Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 CO 176/2022-40

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci

žalobce:

; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalované:

; jméno příjmení, narozená dne datum

bytem adresa

o zaplacení částky 308 515,16 Kč s příslušenstvím

o odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever, č. j. -22, z 4. 4. 2022

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku II. a III., potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku II. a III., potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci částku 55 029,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně ve výši 8,5 % od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba byla zčásti, co do zaplacení částky 253 485,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 253 485,90 Kč od 8. 1. 2021 do zaplacení zamítnuta (výrok II.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Rozhodnutí je odůvodněno s odkazem na ust. a č. tak, že smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřená dne 12. 2. 2021, na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr 90 000 Kč, je smlouvou absolutně neplatnou ve smyslu ust. pro rozpor s dobrými mravy a pro rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele jakožto smluvní strany. Nemravné je ujednání o smluvním úroku, který přesahuje trojnásobek průměrné úrokové sazby a k tomu ještě žalovaná měla vrátit částku 133 136 Kč na poplatcích za doplňkové služby, a to bez ohledu na to, zda byla konkrétní služba poskytnuta či zda hlavní úvěrová smlouva trvá. Je tedy zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec poskytnutých prostředků, přesahuje trojnásobek běžného smluvního úroku. Za stavu, kdy poskytovatel úvěru má získat úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Žalovaná sice uzavřela dohodu o uznání dluhu ve smyslu ust. a násl. , uznání dluhu je však právem akcesorickým, tzn. že dohoda o uznání dluhu je platná jen tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit. Nárok žalobce za stavu neplatné smlouvy je tak bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. , proto byla žalovaná zavázána k zaplacení rozdílu mezi tím, co jí bylo poskytnuto a mezi tím, co uhradila. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci.

2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, které směřovalo do zamítavé části rozsudku a do výroku o náhradě nákladů řízení. Namítl, že soud prvního stupně postupoval v přímém rozporu s některými rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR, když nárok žalobcem uplatněný vychází z písemnosti označené jako„ Uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři“. Žalovaná svým podpisem uznala svůj dluh vůči věřiteli specifikovaný co do výše 308 515 Kč a co důvodu a zavázala se jej zaplatit. Uznání dluhu je písemné právní jednání, které dlužník adresuje věřiteli a kterým dluh vůči němu uznává. Uznání dluhu zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání a důsledkem uznání je přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že ve výroku II. bude žalobě vyhověno a žalobci bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. , přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

4. Závěr soudu prvního stupně, že smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 90 000 Kč, je absolutně neplatná ve smyslu ust. , je správný a odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožnil. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč, přičemž již z této částky byla částka 16 000 Kč započtena na náklady poskytovatele úvěru. Dále byl sjednán úrok ve výši 23 % ročně a další poplatky za doplňkové služby a inkaso splátek ve výši 133 136 Kč Smlouva ukládala žalované řadu povinností pod sankcí smluvních pokut, naproti tomu žalobce žádnou jinou povinnost, kromě poskytnutí jistiny úvěru, neměl. Taková smlouva je zcela nemravná.

5. Žalobce uplatnil svůj nárok vůči žalované z titulu uznání závazku ve smyslu ust. s tím, že žalovaná uznala povinnost k zaplacení částky 308 515,16 Kč Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že uznání dluhu je akcesorickým právem, žalobci lze přiznat jen část plnění představující bezdůvodné obohacení, když pohledávka, k jejímuž zajištění má uznání závazku sloužit, pro rozpor se zákonem neexistuje. Z tohoto důvodu nemohlo dojít k uzavření platné dohody o uznání dluhu.

6. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné a odvolací soud toto rozhodnutí dle potvrdil, přičemž v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Správné je i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, když úspěch žalované převyšoval úspěch žalobce a žalované náklady řízení nevznikly.

7. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení má svoji oporu v ust. ve spojení s ust. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, náklady řízení jí však nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný další opravný prostředek.