Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 94/2022-69
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 11.928 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se pro kapitalizovaný úrok ve výši 2.014 Kč a pro smluvní pokutu ve výši
3.928 Kč, částečně zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 8.000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
III. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.076,14 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 8.000 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se pro kapitalizovaný úrok ve výši 2.014 Kč a pro smluvní pokutu ve výši 3.928 Kč, částečně zastavuje. <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 8.000 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> III. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.076,14 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 8.000 Kč od 15. 6. 2021 do 9. 12. 2021, se zamítá. <b>IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne 22. 12. 2022 domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem částku 11.928 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO se žalovaným smlouvu o úvěru číslo v elektronické podobě, a to prostřednictvím žádosti online na internetových stránkách poskytovatele. Úvěr byl vyplacen na účet žalovaného, ze kterého byla předtím zaplacena verifikační platba, kterou žalovaný potvrdil svoji vůli smlouvu uzavřít. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem 1.864 Kč do datum. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. Smlouvou ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum. Žalobkyně zaslala žalovanému poslední upomínku před podáním žaloby dne datum.
2. Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně k výzvě soudu skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru tak, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet a vzhledem k této skutečnosti žalobkyně vzala svůj návrh zpět co do příslušenství – kapitalizovaného úroku ve výši
2.014 Kč a smluvní pokuty 3.928 Kč a nadále požaduje pouze vrácení jistiny dluhu 8.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.076,16 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 690 Kč a náhradu nákladů řízení.
3. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
4. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. a dále pokračoval v řízení pro zaplacení jistiny dluhu
8.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.076,16 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 690 Kč.
5. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
6. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
7. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu , v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
8. Soud provedl dokazování listinami: smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, smlouvou o úvěru ze dne datum, obchodními podmínkami právnická osoba, výpisem z bankovního účtu anonymizováno ze dne datum, výpisem z bankovního účtu anonymizováno ze dne
datum, výpisem z bankovního účtu anonymizováno ze dne datum, výpisem z bankovního účtu anonymizováno ze dne datum, výpisem z bankovního účtu anonymizováno ze dne datum, upomínkou ze dne datum, opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne
datum, dohodou o postoupení pohledávek ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému, potvrzením o přijetí platby za prodané portfolio ze dne datum, výzvou k zaplacení ze dne datum, oznámením o předání věci do advokátní kanceláře ze dne datum, výzvou před podáním žaloby ze dne
datum včetně dokladu o odeslání žalovanému, výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum.
9. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu:
Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4.000 Kč převodem na účet číslo bankovní účet. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit věřiteli úplatu za poskytnutí úvěru celkem 920 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána 30 dnů. Dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný smlouvu o úvěru číslo kterou byly změněny a doplněny podmínky smlouvy ze dne datum. Věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč převodem na účet číslo bankovní účet. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit věřiteli úplatu za poskytnutí úvěru celkem 1.864 Kč a splatnost úvěru byla sjednána 30 dnů. Žalovanému byla na účet číslo bankovní účet (uvedený ve smlouvě) vyplacena dne datum částka
1.500 Kč, dne 27. 12. 019 částka 4.000 Kč dne datum částka 1.000 Kč, dne 6. 1. číslo částka 1.500 Kč, celkem 8.000 Kč.
10. Ze žalobních tvrzení a předložených listin nevyplývá, jak splnil právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení. Žalobkyně byla zároveň poučena, že je její povinností vylíčit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. a že nedoplnění skutkových tvrzení může vést k zamítnutí žaloby, či její části pro neunesení břemene tvrzení, a že nedostatečná skutková tvrzení nelze nahrazovat odkazy na předložené listinné důkazy, neboť tyto slouží pouze k prokázání tvrzení již v žalobě učiněných. Žalobkyně byla poučena, že je dle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. povinna plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. na podporu svých tvrzení je povinna označit a předložit důkazy, nerespektování této povinnosti může vést k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení důkazního břemene. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že důkazy ke splnění uvedené povinnosti nedisponuje.
11. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
12. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
17. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost.
18. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne
6. 1. 2020 smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Povinností poskytovatele úvěru bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žadatele sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
19. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
20. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně nedostála svým procesním povinnostem a neunesla procesní břemena (tvrzení a důkazní), když k výzvě soudu nedotvrdila a neprokázala splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, v důsledku čehož posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou. Nároky žalobkyně vůči žalovanému jsou tak omezeny na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, neboť v případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku a smluvně sjednaných nákladů na upomínání sdílí jeho osud.
21. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 8.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 8.000 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 8.000 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od 10. 12. 2021 tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne 9. 12. 2021, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
22. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době 3 měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
23. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 . Za neúspěch žalobkyně je třeba považovat i tu část předmětu řízení, ohledně níž bylo řízení zastaveno, neboť se tak stalo z viny žalobkyně. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 8.000 Kč, smluvní pokuty 3.928 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 2.014 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši
1.076,16 Kč a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč tj. celkem 15.708,16 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 8.000 Kč, tj. v rozsahu 1,86 % (čistý úspěch). Vzhledem tomu, že žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné části, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti výroku I. lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Proti výrokům II. a III. rozsudku není odvolání přípustné (podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.