Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 108/2022-10
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa
o zaplacení 13 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 800 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 800 Kč od 26. 9. 2021 do 25. 3. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 800 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 101,44 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 800 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 800 Kč od 26. 9. 2021 do 25. 3. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 800 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 101,44 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení částky 13 800 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, na základě níž byla žalovanému poskytnuta bezúročná zápůjčka ve výši 10 000 Kč. V žalobě uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi ní a původním věřitelem žalovaného spol. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ původní věřitel“). Dále uvedla, že žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající uzavřel s původním věřitelem dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, a to se splatností dne datum, jednorázově s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný však zápůjčku po uvedeném datu splatnosti nevrátil. K uzavření smlouvy o zápůjčce došlo prostřednictvím webových stránek původního věřitele, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, po ověření správnosti kontaktu žalovaného odeslal žalovaný žádost o zápůjčku a následně byla posuzována schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Smlouva byla sjednána elektronicky, poté co žalovaný její text včetně všeobecných podmínek odsouhlasil. Zápůjčka byla převedena na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Nárok žalobkyně tvoří pohledávka skládající se z nesplacené zápůjčky ve výši 10 000 Kč a z poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč, přičemž oba nároky byly splatné společně dne datum. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu předanou k poštovní přepravě dne datum.
2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v návrhu, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z realizační smlouvy o postoupení pohledávek číslo ze dne datum k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel, spol. právnická osoba, IČO, postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Současně původní věřitel dopisem ze dne datum, který byl dle podacího lístku odeslán žalovanému téhož dne, splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky.
4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo (dále též jen„ smlouva“), na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč s tím, že jako způsob čerpání byl dohodnut bezhotovostní převod na účet žalovaného. Poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky byl dle čl. 3 smlouvy ujednán ve výši 3 800 Kč a dle čl. 3 smlouvy činila zápůjční úroková sazba 0 %. Ze souhrnného přehledu o zápůjčce plyne, že RPSN činilo 4 933,41 % a celková částka k zaplacení představovala 13 800 Kč. Žalobkyně prokázala, že dopisem ze dne datum předaným k poštovní přepravě téhož dne byla žalovanému zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně výzva k úhradě před podáním žaloby.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.
10. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
11. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách obec anonymizována dvě slova (příjmení B1 číslo) plyne, roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila v srpnu 2021, kdy byla uzavřena shora specifikovaná smlouva, 8,02 %.
12. Po zhodnocení listinných důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům. Mezi žalovaným a původním věřitelem, spol. právnická osoba, IČO, byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o.z., a to na poskytnutí jistiny ve výši 10 000 Kč. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce soud shledal za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 o.z. je vyloučena. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve spojení s daty z databáze na webu ČNB činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2021 výši 8,02 %, a bylo by tak možné akceptovat až trojnásobek, to je 24,06 % ročně. V daném případě však RPSN představovalo 4 933,41 %. Přesto, že RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady zápůjčky jako roční procento, je zřejmé, že procento navýšení poskytnuté částky dle posuzované smlouvy ani zdaleka neodpovídá obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Žalovaný se zavázal nad rámec půjčené částky ve výši 10 000 Kč na 28 dní zaplatit původnímu věřiteli smluvní úrok (nazvaný jako poplatek za sjednání smlouvy a poskytnutí zápůjčky) ve výši 3 800 Kč, což je 135,7 Kč denně, což představuje ročně 49 530,5 Kč z jistiny 10 000 Kč, tedy 495,3 % na smluvním úroku. Je třeba uvést, že pokud smlouva uvádí, že smluvní úrok (zápůjční úroková sazba) není účtován, ale je účtován poplatek za zapůjčení, jedná se pouze o jiné terminologické označení odměny za poskytnutí zápůjčky, tedy smluvního úroku. Na smlouvu o zápůjčce jako celek uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem dne datum je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady zápůjčky svou výší ani zdaleka neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty.
13. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaný se na úkor právního předchůdce žalobkyně (původního věřitele) plněním, které mu poskytl na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 10 00 Kč coby dlužnou jistinu. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky spojené s předžalobní výzvou ze dne datum odeslané žalovanému téhož dne, doručeno nejdříve uplynutím tří pracovních dnů od odeslání, tj. dne datum, přičemž žalovanému byla stanovena třídenní lhůtě k úhradě dlužné částky, která uplynula dne datum a ode dne následujícího, tj. od datum tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku požadovaných nároků musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o zápůjčce, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit příslušenství pohledávky a úroky z prodlení od data následujícího po splatnosti zápůjčky.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 101,44 Kč, přičemž tato částka představuje 44,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,46 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 800 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
15. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.