Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

50 C 40/2022-33

Okresní soud v Mostě rozhodl soudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 34 652,12 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části požadující zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 111,36 % ročně za období od 3. 4. 2020 do 12. 7. 2020 odpovídající částce 8 863,70 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 150 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 3 150 Kč od 2. 8. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. V části požadující zaplatit částku 21 850 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 23 060,85 Kč od 13. 7. 2020 do 1. 8. 2021 a z částky 19 910,85 Kč od 2. 8. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, částku 11 591,27 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žalobkyni soud neukládá povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se v části požadující zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 111,36 % ročně za období od 3. 4. 2020 do 12. 7. 2020 odpovídající částce 8 863,70 Kč, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 150 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 3 150 Kč od 2. 8. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>III. V části požadující zaplatit částku 21 850 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 23 060,85 Kč od 13. 7. 2020 do 1. 8. 2021 a z částky 19 910,85 Kč od 2. 8. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, částku 11 591,27 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žalobkyni soud neukládá povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.</b>

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 23 060,85 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou 11 092,27Kč a za zesplatnění ve výši 499 Kč, poplatky 450 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka číslo ze dne 2. 7. 2019, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který žalovaný bezhotovostně čerpal a měl jej hradit v 30 měsíčních splátkách po 2 494 Kč měsíčně. První splátka byla splatná 2. 8. 2019. Za prodlení s úhradou splátky byla žalovanému účtována smluvní pokuta 499 Kč a za odeslání upomínky poplatek

450 Kč. Pro prodlení žalovaného s úhradou byl úvěr zesplatněn ke dni 12. 7. 2020. Podáním ze dne 9. 5. 2022, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v části požadující kapitalizovaný úrok ve výši 113,6 % ročně za dobu od 3. 4. 2020 do 12. 7. 2020, ve výši 8 863,70 Kč. V této části pak soud podle ustanovení , řízení zastavil.

2. V rámci doplnění žaloby k výzvě soudu sdělila žalobkyně, že ůvěruschopnost zkoumala lustrací žalovaného v evidenci exekucí, BRKI/NRKI, ověření pohybů na účtu žalovaného a informacemi přímo od žalovaného, zjistila, že žalovaný je schopen běžně hradit své závazky a má dostatečný měsíční příjem.

3. Žalovaný k žalobě neuvedl vůbec nic.

4. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nutnosti nařízení ústního jednání.

5. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spisu.

6. Výpis z Centrální evidence exekucí prokazuje, že u žalovaného byla evidována jedna neskončená exekuce před uzavřením smlouvy o úvěru.

7. Smlouva o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka číslo prokazuje, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru ve výši 25 000 Kč s úrokem 111,36% ročně, splátky na 30 měsíců ve výši 2 494 Kč, celkem k úhradě 74 820 Kč Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka, uvádí smluvní pokutu pro případ prodlení splacením 499 Kč) maximálně 2 999 Kč za rok), ev. ve výši 0,1% denně z částky, s níž bude žalovaný v prodlení po dobu delší, než byla uvedena ve výzvě k zaplacení dlužné splátky. Jak Smlouva, tak i podmínky jsou podepsány žalovaným.

8. Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 14. 10. 2019 prokazuje, že žalovanému byla zaslána částka 25 000 Kč dne 8. 7. 2019 právnická osoba ze dne 9. 5. 2022 prokazuje, že peníze byla odeslány na účet žalovaného.

9. Zesplatnění ze dne 12. 7. 2020 prokazuje, že úvěr žalovaného byl zesplatněn ke dni 12. 7. 2020.

10. Předžalobní upomínka ze dne 28. 7. 2020 prokazuje, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.

11. Poštovní podací arch ze dne 29. 7. 2020 prokazuje odeslání dopisu žalovanému.

12. Rozložení plateb prokazuje, že žalovaný uhradil celkem 21 850 Kč.

13. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Upomínka č. I, Upomínka č. II,, Splátkový kalendář, Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin a obrany žalovaného dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, soud však dospěl k závěru, že nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Nebyly doloženy důkazy o tom, že by byly řádně zkoumány a prokázány příjmy a výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně doložila zkoumání v registrech nebankovních subjektů a bankovních subjektů, z nichž vyplynulo, že žalovaný nemá žádné splátky po splatnosti. Dále žalobkyně zkoumala, zda není v insolvenci. Z evidence exekucí vyplynulo, že žalovaný má jednu neskončenou exekuci od roku 2015.

15. Po právní stránce soud věc posoudil níže uvedeným způsobem.

16. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. C -679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Dle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného řádně nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného. Zejména si neověřila strukturu jeho výdajů, např. výpisy z jeho účtu za dobu předcházející uzavření smlouvy o úvěru. Nelze přehlédnout významnou skutečnost, že žlaovaný měl neskončenou exekuci v době uzavírání smlouvy o úvěru, což je skutečnost, která jasně prokazuje, že se jedná o osobu, která není schopna nebo ochotna splácet své splatné, pravomocně uložené závazky, tedy že se jedná o osobu, jejíž schopnost splácet poskytnutý úvěr řádným způsobem se limitně blíží nule.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, z předložených listin vyplývá, že žalobkyně vůbec nezohlednila výdaje žalovaného a tyto ji ani nezajímaly. Stejně jako skutečnost, že má žalovaný neskončenou exekuci, což pro žalobkyni jako poskytovatele úvěru muselo signalizovat zvýšenou rizikovost žalovaného jako klienta. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného posouzena jako neplatná. Skutečnost, že bylo žalovaným uhrazeno pouze 21 850 Kč ze 74 820 Kč, závěr soudu jenom potvrzuje. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.

26. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 25 000 Kč a uhradil 21 850 Kč, žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 3 150 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od první, prokazatelně odeslané upomínky žalovanému ze dne 29. 7. 2020, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalovaného nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne 1. 8. 2020, žalovaný se tak dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od 2. 8. 2020. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.

29. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že pro stanovení splátek nebyly dány žádné podmínky.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr jejich úspěchu ve sporu byl obdobný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.