Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
26 C 154/2022-41
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 85 428,46 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 5,4 % ročně z částky 82 029,46 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 725,20 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 55 994,96 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 092,81 Kč spolu s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 82 029,46 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 433,50 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 957 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné jako doplatek na soudním poplatku částku 854 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 5,4 % ročně z částky 82 029,46 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, se zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 725,20 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 55 994,96 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 092,81 Kč spolu s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 82 029,46 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 433,50 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 957 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Karviné jako doplatek na soudním poplatku částku 854 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 85 428,46 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 389,55 Kč, s 13,9% úrokem z částky 82 029,46 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 85 428,46 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 10. 1. 2020 smlouvu o úvěru s číslem úvěrového účtu bankovní účet, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně sjednaného úroku ve výši 13,9 % ročně a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný splátky řádně nehradil a banka úvěr zesplatnila ke dni 28. 8. 2021. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 82 029,46 Kč a poplatků ve výši 3 399 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Podáním doručeným soudu dne 16. 6. 2022 vzala žalobkyně žaloby zpět co do 5,4 % úroku z částky 82 029,46 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení. V této části bylo řízení zastaveno podle § 96 odst. 1, odst. 2 věta druhá o. s. ř., přičemž souhlasu žalovaného s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně ve smyslu § 96 odst. 3 o. s. ř. nebylo třeba.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru ze dne 10. 1. 2020, ceníku právnická osoba a ceníku pro soukromou klientelu, všeobecných obchodních podmínek, podkladů pre súdné konanie, poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 27. 7. 2021, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 28. 8. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 31. 8. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 2021 včetně seznamu pohledávek, dohody o úplatě ze dne 29. 10. 2021, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 11. 2021, předžalobní upomínky ze dne 12. 1. 2022 včetně podacího lístku z téhož dne, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2021 včetně podacího lístku ze dne 18. 11. 2021, žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 10. 1. 2020, posouzení úvěruschopnosti klienta a výpisů z účtu č. bankovní účet za dobu od 1. 9. 2019 do 31. 1. 2020. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 1. 2020 právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. příjmení se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet a žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně 13,9% úroku formou 48 měsíčních splátek po 2 793 Kč (poslední splátka 2 406 Kč). Úvěr měl být veden na účtu č. bankovní účet. Z historického výpisu úvěrového účtu (podklady pre súdne konanie) bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán dne 10. 1. 2020 v částce 100 000 Kč a že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 44 005,04 Kč. Dopisem ze dne 28. 8. 2021 oznámila banka žalovanému, že rozhodla o okamžité splatnosti celého dluhu ke dni 28. 8. 2021 a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 84 347 Kč. Tento dopis byl odeslán žalovanému dle poštovního podacího archu dne 31. 8. 2021.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 27. 10. 2021 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno postupitelem dopisem ze dne 16. 11. 2021, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku dne 18. 11. 2021 O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní upomínce ze dne 12. 1. 2022, která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka.
7. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný právnická osoba prohlásil, že je svobodný, žije sám, je vyučen, je zaměstnán u právnická osoba od 1. 8. 2019 na dobu určitou do 31. 7. 2020, jeho příjem činí 22 268 Kč měsíčně. O výši svých nákladů a výdajů neuvedl nic. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 učinil soud i zjištění ohledně schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, úvěrující banka dle tvrzení žalobkyně vycházela v tomto ohledu z výpisů z tohoto účtu. Žalovanému na účet přicházela mzda v průměrné výši za 4 měsíce 22 405 Kč. Zůstatky ke konci kalendářních měsíců byly následující: + 6,94 Kč, + 23,34 Kč, + 1 945,19 Kč, - 3 722,33 Kč a - 5 065,41 Kč. K 31. 12 2019 došlo tak k přečerpání kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč. Většinu finančních prostředků na účtu žalovaný vybral hotově z bankomatu, patrné jsou i platby menších částek kartou v obchodech. Platby nákladů na bydlení a energie z výpisů z účtu patrné nejsou. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že banka ověřila žalovaným deklarovanou výši příjmu na základě příchozích transakcí na ní vedeném účtu žalovaného, výši výdajů vypočetla na základě interního ekonomického modelu.
8. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by právnická osoba dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Pokud by úvěrující banka skutečně vycházela z výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu čtyř měsíců před uzavřením smlouvy, neměl být úvěr žalovanému poskytnut bez toho aniž, by tato zjištění byla doplněna a korigována zjištěními získanými z případných jiných zdrojů. Předně je třeba uvést, že žalovaný dosahoval příjmu z pracovního poměru na dobu určitou, která měla skončit 7 měsíců po uzavření úvěrové smlouvy, a nepokrývala tak celou předpokládanou dobu splácení úvěru. Skutečné výdaje žalovaného nebyly zkoumány vůbec, banka v tomto ohledu vycházela ze svého ekonomického modelu. Výše a struktura pravidelných výdajů žalovaného není patrná ani z předložených výpisů z běžného účtu. Soud tedy dospěl k závěru, že banka spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla, aniž by řádně zjišťovala schopnost žalovaného tento úvěr splatit.
9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 100 000 Kč, uhradil dle listiny předložené žalobkyní toliko částku 44 005,04 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 55 994,96 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 55 994,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, avšak až ode dne 7. 9. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na rozhodnutí o okamžité splatnosti obsahující i výzvu k úhradě celé dlužné částky. Toto bylo odesláno žalovanému dne 31. 8. 2021, k doručení dle § 573 o. z. došlo třetí pracovní den od odeslání, tj. 3. 9. 2021, následující pracovní den, tj. v pondělí 6. 9. 2021 nastala splatnost a v prodlení je tak žalovaný nejpozději od 7. 9. 2021. Za dobu od 7. 9. 2021 do 1. 11. 2021 byly úroky z prodlení z přisouzené částky vyčísleny na částku 730,24 Kč jako část požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 55 994,96 Kč, tj. 66 % předmětu řízení, a neúspěšná co do částky 29 433,50 Kč, tj. 34 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 32 % nákladů řízení (číslo). Celkové náklady řízení žalobkyně činí dle soudu 27 992 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 272 Kč, odměnu zástupce žalobkyně ve výši 18 160 Kč, režijní paušály ve výši 1 200 Kč, náklady spojené cestou zástupce žalobkyně k jednání soudu ve výši 243 Kč a částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z přiznané odměny, režijních paušálů, cestovného a náhrady za ztrát času dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 4 117 Kč, přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za čtyři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání), přičemž odměna za jeden úkon činí 4 540 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Soud nepřiznal odměnu a režijní paušály za další dva úkony právní služby (sepis podání ze dne 15. 6. 2022 a ze dne 22. 7. 2022). Tvrzení uváděna v těchto podáních mohla a měla být součástí žaloby (tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zesplatnění úvěru). Náklady spojené s cestou k jednání byly přiznány v rozsahu jedné poloviny, jelikož zástupce žalobkyně se zúčastnil dvou jednání v různých věcech po sobě následujících. Celkem tyto náklady činí 485 Kč a sestávají z cestovného ve výši 285 Kč za cestu osobním automobilem z obec do obec a zpět při ujetí celkem 33 km, průměrné spotřebě 10,6 l benzínu na 100 km, ceně paliva dle platné vyhlášky tj. 44,50 Kč za 1 l, s připočtením paušální náhrady 4,70 Kč za 1 km a dále z náhrady za ztrátu času ve výši 200 Kč za započaté půlhodiny strávené cestou k jednání a zpět po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 8 957 Kč, tj. 32 % z částky 27 992 Kč.
11. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 854 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 3 418 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 4 272 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.