Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 101/2022-30
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 235,67 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 499,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 499,99 Kč od 15.6.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku
II. Co do zaplacení částky 5 735,68 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 129,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 050,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 735,67 Kč od 20. 7. 2021 do 14.6.2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 235,68 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 499,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 499,99 Kč od 15.6.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku II. Co do zaplacení částky 5 735,68 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 129,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 050,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 735,67 Kč od 20. 7. 2021 do 14.6.2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 235,68 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ve znění jejího doplnění ze dne 10.5.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 11 235,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), s ním uzavřela dne 25. 10. 2018 smlouvu o úvěru číslo, (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného na základě údajů v Žádosti o úvěr, které žalovaný vlastnoručně podepsal a jež ověřila předloženými dokumenty. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit s jistinou úvěru i částku ve výši 8 592 Kč sestávající ze smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a poplatku inkasního a nákladů za vyhodnocení úvěru, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 25.12.2019. Žalovaný uhradil částku ve výši 4 500,01 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 25. 12. 2019, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 7 735,67 Kč od 26. 12. 2019 úrokem ve výši 15 % ročně a rovněž zákonným úrokem z prodlení. Žalovanému dále vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 3500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 5.8.2021. Dluh nebyl žalovaným zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze Smlouvy bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřely předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, předchůdkyně žalobkyně se zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal, že zaplatí částku ve výši 18 592 Kč (jistina a poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek inkasní a náklady za vyhodnocení úvěru) ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč Ve smlouvě se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. V části Splatnost, úrok a RPSN úvěru smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 15 % ročně. V případě porušení závazků ze smlouvy si strany v části Povinnosti Dlužníka smlouvy sjednaly, že předchůdkyně žalobkyně má v případě prodlení s úhradou příslušné splátky celkové částky právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.
Ze Žádosti o úvěr ze dne 25.10.2018 soud zjistil, žalovaný byl zaměstnána s výdělkem 30 728 Kč měsíčně čistého (ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami). Měsíční výdaje žalovaného ve výši 6 910 Kč (náklady na bydlení 3 000 Kč, výdaje na dopravu jídlo, osobní náklady 3 410 Kč, jiné výdaje ve výši 500 Kč) nebyly ověřeny žádným dokumentem.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 24 815,30 Kč včetně příslušenství.
Z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných závazků v celkové výši 24 708,46 Kč s příslušenstvím.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně ve své žalobě sice tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě pracovní smlouvy a výplatních pásek z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na jeho tvrzené měsíční výdaje ve výši 6 910 Kč, a spokojila se tak pouze s prohlášeními žalovaného. Dne 25.10. 2018 předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal, že zaplatí celkem částku ve výši 18 592 Kč (jistina a poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek inkasní a náklady za vyhodnocení úvěru) ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení. V části Splatnost, úrok a RPSN úvěru smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu 15 % ročně. V případě porušení závazků ze smlouvy si strany v části Povinnosti Dlužníka smlouvy sjednaly, že předchůdkyně žalobkyně má v případě prodlení s úhradou příslušné splátky celkové částky právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný zaplatil na úhradu poskytnutého úvěru částku 4 500,01 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021, oznámením ze dne 5.8.2021 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění ze dne 18.10.2021.
6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019 (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 30.11.2018, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
13. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, anonymizováno vs anonymizováno, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
14. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 499,99 Kč (10 000 Kč žalovaného ve výši 4 500,01 Kč = 5 499,99 Kč).
15. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.
16. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 15. 6. 2022, když žaloba byla žalovanému doručena dne 13. 6. 2022. Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 15. 6. 2022, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalované úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 5 499,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. rozsudku vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu s ohledem na právní posouzení listinami doloženého skutkového stavu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
18. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný by měl s ohledem na svůj převažující úspěch ohledně předmětu řízení právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalovanému přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly.
19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.