Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 C 58/2022-61

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 16 076 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 312 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 312 Kč za období od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 10 998 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 310 Kč ve výši 8,5 % ročně od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky 10 998 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od datum do zaplacení, dále v rozsahu částky 1 766,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 352,44 Kč a v rozsahu úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 10 002,89 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 31 276 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 312 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 312 Kč za období od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v rozsahu částky 10 998 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 310 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky 10 998 Kč ve výši 8,5 % ročně za období od [datum] do zaplacení, dále v rozsahu částky 1 766,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 352,44 Kč a v rozsahu úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 10 002,89 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 31 276 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 076 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou uzavřela s žalovaným dne datum. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 724 Kč. Žalovaný však tuto svou povinnost nesplnil, když žalobkyni nepravidelnými splátkami uhradil toliko 8 688 Kč. Proto se žalobkyně domáhala vedle jistiny též uhrazení smluvních pokut, nákladů souvisejících s prodlením žalovaného, úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení.

2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť tento nereagoval na písemnou výzvu soudu a k jednáním před zdejším soudem se nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek stanovených v  , (dále jen „“).

3. Na základě níže uvedených listin soud učinil tato skutková zjištění.

Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru měla činit 12 000 Kč a celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni uhradit, činila 26 064 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 59,84 % ročně, roční procentní sazba nákladů pak 79,31 %.

Ze smlouvy o úvěru číslo vyplynulo, že jejími účastníky byli žalobkyně a žalovaný, celková výše úvěru měla činit 12 000 Kč, celkem měl žalovaný zaplatit 26 064 Kč při výpůjční úrokové sazbě 59,84 % ročně a roční procentní sazba nákladů 79,31 % Smlouva byla uzavřena dne datum a žalovaný ji vlastnoručně podepsal.

Z oznámení o schválení úvěru a souvisejícího splátkového kalendáře nad rámec shora uvedeného vyplynulo, že úvěr byl sjednán jako bezúčelový a žalovaný jej měl splatit ve 36 měsíčních splátkách. Podle dodejky ze dne datum žalovaný osobně převzal oznámení o schválení úvěru.

Podle dokladu o vyplacení úvěru byla dne datum zaslána částka ve výši 12 000 Kč na bankovní účet číslo bankovní účet.

Podle prohlášení klienta ze dne datum žalovaný svým podpisem mj. stvrdil, že si byl vědom podmínek úvěrové smlouvy, neměl splatné dluhy vůči třetím osobám, nenacházel se v úpadku a že byl schopen úvěr splácet.

Z karty hodnocení klienta soud zjistil, že zde byl zaznamenán pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 13 000 Kč a jeho celkové výdaje ve výši 9 788 Kč, tvořené životním minimem ve výši 3 860 Kč a částkou vynakládanou na bydlení ve výši 2 603 Kč. Žalovaný zde též vyplnil, že byl svobodný, měl středoškolské vzdělání a bydlel jiným způsobem než ve vlastním, družstevním, státním či obecním obydlí nebo v pronájmu či u rodičů.

Podle exportu transakční historie za období od datum do datum zasílal zaměstnavatel žalovaného na účet číslo bankovní účet pravidelně výplatu za měsíce březen až červen 2020 v totožné výši 13 158 Kč.

Z výpisu z registru příjmení vyplynulo, že zde ke dni datum nebyl žádný údaj o dlužných splátkách žalovaného či tzv. příznak.

Z výpisu z interního systému žalobkyně soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyhodnocen jako klient s nízkým rizikem.

Podle karty klienta žalovaný ke dni datum uhradil žalobkyni toliko 12 splátek po 724 Kč, tj. celkem 8 688 Kč.

Z výzev k zaplacení ze dnů datum, datum, datum, datum a datum vyplynulo, že jejich adresátem byl žalovaný a že obsahem těchto výzev bylo upozornění na neuhrazené splátky a na možnost zesplatnění úvěru.

Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že jeho adresátem byl též žalovaný a že jeho obsahem byla výzva k úhradě dosud nesplacené jistiny a přirostlých úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů v celkové výši 14 310 Kč.

Z předžalobní výzvy ze dne datum a ze souvisejícího podacího archu vyplynulo, že tato výzva byla žalovanému zaslána dne datum na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru jako adresu doručovací. Prostřednictvím této výzvy byl žalovaný vyzván k úhradě nové jistiny úvěru ve výši 11 465,16 Kč, smluvních pokut ve výši 1 245 Kč, náhrad nákladů ve výši 1 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny a úroku za poskytnutí úvěru z částky 10 002,89 Kč ve výši 59,84 % ročně od datum do zaplacení.

Podle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu je žalobkyně nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

4. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:

Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru a téhož dne žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet částku 12 000 Kč, z níž žalovaný žalobkyni vrátil pouze 8 688 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně dotazovala žalovaného na jeho výdaje a příjmy, přičemž výdaje ověřila na základě výpisu z účtu žalovaného dokládajícího pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání za období od března do června 2020 ve výši 13 158 Kč. Předžalobní výzvou, odeslanou na adresu žalovaného dne datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 11 465,16 Kč, smluvních pokut, úroku z úvěru a náhrady nákladů.

5. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2020) posoudil podle , (dále jen„ o. z.“), a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje

11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný.

13. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně přenechala žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, kterou zaslala na jeho bankovní účet. Smlouva, na základě které tak žalobkyně učinila, byla smlouvou o spotřebitelském úvěru, což žalobkyně ostatně nikterak nezpochybňovala. Tato smlouva byla žalovaným vlastnoručně podepsána.

14. Podle zjištěného skutkového stavu věci však žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jako bylo její povinností dle citovaného zákona. Žalobkyně se v otázce výdajů spoléhala pouze na informace sdělené žalovaným, které nikterak dále neprověřovala. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. -129, z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud se žalobkyně spokojila pouze s nedoloženými tvrzeními žalovaného o výdajích, pak svou zákonnou povinnost nesplnila. Obezřetnost přitom byla namístě zejména s ohledem na to, že výdaje byly tvrzeny ve výši životního minima, což vzhledem k věku žalovaného působilo značně nevěrohodně. Údaj o tom, že žalovaný nevynakládal žádné finanční prostředky na dopravu či záliby, se též jevil jako nevěrohodný a měl v žalobkyni vyvolat potřebu alespoň základního ověření výdajů např. prostřednictvím úplných (nikoli dílčích) výpisů z účtu dokládajících toliko příjmy a nikoli i výdaje. Taktéž údaj o výdajích na bydlení ve výši 2 603 Kč pokládal soud za nevěrohodný, když se jednak jedná o částku povážlivě nízkou, a navíc když se soud s tímto údajem v této konkrétní výši nesetkal poprvé, když totožné výdaje byly uvedeny i v hodnocení jiného klienta žalobkyně v rámci jiné věci vedené u zdejšího pod sp. zn. , kde byly rovněž uvedeny náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, nebo také rozsudek Okresního soudu ve obec ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. , a mnohé další).

15. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zde tedy nebyl dán žádný právní důvod, pro který si žalovaný mohl poskytnutou finanční částku ponechat. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o 12 000 Kč (§ 2991 o. z.). Dle zjištěného skutkového stavu věci však žalovaný z této částky žalobkyni již část ve výši 8 688 Kč vrátil. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající nevydanou část bezdůvodného obohacení ve výši 3 312 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou téhož dne a dle zákonné domněnky dojití (§ 573 o. z.) doručenou dne datum (k výzvám předchozím žalobkyně nedoložila doručenky ani podací archy). Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky 3 312 Kč za období od datum do zaplacení, a to v zákonné výši 8,5 % ročně (dle ). Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s  části věty před středníkem

16. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení soud ve III. výroku rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější v této věci byl žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ, a to ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem () u soudního exekutora.