Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 159/2022-69
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 39 586,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 28 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši
15 % ročně z této částky od 3. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 586,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 899 Kč od 21. 12. 2021 do
2. 8. 2022, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 899 Kč od 3. 8. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 64,62 % ročně z částky 28 000 Kč od 21. 12. 2021 do
12. 1. 2022 ve výši 1 111,36 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 28 000 Kč od
13. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od
21. 12. 2021 dosáhne částky 94 464 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 180,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 28 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 3. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 11 586,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 899 Kč od 21. 12. 2021 do 2. 8. 2022, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 899 Kč od 3. 8. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 64,62 % ročně z částky 28 000 Kč od 21. 12. 2021 do 12. 1. 2022 ve výši 1 111,36 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 28 000 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 12. 2021 dosáhne částky 94 464 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 180,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit 39 586,50 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným shora. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 14. 9. 2021 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o poskytnutí úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 28 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 14. 9. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 64,62 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje říjnem roku 2021. Žalobkyně před poskytnutím úvěru důkladně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy prověřovala doklady a informace získané od žalovaného, zejména se jednalo o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, rovněž v insolvenčním rejstříku a prověřením zaměstnavatele. Na žádost žalovaného došlo k bezúplatnému odložení 3 splátek z důvodu jeho pracovní neschopnosti. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, když do data zesplatnění celého úvěru neuhradil ničeho. V souladu s uzavřenou smlouvou došlo k datu 19. 12. 2021 k zesplatnění celého úvěru. K tomuto dni činila dlužná jistina a dlužné úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru vše v celkové výši 32 501,38 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč, kdy mezi stranami byla pro případ prodlení se splátkou delší než 30 dnů sjednána smluvní pokuta (tedy 2 x 499 Kč za každé prodlení). Žalobkyně rovněž požaduje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy 2 x 200 Kč). Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu z dlužné jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně, a to počínaje dnem 21. 12. 2021 do data vyhotovení žaloby, tedy v celkové výši 5 687,50 Kč. Žalobkyně rovněž nárokuje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,62 % z částky odpovídající zbývající dlužné půdní jistině. Žalovaný shora uvedené částky žalobkyni neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. V podání ze dne 19. 7. 2022 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných z dostupných registrů, konkrétně výpisů z databáze SOLUS a NRKI, fotografie občanského průkazu, a dále výpisy z bankovního účtu za období 5/ 2021, 6/ 2021, 7/ 2021 a 8/ 2021 (dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen). Při posouzení výdajů žalovaného žalobkyně vycházela zejména z údajů poskytnutých žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdil v rámci dané úvěrové smlouvy. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního scoringu provedeného žalobkyní.
3. Žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedla, že jinými důkazy, než které již doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nedisponuje.
4. Ze smlouvy o úvěru webová adresa) číslo ze dne 14. 9. 2021 uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 78 720 Kč, a to v 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč. Úroková sazba činila 87,64 % ročně. Z předsmluvního formuláře a Informace pro klienta vyplývají bližší informace týkající se požadovaného úvěru.
5. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu - bylo zjištěno, že dne 14. 9. 2021 byla z účtu číslo na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě (číslo bankovní účet, anonymizováno číslo) odeslána pod variabilní symbol částka 28 000 Kč.
6. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 14. 9. 2021 vyplynulo, že žalobkyně oznámila žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru. Přílohou oznámení byl splátkový kalendář.
7. Z listiny označené jako karta klienta ze dne 13. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně specifikovala předmětnou úvěrovou smlouvu, zaznamenala kontaktní informace týkající se žalovaného a adresu jeho zaměstnavatele.
8. Ve výpisu registru SOLUS nejsou kromě jména, příjmení, adresy a rodného čísla žalovaného uvedeny žádné údaje. Z tabulky hodnocení klienta (NRKI) vyplynulo, že žalovaný dosáhl kódu příznaku 480, kdy klientova smlouva je hodnocena jakožto nízké riziko.
9. Z výpisu účtu žalovaného (číslo účtu bankovní účet) za měsíc květen 2021 u společnosti právnická osoba vyplývá, že konečný zůstatek na účtu činil 8 000,93 Kč, přičemž počáteční zůstatek činil 11,39 Kč, dále z výpisu z účtu za měsíc červen 2021 u společnosti právnická osoba vyplývá, že konečný zůstatek na účtu činil 9,96 Kč, dále z předmětného výpisu z účtu za měsíc červenec 2021 vyplývá, že konečný zůstatek na účtu činil 123 811,88 Kč (dne 22. 7. 2021 je na účtu evidována příchozí platba od právnická osoba s.r.o. – anonymizováno pro celé jméno žalovaného v částce 241 862,97 Kč), z předmětného výpisu z účtu za měsíc srpen 2021 vyplývá, že konečný zůstatek na účtu činil 5,98 Kč.
10. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobkyně je v tomto registru evidována.
11. Z výzev k zaplacení ze dne 15. 11. 2021 a ze dne 15. 2. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.
12. Z oznámení ze dne 19. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu.
13. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 5. 2022 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána, a to dne 25. 5. 2022.
14. Žalobkyně rovněž doložila kopii občanského průkazu žalovaného.
15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovanému byla poskytnuta ze strany žalobkyně částka 28 000 Kč, a to na jeho bankovní účet. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet vycházela z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období 5/ 2021 až 8/ 2021, dále provedla šetření v registru SOLUS, v registru NRKI. Žalobkyně ke dni 19. 12. 2021 úvěr zesplatnila. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzva.
16. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 28 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný neuhradil ničeho. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
25. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Soud zjistil, že žalobkyně si sice od žalovaného vyžádala čtyři výpisy z bankovního účtu za měsíce květen až srpen 2021, kdy z výpisu z účtu za měsíc červen vyplývá, že konečný zůstatek na účtu žalovaného činil pouze 9,96 Kč a v červenci sice vykazoval konečný zůstatek na účtu žalovaného částku 123 811,88 Kč, nicméně je z výpisu z účtu za měsíc červenec patrné, že žalovaný dne 22. 7. 2021 čerpal půjčku od právnická osoba s.r.o. (v částce 241 862,97 Kč), v srpnu 2021 již byl opět konečný zůstatek na účtu žalovaného minimální, a to v částce 5,98 Kč, je tedy zřejmé, že žalovaný nebyl schopen svého závazku vůči žalobkyni dostát, neboť měsíční splátka dlužné částky činila 1 640 Kč. Odborná péče předpokládá zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán, a rovněž s jakým výdělkem, dokladem o uspokojování bytové potřeby, apod. Dle názoru soudu žalobkyně rovněž nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného, zejména výdaje na bydlení, apod. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
26. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 28 000 Kč, je třeba na shora uvedenou částku pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 1. 8. 2022. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (3. 8. 2022) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).
27. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 11 586,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 899 Kč od 21. 12. 2021 do 1. 8. 2022, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 899 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 64,62 % ročně z částky 28 000 Kč od 21. 12. 2021 do
12. 1. 2022 ve výši 1 111,36 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 28 000 Kč od
13. 1. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento za dobu od
21. 12. 2021 dosáhne částky 94 464 Kč (viz výše).
28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 980 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 800 Kč (3 x 500 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast právního zástupce žalobkyně při jednání soudu dne 17. 8. 2022, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu. Dle § 7 bod 5. tarifu, náleží odměna ve výši 2 700 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH, jehož je advokát zastupující v této věci dle ověření soudem plátcem, v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 1 008 Kč. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 7 788 Kč (1 800 + 3 000 + 1 008 + 1 980 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 28 000 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 28 184,11 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 11 586,50 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 15 919,93 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 44 104,04 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 64 %, úspěch žalovaného 36 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 28 % svých nákladů, z částky 7 788 Kč, tedy ve výši 2 180,64 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby doručené soudu dne 19. 7. 2022, neboť skutečnosti v něm uvedené měla žalobkyně blíže specifikovat již v žalobě, náklady spojené s vyjádřením tak není možné považovat za účelně vynaložené. Náhradu nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, přitom nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.