Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 CO 176/2022-84

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jiřiny Jislové a soudkyň JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Aleny Jedličkové ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

bytem PSČ obec číslo

zast. advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa

o náhradu nemajetkové újmy,

k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení částka do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni (I.) částka s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a (II.) k rukám jejího advokáta náhradu nákladů řízení částka. Takto vyhověl žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky jako anonymizováno satisfakce za nemajetkovou újmu, kterou utrpěla v důsledku nesprávného úředního postupu anonymizována dvě slova, jenž v řízení o jejím návrhu nedodržoval zákonné lhůty k vydání rozhodnutí a řízení před ním trvalo 27 měsíců a 24 dnů. Žalovaná se žalobě bránila s tím, že anonymizována dvě slova sice pochybil, když v zákonem předpokládané lhůtě nevydal nález ani nerozhodl o námitkách, jež byly proti němu vzneseny, aniž informoval účastníky o prodloužení lhůt pro vydání rozhodnutí, nicméně délka řízení 27 měsíců je ještě (hraničně) akceptovatelná, za přiměřenou satisfakci proto považovala konstatování porušení práva a omluvu, které již žalobkyni poskytla.

2. Mezi účastníky nebylo sporu o průběhu řízení před anonymizována dvě slova; soud I. stupně jej také popsal v odůvodnění rozsudku (odst. 6). Pro posouzení věci považoval za důležité zjištění, že anonymizována dvě slova měl od datum k dispozici vše pro rozhodnutí, nález však vydal až datum, a o námitkách, které byly proti nálezu podány datum, rozhodl až datum Ani v jednom případě nerozhodl o prodloužení řízení, jak má učinit, nemůže-li dodržet zákonnou lhůtu pro rozhodnutí. Po právní stránce hodnotil věc podle , poukázav výslovně na jeho a 2 a – 3, dále citoval Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a příslušná ustanovení o anonymizováno arbitrovi. Poukázal na účel institutu anonymizována dvě slova jako cesty k mimosoudnímu a finančně dostupnému řešení sporů mezi finančními institucemi a spotřebiteli, s tím, že tento účel v dané věci naplněn nebyl, když následovaly další tři spory vedené před soudem. Rozvedl úvahu, zda na projednávanou věc dopadá ochrana podle Úmluvy, se závěrem, že tomu tak je, a posléze vyložil důvody, na jejichž základě shledal v projednávané věci odpovědnost státu za nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení před anonymizována dvě slova, za nějž přiznal žalobkyni anonymizováno satisfakci, s důrazem na to, že nemajetková újma účastníka řízení je v tomto případě zákonem presumována. Poukázal na soudní judikaturu, podle níž je namístě přiznání anonymizováno náhrady (konstatování porušení práva a omluvu za přiměřené zadostiučinění nepovažoval), a její výši vypočetl vycházeje ze základní částky částka za první dva roky řízení, přičemž adekvátní náhradu za řízení trvající 27 měsíců a 24 dnů (částka) navýšil dvakrát o 10 % s ohledem na dvě několikaměsíční období nečinnosti anonymizována dvě slova (před vydáním nálezu a před rozhodnutím o námitkách) – celkem tak žalobkyni přiznal náhradu částka, jak požadovala, zákonný úrok z prodlení z této částky od datum (bez bližšího odůvodnění) a plnou náhradu nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž soudu I. stupně vytknula nesprávná skutková zjištění a chybné právní posouzení věci. Konkrétně poukázala na to, že žalobkyně nikde v žalobě netvrdila, že by řízení před anonymizována dvě slova bylo nepřiměřeně dlouhé ( věta třetí ), nýbrž uvedla, že anonymizována dvě slova pochybil tím, že nevydal rozhodnutí v zákonných lhůtách ( ( věta druhá ), že svou žalobu ve smyslu třetí věty zmíněného zákonného ustanovení nijak argumentačně nepodpořila ani v tomto smyslu nekoncipovala žalobní požadavek. Dále namítla, že žalobkyně tvrdila, že anonymizováno měl všechny podklady pro rozhodnutí již datum, toto její tvrzení však bylo dokazováním vyvráceno, když bylo prokázáno, že ještě datum žalobkyně doplnila svá tvrzení a argumentaci, a dokonce disponovala předmětem řízení, když vznesla nový požadavek na určení neplatnosti pojistné smlouvy; to vyvolalo nutnost seznámit pojišťovnu s novými podklady, aby se k nim případně mohla vyjádřit. Vyjádřila přesvědčení, že nebyly splněny předpoklady pro vyhovění žalobě, když s přihlédnutím ke složitosti věci lze délku řízení 27 měsíců a 24 dnů považovat ještě za akceptovatelnou, přičemž je třeba vzít v úvahu i to, že se na trvání řízení podílela svým jednáním žalobkyně, jejíž návrh vykazoval řadu nedostatků, k jejichž odstranění musela být vyzvána, některé podklady nedodala s tím, že si je má anonymizováno v rámci vyšetřovací zásady obstarat sám, a po seznámení s podklady pro rozhodnutí předložila novou dokumentaci, resp. disponovala předmětem řízení; doplnila, že anonymizováno s výjimkou některých dílčích průtahů postupoval v řízení pravidelně a řádně. Kromě toho namítla, že soud I. stupně nesprávně posoudil význam řízení pro žalobkyni, která s přihlédnutím k namítaným skutečnostem nemohla žádný stav„ existenční nejistoty“ prožívat (uzavřela smlouvu na 30 let, její neplatnosti se začala dovolávat až po několika letech, pojistné platila celou dobu i během řízení před anonymizováno, již datum zjistila, že její nárok je částečně promlčený, v řízení žádnou aktivitu nevyvíjela, disponovala prostředky k úhradě advokáta). Dovodila proto, že z důvodu minimálního významu řízení pro žalobkyni, jejího podílu na celkové délce řízení a složitosti řízení, je třeba žalobu hodnotit jako nedůvodnou, neboť přiměřené satisfakce v podobě konstatování porušení práva a omluvy za něj se již žalobkyni od žalované dostalo. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce poukázala na judikaturu Městského soudu v Praze publikovanou již v několika obdobných věcech, která její argumentaci dává za pravdu. Nesouhlasila s odvolacími argumenty žalované, poukázavši na postup anonymizována dvě slova v řízení, který namnoze nebyl ani bezprůtažný ani procesně efektivní. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku a požádala o náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (, 212a ). Dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

6. Soud I. stupně učinil skutková zjištění v rozsahu potřebném pro posouzení věci; skutečnosti týkající se průběhu řízení před anonymizována dvě slova ostatně byly mezi účastníky nesporné.

7. Pokud jde o právní posouzení věci, soud prvního stupně nepochybil, když věc posuzoval podle příslušných ustanovení ve vztahu k  LZPS, s přihlédnutím k zákonné úpravě řízení před anonymizována dvě slova. Na základě zjištěného skutkového stavu správně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu je dán co do základu (tj. co do závěru o existenci nesprávného úředního postupu na straně jedné a újmy, kterou v důsledku tohoto pochybení utrpěla žalobkyně, na straně druhé), tak i co do konkrétní formy satisfakce (že namístě je poskytnutí peněžitého zadostiučinění), a konečně i co do její výše (konkrétní peněžité částky, jež byla žalobkyni přiznána). I v těchto ohledech je proto v zásadě možné odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se soud prvního stupně vypořádal se všemi pro věc významnými aspekty.

8. K námitkám žalované je pak možno uvést následující.

9. Povaha uplatněného nároku - jeho posouzení podle § 13 odst. 1 ZOdpŠk věty druhé (porušení povinnosti vydat rozhodnutí nebo provést úkon v zákonné lhůtě) nebo věty třetí (nerespektování lhůty přiměřené, není-li stanovena lhůta zákonná) je právním posouzením věci; je tedy v zásadě lhostejné, jak v tomto ohledu kvalifikovala svůj nárok sama žalobkyně, neboť právní kvalifikace je věcí soudu. Odvolací soud pak v této souvislosti podotýká, že s ohledem na povahu a předmět posuzovaného řízení je správným také závěr soudu prvního stupně o tom, že se zde uplatní ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonné lhůty nejsou stanoveny pro celé řízení před anonymizována dvě slova, nýbrž jen pro jeho dílčí úseky (lhůta pro vydání nálezu v trvání 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí podle § 15 odst. 1 anonymizováno, lhůta pro rozhodnutí o námitkách v trvání 30 dnů ode dne jejich doručení, resp. 60 dnů ve zvlášť složitých případech podle § 16 odst. 2 anonymizováno; lhůtu může anonymizována dvě slova přiměřeně prodloužit, pokud vzhledem k povaze věci nelze v zákonné lhůtě rozhodnout), a pak je nutno zabývat se nikoli pouze dodržením dílčích zákonných lhůt, nýbrž především celkovou přiměřeností trvání posuzovaného řízení, obdobně jako tomu je v případě řízení soudních (u nichž jsou rovněž některé dílčí lhůty zákonem stanoveny).

10. Správným je pak též navazující závěr soudu prvního stupně o nepřiměřenosti celkové doby trvání posuzovaného řízení. Podle výsledků dokazování mohlo a mělo být toto řízení ukončeno dříve; v této souvislosti je možno zdůraznit, že anonymizována dvě slova je správním orgánem, který podklady pro své rozhodnutí obstarává z úřední povinnosti, je proto odpovědný za řádný a plynulý průběh řízení; to zahrnuje i jeho povinnost včas reagovat na zjištění o nutnosti doplnit podklady a činit včas relevantní kroky směřující k vydání rozhodnutí. Z tohoto pohledu je např. nepřijatelné, aby anonymizováno půl roku po obdržení vyjádření pojišťovny adresoval žalobkyni výzvu k vyjádření k námitce promlčení, potažmo ke zvážení zpětvzetí návrhu, což je postup procesně neefektivní, neboť nesměřuje k vydání nálezu. K opačnému závěru nemůže vést ani argumentace žalované dovolávající se jiného rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (rozsudek č. j. číslo jednací), neboť v tam řešené věci trvalo řízení před anonymizována dvě slova významně kratší dobu a nebylo zatíženo průtahy zjištěnými v této věci; odlišnost obou srovnávaných věcí je zřejmá.

12. Soud prvého stupně proto nepochybil závěrem o existenci nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky trvání posuzovaného řízení, jakož i o nemajetkové újmě, která v jeho důsledku žalobkyni vznikla, a kterou zákon (v souladu se závěry Stanoviska NS ČR) presumuje. Správným je potom také navazující závěr o tom, že pouhé konstatování porušení práva není v této věci dostačující (takový závěr přichází v úvahu pouze výjimečně, jsou-li pro to konkrétní věcné důvody, jež však v nyní řešené věci shledány nebyly), a je proto třeba poskytnout žalobkyni zadostiučinění v peněžité formě.

13. I v tomto ohledu pak soud prvního stupně postupoval správně, když postupem vycházejícím ze Stanoviska NS určil nejprve základní částku odpovídající celkové době trvání posuzovaného řízení a tuto pak dále modifikoval s ohledem na zákonná kritéria (§ 31a odst. 3 ZOdpŠk). Odvolací soud považuje jeho postup za správný a v zásadě ničeho nenamítá proti výpočtu, jak jej soud I. stupně vyložil v odůvodnění napadeného rozsudku, snad jen s tou výtkou, že odvolací soud nepovažuje za přiléhavé navýšení náhrady o 10 % za každé ze dvou zjištěných dílčích pochybení, ale celkové zvýšení o 20 % za nekoncentrovaný postup anonymizována dvě slova, který se na délce řízení významně podílel. Výsledná částka náhrady proto změny nedoznává.

14. Vliv chování žalobkyně na délku posuzovaného řízení nepovažuje odvolací soud za zásadní, zejména s přihlédnutím k podílu anonymizována dvě slova na jeho trvání. Žalobkyně sice v průběhu řízení disponovala návrhem, taková dispozice je však procesně přípustná a její vliv na délku trvání řízení nebyl tak významný.

16. Konečně se nelze ztotožnit ani s argumentací žalované ve vztahu k významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyni. Je evidentní, že v řízení šlo o nikoli nepatrné peněžité plnění v souvislosti s uzavřenou pojistnou smlouvou, ohledně jejíž platnosti vznikly pochybnosti. Na závažnosti věci nic nemění, že žalobkyně tyto pochybnosti nabyla až po několika letech trvání smlouvy (kdy byla věc medializována a spotřebitelé bylo takto upozorněni na možnost, že uzavřeli smlouvu takto vadnou); zásadně relevantní nemůže být ani skutečnost, že žalobkyně sjednané platby platila i nadále (neboť o platnosti smlouvy byl mezi stranami spor a v případě neúspěchu by se neplatící žalobkyně vystavovala přinejmenším možnosti sankcí), ani že v průběhu řízení byla informována o uplatněné námitce promlčení a o předběžném právním názoru anonymizována dvě slova (když z povahy věci nemohlo jít o názor konečný, neboť ten je vyjádřen až ve vydaném rozhodnutí, přičemž do té doby může být změněn, kupř. vhodnou a přesvědčivou skutkovou či právní argumentací). Opodstatněná pak není ani výtka procesní nečinnosti žalobkyně v průběhu posuzovaného řízení.

17. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil ( ), když odvolací soud neshledal pochybení ve skutkových zjištěních ani v právním posouzení věci, a ani odvolací argumentace žalované správnost napadeného rozhodnutí relevantně nevyvrátila.

18. Procesně úspěšná žalobkyně má vůči žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty sestávající z náhrady za dva úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání – při odměně částka za každý z úkonů, k níž náleží vždy paušální náhrada hotových výdajů částka; kromě toho náleží náhrada nákladů cestovného k jednání odvolacího soudu a zpět v částce částka a náhrada za ztrátu času na cestě částka, jakož i částka odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad (částka). Žalovaná je povinna tuto náhradu zaplatit žalobkyni podle k rukám jejího advokáta, přičemž s ohledem na skutečnost, že náhrada bude vyplácena z prostředků státního rozpočtu, stanovil odvolací soud lhůtu k plnění delší, než je třídenní lhůta zákonná ( věta prvá ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné ( ).