Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 78/2022-70

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 19 576 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 098 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od 25. 3. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení

-) částky 11 478 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 24 876 Kč od 22. 7. 2021 do 17. 8. 2021 ve výši 152,71 Kč, s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 23 576 Kč od 18. 8. 2021 do 24. 9. 2021 ve výši 211,53 Kč, s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 21 076 Kč od 25. 9. 2021 do 29. 11. 2021 ve výši 328,43 Kč, s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 19 576 Kč od 30. 11. 2021 do 24. 3. 2022 a s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 11 478 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení,

-) částky 4 664,10 Kč

-) úroku ve výši 59,84 % p. a. z částky 19 505,86 Kč od 22. 7. 2021 do 14. 8. 2021 ve výši 749,52 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 19 505,86 Kč od 15. 8. 2021 do 24. 9. 2021 ve výši 173,84 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 18 579,36 Kč od 25. 9. 2021 do 29. 11. 2021 ve výši 266,64 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 17 079,36 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 7. 2021 dosáhne částky 54 734 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 098 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení od 25. 3. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení -) částky 11 478 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 24 876 Kč od 22. 7. 2021 do 17. 8. 2021 ve výši 152,71 Kč, s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 23 576 Kč od 18. 8. 2021 do 24. 9. 2021 ve výši 211,53 Kč, s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 21 076 Kč od 25. 9. 2021 do 29. 11. 2021 ve výši 328,43 Kč, s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 19 576 Kč od 30. 11. 2021 do 24. 3. 2022 a s 8,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 11 478 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení, -) částky 4 664,10 Kč -) úroku ve výši 59,84 % p. a. z částky 19 505,86 Kč od 22. 7. 2021 do 14. 8. 2021 ve výši 749,52 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 19 505,86 Kč od 15. 8. 2021 do 24. 9. 2021 ve výši 173,84 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 18 579,36 Kč od 25. 9. 2021 do 29. 11. 2021 ve výši 266,64 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 17 079,36 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 7. 2021 dosáhne částky 54 734 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 29. 3. 2022 a doplněnou podáním ze dne 1. 6. 2022 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 576 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 4 664,10 Kč. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 16. 10. 2020. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 59,84% ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 267 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2020 podle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru uhradil 5 splátek úvěru, a to dne 4. 1. 2021 částku ve výši 2 534 Kč, dne 8. 2. 2021 částku ve výši 1 267 Kč, dne 1. 3. 2021 částku ve výši 1 267 Kč, dne 23. 3. 2021 částku ve výši 1 267 Kč a dne 29. 4. 2021 částku ve výši 1 267 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo 1, 7 a 8. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2 smlouvy v celkové výši 1 000 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo 1, 2, 3, 7 a 8. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3 smlouvy, neboť žalovaný se dostal do prodlení o délce 65 dnů u splátky číslo 7 splatné dne 16. 5. 2021. K datu 20. 7. 2021 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 22 379,36 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle čl. 6 5 smlouvy náleží žalobci dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od 22. 7. 2021 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění úvěru byly žalovaným uhrazeny další splátky, a to 17. 8. 2021 částka ve výši 1 300 Kč, dne 24. 9. 2021 částka ve výši 2 500 Kč a dne 29. 11. 2021 částka ve výši 1 500 Kč.

2. Na základě uzavřené smlouvy tak dluží žalovaný žalobci částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 17 079,36 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 22 379,36 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 19 505,86 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 873,50 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6. 1 smlouvy ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2 smlouvy ve výši 1 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, a to počínaje dnem 22. 7. 2021 do zaplacení, přičemž žalobce se domáhá zaplacení smluvní pokuty k datu vyhotovení této žaloby, tj. 28. 3. 2022, tedy zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 664,10 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídají zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 19 505,86 Kč ode dne 22. 7. 2021 do zaplacení, přičemž žalobce požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 59,84%.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavil.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum zjistil soud tyto skutečnosti. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč na dobu 36 měsíců, výše splátky činila 1 267 Kč měsíčně, splátky měly být hrazeny do každého 16. dne v měsíci a zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 59,84 % jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Celkem měl žalovaný zaplatit částku 45 612 Kč. Podle čl. 6 1 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6 2 smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle čl. 6 3 smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatným celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6. 2 smlouvy. Podle čl. 6 4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle čl. 6 5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

5. Z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že strany se dohodly na předmětu dodatku, kdy žalovaný hodlal podepsat a učinit návrh na uzavření smlouvy číslo zároveň požádal, aby byla smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, strany se proto dohodly na změně procesu uzavření smlouvy.

6. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 21 000 Kč byl žalovanému vyplacen na jeho účet dne 16. 10. 2020.

7. Zy oznámení o schválení úvěru ze dne 19. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalovanému, že přijal návrh na uzavření úvěrové smlouvy a připojil k tomu splátkový kalendář, který obsahuje rozpis všech 36 měsíčních splátek, včetně data splatnosti každé splátky, její výše a částky, která připadá na úmor jistiny a na úmor úroku z úvěru. Splátky byly splatné vždy k 16. dni v měsíci počínaje měsícem listopad 2020, poslední splátka měla být zaplacena dne 16. 10. 2023.

8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na úvěr celkem 12 902 Kč.

9. Upomínkami žalobce ze dne 17. 12. 2020, 16. 6. 2021 a 19. 7. 2021 byl žalovaný upomenut o úhradu splátek a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem žalobce ze dne 20. 7. 2021 bylo žalovanému sděleno, že došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Dopisem ze dne 9. 3. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

10. Ze sdělení České národní banky bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila v říjnu 2020 7,87 %.

11. Ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy soud zjistil, že žalobce vypracoval hodnocení klienta, kde je uveden příjem žalovaného v podobě příjmu ze zaměstnání ve výši 21 758 Kč měsíčně, výdaje – životní minimum 3 860 Kč, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 2 000 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 2 603 Kč, ostatní 500 Kč, celkem tedy výdaje 8 963 Kč, rezerva 11 795 Kč, dále bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, forma bydlení – u rodičů, vzdělání – výuční list. Bylo zjištěno, že žalovaný není veden v registru dlužníků SOLUS. Žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného a výpisy z účtu žalovaného dokladující připsání mzdy na účet žalovaného v říjnu 2020 ve výši 22 445 Kč a v září 2020 ve výši 21 313 Kč.

12. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč, byl sjednán úrok ve výši 59,84 % ročně, žalovaný se zavázal zaplatit žalobci 36 splátek po 1 267 Kč měsíčně, celkem měl uhradit 45 612 Kč. Ve smlouvě byly sjednány důsledky prodlení žalovaného ve formě jednorázových smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení, nákladů 200 Kč za každou splátku v prodlení, zesplatnění úvěru při prodlení o délce 65 dnů, způsob stanovení nové jistiny úvěru a smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny v případě, že ji žalovaný neuhradí v den její splatnosti. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně dne 16. 10. 2020. Žalovaný se dostal do prodlení s placením sjednaných splátek a úvěr byl automaticky zesplatněn, což bylo žalovanému oznámeno dopisem žalobce ze dne 20. 7. 2021 po předchozích upomínkách. Před uzavřením smlouvy žalobce zjišťoval osobní a majetkové poměry žalovaného, zjistil příjem žalovaného v podobě příjmu ze zaměstnání ve výši 21 758 Kč měsíčně, výdaje žalovaného ve výši 8 963 Kč měsíčně.

13. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle zákona , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle , (dále jen o. z.) a , zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v ustanovení tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Žalovaný v daném případě neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit, a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k (včasné) námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“.

18. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda úvěrová smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

19. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) .V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. Žalobce vycházel při posuzování příjmů a výdajů žalovaného z údajů uvedených žalovaným a z žalobcem zjištěných údajů, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjmy představuje příjem z pracovního poměru ve výši 21 758 Kč, jeho výdaje byly uvedeny v podobě životního minima ve výši 3 860 Kč, výdajů na splátky 2 000 Kč a výdajů na bydlení ve výši 2 603 Kč.

20. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, žalobce však netvrdil, ani neprokazoval, že by u žalovaného jakkoliv zjišťoval, jaké konkrétní výdaje jsou s tím spojené, že by po žalovaném požadoval jakékoliv konkrétní informace a doklady o platbách v souvislosti s bydlením. Při posuzování osobních výdajů žalovaného vycházel žalobce z částky životního minima, aniž by od žalovaného zjišťoval, či požadoval upřesnění k jeho skutečným výdajům, k tomu, zda tyto nejdou nad rámec částky uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru, když obecně lze říci, že částky životního minima jen stěží odpovídají skutečným výdajům průměrného člověka. Pokud žalovaný uvedl výdaje na splátky jiných úvěrů ve výši 2 000 Kč, pak ani v tomto případě žalobce netvrdil, že by tento údaj jakkoli ověřoval. Pokud žalobce údaje uvedené žalovaným blíže neprověřil, pak úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena řádně a úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná. To, že žalovaný nebyl schopen úvěr splácet, potvrzuje i ta skutečnost, že uhradil řádně jen prvních 5 z celkově sjednaných 36 splátek úvěru.

21. Úvěrová smlouva je s ohledem na shora uvedené absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce převedl ve prospěch žalovaného 21 000 Kč. Žalovaný tedy přijal tuto částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a tudíž na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle a 2 . V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný, který obdržel od žalobce částku 21 000 Kč, je tudíž povinen tuto částku žalobci vydat. Protože žalovaný již zaplatil částku 12 902 Kč, byla mu uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8 098 Kč, a to s 8,25% zákonným úrokem z prodlení od 25. 3. 2022 do zaplacení a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

22. K povinnosti vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. Žalovaný byl k okamžitému zaplacení vyzván předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2022 ve lhůtě do 15 dnů ode dne odeslání. Lhůta k plnění tak uplynula dnem 24. 3. 2022 a následujícího dne, tj. 25. 3. 2022 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu . Od téhož dne žalobci vzniklo ve smyslu právo na úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá

23. K zaplacení dluhu stanovil soud lhůtu v trvání 3 dnů v souladu s 

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , kdy procesně úspěšnější byl v řízení žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.