Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 95/2022-78

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 82 880,31 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 64 063,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 64 063,13 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 12. 2021 do 9. 3. 2022, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 18 817,18 Kč

s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 92 214,68 Kč od 15. 11. 2021 do 13. 12. 2021,

s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 151,55 Kč od 2. 12. 2021 do 9. 3. 2022

s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 92 214,68 Kč od 14. 12. 2021 do 9. 3. 2022,

s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 83 289,28 Kč od 10. 3. 2022 do 10. 3. 2022,

s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 226,15 Kč od 10. 3. 2022 do 10. 3. 2022,

s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 83 250,63 Kč od 11. 3. 2022 do 14. 3. 2022,

s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 187,50 Kč od 11. 3. 2022 do 14. 3. 2022,

s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 82 880,31 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení,

s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 817,18 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení,

s úrokem ve výši 26,87 Kč,

s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 11. 2021 do 30. 1. 2022,

s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 31. 1. 2022 do 9. 3. 2022,

zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 693 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 64 063,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 64 063,13 Kč od 2. 12. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 12. 2021 do 9. 3. 2022, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 18 817,18 Kč s úrokem ve výši 10,9 % ročně z částky 92 214,68 Kč od 15. 11. 2021 do 13. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 151,55 Kč od 2. 12. 2021 do 9. 3. 2022 s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 92 214,68 Kč od 14. 12. 2021 do 9. 3. 2022, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 83 289,28 Kč od 10. 3. 2022 do 10. 3. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 226,15 Kč od 10. 3. 2022 do 10. 3. 2022, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 83 250,63 Kč od 11. 3. 2022 do 14. 3. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 187,50 Kč od 11. 3. 2022 do 14. 3. 2022, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 82 880,31 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 817,18 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 26,87 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 15. 11. 2021 do 30. 1. 2022, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 31. 1. 2022 do 9. 3. 2022, <b>zamítá.</b> III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 693 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 97 214,68 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 7. 2018 rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Na základě dodatku číslo ze dne 3. 2. 2020 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 603 Kč. Úvěr byl úročen roční sazbou ve sjednané výši 10,9 % ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 22. 11. 2021. Ke dni zesplatnění činila dlužná pohledávka nesplacenou jistinu ve výši 92 214,68 Kč. Dále žádala po žalovaném z dlužné jistiny úrok ve sjednané výši, od 14.12.2021 úrok ve výši 8,5 % ročně v souladu s  zákona číslo , o spotřebitelském úvěru a zákonný úrok z prodlení od 2. 12. 2021 do zaplacení, když podle interních pravidel žalobkyně poskytuje ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu k zaplacení. Na základě stejné rámcové smlouvy byl dne 3. 2. 2020 uzavřen se žalovaným dodatek číslo žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč. Vzhledem k porušování podmínek poskytnutí kontokorentu žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 22. 11. 2021. Žalobkyně požadovala nesplacenou jistinu kontokorentu ve výši 5 000 Kč a z dlužné jistiny úrok ve sjednané výši, od 31. 1.2022 ve výši 8,5 % ročně v souladu s  zákona číslo o spotřebitelském úvěru a zákonný úrok z prodlení od 2. 12. 2021 do zaplacení, když podle interních pravidel žalobkyně poskytuje ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu k zaplacení. Žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z příjmu žalovaného ve výši 24 517 Kč. Žalovaný uvedl splátky ve výši 3 100 Kč a dle úvěrové zprávy jeho splátky činily 7 710 Kč.

2. Usnesením Okresního soudu v Lounech čj.  – 77 ze dne 18. 8. 2022 soud řízení u úvěru poskytnutého na základě dodatku číslo zastavil co do částky 9 334,37 Kč s příslušenstvím a u úvěru poskytnutého na základě dodatku číslo zastavil co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím, když žalobkyně vzala žalobu v této části zpět z důvodu úhrady ze strany žalovaného.

3. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti účastníků. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z rámcové smlouvy číslo ze dne 16. 7. 2018, včetně dodatku číslo ze dne 3. 2. 2020, dodatku číslo ze dne 3. 2. 2020, splátkového kalendáře, obchodních podmínek, výpisu z běžného účtu soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, kdy částka není vázána žádným účelem. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 10,9 % ročně. Úvěr se zavázal hradit v měsíčních splátkách ve výši 1 603 Kč. Dle výpisu z běžného účtu č. bankovní účet žalovaného byl úvěr čerpán v plné výši dne 3. 2. 2020. Dle obchodních podmínek v případě prodlení se splacením jakékoliv splátky jistiny, úroku, či jiných poplatků může žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru. V případě zpoždění s úhradou splátky úvěru, může žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky. Dle přehledu plateb žalovaný řádně nesplácel a dopisem ze dne 22. 11. 2021 byl žalobkyní vyzván k úhradě celé dlužné částky nejpozději do 1. 12. 2021. Výzva byla dne 22. 11. 2021 podána k poštovní přepravě. Dle přehledu plateb žalovaný zaplatil celkem 35 936,87 Kč. Dle dodatku číslo ze dne 3. 2. 2020 se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému přečerpání zůstatku na účtu až do výše 5 000 Kč za roční úrok 18,9 %. Dle obchodních podmínek byl žalovaný povinen úvěr splatit do jednoho roku od data prvního čerpání nebo jakéhokoliv dalšího čerpání a byl povinen mít sjednaný zůstatek na účtu ve výši odpovídající splátce úvěru a hypotéky. Dále byl povinen mít k datu měsíční splatnosti úroků zůstatek ve výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Dle přehledu čerpání a splácení žalovaný úvěr čerpal a neplnil sjednané podmínky, dopisem ze dne 22. 11. 2021 byl žalobkyní vyzván k úhradě celé dlužné částky nejpozději do 1. 12. 2021. Výzva byla podána téhož dne k poštovní přepravě.

6. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1.11.2019 do 31.1.2020 byl žalovanému poukázán na jeho účet příjem od zaměstnavatele v průměrné měsíční výši 25 779 Kč. Z účtu žalovaného pak odešla platba ve výši 11 000 Kč označená jako nájem, dále platba ve výši 791 Kč měsíčně jako životní pojistka, platba ve výši 1 029 Kč označená jako pojištění bytu, ostatní osobní výdaje přesahovaly částku 5 000 Kč. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný hypoteční úvěr se zůstatkem jistiny ve výši 736 780 Kč a s měsíční splátkou 3 129 Kč a úvěr ze stavebního spoření se zůstatkem jistiny 650 000 Kč a měsíční splátkou ve výši 4 581 Kč.

7. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva.

8. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky do určité částky žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. (dále jen„ “) a dále smlouva o běžném účtu, ve které si účastníci ujednali, že žalobkyně umožní žalovanému čerpání peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek prostředků. Na uvedené smlouvy se vztahují též ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně prověřovala příjmy žalovaného, neprověřovala však dostatečně výdaje žalovaného, ačkoli měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného. Poskytla úvěr žalovanému, který byl značně zadlužen, který při příjmu 25 779 Kč platil nájem ve výši 11 000 Kč, splátky ve výši 7 710 Kč, životní pojistku 791 Kč, i s navrženou splátkou 1 603 Kč, by k úhradě dalších životních potřeb (jídlo, oblečení, pojištění bytu, hygiena atd.) žalovanému zůstávala částka 4 675 Kč. Z výpisu z účtu pak vyplývá, že žalovaný tuto částku za tyto další náklady (oblečení, jídlo atd.) vždy v minulosti překročil. Z uzavřených smluv pak vyplývají další závazky žalovaného z titulu poplatků apod. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému ve smlouvě uvedené finanční prostředky byly poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta v prvním případě částka 100 000 Kč a zaplatil celkem částku 35 936,85 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení částku 64 063,13 Kč, v druhém případě byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, kterou uhradil, proto žalobkyni nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o lhůtu k vrácení dlužné jistiny. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení v rozsahu uvedeném ve výroku I. Žalovaný se dostal do prodlení po uplynutí lhůty k vrácení částek dle výzev ze dne 22. 11. 2021, kdy měl plnit nejpozději do 1. 12. 2021. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením , dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalobkyně. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že žalovaný procesně zavinil zastavení řízení co do částky 14 334,37 Kč, když po podání žaloby tuto částku zaplatil a žalobkyně byla úspěšná pro částku 64 063,13 Kč, celkově byla tedy úspěšná pro částku 78 397,5 Kč, žalobkyně nebyla úspěšná pro částku 18 817,18 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 80 %, žalovaný v rozsahu 20 %, žalobkyně má právo na náhradu 60 % svých nákladů (80 % - 20 %) z celkových nákladů ve výši 4 489 Kč, tj. na částku 2 693 Kč Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 889 Kč a náhrada hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč za dva úkony (podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby) dle Soud nepřiznal žalobkyni náhradu hotových výdajů za předžalobní výzvu, když ji posoudil podle obsahu jako hmotněprávní výzvu k plnění. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalovanému po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě 7 dnů nesplnil.

10. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).