Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 78/2022-61
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku částka se zákonnými úroky z prodlení od datum do datum, smluvní pokutu ve výši částka a úrok ve výši 54,18 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonnými úroky z prodlení od [datum] do [datum], smluvní pokutu ve výši [částka] a úrok ve výši 54,18 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 8,5% ročně od datum do zaplacení, částky částka, úroku ve výši 54,18 % p.a z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 8,25 % p.a z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka a náhradu nákladů řízení. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum, prostřednictvím e-mailové komunikace, smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované dne datum poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 54. 18 % p. a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši částka splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2020. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích příjmení a anonymizováno. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze částka ve výši částka ze dne datum, částka ve výši částka ze dne datum, částka ve výši částka ze dne datum, částka ve výši částka ze dne datum, částka ve výši částka ze dne datum, částka ve výši částka ze dne datum, částka ve výši částka ze dne datum, částka ve výši částka ze dne datum a částka ve výši částka ze dne datum. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu číslo v celkové výši částka. V důsledku prodlení žalované žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši částka. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo k zesplatnění celého úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobkyně uvedla, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru a v případě sjednání pojištění i úhrada za toto pojištění. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Žalovaná dále již na svůj dluh nezaplatila ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Žalobkyně byla na jednání před soudem poučena podle §118a o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání, že dostatečně prověřovala úvěruschopnost žalované z objektivních zdrojů k prokázání nejenom její příjmové ale i výdajové stránky. Zde zejména zohlednila věk, vzdělání, případný počet dětí, zdroj příjmů, rodinný stav, způsob bydlení, včetně výdajů na živobytí a bydlení, vycházela tedy nejen z obecných informací získaných od žalované a z nahlížení do externích registrů, a to za účelem zjištění kreditního skóre žalované, jehož výstupem by bylo zjištění limitu nejvyšší možné měsíční splátky a schopnosti splatit celý úvěr, který může být žalované schválen, aniž by u ní došlo k předlužení. Byla také poučena, že pokud výzvě soudu nevyhoví, může nést negativní důsledky spočívající v neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu ze seznamů subjektů soud zjistil, že žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů s povolením obec národní banky. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo prohlášení klienta, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře a dodatku k návrhu smlouvy o úvěru ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela dne datum, pomocí prostředků komunikace na dálku, se žalovanou jako klientem, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši částka a žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve 36 měsíčních splátkách ve výši částka; úroková sazba byla sjednána ve výši 54,18 % ročně, RPSN 71,72% a žalovaná měla celkem žalobkyni vrátit částka. V článku 6. smluvních podmínek pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalované. Podle bodu 6.1 byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši částka za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení po dobu 30 dnů, a to do dne zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.2 má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, a to ve výši částka za každou splátku, u níž se žalovaná ocitla v prodlení po dobu 15 dnů. V souladu s bodem 6.5 vznikla žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny úvěru ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do úplného zaplacení. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl žalované dne datum vyplacen úvěr ve výši částka převodem na účet žalované. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni do data zesplatnění celého úvěru celkem částku částka. Z výzvy k zaplacení ze dne datum a datum a z oznámení žalobkyně žalované ze dne datum soud zjistil, že se žalovaná dostala se splátkami číslo až číslo do prodlení a dne datum žalobkyně zesplatnila svou pohledávku a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení částky částka. Z předžalobní výzvy včetně podacího archu, bylo zjištěno, že dne datum byla žalovaná vyzvána k zaplacení svého dluhu.
5. Ohledně úvěruschopnosti žalované bylo v hodnocení klienta uvedeno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání činil částka, mezi výdaje žalované bylo uvedeno tzv. životní minimum ve výši částka, dále výdaje za bydlení ve výši částka a částka v kategorii ostatní, celkové výdaje žalované tak byly uvedeny ve výši částka. Z toho byla vypočtena rezerva ve výši částka. Dále byl v kartě klienta uveden zaměstnavatel žalované jako žalovaná v jedné osobě. O žalované bylo uvedeno, že je vdova, má vzdělání s maturitou, vlastní bydlení a v domácnosti žije sama. Žalobkyně doložila kopii občanského a řidičského průkazu žalované, daňové přiznání žalované za rok 2019, ze kterého vyplývá, že měla žalovaná v daném roce zisk částka a výpis z živnostenského rejstříku, ze kterého se podává, že žalovaná má ohlašovací živnost volnou – výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a živnost vázanou – péče o dítě do tří let věku v denním režimu.
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala se žalobkyní dne datum listinu nazvanou smlouva o úvěru, na jejímž základě čerpala žalovaná dne datum úvěr ve výši částka. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradili částku částka. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalované ze zaměstnání v měsíční výši částka a výdaje žalované ve výši částka.
7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma právního jednání (smlouvy) zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odstavce 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Podle § 1824 o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se podle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, např. internet.
11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.
16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované danou zápůjčku splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala, když vyšla pouze z tvrzení uvedeného na formuláři o hodnocení klienta, daňového přiznání za rok 2019 a výpisu z živnostenského rejstříku, jak bylo soudu k důkazu předloženo. Výši tvrzených výdajů pak žalobkyně neověřovala vůbec. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, a proto soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla.
17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru se dále opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku částka, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila částka, žalované tak zůstala povinnost vydat částku částka. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z těchto částek, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhů před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
20. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku částka se zákonnými úroky z prodlení od datum do datum, smluvní pokutu ve výši částka a úrok ve výši 54,18 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, soud žalobu zamítl, když tento nárok má oporu v neplatné smlouvě.
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož žalobkyně i žalovaná měly téměř srovnatelný částečný procesní úspěch.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.