Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

94 C 89/2020-46

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci

žalobkyně:(název žalobce)] v obec, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; anonymizováno celé jméno žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 23 712 Kč s příslušenstvím - drobné nároky

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 23 712 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15. 7. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech řízení na tlumočném částku 1 850 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 23 712 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15. 7. 2017 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech řízení na tlumočném částku 1 850 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem dle evropského řízení o drobných nárocích ze dne 4. 6. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že žalovanému poskytla ve dnech 27. až 29.6.2017 zdravotní péči, kterou žalovanému vyúčtovala fakturou ze dne 30.6.2017, neboť žalovaný nebyl v té době účastníkem systému zdravotního pojištění.

2. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, neboť tito se nedostavili a nepožádali o odročení nařízeného jednání ( ), přičemž žalovaný se z účasti u jednání předem omluvil, když naznačil, že účast u jednání by byla pro něj finančně nákladná ( ).

3. Žalovaný namítal, že dne 9.6.2017 uzavřel s anonymizováno právnická osoba jméno příjmení pracovní smlouva s určeným místem výkonu práce v Chornici v České republice, zaměstnavatel však nesplnil včas svou povinnost pojistit své zaměstnance. V roce 2021 obdržel žalovaný dopis z polské správy sociálního zabezpečení, která potvrdila formulář pro právnická osoba. Žalovaný tak není povinen za poskytnutou péči povinen platit, neboť v souladu se stanoviskem Instituce sociálního pojištění v příjmení ze dne 29. 7. 2019 měl v době od 9. 6. 2017 do 31. 7. 2017„ podléhat polské legislativě“ a„ v den incidentu být pojištěn pro práci“. Žalovaný dále uvedl, že polská správa sociálního zabezpečení přiznala žalovanému náhradu škody za zdravotní újmu ve výši 13 776 PLN a„ uložila české právnická osoba povinnost uhradit náklady plnění v souvislosti s plněním žalovaného“.

4. Soud zjistil tyto skutečnosti:

5. Z pracovní smlouvy ze dne 9.6.2017 (č.l. 36) včetně přílohy (č.l. 37) vyplývá, že žalovaný, s bydlištěm v Polsku, uzavřel s polskou právnická osoba jméno příjmení pracovní smlouva s určeným místem výkonu práce od 10.6.2017 do 30.6.2017 v Chornici v České republice.

6. Z přípisu ze dne 14.10.2021 (č.l. 39) vyplývá, že žalovaný utrpěl dne 27.6.2017 pracovní úraz, z čehož soud dovozuje že zdravotní péče poskytnutá žalovanému téhož dne až dne 29.6.2017 byla akutní.

7. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně poskytla žalovanému ve dnech 27. až 29.6.2017 zdravotní péči uvedenou ve faktuře ze dne 30.6.2017, číslo splatné dne 14.7.2017 (č.l. 7), tj. celkem za částku 23 712 Kč.

8. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně faktury žalovanému také doručila, a že žalovanému zaslala také předžalobní upomínku ze dne 19.3.2018, což vyplývá i z mezinárodní dodejky (č.l. 6 verte).

9. Z přípisu ze dne 29.7.2019 (č.l. 13, úřední překlad č.l. 18) vyplývá, že polská zdravotní pojišťovna Zaklad Ubezpieczen Spolecznych (ZUS) vyrozuměla nejprve přípisem ze dne 18.5.2018 žalovaného, že jakožto orgán pověřený vládou Polské republiky jakožto státu v němž měl žalovaný pobyt, rozhodla, že na žalovaného se nevztahuje polská legislativa, jelikož podléhá legislativě české. Takové rozhodnutí má platit s výhradou ve lhůtě dvou měsíců doručeného nesouhlasu české strany. Následně dne 20.3.2019 český orgán vyrozuměl uvedenou polskou pojišťovnu, že dle jeho názoru na žalovaného dopadá polská legislativa. Polská pojišťovna tak v přípise ze dne 29.7.2019 konstatovala, že podle čl. 16 odst. 1 písm. b) nařízení EU č. 987/2009 (při více místech výkonu práce legislativa místa pobytu) podléhal žalovaný v období od 9.6.2017 do 31.7.2017 polské legislativě.

10. Z přípisu ze dne 22.9.2021 (č.l. 29) vyplývá, že polská zdravotní pojišťovna vyrozuměla žalovaného, že v období od 9.6.2017 do 30.7.2017 podléhal české legislativě.

11. Z přípisu ze dne 4.10.2021 (40, neúřední překlad č.l. 43) vyplývá, že polská zdravotní pojišťovna vyrozuměla české právnická osoba, že po vyřešení sporu v období 9.6.2017 do 30.7.2017 byla stanovena příslušnost českého právního řádu, kdy česká právnická osoba je povinna nést náklady na dávky při pracovních úrazech přiznané klientovi institucí sociálního pojištění, kdy tyto je ve výši 13 776 PLN třeba zaplatit na účet polské zdravotní pojišťovny. Z přípisu ze dne 14.10.2021 (č.l. 39, neúřední překlad č.l. 42) vyplývá, že polská zdravotní pojišťovna vyrozuměla také žalovaného, že mu bylo přiznáno jednorázové odškodnění poškození zdraví ve výši 13 776 PLN. Soud má za to, že z těchto přípisů vyplývá, že žalovanému byl přiznán nárok z titulu náhrady újmy na zdraví, který je pro posouzení nyní souzené věci nerozhodný, nevyplývá z nich však ničeho o vzniklých nákladech na zdravotní péči o žalovaného.

12. Z čestného prohlášení žalovaného (č.l. 35) soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti, protože se podle obsahu jedná v podstatě o procesní vyjádření žalovaného ve věci, kdy rozhodné skutečnosti jsou obsaženy v důkazech, které žalovaný založil do spisu.

13. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

14. Účastníci uzavřeli smlouvu o péči o zdraví (ve smyslu ), žalobkyně žalovaného hospitalizovala, poskytla mu lékařskou péči a žalovaný byl povinen jí za to zaplatit odměnu, pro případ, že nebyl účastníkem českého systému zdravotního pojištění. Právě otázka účasti žalovaného v českém systému zdravotního pojištění je otázkou klíčovou pro toto řízení.

15. Podle článku 11 odst. 1 a odst. 3 písm. a) nařízení ES č. 883/2004 osoby, na které se vztahuje toto nařízení, podléhají právním předpisům pouze jediného členského státu, kdy na zaměstnance činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu.

16. Podle článku 16 odst. 1, 2 a 3 nařízení EU č. 987/2009 osoba, která vykonává činnosti ve dvou nebo více členských státech, o tom uvědomí instituci určenou příslušným orgánem členského státu, v němž má své bydliště. Určená instituce místa bydliště, neprodleně určí právní předpisy použitelné na dotyčnou osobu s ohledem na článek 13 základního nařízení a článek 14 prováděcího nařízení. Toto určení bude jen prozatímní. Tato instituce informuje určené instituce jednotlivých členských států, v nichž je činnost vykonávána, o svém prozatímním určení. Prozatímní určení použitelných právních předpisů, jak je stanoveno v odstavci 2, se stane konečným do dvou měsíců od uvědomění institucí určených příslušnými orgány dotčeného členského státu o tomto určení v souladu s odstavcem 2, pokud právní předpisy již nebyly s konečnou platností určeny na základě odstavce 4, nebo pokud alespoň jedna dotčená instituce nesdělí instituci určené příslušným orgánem členského státu bydliště do konce této dvouměsíční lhůty, že určení ještě nemůže přijmout nebo že v této věc zaujala odlišné stanovisko. V nyní souzené věci tak byla určena nejprve prozatímně česká, následně polská a s konečnou platností pak česká legislativa.

17. Žalobkyně je nemocničním zařízením, které poskytuje zdravotní péči dle , o veřejném zdravotním pojištění. Žalovanému byla poskytnuta lékařská péče spočívající v hospitalizaci a léčení. Žalovaný jako cizinec neměl sjednáno komerční zdravotní pojištění cizince, byl však pojištěn ze zákona jakožto zaměstnanec ( ) resp. mu byla poskytnuta akutní péče v důsledku pracovního úrazu a žalovaný byl pojištěn v domovském státě. Z logiky a dikce zákona o veřejném zdravotním pojištění vyplývá, že žalovaný, coby pojištěný cizí státní příslušník, nemusí hradit cenu za lékařskou péči jako samoplátce. Soud žalobu výrokem I. zcela zamítl.

18. Procesně plně úspěšnému žalovanému přiznal soud výrokem II. právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony (dvakrát vyjádření ve věci samé) ve výši 600 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, ), kdy tyto náklady uložil soud zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci rozsudku ( ).

19. Výrokem III. soud rozhodl o povinnosti účastníků nést náklady řízení na tlumočném, které ve výši 1 850 Kč doposud platil stát, a to podle výsledku řízení ( ), kdy žalobkyně byla v řízení procesně neúspěšná.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).