Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 9/2022-269

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 230 416,15 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 208 444 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 131,23 Kč od 4. 12. 2020 do 5. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 208 444 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 21 972,15 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18 614,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 774,53 Kč, úroku 8,9 % ročně z částky 230 416,15 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 972,15 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 46 509 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 208 444 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 131,23 Kč od 4. 12. 2020 do 5. 3. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 208 444 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 21 972,15 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18 614,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 774,53 Kč, úroku 8,9 % ročně z částky 230 416,15 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 972,15 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 46 509 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 230 416,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18 614,55 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 17 774,53 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 230 416,15 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení a úrokem 8,9 % ročně z částky 230 416,15 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 11. 11. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách, přičemž byla sjednána úroková sazba 8,90 % ročně. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný. Žalovaná dluh neuhradila ani k předžalobní upomínce. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to kontrolou veřejných databází, prostřednictvím bankovních i nebankovních registrů (spisová značka).

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěr byl poskytnut bez nutnosti doložení příjmu. Žalobkyně při hodnocení bonity žalované vycházela z jejích příjmů a výdajů dle transakcí bankovního účtu žalované. Na jistinu žalovaná uhradila 19 583,85 Kč, přičemž z přiložené tabulky se podává, že celkem žalovaná žalobkyni zaplatila 41 556 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli ji byla řádně doručena do vlastních rukou.

5. Žalovaná se k jednání soudu, které bylo nařízeno na 19. 8. 2022, nedostavila, ačkoli předvolání k jednání bylo žalované řádně doručeno. Soud tedy jednal v souladu s  , (dále jen „“) v její nepřítomnosti.

6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

8. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 11. 11. 2019 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 250 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě je uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované činí 515 900 Kč, měsíční výdaje bez splátek úvěrů 10 000 Kč

a splátky úvěrů 6 000 Kč. Žádost o úvěr byla ze strany žalované podepsána elektronicky (č. l. 25 verte spisu).

9. Smlouvou o úvěru ze dne 11. 11. 2019 bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni jistinu spolu s úrokem 8,90 % ročně, to vše v 72 měsíčních splátkách po 4 508 Kč, první splátka byla splatná 24. 12. 2019 a poslední splátka ve výši 4 494,83 Kč měla být splatná 24. 11. 2025 RPSN činila 9,27 %. Před podpisem úvěrové smlouvy žalovaná rovněž obdržela předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru (č. l. 16 spisu), ve kterých byly podmínky úvěru shrnuty; předsmluvní informace byla ze strany žalované podepsána elektronicky (č. l. 19 spisu). Součástí úvěrové smlouvy byly obchodní podmínky (č. l. 20 verte spisu), které ve svém čl. 8 zakládají oprávnění žalobkyně prohlásit úvěr za splatný, pokud žalovaná bude v prodlení s placením úvěru a svůj dluh neuhradí ani k výzvě žalobkyně.

10. Částka 250 000 Kč byla žalované poskytnuta 11. 11. 2019 (č. l. 44 spisu).

11. Z dokumentů založených na č. l. 32 až 143 spisu a č. l. 159 až 197 spisu bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, avšak nikoli řádně a s odbornou péčí.

12. Výzvou ze dne 3. 11. 2020, která byla odeslána doporučeně, žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 18 032 Kč a 99,23 Kč, a to do 3. 12. 2020. Součástí výzvy je upozornění, že v případě neuhrazení uvedené částky ve stanovené lhůtě dojde k zesplatnění úvěru.

13. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 26. 2. 2021, které bylo odesláno doporučeně, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 24. 2. 2021 a vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 236 088,06 Kč do 5. 3. 2021.

14. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 1. 2. 2022.

15. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

16. Žalobkyně neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že žalobkyně řádně zjišťovala

a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.

17. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

18. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 250 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem. Žalobkyně neprokázala, že by důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet.

19. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

20. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy

o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí

i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu

a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí

a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

25. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

26. Soud má tedy v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když vycházela z měsíčního příjmu žalované přesahujícího půl milionu Kč, a to aniž by příjmovou realitu žalované jakkoli ověřovala. Žalobkyně soudu nedoložila, že by příjem žalované ověřovala např. měsíčními výpisy z účtu žalované, pracovní smlouvou, výplatnicemi apod., když ve vyjádření ze dne 17. 6. 2022 sama uvedla, že úvěr byl poskytnut bez nutnosti doložení příjmu (žalobkyně měla určit výši příjmu a výdajů na základě kontroly finančních toků na běžném účtu žalované). Ležérní postup žalobkyně je s ohledem na výši čerpaného úvěru (250 000 Kč) zcela zarážející, neboť vyvstává logická otázka, proč by žalovaná s měsíčním čistým příjmem 515 900 Kč čerpala úvěr 250 000 Kč se splatností v 72 měsíčních splátkách po 4 508 Kč. Již tato skutečnost sama

o sobě měla v žalobkyni vzbudit důvodné pochybnosti o skutečné výši příjmů žalované a příjmy žalované podrobit důkladnějšímu a objektivnějšímu prověření.

27. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 250 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud uhradila pouze 41 556 Kč (vizte tabulku splátek obsaženou ve vyjádřeních žalobkyně). Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad uhradila vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni částku 208 444 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

28. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě o úvěru. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele. Výzvou k zaplacení dluhu ze dne 3. 11. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 18 131,23 Kč se splatností do 3. 12. 2020. Oznámením

o zesplatnění úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 236 088,06 Kč se splatností do 5. 3. 2021. Pokud žalovaná v souladu s uvedenými výzvami neplnila, ocitla se počínaje dnem následujícím po uvedené lhůtě splatnosti v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 8,25 % ročně.

29. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení, má oporu v ust. , kde se uvádí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšnější než žalovaná v rozsahu 68 %, soud ji proto v tomto rozsahu přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 9 217 Kč a dále náklady právního zastoupení dle vyhl. č. , advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“) za 5 úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. cit. vyhl., za předžalobní výzvu a za písemné podání žaloby dle ust.

§ 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhl., za vyjádření na výzvu soudu dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) cit. vyhl., a za účast u jednání soudu, se sazbou mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 9 260 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6 advokátního tarifu). Vyjádření ze dne 17. 6. 2022 a ze dne 7. 7. 2022 soud pro účely náhrady nákladů řízení považoval za jeden úkon právní služby, když obsah v pořadí druhého vyjádření je de facto shodný s tím, co je uvedeno ve vyjádření prvém, přičemž ani v jednom vyjádření není výslovně tvrzena celková částka uhrazená žalovanou (tuto musel soud vydedukovat z přiložené tabulky a následně si nechat potvrdit správnost svých úvah právní zástupkyní žalobkyně v rámci jednání), k čemuž směřoval dotaz soudu, nýbrž toliko částka započtená na jistinu dluhu; výzvě soudu tak v případě druhého vyjádření nebylo vyhověno. Za uvedené úkony byla tedy přiznána odměna v celkové výši 46 300 Kč. Dále žalobkyni přísluší odměna za 5 úkonů právní služby v sazbě 1 500 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu). Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů spojených s cestou z obec do obec a zpět dne 19. 8. 2022 ve výši 1 108 Kč, představující náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 3 započaté půlhodin po 100 Kč (tj. 300 Kč) a náklady cestovného osobním automobilem, tj. 130 km, při kombinované spotřebě 4,1 litrů číslo km a ceně motorové nafty 47,10 Kč za 1 litr a opotřebení vozidla při sazbě 4,70 Kč km dle (tj. 808 Kč – více žalobkyně nepožadovala). Žalobkyni rovněž přísluší 21 % DPH z uvedených částek bez soudního poplatku dle Celkem by tedy při plném úspěchu žalobkyni náleželo na náhradě nákladů řízení 68 395,68 Kč. Jelikož žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 68 %, byla jí přiznána náhrada nákladů řízení v částce 46 509 Kč.

30. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.