Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 243/2022-60

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka spolu s

kapitalizovaným úrokem ve výši částka,

kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka,

úrokem ve výši 14,70 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,

zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,

zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum,

zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku ve výši částka k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], úrokem ve výši 14,70 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě poskytla žalovanému v bezhotovostně na jeho účet finanční prostředky ve výši částka. Kromě poskytnuté jistiny se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 14,70 % ročně a další poplatky ve smlouvě sjednané. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh neuhradil právní předchůdkyni žalobkyni ničeho. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla za žalovaným pohledávka, kterou včetně příslušenství postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, poplatků a smluvní pokuty ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši částka, úroků ve výši 14,70 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle , (dále jen „“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila. Podle soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal celkovou částku navýšenou o úrok a poplatek za jeho poskytnutí (tj. v celkové výši částka) splatit ve 120 měsíčních splátkách po částka, RPSN činilo 15,84 %. Součástí obsahu smlouvy byly učiněny smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, resp. věřitelem a dlužníkem. Smluvní podmínky však nejsou opatřeny podpisem žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy číslo (seznamu postupovaných pohledávek), má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud ověřil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznamovala postoupení pohledávky vzniklé ze smlouvy číslo na žalobkyni a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Z podacího lístku ze dne datum má soud za prokázané, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z výzvy před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z podacího lístku ze dne datum soud ověřil, že právní zástupce žalobkyně žalovanému tohoto dne zasílal zásilku.

6. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, se žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla peníze v dohodnuté výši (částka), které se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení (o úrok a poplatek za jeho poskytnutí, tj. ve výši částka), právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit ve 120 měsíčních splátkách po částka. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně ničeho, právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou včetně příslušenství postoupila na žalobkyni.

7. Podle , občanské zákoníku (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

18. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo Consumer Finance proti jméno příjmení a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

20. sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ( zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

21. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.

22. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. v  odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

23. Žalobkyně v žalobě ani netvrdila, ani neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých ověřovala bonitu žalovaného. Uvedenými důkazy by byla například pracovní smlouva, výplatní pásky, výpis z účtu, nájemní smlouva, výpisy z bankovních a nebankovních registrů apod. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. ). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

24. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr a posuzovat jeho úvěruschopnost, v daném případě s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši částka včetně celkového navýšení na částku částka právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit ve 120 měsíčních splátkách po částka. Není zřejmé, na základě jakých údajů právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že žalovaný je schopen žalovaný úvěr splácet (zda má pravidelné příjmy, v jaké výši, jaké má měsíční výdaje atd).

25. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu.

26. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.

27. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši částka na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, danou k poštovní přepravě dne datum. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum, a od datum je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle o. z. a (výrok I. rozsudku).

28. Protože smlouvu o úvěru má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úroky jdoucí před zasláním výzvy, poplatky) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 29,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,21 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci ( ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu, tj. částky částka, sestávající z požadované částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 10 % ročně za dobu od datum do datum ve výši částka a úroku 14,7 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum ve výši částka. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce částka (tj. 64,79%), sestávající z částky částka a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum ve výši částka. Neúspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce částka (tj. 35,21%). Obdobně judikoval i Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2021, č.j. -134 Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze čtyř úkonů uvedených v  a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

30. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce ( ).

31. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle , když pro uložení lhůty delší či plnění ve splátkách neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.