Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 125/2022-39
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 024,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 024,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to je v celém rozsahu, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 024,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to je v celém rozsahu, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 13.024,70 Kč s příslušenstvím, představující smluvní pokutu dohodnutou v čl. 12 smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne datum pod číslo ve výši 0,1% denně z částky 11.649 Kč za dobu od datum do datum za prodlení s úhradou tzv. nové jistiny úvěru. Žalobce dále tvrdil, že Okresní soud v Přerově již dříve rozsudkem pro uznání ze dne 16.4.2019, č.j. 11 C 330/2018-16 přiznal žalobci ze stejné úvěrové smlouvy smluvní pokutu podle čl. 12 smlouvy ve výši 4.496,90 Kč za jinou předchozí dobu - od datum do datum. Přes výzvy a upomínky žalovaný dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.
4. Z obsahu jiného spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 11 C 330/1918 považuje soud za prokázané, že žalobou, sepsanou dne datum, doručenou soudu dne datum, se žalobce domáhal proti žalovanému jméno příjmení vedle nevrácené jistiny úvěru a dalšího úroku (ve výši 12.647 Kč s příslušenstvím) také zaplacení smluvní pokuty ve výši 4.496,90 Kč podle čl. 12 smlouvy o úvěru ze dne datum pod číslo vypočtenou žalobcem za použití sazby 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 11.649 Kč za každý den prodlení za období od datum„ do sepsání žaloby“, t.j. do dne datum, z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dohodnutých splátek jistiny. Proti vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný dne datum odpor, který však v zákonné lhůtě neodůvodnil. Soud proto rozsudkem pro uznání ve smyslu § 114b odst. 1, 2 a 5 a § 153a odst. 3 a 4 o.s.ř. žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobci mimo jiné i požadovanou smluvní pokutu podle čl. 12 smlouvy o úvěru za období od datum do datum ve výši 4.496,90 Kč. Z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že soud rozhodoval formálně ve smyslu § 153a a § 114b o.s.ř. a proto se vůbec nezabýval posuzováním platnosti sporné úvěrové smlouvy z hlediska úvěruschopnosti žalovaného ani z hlediska nepřiměřeně vysoké výše úroků z prodlení.
5. Pokud jde o sporný tvrzený závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo ze dne datum považuje soud za prokázané, že žalovaný dne datum požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 41.000 Kč. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí revolvingového úvěru 41.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku 93.192 Kč v 24 měsíčních splátkách po 3.883 Kč splatných vždy k 12. dni každého měsíce, přičemž výpůjční úroková sazba měla činit 150,86 % ročně a RPSN 150,86 % ročně. Podle bodu číslo smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části nebo nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,25% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný a zprostředkovatel úvěru návrh podepsali dne datum. Předsmluvní formulář ze dne datum podepsaný žalovaným obsahuje parametry úvěru shodné se smlouvou, a to mimo jiné i ve výši sjednané výpůjční úrokové sazby 150,86 % a RPSN 150,86 %.
6. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v říjnu 2015 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že právnická osoba požadovala úrokovou sazbu 17. 4 %, právnická osoba požadovala úrokovou sazbu 16,9 % a právnická osoba požadovala úrokovou sazbu 8,8 %. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních domů činila v rozhodném období 14,4 %.
7. Ve vztahu ke zjišťování, ověřování a zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že podle listiny označené jako hodnocení klienta měl mít žalovaný pravidelný čistý měsíční příjem od zaměstnavatele ve výši 15.000 Kč a výdaje (na živobytí) ve výši 3.800 Kč a na bydlení, inkaso a ostatní ve výši 4.000 Kč. Žalovaný byl svobodný a měl bydlet u rodičů. Podle scooringu měl žalovaný příznak 25, což označuje nového klienta. Podle pracovní smlouvy ze dne datum a mzdových listů byl žalovaný zaměstnán u právnická osoba v obec na dobu určitou od datum do datum a jeho mzda činila v červenci 2015 částku 14.152 Kč a v srpnu 2015 částku 13.623 Kč, což v průměru činí částku 13.887,50 Kč. Podle společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu majitelky jméno příjmení tato souhlasila s vyplacením poskytnutého úvěru žalovanému na její účet a s úhradou splátek z jejího účtu. Podle výpisu z účtu jméno příjmení na tento účet došla dne datum mzda žalovaného ve výši 14.152 Kč a dne datum ve výši 13.623 Kč. Podle záznamu z registru příjmení měl mít žalovaný ke dni datum revolvingový úvěr a karty. Soud uzavřel, že žalobce v rozporu s § 9 zák. č. 145/2010 Sb. řádně a s odbornou péči nezjišťoval, neprověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného. Údaje o příjmech ve výši 15.000 Kč měsíčně neodpovídají údajům vyplývajících ze mzdových listů, podle nichž byl zjištěný průměrná příjem pouze ve výši cca 13.900 Kč a další celkové výdaje 4.000 Kč jsou pouhým a ničím nedoloženým výstřelem do tmy obestírající reálné výdaje žalovaného.
8. Z dopisu žalobce ze dne datum považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu ve výši 12.647 Kč a vyzval ho k úhradě dlužné částky. Podle předžalobní upomínky ze dne datum a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od doručení oznámení s upozorněním na možnost soudního vymáhání a že tuto výzvu předal na poštu dne datum.
9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.
10. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
11. Podle § 13 o.z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.
12. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda v projednávané věci lze aplikovat § 13 o.z. a o sporném nároku rozhodnout stejně jako v rozsudku pro uznání zdejšího soudu ze dne 16.4.2019, č.j. 11 C 330/2018-16.
14. Na základě zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že v předchozí věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 11 C 330/1918 soud rozhodoval rozsudkem pro uznání ve smyslu § 114b a 153a odst. 3 a 4 o.s.ř. ryze formálně, aniž by prováděl dokazování a na základě zjištěného skutkového stavu provedl právní posouzení sporného nároku. V projednávané věci soud nerozhodoval rozsudkem pro uznání ve smyslu citovaných zákonných ustanovení, proto se obě věci neshodují v podstatných znacích a tudíž v projednávané věci podle § 13 o.z. postupovat nelze.
15. Žalobcem požadovaná smluvní pokuta podle § 2048 a násl. o.z. má akcesorickou povahu a slouží k zajištění hlavního závazku, kterým je vrácení poskytnutého úvěru. Pokud je neplatné ujednání o hlavním závazku, je samozřejmě neplatné i ujednání o smluvní pokutě.
16. Smlouva o úvěru ze dne datum byla uzavřena podle § 2395 o.z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a požívá ochrany podle § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, z jehož ustanovení § 9 odst. 1) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.
17. Soud z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu žalovaného jako spotřebitele zkoumal, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 150,86 % ročně na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z.
18. Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne datum sp. zn. číslo a ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne datum).
19. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla průměrná úroková sazba právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba ve výši 14,4 % ročně. Sjednaná pevná úroková sazba žalobce ve výši 150,86 % ročně byla cca 10,5 x vyšší než průměrná úroková sazba. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.
20. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalované žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků 150,86 % ročně ale mnohonásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z. Z výše uvedených skutečností je evidentní, že takto nepřiměřený sjednaný úrok z prodlení již neslouží k plnění zajišťovací funkce ale má zjevně zneužívající charakter.
21. V důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je samozřejmě neplatné i ujednání o smluvní pokutě. Na základě neplatné úvěrové smlouvy i neplatného ujednání o smluvní pokutě nelze žalobci spornou částku přiznat. Na tomto závěru nic nezmění ani prohlášení žalovaného v tiskopise žalobce o předsmluvním formuláři či v jiných formulářích, že žalovaný si je vědom nepřiměřeně sjednané výše úroků, že s ní dokonce souhlasí a že ji považuje za přiměřenou. S ohledem na vše výše uvedené je i toto prohlášení v rozporu s dobrými mravy a představuje zjevné zneužití práva, které podle § 8 o.z. nepožívá právní ochrany.
22. Pro úplnost soud dodává, že z vyjádření samotného žalobce i z projednávání obdobných sporů žalobce s jinými účastníky je zřejmé, že žalobce velmi dobře zná dlouhodobě ustálenou judikaturu odvolacího Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci týkající se nepřiměřeně vysokých úroků z prodlení majících za důsledek absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy, na kterou ostatně soud žalobce upozorňoval. Přesto žalobce na podané žalobě trval. Zamítnutím žaloby z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy pro nepřiměřenou výši sjednaných úroků tak soud podle § 13 o.z. splnil (byť výslovně nevyřčené) očekávání žalobce týkající se výsledku řízení, neboť postupoval shodně jako v předchozích obdobných sporech.
23. Závěrem soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je rovněž absolutně neplatná pro nesplnění zákonné povinnosti žalobce vyplývající z § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. provést řádně a s odbornou péčí zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru způsobenou samotným žalobcem se již soud nezabýval pouhou drobností, že se žalobce podle čl. 12 smlouvy domáhá přiznání sazby 0,1 % za každý den prodlení, přestože v citovaném článku byla ve skutečnosti dohodnuta sazba 0,25 % za každý den prodlení.
24. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako zjevně neoprávněnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.