Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 125/2022-39

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 13 024,70 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 024,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to je v celém rozsahu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 024,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to je v celém rozsahu, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum doplněnou podáním ze dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 13.024,70 Kč s příslušenstvím, představující smluvní pokutu dohodnutou v čl. 12 smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne datum pod číslo ve výši 0,1% denně z částky 11.649 Kč za dobu od datum do datum za prodlení s úhradou tzv. nové jistiny úvěru. Žalobce dále tvrdil, že Okresní soud v Přerově již dříve rozsudkem pro uznání ze dne 16.4.2019, č.j. -16 přiznal žalobci ze stejné úvěrové smlouvy smluvní pokutu podle čl. 12 smlouvy ve výši 4.496,90 Kč za jinou předchozí dobu - od datum do datum. Přes výzvy a upomínky žalovaný dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle a a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.

4. Z obsahu jiného spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. považuje soud za prokázané, že žalobou, sepsanou dne datum, doručenou soudu dne datum, se žalobce domáhal proti žalovanému jméno příjmení vedle nevrácené jistiny úvěru a dalšího úroku (ve výši 12.647 Kč s příslušenstvím) také zaplacení smluvní pokuty ve výši 4.496,90 Kč podle čl. 12 smlouvy o úvěru ze dne datum pod číslo vypočtenou žalobcem za použití sazby 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 11.649 Kč za každý den prodlení za období od datum„ do sepsání žaloby“, t.j. do dne datum, z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dohodnutých splátek jistiny. Proti vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný dne datum odpor, který však v zákonné lhůtě neodůvodnil. Soud proto rozsudkem pro uznání ve smyslu , 2 a 5 a a 4 žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobci mimo jiné i požadovanou smluvní pokutu podle smlouvy o úvěru za období od datum do datum ve výši 4.496,90 Kč. Z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že soud rozhodoval formálně ve smyslu a a proto se vůbec nezabýval posuzováním platnosti sporné úvěrové smlouvy z hlediska úvěruschopnosti žalovaného ani z hlediska nepřiměřeně vysoké výše úroků z prodlení.

5. Pokud jde o sporný tvrzený závazkový vztah mezi účastníky, z obsahuy označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo ze dne datum považuje soud za prokázané, že žalovaný dne datum požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 41.000 Kč. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí revolvingového úvěru 41.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku 93.192 Kč v 24 měsíčních splátkách po 3.883 Kč splatných vždy k 12. dni každého měsíce, přičemž výpůjční úroková sazba měla činit 150,86 % ročně a RPSN 150,86 % ročně. Podle bodu číslo smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části nebo nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 0,25% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný a zprostředkovatel úvěru návrh podepsali dne datum. Předsmluvní formulář ze dne datum podepsaný žalovaným obsahuje parametry úvěru shodné se smlouvou, a to mimo jiné i ve výši sjednané výpůjční úrokové sazby 150,86 % a RPSN 150,86 %.

6. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v říjnu 2015 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že právnická osoba požadovala úrokovou sazbu 17. 4 %, právnická osoba požadovala úrokovou sazbu 16,9 % a právnická osoba požadovala úrokovou sazbu 8,8 %. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních domů činila v rozhodném období 14,4 %.

7. Ve vztahu ke zjišťování, ověřování a zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že podley označené jako hodnocení klienta měl mít žalovaný pravidelný čistý měsíční příjem od zaměstnavatele ve výši 15.000 Kč a výdaje (na živobytí) ve výši 3.800 Kč a na bydlení, inkaso a ostatní ve výši 4.000 Kč. Žalovaný byl svobodný a měl bydlet u rodičů. Podle scooringu měl žalovaný příznak 25, což označuje nového klienta. Podle pracovní smlouvy ze dne datum a mzdových listů byl žalovaný zaměstnán u právnická osoba v obec na dobu určitou od datum do datum a jeho mzda činila v červenci 2015 částku 14.152 Kč a v srpnu 2015 částku 13.623 Kč, což v průměru činí částku 13.887,50 Kč. Podle společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu majitelky jméno příjmení tato souhlasila s vyplacením poskytnutého úvěru žalovanému na její účet a s úhradou splátek z jejího účtu. Podle výpisu z účtu jméno příjmení na tento účet došla dne datum mzda žalovaného ve výši 14.152 Kč a dne datum ve výši 13.623 Kč. Podle záznamu z registru příjmení měl mít žalovaný ke dni datum revolvingový úvěr a karty. Soud uzavřel, že žalobce v rozporu s  řádně a s odbornou péči nezjišťoval, neprověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného. Údaje o příjmech ve výši 15.000 Kč měsíčně neodpovídají údajům vyplývajících ze mzdových listů, podle nichž byl zjištěný průměrná příjem pouze ve výši cca 13.900 Kč a další celkové výdaje 4.000 Kč jsou pouhým a ničím nedoloženým výstřelem do tmy obestírající reálné výdaje žalovaného.

8. Z dopisu žalobce ze dne datum považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu ve výši 12.647 Kč a vyzval ho k úhradě dlužné částky. Podle předžalobní upomínky ze dne datum a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od doručení oznámení s upozorněním na možnost soudního vymáhání a že tuto výzvu předal na poštu dne datum.

9. Soud na projednávanou věc aplikoval č. (dále jen o. z.) a o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.

10. Podle § 1 odst. 2 o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

11. Podle § 13 o.z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

12. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda v projednávané věci lze aplikovat § 13 o.z. a o sporném nároku rozhodnout stejně jako v rozsudku pro uznání zdejšího soudu ze dne 16.4.2019, č.j. -16.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že v předchozí věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. soud rozhodoval rozsudkem pro uznání ve smyslu a 153a odst. 3 a 4 ryze formálně, aniž by prováděl dokazování a na základě zjištěného skutkového stavu provedl právní posouzení sporného nároku. V projednávané věci soud nerozhodoval rozsudkem pro uznání ve smyslu citovaných zákonných ustanovení, proto se obě věci neshodují v podstatných znacích a tudíž v projednávané věci podle o.z. postupovat nelze.

15. Žalobcem požadovaná smluvní pokuta podle § 2048 a násl. o.z. má akcesorickou povahu a slouží k zajištění hlavního závazku, kterým je vrácení poskytnutého úvěru. Pokud je neplatné ujednání o hlavním závazku, je samozřejmě neplatné i ujednání o smluvní pokutě.

16. Smlouva o úvěru ze dne datum byla uzavřena podle o.z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a požívá ochrany podle a násl. o.z. a podle o spotřebitelském úvěru, z jehož ustanovení ) mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

17. Soud z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu žalovaného jako spotřebitele zkoumal, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 150,86 % ročně na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z.

18. Podle dřívější judikatury k předchozímu č. , kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne datum sp. zn. číslo a ze dne 27.2.2007 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. ). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne datum).

19. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla průměrná úroková sazba právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba ve výši 14,4 % ročně. Sjednaná pevná úroková sazba žalobce ve výši 150,86 % ročně byla cca 10,5 x vyšší než průměrná úroková sazba. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí podle měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.

20. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalované žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků 150,86 % ročně ale mnohonásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z. Z výše uvedených skutečností je evidentní, že takto nepřiměřený sjednaný úrok z prodlení již neslouží k plnění zajišťovací funkce ale má zjevně zneužívající charakter.

21. V důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je samozřejmě neplatné i ujednání o smluvní pokutě. Na základě neplatné úvěrové smlouvy i neplatného ujednání o smluvní pokutě nelze žalobci spornou částku přiznat. Na tomto závěru nic nezmění ani prohlášení žalovaného v tiskopise žalobce o předsmluvním formuláři či v jiných formulářích, že žalovaný si je vědom nepřiměřeně sjednané výše úroků, že s ní dokonce souhlasí a že ji považuje za přiměřenou. S ohledem na vše výše uvedené je i toto prohlášení v rozporu s dobrými mravy a představuje zjevné zneužití práva, které podle § 8 o.z. nepožívá právní ochrany.

22. Pro úplnost soud dodává, že z vyjádření samotného žalobce i z projednávání obdobných sporů žalobce s jinými účastníky je zřejmé, že žalobce velmi dobře zná dlouhodobě ustálenou judikaturu odvolacího Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci týkající se nepřiměřeně vysokých úroků z prodlení majících za důsledek absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy, na kterou ostatně soud žalobce upozorňoval. Přesto žalobce na podané žalobě trval. Zamítnutím žaloby z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy pro nepřiměřenou výši sjednaných úroků tak soud podle § 13 o.z. splnil (byť výslovně nevyřčené) očekávání žalobce týkající se výsledku řízení, neboť postupoval shodně jako v předchozích obdobných sporech.

23. Závěrem soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je rovněž absolutně neplatná pro nesplnění zákonné povinnosti žalobce vyplývající z provést řádně a s odbornou péčí zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru způsobenou samotným žalobcem se již soud nezabýval pouhou drobností, že se žalobce podle smlouvy domáhá přiznání sazby 0,1 % za každý den prodlení, přestože v citovaném článku byla ve skutečnosti dohodnuta sazba 0,25 % za každý den prodlení.

24. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako zjevně neoprávněnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.