Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 162/2022-17
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa
o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 520 Kč od 5. 9. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 520 Kč od 5. 9. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 1 520 Kč s odůvodněním, že žalovaná se při přepravní kontrole jízdenky konané dne datum zaměstnancem žalobkyně nemohla prokázat platnou jízdenkou a odmítla zaplatit přirážku ve výši 1 500 Kč a jízdné ve výši 20 Kč. Pracovník přepravní kontroly žalobkyně sepsal na místě zápis o provedené přepravní kontrole, který žalovaná podepsala a jehož kopii převzala. Přes písemnou upomínku žalovaná dlužnou částku neuhradila.
Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalované výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání (když souhlas žalobkyně byl dán již v podaném návrhu) s tím, že ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná neměla žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání.
Zápisem o provedené přepravní kontrole číslo bylo prokázáno, že dne datum v 13:52 hod. byla žalovaná kontrolována na lince tramvaje č. 2 městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a nemohla se prokázat platným jízdním dokladem. Bylo jí proto účtováno jízdné ve výši 20 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč za takto uskutečněnou jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 8. 11. 2021, avšak do současnosti na svůj dluh ničeho nezaplatila.
Při posouzení věci vycházel soud z ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, z ust. § 7 odst. 6 ve spojení s § 15 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a konečně z přepravních podmínek žalobkyně.
Podle ust. § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/94 Sb., o dráhách je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Dle odst. 6 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesahovat částku 1 500 Kč.
Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky plně v souladu s výše citovanými ustanoveními, když z úřední činnosti je soudu známa existence přepravních podmínek žalobkyně upravujících výši přirážky a dále skutečnost, že uvedená linka tramvaje č. 2 je linka drážní, na jejíž provoz se tedy vztahuje shora citované ustanovení zákona o dráhách. Protože žalovaná žalobkyni dosud nezaplatila dlužnou částku podle výše uvedeného, uložil jí soud tuto povinnost tímto rozsudkem. Současně přiznal žalobkyni i nárok na zákonné úroky z prodlení jdoucí ode dne splatnosti dlužné částky do zaplacení, neboť nárok žalobkyně je v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 100 Kč za každý ze dvou učiněných úkonů žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.