Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 73/2022-90

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupena advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 23.129,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 10.423,01 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % jdoucím z uvedené částky od 26. 5. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení

a) 12.706,59 Kč,

b) kapitalizovaného úroku ve výši 3.290,40 Kč,

c) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.289,18 Kč,

d) ročního úroku ve výši 16,9 % jdoucího z částky 19.999,60 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení,

e) zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 19.999,60 Kč od 19. 5. 2020 do 25. 5. 2020,

f) zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 9.576,59 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 10.423,01 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % jdoucím z uvedené částky od 26. 5. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení a) 12.706,59 Kč, b) kapitalizovaného úroku ve výši 3.290,40 Kč, c) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.289,18 Kč, d) ročního úroku ve výši 16,9 % jdoucího z částky 19.999,60 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, e) zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 19.999,60 Kč od 19. 5. 2020 do 25. 5. 2020, f) zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 9.576,59 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 7. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 23.129,60 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 4. 10. 2019 do 18. 5. 2020 ve výši 3.290,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 4. 10. 2019 do 18. 5. 2020 ve výši 1.289,18 Kč, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 19.999,60 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 19.999,60 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 3. 10. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 20.000 Kč s dohodnutými splátkami a úrokem. Žalovaný úvěr čerpal, ale řádně nesplácel, proto žalobce zesplatnil zůstatek úvěru ke dni 3. 10. 2019. Žalovaný žalobci dluží tolik, kolik žalobce uplatnil žalobou.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalovanému má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru,

4. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v jiné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. -80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

9. Soud zjistil, žalobce s žalovaným uzavřeli dne 3. 10. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru (viz smlouvu na č. l. 58-60 soudního spisu) s úvěrovým rámcem 20.000 Kč, dohodnutým úrokem ve výši 16,9 % ročně, sjednanými poplatky a splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu. Z výpisu z úvěrového účtu na č. l. 53-54 soudního spisu soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr téhož dne, kdy uzavřel smlouvu, v plné výši, tj. 20.000 Kč. Dne 26. 10. 2018 zaplatil na úvěr 20.000 Kč a znovu čerpal 20.000 Kč dne 20. 11. 2018. Za dobu od uzavření smlouvy do zesplatnění úveru žalovaný podle výpisu z úvěrového účtu čerpal 2 x 20.000 Kč a zaplatil celkem 29.576,99 Kč.

10. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložilu nadepsanou jako Posouzení úvěruschopnosti klienta (na č. l. 77 soudního spisu), z níž vyplynulo, že žalobce vycházel z žalovaným uvedeného příjmu ve výši 30.171 Kč, který ověřil z výpisů z běžného účtu žalovaného. Tento příjem porovnal s údaji o životním minimu a normativních nákladech na bydlení, neboť žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobce přihlédl i ke zjištěným předchozím nesplaceným závazkům žalovaného, ze kterých vycházela měsíční splátková povinnost ve výši 6.083 Kč.

11. Žalobce měl v době uzavření úvěrové smlouvy a dodatků k ní k dispozici pohyby na běžném účtu žalovaného a výpisy za období říjen 2017 až říjen 2018 předložil soudu. Z nich (viz č. l. 79-88 soudního spisu) soud zjistil, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný obvykle a končil účetní měsíc se záporným zůstatkem; v říjnu 2018 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného - 61,91 Kč, v listopadu - 38,15 Kč, v prosinci - 278,78 Kč (při příchozích platbách 68.135,41 Kč), v lednu - 85,50 Kč při příchozích platbách 46.119,51 Kč, v únoru 10.503,25 Kč při příchozích platbách 52.268,32 Kč, v březnu již opět - 120,93 Kč, v dubnu - 49 Kč, v květnu - 281,80 Kč (při příchozích platbách ve výši 73.285,84 Kč, v červnu - 206,65 Kč, v červenci 12.110,34 Kč při příchozích platbách 75.594,93 Kč, v srpnu 70.094 Kč při příchozích platbách ve výši 179, 846,56 Kč (!), a v září již opět - 126,68 Kč (při příchozích platbách ve výši 70.094,75 Kč). Z uvedeného vyplývá, že úvaha žalobce o hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnáním jeho mzdy s životním minimem a normativní náklady na bydlení (což jsou pohříchu údaje sloužící ke stanovení sociálních dávek, nikoliv odpovídající reálným nákladům na živobytí) nemůže obstát za situace, kdy z platební historie žalovaného bylo žalobci známo, že bez ohledu na své příjmy a případné i velkorysé dotace účtu (neznámého původu) není schopen se na konci měsíce udržet v černých číslech, přičemž žalobce věděl, že žalovaný splácí ještě další úvěrové závazky.

12. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce rozhodně nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným včetně obou dodatků je tak absolutně neplatná.

13. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši rozdílu mezi čerpanými a splacenými prostředky, což činí částku 10.423,01 Kč (viz poslední větu bodu 9 tohoto odůvodnění), o které se žalovaný ve smyslu § 2991 o. z. obohatil, neboť obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má tak nárok na zaplacení uvedeného rozdílu.

14. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení a Z důkazů předložených soudu vyplynulo, že prvním okamžikem, kdy se žalovaný mohl dozvědět o celkovém dluhu vůči žalobci, byl den doručení předžalobní výzvy (na č. l. 52 soudního spisu). Z podacího archu na č. l. 62 soud zjistil, že zásilka obsahující předžalobní výzvu byla podána k poštovní přepravě dne 22. 5. 2020. Ze zkušenosti je soudu známo, že doporučené zásilky bývají doručeny dva dny po podání, což odpovídá datu 24. 5. 2020. Den poté (25. 5.) mohl žalovaný dluh uhradit, a protože tak neučinil, dostal se následující den do prodlení. Soud proto žalobci přiznal zákonný úrok běžící ode dne 26. 5. 2021 do zaplacení.

15. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, a co do úroku z prodlení za dobu předcházející prodlení tak, jak ho zjistil soud, musel soud žalobu zamítnout.

16. Právo na náhradu nákladů řízení by podle náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové.

Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.