoto důvodu také vznáší námitku promlčení.
3. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy číslo soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, došlo dne 13. 7. 2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla tato společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši 26 539 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 487 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27,00 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 722 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 330 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 959 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 9. 2017.
4. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný zaplatil na dluh ze Smlouvy 33 518 Kč, přičemž poslední platbu učinil dne 28. 8. 2018. Z karty splátek ke Smlouvě soud zjistil, že zde je zaznamenaná pouze část plateb prováděných v hotovosti.
5. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2015 soud zjistil, že žalovaný měl v roce 2015 příjmy ve výši 544 908 Kč, výdaje dle paušálu činí 326 944 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 217 964 Kč. Daň činila 90 Kč a v daňové přiznání není zohledněno sociální a zdravotní pojištění.
6. Z výpisů z účtu žalovaného, které soudu předložil, soud zjistil pouze běžné výdaje žalovaného a platbu hypotéky.
7. Z karty zákazníka ke Smlouvě soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána a posouzena společností právnická osoba jako dostatečná, když tato společnost zjistila jako čistou mzdu žalovaného částku 45 000 Kč. Jako měsíční výdaje žalovaného zjistila částku 38 751 Kč. Použitelný příjem pak činil 6 249 Kč měsíčně. V dané věci bylo rovněž zjištěno, že žalovaný měl i zápůjčky u jiné společnosti. V kartě zákazníka je ke zdrojům uvedeno daňové přiznání, výpisy z účtu, OP, Pracovní smlouvy.
8. Z karty splátek ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaným mel u společnosti právnická osoba, další závazek s týdenní splátkou 919 Kč.
9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, Oznámení o postoupení pohledávek, podacího lístku, soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.
10. Z předžalobní upomínky vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dle § 142a o.s.ř. písemně vyzvala k úhradě celkové dlužné částky.
11. Soud odkazuje na výše uvedené závěry plynoucí z jednotlivých důkazů. Pro závěr o skutkovém stavu je podstatné to, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně Smlouvu na základě, které společnost právnická osoba, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši 26 539 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 487 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27,00 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 722 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 330 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 959 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 9. 2017. Žalovaný zaplatil na dluh ze Smlouvy 33 518 Kč. Ohledně pochybností o platbě poslední splátky soud uvádí, že tato považuje za uhrazenou, ačkoliv její úhradu žalovaný zpochybňuje, neboť vychází z tabulky umoření a navíc se jedná o platbu ve prospěch žalovaného. Pro posouzení věci tato platba však není podstatná. Z rozsudku SD EU ve spojených věcech C -33/20, C 155/20 a C 187/20, z článku a Advokátního deníku a e-mailové komunikace ohledně tohoto článku soud pro věc nezjistil ničeho podstatného. Z ostatních důkazů soud nevycházel, a proto je v odůvodnění blíže nezmiňuje. Další dokazování pro nadbytečnost neprováděl, neboť pro posouzení dané věci bylo podstatné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
16. Podle § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce.
20. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie, v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
22. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
23. V souzené věci společnost právnická osoba, nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy řádně neověřila tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Toto vyplývá ze samotného daňového přiznání žalovaného za rok 2015, kde příjem byl posouzen pouze z tržeb, ale již nebyly dále zahrnuty výdaje. Při zahrnutí těchto výdajů by byl příjem žalovaného pouze cca 18 000 Kč. Z toho příjmu pak nebyl žalovaný schopen hradit své závazky. Skutečnost, že žalovaný daní paušálem neznamená, že nemá žádné výdaje, naopak tyto výdaje jsou paušalizované pro jeho typ podnikání a měly by odpovídat obvyklým výdajům. Skutečnost, že toto nebylo při úvěruschopnosti nikterak zohledněno a blíže zkoumáno má za následek nesplnění povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Důsledně tomu nelze než učinit závěr, že v okamžiku uzavření smlouvy poskytovatelka úvěru nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. To, že u ní měl žalovaný již dřívější úvěry, naopak mělo indikovat případný problém do budoucna, a byla na místě vyšší míra opatrnosti.
24. Protože Smlouva je z výše popsaných důvodů absolutně neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení, když žalovanému byla poskytnuta částka 31 000 Kč a žalovaný uhradil 33 518 Kč. Žalobkyně nemá tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 705 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 021 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzatí zastoupení a 3x účast u jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 600 Kč ve výši 2 106 Kč, dále pak paušálních nákladů žalovaného do doby jeho právního zastoupení, a to za 3 úkony á 300 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu Praha, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.