Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 90/2022-24
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 10 085 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 2 085 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 085 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 085 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 170 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 2 085 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 085 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 085 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 170 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u soudu dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 085 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 085 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 920 Kč a poplatkem za službu anonymizováno ve výši 165 Kč, ale žalovaná tak neučinila a ničeho nezaplatila. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, ale bezvýsledně.
2. Žalovaná se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Z fotografie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici pro ověření totožnosti žalované fotografii jejího občanského průkazu.
4. Z detailu pohybu – okamžité příchozí platby bylo zjištěno, že dne datum žalovaná ze svého účtu č. bankovní účet zaslala platbu 1 Kč na účet č. bankovní účet.
5. Z výpisu z běžného účtu číslo, č. bankovní účet, bylo zjištěno, že účet patří žalované. V daném měsíci měla žalovaná kreditní obrat 113 040,29 Kč a debetní obrat 71 659,90 Kč. Žalovaná měla u banky veden úvěr se zbývající jistinou ve výši 51 188,99 Kč. Z účtu jsou zřejmé pohyby v souvislosti se sázkovými společnostmi.
6. Z výpisu z běžného účtu číslo, č. bankovní účet, bylo zjištěno, že účet patří žalované. V daném měsíci měla žalovaná kreditní obrat 14 062,07 Kč a debetní obrat 61 949,06 Kč. Žalovaná měla u banky veden úvěr se zbývající jistinou ve výši 51 188,99 Kč. Z účtu jsou zřejmé pohyby v souvislosti se sázkovými společnostmi. Počáteční zůstatek byl - 43 830,42 Kč a konečný - 4 056,57 Kč.
7. Z výpisu z běžného účtu číslo, č. bankovní účet, bylo zjištěno, že účet patří žalované. V daném měsíci měla žalovaná kreditní obrat 105 547,02 Kč a debetní obrat 103 404,33 Kč. Žalovaná měla u banky veden úvěr se zbývající jistinou ve výši 51 188,99 Kč. Z účtu jsou zřejmé pohyby v souvislosti se sázkovými společnostmi. Počáteční zůstatek byl - 4 056,57 Kč a konečný - 1 913,88 Kč.
8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobkyni, že má měsíční výdaje 15 000 Kč a příjmy 25 000 Kč. Žalobkyně ověřila příjem žalované ve výši 21 800 Kč a minimální výdaje vypočítala na částku 13 645 Kč, přičemž počítala s rezervou 700 Kč a vypočítala disponibilní příjem na částku 6 100 Kč.
9. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o vysvětlení postupu, jakým žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů, kde se mimo jiné uvádí, že„ Disponibilním příjmem se rozumí finanční částka, kterou má spotřebitel k dispozici pro splácení případného závazku vůči Společnosti, vzhledem ke svým příjmům a výdajům.“
10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním bylo zjištěno, že stranami smlouvy jsou žalobkyně a žalovaná. Předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout částku až do výše 8 000 Kč ve prospěch žalované bezhotovostně na její účet č. bankovní účet a závazek žalované tuto částku vrátit spolu s poplatkem 1 920 Kč do datum Smlouva byla žalovanou podepsána SMS kódem dne datum. Poplatek za službu„ anonymizováno“ činil 165 Kč.
11. Z potvrzení o platbě ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba, potvrdila, že dne datum byla provedena platba z účtu žalobkyně ve výši 8 000 Kč na účet č. bankovní účet.
12. Z předžalobní výzvy ze dne datum, podacího lístku a výpisu sledování zásilek soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 16 495,18 Kč do tří dnů. Zásilka byla žalované dodána datum
13. Ze všeobecných obchodních podmínek, sazebníku, informací o spotřebitelském úvěru soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť s ohledem na posouzení věci nebyl jejich obsah podstatný.
14. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a žalobkyně podepsaly dne datum smlouvu nazvanou o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout na žádost žalované částku až do výše 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpanou částku vrátit do datum spolu s poplatkem, který při vyčerpání celé částky činil 1 920 Kč a poplatkem za službu anonymizováno 165 Kč. Číslo účtu žalované ve smlouvě bylo bankovní účet. Smlouva byla uzavřena elektronicky a žalovaná ji podepsala SMS kódem. Při uzavření smlouvy měla žalobkyně k dispozici fotokopii občanského průkazu žalované a její totožnost ověřila ověřovací platbou z účtu žalované č. bankovní účet a také měla k dispozici výpisy z účtu žalované, ze kterých bylo zřejmé, že výše uvedený účet je veden na jméno žalované. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost tak, že pracovala s čistým měsíčním příjmem žalované ve výši 21 800 Kč a s výdaji uvedené žalovaným ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně pak vypočetla disponibilní příjem na částku 6 100 Kč, když ponechala žalované rezervu 700 Kč. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaná bude schopna poskytnutou částku uhradit. Žalobkyně zaslala částku 8 000 Kč dne datum na účet na její účet č. bankovní účet. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou zaslanou dne datum, která byla žalované dodána datum, přičemž touto výzvou žalobkyně poskytla žalované lhůtu 3 dny na zaplacení dlužné částky.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu),
a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech
a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila. Ze žalobkyní předložených důkazů je zřejmé, že žalobkyně sice formálně dostála procesu ověřování schopnosti žalované splatit poskytnutý spotřebitelský úvěr, ale již se nevěnovala údajům, které sama v jeho průběhu zjistila. Sama žalobkyně vypočítala disponibilní příjem žalované ve výši 6 100 Kč, ale přesto se žalovanou uzavřela smlouvu, kterou se žalovaná zavázala uhradit celkovou částku ve výši 10 085 Kč za jeden měsíc od jejího poskytnutí, tedy částku vyšší, než byly žalobkyní vypočítané volné zdroje žalované. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalované, ze kterých je zřejmé, že žalovaná byla na konci června 2016 v záporném zůstatku, novější výpis žalobkyně nepředložila, a navíc je z výpisů z účtu zřejmé, že obraty na účtu byly zcela jiné, než měly být příjmy žalované a v pohybech se ve velkém objevují sázkové portály, což nutně vede k úvaze o vyšší rizikovosti žalované. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatila částku 8 000 Kč na její účet, přičemž žalovaná žádnou částku neuhradila. Žalovaná v řízení nenamítala, že by uhradila jakoukoliv částku na svůj dluh, břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti, ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den datum, tedy den následující po třídenní lhůtě, která byla žalované stanovena předžalobní výzvou, doručenou žalované dne datum. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 170 Kč, přičemž tato částka představuje 51,94 % z jejich celkové výše, neboť žalobkyně byla úspěšná v řízení v rozsahu 75,97 % a žalovaná v rozsahu 24,03 %, přičemž soud vycházel ze žalované částky a z částky tímto rozsudkem žalobkyni přiznané a příslušenství soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 085 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud postupoval podle § 14b a. t., neboť žalobkyně opakovaně podává návrhy formulářového charakteru v obdobných věcech, jako např. ve sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka.
23. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.