Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 334/2021-68

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 2 803,22 Kč

takto:

I. Řízení se co do částky 460 Kč zastavuje.

II. Po právní moci tohoto rozsudku bude věc v té části předmětu řízení, ve které bylo řízení zastaveno, postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 343,22 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 2 000 Kč, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se co do částky 460 Kč zastavuje.</b> <b>II. Po právní moci tohoto rozsudku bude věc v té části předmětu řízení, ve které bylo řízení zastaveno, postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 343,22 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 2 000 Kč, zamítá.</b> <b>V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Brně 23. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení 2 803,22 Kč z titulu neuhrazeného nájemného za pronajaté přijímací zařízení v celkové výši 343,22 Kč, poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 460 Kč a smluvní pokuty za nevrácení zapůjčeného zařízení ve výši 2 000 Kč. Všechny tyto nároky žalobkyně dovozovala ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, která byla uzavřena mezi právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou 5. 10. 2018. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy nejenže poskytoval žalované služby elektronických komunikací, ale zároveň jí pronajal zařízení WIFI ED3.0. Žalovaná mu neuhradila sjednané nájemné za pronájem uvedeného zařízení, které jí bylo vyúčtováno fakturami splatnými k 20. 11. 2018, 20. 12. 2018, 20. 1. 2019 a 20. 2. 2019, a to v celkové výši 343,22 Kč. Zároveň doposud nezaplatila poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku, jež jí byl vyúčtován fakturou splatnou k 5. 3. 2019 v částce 460 Kč. Právní předchůdce žalobkyně rovněž na základě shora uvedené smlouvy zapůjčil žalované modem COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA, sériové č. 38437DD1EE84. Žalovaná nehradila řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, právní předchůdce žalobkyně proto jednostranně ukončil smlouvu, čímž žalované dle čl. 7 všeobecných obchodních podmínek, které tvořily nedílnou součást smlouvy, vznikla povinnost vrátit poskytnuté zařízení nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy. Tuto povinnost však porušila, čímž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč, kdy ujednání o smluvní pokutě bylo dle žalobkyně obsaženo přímo v textu smlouvy (ustanovení písm. f) ve spodní části formuláře smlouvy), konkrétní výše smluvní pokuty pak byla uvedena v ceníku právního předchůdce žalobkyně. Ten zanikl v důsledku fúze sloučením společností právnická osoba, a právnická osoba, jako zanikajících společností se žalobkyní, která se stala nástupnickou společností zmíněných subjektů a k datu 1. 4. 2020 na ni přešlo veškeré jmění jejího právního předchůdce i společnosti právnická osoba

2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, kde je dle centrální evidence obyvatel hlášena k trvalému pobytu, ani k výzvě soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádná z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů a výpisu z obchodního rejstříku právního předchůdce žalobkyně učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 3. 10. 2018 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo jejíž nedílnou součást tvořily všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ VOP“) a jeho ceník. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytoval žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací, konkrétně služby UPC Internet 150+ a TV START. Současně žalované pronajal modem WIFI ED3.0, sériové číslo, a to za sjednané nájemné ve výši 70 Kč měsíčně, které bylo splatné spolu s cenou ostatních poskytnutých služeb v rámci právním předchůdcem žalobkyně pravidelně vystavovaných vyúčtování. Ve smlouvě byl sjednán připojovací poplatek výši 99 Kč. Ve spodní části formuláře smlouvy, konkrétně pod písm. f), bylo uvedeno, že žalovaná se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5 VOP). Dle čl. 7 VOP byla žalovaná povinna do 14 dnů od ukončení smlouvy na vlastní náklady vrátit pronajatý modem. Dle ceníku právního předchůdce žalobkyně činil poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku 500 Kč, smluvní pokuta za nevrácení pronajatého zařízení 2 000 Kč/ks. Fakturou vystavenou 1. 11. 2018 vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalované mimo jiné nájemné za pronájem modemu v období od 4. 10. 2018 do 30. 11. 2018 v celkové výši 133,22 Kč, které bylo dle faktury splatné k 20. 11. 2018. Fakturou vystavenou 1. 12. 2018 vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalované mimo jiné nájemné za pronájem modemu v období od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018 v celkové výši 70 Kč, které bylo dle faktury splatné k 20. 12. 2018. Fakturou vystavenou 1. 1. 2019 vyúčtoval právní předchůdce žalobkyně žalované mimo jiné nájemné za pronájem modemu v období od 1. 1. 2019 do 31. 1. 2019 v celkové výši 70 Kč, které bylo dle faktury splatné k 20. 1. 2019. Fakturou vystavenou 1. 2. 2019 bylo žalované mimo jiné vyúčtováno nájemné za pronájem modemu v období od 1. 2. 2019 do 28. 2. 2019 v celkové výši 70 Kč, které bylo dle faktury splatné ke 20. 2. 2019. Fakturou vystavenou 15. 2. 2019 byl žalované mimo jiné vyúčtován poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč a zároveň jí byla dobropisována částka ve výši 40 Kč jakožto nájemné za pronájem modemu od 13. 2. 2019 do 28. 2. 2019. Dopisem ze 7. 3. 2019 právní předchůdce žalobkyně odstoupil od shora uvedené smlouvy z důvodu neuhrazení vyúčtované ceny za poskytované služby žalovanou a zároveň vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 3 557,23 Kč ve lhůtě do 20. 3. 2019 a k vrácení pronajatého modemu do 3. 4. 2019. Rovněž ji upozornil na to, že pokud modem nevrátí v uvedené lhůtě, může jí být účtována smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně s účinky k datu 1. 4. 2020 zanikl sloučením se společností právnická osoba, přičemž nástupnickou společností se stala žalobkyně, na kterou přešlo veškeré jmění jejího právního předchůdce. Žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou z 12. 5. 2020 žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 5 557,23 Kč vzniklé z titulu shora uvedené smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ve lhůtě deseti dnů od doručení výzvy s upozorněním, že pokud nebude dluh ve lhůtě zaplacen, bude přistoupeno k jeho vymáhání.

5. Dle soud kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

6. Dle , jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu, přičemž právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají zachovány.

7. Soud musel s ohledem na shora uvedená ustanovení v prvé řadě vyřešit otázku, zda má pravomoc k projednání a rozhodnutí předmětného sporu. Smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou totiž naplňuje znaky smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a na věc tak dopadá právní úprava obsažená v zákoně č. , o elektronických komunikacích v účinném znění (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“). Dle věty prvé zákona o elektronických komunikacích přitom platí, že spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu cit. zákona na straně jedné, a účastníky, popřípadě uživateli těchto služeb na straně druhé, rozhoduje na návrh kterékoliv ze stran sporu Český telekomunikační úřad, a to pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Přitom není sporu o tom, že právní předchůdce žalobkyně byl osobou vykonávající komunikační činnost ve smyslu zákona o elektronických komunikacích a žalovaná na straně druhé jednoznačně splňuje definici účastníka, respektive uživatele těchto služeb ve smyslu a b) cit. zákona. V řešené věci tak byla pro posouzení toho, který orgán disponuje pravomocí k řešení daného sporu, klíčová otázka, zda se žalobou uplatněné nároky týkají povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích, případně na jeho základě, nebo nikoliv.

8. K otázkám souvisejícím s řešením kompetenčních sporů mezi civilními soudy a Českým telekomunikačním úřadem ve spojitosti s rozhodováním nároků uplatňovaných osobami vykonávajícími komunikační činnost vůči jejich zákazníkům se v minulosti ve své judikatuře opakovaně vyjadřoval zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů v účinném znění. Pro řešenou věc jsou podle názoru soudu nejpodstatnější závěry zvláštního senátu obsažené v jeho usnesení ze dne 13. 12. 2018, č. j. Konf 27/2018 – 13. V tomto usnesení totiž zvláštní senát přiřkl pravomoc k rozhodnutí o nároku na zaplacení tzv. suspendačního poplatku (neboli poplatku za odpojení od služby) Českému telekomunikačnímu úřadu. Přitom konstatoval, že ačkoliv samotná suspendace (odpojení) nespočívá zcela ani převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích a nejedná se tak o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu citovaného zákona, je na poskytování těchto služeb úzce navázána, neboť dopadá na případy, kdy účastník neplní své povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Nejedná se tedy o žádný vedlejší smluvní vztah mezi poskytovatelem a účastníkem, naopak je zde úzká souvislost s plněním smluvních závazků ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, pokud je v důsledku výše uvedených skutečností poskytovatel oprávněn suspendovat dodávku služeb.

9. Z uvedeného je zřejmé, že civilní soud nemá pravomoc rozhodovat o nároku žalobkyně na zaplacení poplatku za odpojení, který byl v žalobě požadován ve výši 460 Kč (viz výslovný odkaz na vyúčtování číslo). Touto pravomocí naopak podle věty prvé a druhé zákona o elektronických komunikacích disponuje Český telekomunikační úřad. Proto soud postupoval podle věty prvé , řízení ve vztahu k uvedenému nároku žalobkyně na zaplacení částky 460 Kč zastavil (výrok I. tohoto rozsudku) a současně rozhodl o tom, že po právní moci tohoto rozsudku bude věc v souladu s  větou druhou postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II. tohoto rozsudku). Sluší se poznamenat, že veškeré právní účinky spojené s podáním žaloby ke zdejšímu soudu zůstávají zachovány.

10. Soud naopak zcela jistě má pravomoc rozhodnout o dalších žalobou uplatněných nárocích, tedy o nároku na úhradu dlužného nájemného za pronájem modemu v celkové výši 343,22 Kč a o nároku na zaplacení smluvní pokuty za nevrácení tohoto modemu ve výši 2 000 Kč. Oba tyto nároky totiž vyplývají z ujednání, které naplňuje znaky nájemní smlouvy uzavřené ve smyslu , v účinném znění (dále jen „o. z.“), přičemž rozhodování o takových nárocích nepochybně spadá do pravomoci civilních soudů. Podle shora citovaného ustanovení se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Součástí smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou bylo přitom mimo jiné i ujednání, na jehož podkladě byl žalované prokazatelně poskytnut k užívání předmětný modem. Žalované tím vznikla povinnost platit za jeho užívání sjednané nájemné (respektive poplatek) ve výši 70 Kč měsíčně. Toto nájemné jí bylo právním předchůdcem žalobkyně opakovaně řádně účtováno prostřednictvím vyúčtování služeb, která byla žalované vystavována každý měsíc. Žalovaná v řízení nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že na nájemném dluží celkem 343,22 Kč. Bylo přitom na ní, aby v případě, že se toto tvrzení nezakládá na pravdě a že sjednané nájemné uhradila, takovou skutečnost soudu tvrdila a zejména pak prokázala. Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, soud proto vyšel z toho, že jí dluh na nájemné skutečně vznikl a že jeho aktuální výše činí 343,22 Kč. Uložil tedy žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Pro úplnost soud dodává, že ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou posuzované smlouvy, stala se věřitelem žalobou uplatněných pohledávek v důsledku shora uvedené fúze, respektive převodu veškerého jmění právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Té proto nyní nepochybně svědčí aktivní legitimace k podání žaloby a úspěšnému vymožení dlužného nájemného.

11. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za nevrácení pronajatého modemu ve lhůtě 14 dnů od ukončení smlouvy (čl. 7 VOP). Žalobkyni je třeba přisvědčit v tom smyslu, že v textu samotné smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací z 3. 10. 2018 se ve spodní části pod písm. f) nachází zmínka o tom, že žalovaná se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku v případě, že nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku. Zároveň je však třeba upozornit na to, že posuzovaná smlouva naplňuje znaky smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť právní předchůdce žalobkyně ji uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná při uzavření smlouvy zjevně v rámci své podnikatelské činnosti nejednala. Na posuzovanou věc proto dopadají mimo jiné závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. .

12. Dle uvedeného nálezu v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj.y, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Ústavní soud mimo jiné dovozuje, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají, na rozdíl např. od obchodních smluv, sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Sloužit naopak nesmějí k tomu, aby do nich dodavatel skrýval ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o nichž předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). obec poctivosti, která by měla být vlastní všem účastníkům smluvních vztahů, se pak v praxi projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště tehdy, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný.

13. Soud nepřehlédl argumentaci žalobkyně uvedenou v žalobě, podle níž byla předmětná smluvní pokuta sjednána platně a v souladu se shora uvedeným nálezem, neboť povinnost žalované k její úhradě vyplývala přímo z textu samotné smlouvy. Konkrétní výše pokuty nebyla z důvodu přehlednosti v textu smlouvy uvedena (byl zde pouze odkaz na ceník), protože výše pokuty za různá zařízení je odlišná a uvádět všechny možnosti přímo ve formuláři smlouvy by podle žalobkyně mohlo být pro zákazníky matoucí. S touto argumentací se však soud nemůže ztotožnit. Předně je třeba poukázat na to, že v textu samotné smlouvy je například výslovně zmíněn připojovací poplatek ve výši 99 Kč. Pokud právní předchůdce žalobkyně skutečně chtěl text samotné smlouvy co nejvíce zjednodušit a zpřehlednit, jak tvrdí žalobkyně, a neuvedl tedy v textu smlouvy konkrétní výši smluvní pokuty za nevrácení pronajatého přijímacího zařízení, je namístě se ptát, proč smlouva obsahuje konkrétní výši připojovacího poplatku. Zároveň soudu za situace, kdy formulář smlouvy obsahuje předtištěná pole pro vymezení dalších poplatků (v části, v níž je uvedena výše připojovacího poplatku – označena jako„ Ostatní jednorázové poplatky“), není jasné, proč by přímo ve smlouvě nemohly být uvedeny i sazby smluvních pokut za nevrácení jednotlivých typů zařízení, když tyto sazby jsou dle ceníku celkem pouze tři (2 000 Kč, 5 000 Kč, respektive 200 Kč v závislosti na typu nevráceného zařízení). Navíc je spíše úsměvný argument, že by pro žalovanou mělo být matoucí, pokud by v textu samotné smlouvy byly uvedeny tři různé sazby smluvní pokuty, když ceník právního předchůdce žalobkyně vedle těchto sazeb obsahuje ještě desítky či spíše stovky dalších položek, je psán velmi malým písmem a běžný spotřebitel se v něm bez pomoci může zorientovat pouze velmi obtížně.

14. Soud s ohledem na shora uvedené neshledal jakýkoliv důvod odchýlit se od shora popsaných judikatorních závěrů a je toho názoru, že nelze připustit, aby byl údaj o konkrétní výši smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti před žalovanou de facto skryt do ceníku právního předchůdce žalobkyně. Smluvní pokuta měla být jasně sjednána v textu samotné smlouvy, a to včetně uvedení její konkrétní výše. Proto soud nárok na zaplacení smluvní pokuty posoudil jako neoprávněný a žalobu co do částky 2 000 Kč představující zmíněnou smluvní pokuty zamítl.

15. Pokud jde o náklady řízení, v části předmětu řízení, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 460 Kč, bylo řízení zastaveno a podle tak ve vztahu k této části předmětu řízení žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve zbývající části předmětu řízení pak soud o jeho nákladech rozhodl podle Předmětem této zbývající části bylo zaplacení částky 2 343,22 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 343,22 Kč, naopak co do zbývajících 2 000 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu tedy měla procesní úspěch žalovaná. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve vztahu k předmětu řízení tak činil 15 % ku 85 % ve prospěch žalované, které by tak dle shora citovaného ustanovení mělo vůči žalobkyni svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 70 % (85 – 15 = 70). Žalovaná však zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou a žádné náklady jí v souvislosti s řízením evidentně nevznikly. Proto soud žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.)

16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti výrokům I., II. a V. tohoto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Proti výrokům III. a IV. rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.