Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
61 C 53/2022-25
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 26 185 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky 14 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 225 Kč, úrokem ve výši 8 107,65 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 000 Kč od 8.1.2022 do 21.2.2022, úrokem z prodleni ve výši 10 % ročně za částky 6 215 Kč od 22.2.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 18 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 785 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 785 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky 14 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 225 Kč, úrokem ve výši 8 107,65 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 000 Kč od 8.1.2022 do 21.2.2022, úrokem z prodleni ve výši 10 % ročně za částky 6 215 Kč od 22.2.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 18 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 785 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 785 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 19.5.2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 26 185 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným dne 7.2.2019 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 18 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně na základě dokladů: výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tyto ověřené údaje byly uvedeny v zákaznické kartě. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit úvěr spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 540 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do 2.4.2020 Celkem žalovaný uhradil na úvěr částku 6 215 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Žalovaná částka se skládá z jistiny 18 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve zbylé výši 8 185 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 107,65 Kč představující smluvní úrok ve výši 25,14 % ročně z jistiny 18 000 Kč od 3.4.2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne 7. 1. 2022, a úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 225 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 18 000 Kč od 3.4.2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne 7. 1. 2022. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku 25,14 % ročně a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 18 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:
5. Žalovaný dne 6.2.2019 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, číslo dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 18 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru bydlel v nájmu. Čistý příjem žalovaného činil 37 500 Kč měsíčně. Na výdajích na bydlení platil žalovaný 8 142 Kč měsíčně, osobní výdaje činily 8 000 Kč měsíčně, další výdaje pak 3 000 Kč měsíčně (viz karta zákazníka). Dle zákaznické karty byly údaje ověřeny z bankovních výpisů, z výpisu ze živnostenského rejstříku a z nájemní smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu s úvěrem uhradit i smluvní úrok ve výši 3 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, vše prostřednictvím 60 týdenních splátek po 540 Kč Smluvní úrok byl v případě 60 týdenních splátek sjednán ve výši 32,15 % p.a. (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 6 215 Kč Pohledávka byla následně postoupena dne 7.1.2022 smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek a viz seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno s tím, že má dlužnou částku zaplatit do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávek (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.2.2022, viz doklad o odeslání ze dne 4.2.2022 - podací lístek). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání - podací lístek).
6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. V posuzovaném případě uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěru nebyl vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (viz § 4 tohoto zákona). Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalovaného dle spotřebitelského zákona.
8. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 18 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se smluvním úrokem ve výši 3 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, vše prostřednictvím 60 týdenních splátek po 540 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.
9. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“
10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“
11. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020-63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
12. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. 14 Co 65/2021, dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.
13. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
14. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování majetkové situace žalovaného vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu nedoložila ani nezbytné minimum, tedy pracovní smlouvu, ani žádné doklady o výdajích žalovaného. Žalobkyně pouze uvedla, že údaje z předmětných listin byly zaznamenány do karty zákazníka, kterou soudu předložila. Soud však nemohl ověřit správnost těchto údajů, neboť žádnou z podkladových listin žalobkyně soudu nepředložila. Dále se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, proto ji soud nemohl vyzvat ve smyslu § 118a o.s.ř. k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěryschopnosti žalovaného bylo vycházeno. Soud není oprávněn ani povinen poskytovat poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.10.2010, sp.zn. III ÚS 2848/2010). Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nelze pro účely posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr vycházet.
15. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z., neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018-86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018, viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020).
16. Jelikož soud shledal smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, představuje částka 18 000 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinen vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaný uhradil celkem 6 215 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 11 785 Kč (18 000 Kč – 6 215 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě úvěru v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.2.2022, kdy mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne 4.2.2022. Třetí pracovní den, tj. ve středu 7.2.2022, se zásilka považuje za doručenou (viz § 573 o.z.) Lhůta 10 dnů k úhradě žalovanému uplynula v pondělí dne 21.2.2022, od 22.2.2022 je žalovaný s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 11 785 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 785 Kč od 22.2.2022 do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Ve zbývající části, tedy co do částky 14 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 225 Kč, úrokem ve výši 8 107,65 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 000 Kč od 8.1.2022 do 21.2.2022, úrokem z prodleni ve výši 10 % ročně za částky 6 215 Kč od 22.2.2022 do zaplacení a úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 18 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byl ve věci úspěšný žalovaný. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
19. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.