Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 313/2021-31

Potvrdené rozhodnutím 38 CO 96/2022-78
„Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Nadi Kovářové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci žalobkyně: [[osobní údaje žalobkyně]] sídlem [[adresa]] proti žalovanému: [[osobní údaje žalovaného]] bytem [[adresa]] sídlem [[adresa]] o zaplacení 38.290 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. března 2022, č. j. 13 C 313/2021 - 31 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 38 290 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 38 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 010 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 220 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 38 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 010 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 220 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 38 290 Kč s tím, že se jedná o smluvní pokutu účtovanou žalovanému za prodlení s vrácením celkem sedmi knihovních jednotek vypůjčených od žalobkyně. Konkrétně jde o smluvní pokutu ve výši 5 Kč za den vyčíslenou za období od 1. 11. 2018 do 30. 10. 2021, tj. za 1094 dnů prodlení. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně po žalovaném rovněž zaplacení úroku z prodlení z uplatněné smluvní pokuty.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v  , (dále jen „“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne 7. 1. 2015 k uzavření rámcové smlouvy o výpůjčce, na základě níž měly být následně uzavírány jednotlivé smlouvy o výpůjčce, a to formou potvrzení o výpůjčce. V této smlouvě bylo dohodnuto, že součástí každé smlouvy o výpůjčce se stane také knihovní řád ve znění účinném ke dni podpisu potvrzení o výpůjčce, jímž bude žalovaný vázán. Konečně zde bylo výslovně uvedeno, že součástí knihovního řádu a jeho příloh jsou i smluvní pokuty a že tedy mezi účastníky dochází uzavřením této smlouvy rovněž ke sjednání smluvních pokut. V bodě 2. sekce nadepsané„ Poplatky, náhrady, zálohy a kauce“ knihovního řádu bylo zakotveno oprávnění žalobkyně účtovat v případě nevrácení výpůjčky ve stanovené lhůtě smluvní pokutu ve výši stanovené Ceníkem placených služeb a poplatků, přičemž povinnost hradit smluvní pokutu měla nastat dnem následujícím po posledním dni stanovené výpůjční lhůty a měla se vypočítávat za každou vypůjčenou knihovní jednotku a den po překročení výpůjční lhůty. Dle doloženého ceníku činila výše smluvní pokuty u absenční výpůjčky 5 Kč za jeden den prodlení. Z jednotlivých potvrzení o výpůjčce bylo zjištěno, že si žalovaný dne 7. 1. 2015 vypůjčil od žalobkyně čtyři knihovní jednotky s názvy„ Odlévání do ztraceného vosku“,„ Cikáni a jiná próza“,„ Faidón“,„ Prózy“ a„ Islám“, dne 15. 1. 2015 si vypůjčil od žalobkyně knihovní jednotku s názvem„ Země lhostejnost“ a konečně dne 16. 1. 2015 si vypůjčil od žalobkyně knihovní jednotku s názvem„ Dějiny islámského světa ve 20. století.“ Rozsudkem zdejšího soudu č. j. -55 ze dne 25. 10. 2018 bylo žalovanému uloženo jednak vydat žalobkyni shora popsané knihovní jednotky a dále zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za prodlení s vrácením těchto jednotek ve výši 36 645 Kč, přičemž šlo o smluvní pokutu za období od 10. 3. 2015 do 20. 1. 2018. K úhradě požadované smluvní pokuty byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 12. 1. 2021.

1. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření inominátní smlouvy ve smyslu zákona , která se svým obsahem nejvíce blíže smlouvě o výpůjčce tak, jak ji upravuje :„ Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.“ V rámci této smlouvy byla mezi účastníky pro případ nevrácení vypůjčených knihovních jednotek ze strany žalovaného sjednána smluvní pokuta tak, jak to umožňuje :„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“

1. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem kultury dle , o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). Jde o organizaci zřízenou za účelem poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb blíže specifikovaných v  knihovního zákona a vzhledem k účelu, pro který byla zřízena, není dosahování zisku jejím primárním cílem. Přesto je však dle názoru soudu třeba na žalobkyni pohlížet jako na osobu uzavírající smlouvy související„ s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností“ ve smyslu . Takovouto osobou může být i veřejnoprávní korporace (či jiná nepodnikatelská právnická osoba) a poskytování určitých služeb soukromoprávního charakteru lze za obchodní činnosti považovat i tehdy, kdy kritérium zisku není pro daný subjekt významné, což je typické právě pro poskytování veřejných služeb, v případě žalobkyně tedy služeb knihovnických (viz LASÁK, Jan. (Pojem podnikatele). In: LAVICKÝ, Petr a kol. I. Obecná část (−654) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1320, marg. č. 17.) Na žalovaného je tak nutno ve vztahu k žalobkyni pohlížet jako na spotřebitele a uplatnit příslušná zákonná ustanovení týkající se ochrany spotřebitele (obdobný závěr přijal také Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku č. j. -141 ze dne 23. 9. 2019). Soud si je vědom toho, že ohledně otázky postavení účastníků řízení, tedy posouzení jejich vztahu jako vztahu podnikatele a spotřebitele, se odchýlil od posouzení, které učinil zdejší soud v rozsudku č. j. -55 ze dne 25. 10. 2018, nicméně podotýká, že jakkoli je žádoucí jednota rozhodování a tento požadavek nachází odraz i v  , nezakládá toto ustanovení žádné subjektivní právo na to, aby věc byla skutečně obdobně (stejně) rozhodnuta. Předvídatelnost rozhodnutí nelze chápat absolutně a soud v projednávané věci z důvodů, které byly výše rozepsány, dospěl k závěru, že žalobkyni za podnikatele (profesionála) ve vztahu k žalovanému pro účely ochrany spotřebitele považovat lze. Jelikož soud v předchozím rozhodnutí č. j. -55 ze dne 25. 10. 2018 pouze stroze konstatoval, že žalobkyně podnikatelem není a případným zahrnutím žalobkyně do množiny definované v  se nezabýval, nemá soud v této věci možnost se proti (nevysloveným) důvodům, které k vyloučení použití tohoto ustanovení vedly, vymezit.

1. Soud dospěl k závěru, že ujednání o povinnosti žalovaného hradit žalobkyni smluvní pokutu za každý den prodlení s vrácením knihovních jednotek, aniž by byla doba, za kterou může žalobkyně smluvní pokutu účtovat, jakkoli omezena nebo aniž by byla stanovena maximální výše pokuty, kterou může žalobkyně požadovat, představuje ujednání, které v rozporu s  zakládá„ v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele“. K otázce přiměřenosti smluvní pokuty se vyjádřil Nejvyšší soud České republiky kupříkladu již v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 11. 2009, kde konstatoval, že„ v souvislosti s výší smluvní pokuty je třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.“ Dále např. též v rozsudku sp. zn. ze dne 31. 8. 2010, kde uvedl, že„ Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval.“ Na jiném místě dále uvedl, že„ Posouzení otázky (ne) přiměřenosti smluvní pokuty (promítající se v posuzované věci do posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy ve smyslu ) závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání smluvní pokuty vedly, a na významu a hodnotě zajišťované povinnosti; tento závěr musí vycházet z okolností vztažených k okamžiku uzavření dohody o smluvní pokutě.“ Tyto závěry lze aplikovat také za současné právní úpravy, přestože byla citovaná rozhodnutí vydána ještě za účinnosti , .

1. V projednávané věci žalobkyní sjednaná a požadovaná smluvní pokuta dle názoru soudu vysoce přesahuje výši škody, která jí mohla vzniknout v důsledku nevrácení sedmi běžných knihovních jednotek a její výši je tak třeba považovat za přemrštěnou. Tato škoda je představována zejména cenou obdobných titulů, které bude muset žalobkyně s největší pravděpodobností pořídit jako náhradu za tituly nevrácené žalovaným a dále samozřejmě s tím vzniklými administrativními náklady. Účelem sjednané smluvní pokuty bylo přimět žalovaného k tomu, aby z jeho strany došlo ve stanovené době k navrácení jednotek a sledovaný účel je nepochybně legitimní. V současné době se žalovaný nachází v prodlení s vrácením jednotek po dobu více než sedmi let a je naprosto zjevné, že další účtování smluvních pokut k dosažení navrácení těchto jednotek nejspíš nepovede. Původní povinností žalovaného bylo navrátit ve stanovené lhůtě knihovní jednotky. Povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu mnohonásobně přesahující hodnotu nevrácených knihovních jednotek je bez jakýchkoli pochyb ve zjevném nepoměru k původní povinnosti. Soud si je samozřejmě vědom toho, že je nutné, aby smluvní pokuta představovala citelnou hrozbu, která může v případě nesplnění smluvních povinností smluvní stranu postihnout, jinak by byly výše zmíněné funkce smluvní pokuty oslabeny (zejména funkce preventivní a sankční). Není však akceptovatelné, aby bylo možné nastolit stav, který žalobkyni umožní za nevrácení knih požadovat smluvní pokutu, která je při přihlédnutí k povaze a závažnosti porušení povinnosti (byť toto porušení nadále trvá), až absurdně disproporční (žalobkyni bylo již dříve přiznáno 38 290 Kč, nyní žádala zaplacení dalších 36 645 Kč, v součtu 74 935 Kč).

1. Z výše nastíněných důvodů proto k ujednání o smluvní pokutě nelze podle přihlížet, neboť se jedná o ujednání nepřiměřené ve smyslu , a soud proto žalobu zamítnul.

1. Právo na náhradu nákladů řízení by měl dle žalovaný, který byl ve věci plně úspěšný. Jelikož však žalovanému v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.