Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 196/2022-51
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši částka to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně po žalovaném požaduje částku částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, úrok ve výši 19,38 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši [částka] to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně po žalovaném požaduje částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 19,38 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná s právní předchůdcem žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, dále jen Smlouva. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši částka s úrokovou sazbou ve výši 19,38 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši částka a za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila pouze splátku ve výši částka. Na základě smlouvy o postoupní pohledávek byly pohledávky za žalovanou z výše uvedené smluv postoupeny na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované
2. Žalobkyně se z jednání omluvila.
3. Žalovaná se k jednání nedostavila, ve věci se nevyjádřila.
4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z listiny označené jako smlouva o půjčce ze dne datum, že žalovaná a žalobkyně sjednali smlouvu, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalované částku částka, přičemž tuto částku a poplatek ve výši částka a částka, úrok ve výši částka se žalovaná zavázala vrátit v 60-ti týdenních splátkách po částka. Předchůdce žalobkyně poskytl žalované částka v hotovosti při podpisu smlouvy. První splátka byla sjednána na datum a další vždy 7. dní po datu splatnosti předchozí splátky.
5. Z karty zákazníka ze dne datum je patrno, že předchůdce žalobkyně zjišťoval osobní a majetkové poměry žalované před uzavřením smlouvy. Z listiny vyplývá, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy na mateřské dovolené pobírající sociální dávky ve výši částka měsíčně (mateřská), státní sociální podporu částka a dále částku částka měsíčně (výživné). V kolonce výdaje žalovaná uvedla nájem ve výši částka, výdaje na domácnost částka. Dále z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná předložila při ověřování příjmů bankovní výpis, složenku a mimosoudní dohodu rodičů. Z výzev k plnění bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu.
6. Z oznámení a smlouvy o postoupení pohledávky je patrno, že původní věřitel postoupil výše uvedené pohledávky za žalovanou žalobkyni a o postoupení pohledávky a o dlužné částce žalovanou písemně informoval.
7. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům číslo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne datum, v řízení OPR- právnická osoba proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
17. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně v rozporu se zákonem neprokázala, že řádně ověřovala při uzavření obou smluv úvěruschopnost žalované. Soud podotýká, že informace o majetku žalované neměl možnost ověřit, vycházel pouze z údajů o uvedených v evidenční kartě, neboť žalobkyně soudu jiné listinné důkazy nepředložila, ani nenavrhla. K argumentům žalobkyně, že žalovaná potvrdila svým podpisem pravdivost předložených listin, soud uvádí, že o jejich pravdivosti má soud pochybnosti, neboť není jasné, o jaké konkrétní příjmy se jednalo a zda jsou to příjmy určené na výživu žalované či jejího dítěte případně jiné osoby. Soud se domnívá, že vyhodnocení toho zda předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, nelze ze strany soudu řádně v souladu se zákonem provést, bez posouzení konkrétních listin, jenž mohou úvěruschopnost žalované prokazovat.
18. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Bylo na žalobkyni, aby prokázala, že svou povinnost uloženou jí shora citovaným ustanoveními. Tato důkazní povinnost žalobkyně (dle § 120 o. s. ř.) je vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Je třeba zdůraznit, že pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, v daném případě žalobkyni, procesní újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
19. Jelikož se žalobkyně z jednání omluvila, nemohl soud žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu § 118a o.s.ř., aby ke svým tvrzením doplnila důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované.
20. Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru náležitě s odbornou péčí zjišťoval schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporují § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení v tomto případě činí částka, neboť žalovaná z částky, kterou jí zaslala žalobkyně, uhradila již částka u první smlouvy. Žalovaná je povinna uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.s.ř. a příslušného nařízení vlády a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení.
21. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, tak jak je uvedeno ve výroku II.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně byla v dané věci převážně neúspěšná, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované žádné náklady řízení nevznikly.
23. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
24. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.