Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 287/2021-48
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 13 070,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 5 070,52 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5 070,52 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 495,40 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno jméno, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 5 070,52 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 5 070,52 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 495,40 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 13 070,52 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno ze dne datum, na základě níž poskytl právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu úvěru a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 070,52 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky od datum, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Aktivní legitimaci ve sporu u žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, obec a číslo, a žalobkyní dne datum, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně vyrozuměn.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno ze dne datum, z potvrzení o platbě částky 8 000 Kč žalovanému, z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, z fotokopie občanského a řidičskému průkazu žalovaného, z výpisu z účtu žalovaného za měsíc srpen 2018 a z dokladu o výplatě čisté mzdy žalovanému v červenci 2018 má soud za prokázané, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí bezúčelového jednorázového spotřebitelského úvěru ve výši 8 000 Kč s tím, že za poskytnutí těchto prostředků bude uhrazen poplatek ve výši 5 070,52 Kč. Úvěr měl být uhrazen do 12 měsíců v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 133 Kč. Roční zápůjční úroková sazba představovala 12 %, RPSN představovala 197,49 %. Ve smlouvě není specifikováno, za jaké konkrétní služby právní předchůdkyně žalobkyně má být uhrazen celkový poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 5 070,52 Kč, který přepočtením na roční procentní sazbu představuje asi 63 % roční úrok z poskytnutého úvěru. K prověření úvěruschopnosti byl předložen ze strany žalovaného pouze občanský a řidičský průkaz a dále doklad o výplatě mzdy za červenec 2018 ve výši 12 405 Kč. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla dále původním věřitelem prověřována v dostupných databázích, avšak o výsledku tohoto prověření nebyl předložen žádný důkaz. Pravidelné výdaje žalovaného nebyly prověřeny původním věřitelem žádným způsobem za situace, když se žalovaný pohyboval na hranici minimální mzdy. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku neuhradil.
6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy domácnosti, když příjem žalovaného představující částku 12 405 Kč byl zcela nedostačující k pravidelné a řádné platbě sjednaných splátek. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny výdaje nejen žalovaného, ale i celé domácnosti. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětného úvěru.
12. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
13. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
14. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
15. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud dále k právnímu závěru, že i pokud by byla úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena, existuje zde další důvod k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že žalobkyní zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí fixní částku poplatku za poskytnutí úvěru, která však přepočtena na roční sazbu představuje úrok ve výši 63 % ročně, nikoliv 12 %, jak je prezentováno ve smlouvě. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně, přičemž výše sjednaného úroku z úvěru nemůže být zastírání stanovením úrokové sazby ve fixní částce. Rovněž ze smlouvy nevyplývá, za jakou činnost či služby věřitele má být poplatek ve výši 5 070,52 Kč uhrazen a jakou částku představuje z tohoto poplatku sjednaný 12% úrok z úvěru. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši poplatku považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je nejen v rozporu s dobrými mravy, ale rovněž není určité a obsahově přezkoumatelné.
18. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatná pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne datum, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě poplatku za poskytnutí úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze ji od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání poplatku v dané výši by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o poplatku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.
19. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 8 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od datum, neboť od tohoto data byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 8 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a to dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
20. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k výše uvedeným právním závěrům. Jednalo se o částku 5 070,52 Kč zahrnující poplatek za poskytnutí úvěru včetně příslušenství.
21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 61% uplatněného nároku, neúspěšná do 39% z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 22 % (61% - 39%). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (kvalifikovaná výzva před podáním žaloby, převzetí věci a sepis žaloby), odměna tedy činí 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobci přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 252 Kč Náklady řízení představují celkem 2 252 Kč a 22 % z této částky pak 495,40 Kč.
22. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
23. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, ve dvojím vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.