Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 163/2022-72
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Liborem Brokešem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 47 578 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 032,66 Kč a úroků ve výši 16,73 % ročně z částky 31 467 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 672 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 12 672 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 71 071,13 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 31 467 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 31 467 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 032,66 Kč a úroků ve výši 16,73 % ročně z částky 31 467 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 672 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 12 672 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen zaplatit částku 71 071,13 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 31 467 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 31 467 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 19. 5. 2022, se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 47 578 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 658,57 Kč za období od 23. 5. 2021 do 7. 1. 2022, kapitalizovaným úrokem v částce 5 072,22 Kč za období od 23. 5. 2021 do 7. 1. 2022, zákonným úrokem z prodlení z částky 31 467 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 31 467 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaným došlo dne 30. 10. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byly na základě smlouvy o půjčce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného, jehož číslo žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 41 984 Kč, jež představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 29 984 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Celkovou částku ve výši 81 984 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 3 416 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 11. 2021. Žalovaný do dnešního dne uhradil částku ve výši 27 328 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 na žalobkyni, a to s účinností ke stejnému dni.
2. Ke schopnosti žalovaného řádně hradit úvěr a k jeho úvěrové historii žalobkyně uvedla, že tyto prověřoval původní věřitel především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy (informace uvedené v zákaznické kartě, bankovní výpisy, výplatní pásky) a z obchodního informačního systému původního věřitele, který obsahuje skóringový model, umožňující posouzení úvěruschopnosti. Z dokladů plynulo, že měsíční příjem žalovaného činí 40 000 Kč a že žije v nájmu. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl původní věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet a následně se žalovaným uzavřel předmětnou smlouvu.
3. Podáním ze dne 30. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku od 23. 5. 2021 do 7. 1. 2022 ve výši 2 032,66 Kč a úroků ve výši 16,73 % ročně z částky 31 467 Kč od datum do zaplacení. Soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.).
4. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval
a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu dne
2. 8. 2022 bez omluvy nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (PZ žalobkyně omluven).
5. Po provedeném dokazování soud zjistil dále následující skutkový stav:
6. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je v tomto rejstříku zapsána od datum a že předmětem jejího podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný podepsal s původním věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky formou bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet a žalovaný se je zavázal vrátit a zaplatit RPSN ve výši 119,36 % ročně, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 416 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou 60,73 % ročně, která byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se dále zavázal zaplatit smluvní pokuty a náhradu účelně vynaložených nákladů za prodlení s úhradou splátek. V případě prodlení žalovaného se splácením příslušné splátky je věřitel oprávněn vyzvat žalovaného k doplacení dlužných částek ve lhůtě alespoň 30 dnů a v případě marného uplynutí stanovené lhůty je věřitel oprávněn prohlásit spotřebitelský úvěr za splatný.
8. Z karty zákazníka ze dne 30. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedl, že je svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je základní, bydlí v nájmu od soukromé osoby, má jedno nezaopatřené dítě, od 12. 3. 2012 je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba bez uvedení pracovní pozice, jeho pravidelný měsíční příjem činí 40 000 Kč, celkové měsíční výdaje činí 21 164 Kč (8 410 Kč osobní výdaje, 2 000 Kč vyživovací povinnost, 1 754 Kč splátky půjček/úvěrů, 8000 Kč výdaje na bydlení a 1 000 Kč ostatní výdaje) a použitelný příjem na splácení úvěru činí 18 836 Kč. Z karty zákazníka dále vyplývá, že k ověření finanční situace žalovaného měly být při uzavření Smlouvy předloženy bankovní výpisy a výplatní pásky.
9. Z dopisu původního věřitele ze dne 30. 10. 2019, adresovaného žalovanému, soud zjistil, že žalovanému byl zaslán splátkový kalendář spolu s přihlašovacími údaji do internetového portálu původního věřitele, ve kterém mohl žalovaný kdykoli získat aktuální údaje o zaplacených splátkách.
10. Z výpisu z účtu původního věřitele za období od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2019 soud zjistil, že dne 30. 10. 2019 původní věřitel zaslal na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve Smlouvě, částku ve výši 40 000 Kč.
11. Z výzvy k úhradě spotřebitelského úvěru ze dne 10. 3. 2021 soud zjistil, že původní věřitel žalovaného vyzval k úhradě dlužných splátek, vzniklých účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut v celkové výši 23 912 Kč ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Původní věřitel dále výzvou žalovanému sdělil, že v případě, že k úhradě dlužné částky ve stanoveném termínu nedojde, stane se celý úvěr splatný dne 20. 4. 2021.
12. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzvy k úhradě dluhu ze dne 22. 4. 2021 původní věřitel žalovanému oznámil, že poskytnutý úvěr se spal splatným dne 22. 4. 2021 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 48 474,42 Kč.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni.
14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem.
15. Z informací o zpracování osobních údajů ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno rovněž žalobcem.
16. Z podacího lístku RR2581399450F soud zjistil, že dne 4. 2. 2022 žalobkyně žalovanému zaslala zásilku.
17. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně sepsala předžalobní výzvu pro žalovaného.
18. Z podacího lístku RR2583461747F soud zjistil, že dne 19. 4. 2022 žalobkyně žalovanému zaslala zásilku.
19. Z přehledu plateb půjčky číslo soud zjistil, že žalovaný původnímu věřiteli uhradil do dne 11. 12. 2020 částku v celkové výši 27 328 Kč.
20. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231 2020, soud zjistil, že v jiné věci žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích vyslovil svůj právní názor, že k řádnému s odbornou péčí, náležitému a úplnému přezkoumání úvěryschopnosti žalovaného stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a proto soud neměl důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat.
21. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
24. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
25. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
27. Podle ust. § 75 ZSU je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
28. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
29. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
30. Smlouva byla uzavírána mezi původním věřitelem jako podnikatelem (ust. § 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným v pozici spotřebitele (ust. § 419 o. z.), přičemž že Smlouva měla být smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 odst. 1 ZSU vyplývá i ze Smlouvy samotné. Práva a povinnosti stran Smlouvy se proto řídí i režimem ZSU.
31. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle příslušných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
32. Přestože z provedeného dokazování vyplývá, že účastníci měli v úmyslu uzavřít Smlouvu, která by byla podle jejího obsahu smlouvou o úvěru (§ 2395 o. z.), a to spotřebitelského úvěru (§ 2 odst. 1 ZSU), soud dospěl k závěru, že Smlouva nebyla platně uzavřena. Přestože původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného v souladu s ust. § 86 odst. 2 ZSU na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, přesto nebyla žalobkyně v řízení schopna doložit, že původní věřitel postupoval s odbornou péčí podle ust. § 75 a 86 odst. 1 ZSU. Původní věřitel vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v kartě zákazníka, k níž měly být přiloženy dokumenty k ověření finanční situace žadatele, tedy bankovní výpisy a výplatní pásky. Žalobkyně však přes výzvu soudu nepředložila tyto dokumenty, z nichž původní věřitel údajně vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a neprokázala tak splnění povinností stanovených v ust. § 86 odst. 1 ZSU.
33. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, neboť ujednaná výše úroku 60,73 % ročně se příčí dobrým mravům. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Soud vycházel z Databáze časových řad ARAD ČNB ohledně výše úroků, které požadovaly banky u úvěrů s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a zjistil, že horní hranice úrokových sazeb činila 8,74 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že původní věřitel je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. Při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy nevycházel soud jen z její nominální výše, ale i z celkové částky, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil. V daném případě však sjednaná sazba úroků výrazně převyšuje nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy.
34. Vzhledem k porušení povinnosti původního věřitele stanovené v ust. § 75 odst. a 86 ZSU a sjednané výši úroků, kterou je třeba považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy, je Smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZSU a ust. § 580 odst. 1 a § 588 o. z. absolutně neplatná. Přes jazykové znění ust. § 87 odst. 1 ZSU, ve znění platném v době zavření smlouvy, a tedy gramatický výklad, jde o absolutní neplatnost Smlouvy, a to s ohledem na výklad historický (zásady spotřebitelského práva), teleologický a logický (ekonomické a sociální důsledky, slouží k prevenci před předlužováním spotřebitelů, ale chrání i věřitele před důsledky nesplácení poskytnutých úvěrů), ale i ustálenou judikaturu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 týkající se režimu zákona č. 145/2010 Sb. po novele provedené zákonem č. 43/2013 Sb.) i judikaturu evropskou (viz rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance), neboť poskytnutí úvěru spotřebiteli při nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru podle ust. § 86 ZSU je v rozporu se zákonem podle ust. § 588 o. z. Soud je proto povinen zabývat se platností Smlouvy i bez návrhu žalovaného.
35. Vzhledem k tomu, že Smlouva je neplatná, není žalovaný povinen hradit žalobkyni závazky vyplývající ze Smlouvy (úroky z úvěru, smluvní pokuty a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek úvěru) ani úroky z prodlení s úhradou těchto závazků.
36. Nárok žalobkyně co do jistiny úvěru ve výši 12 672 Kč soud posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor původního věřitele podle ust. § 2991 o. z., neboť žalovaný od původního věřitele obdržel bez právního důvodu částku ve výši 40 000 Kč a žalovaný původnímu věřiteli uhradil částku 27 328 Kč (ke kvantifikaci bezdůvodného obohacení viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 75 Co 350/2021-83). Právo na příslušenství pohledávky, spočívající v úrocích z prodlení, náleží žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne marného uplynutí lhůty, kterou žalobkyně žalovanému stanovila pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě částky 23 912 Kč dne 10. 3. 2021. Podle § 573 o. z. se má za to, že byla žalovanému doručena dne 15. 3. 2021. Výzva obsahovala 30 denní lhůtu k plnění (tj. do 14. 4. 2021), žalovaný se tedy ocitl v prodlení dne 15. 4. 2021. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení od 8. 1. 2022, a proto jej soud žalobkyni přiznal.
37. Vzhledem k výše uvedenému soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 672 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 8. 1. 2022 do zaplacení (výrok II.).
Ve zbytku pak soud žalobu zamítl (výrok III.).
38. O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) pak soud rozhodoval dle ustanovení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení rozhodnutí. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
39. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.