Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 153/2022-138
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 132 606,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 685,22 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 685,22 Kč od datum do zaplacení a částku 20 806,94 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 806,94 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu částky 31 830,51 Kč s úrokem 10,9 % ročně z částky 85 181,84 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 102 515,73 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 830,51 Kč od datum do zaplacení a částky 9 283,38 Kč s úrokem 9,9 % ročně z částky 25 046,19 Kč od datum do zaplacení, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 090,32 Kč od datum do datum a se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 283,38 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 132 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 685,22 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 685,22 Kč od [datum] do zaplacení a částku 20 806,94 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 806,94 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu částky 31 830,51 Kč s úrokem 10,9 % ročně z částky 85 181,84 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 102 515,73 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 830,51 Kč od [datum] do zaplacení a částky 9 283,38 Kč s úrokem 9,9 % ročně z částky 25 046,19 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 090,32 Kč od [datum] do [datum] a se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 283,38 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 132 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění jejího upřesnění ze dne datum domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částek 102 515,76 Kč a 30 090,32 Kč s obchodními úroky a se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně právnická osoba (dříve právnická osoba) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o půjčce, dle které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl žalovaný splatit ve 120 měsíčních splátkách po 1 522 Kč spolu s úrokem sjednaným ve výši 10,90 % ročně. Žalovaný však úvěr nesplácel, a proto banka ke dni datum úvěr zesplatnila. Žalovaný na dlužnou částku uhradil pouze 13 710,89 Kč. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž výše postoupené pohledávky činí 102 515,73 Kč, z toho dlužná jistina činí 85 181,84 Kč, dále smluvní pokuta, která byla sjednána pro případ prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, činí 17 333,89 Kč a byla účtována z aktuální dlužné jistiny ve výši 96 072,54 Kč za období od zesplatnění, tj. od datum do datum a dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 10,9 % ročně z jistiny úvěru 85 181,84 Kč od datum do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení z celkové částky 102 515,73 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný po zesplatnění pohledávky uhradil ještě dalších 15 603,89 Kč a z této částky byly umořeny poplatky, jakož i kapitalizované úroky a kapitalizované úroky z prodlení vyúčtované ke dni zesplatnění. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, zjišťovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které od něj získala a také nahlédnutím do veřejných registrů a z těchto zdrojů dospěla k závěru, že žalovaný je úvěr schopen splácet. Mezi stejnými účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem 9,9 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 499 Kč. Svůj závazek však řádně neplnil a banka dne datum zesplatnila úvěr, přičemž do zesplatnění žalovaný uhradil 4 993,74 Kč a poté, co byla pohledávka opětovně stejnou smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, uhradil částku 4 199,32 Kč. Dluh žalovaného činí 30 090,32 Kč a sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 25 046,19 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 044,13 Kč vyčíslené za období od datum do datum z dlužné jistiny ve výši 27 922,45 Kč. Kromě toho požaduje žalobkyně úhradu smluvního úroku ve výši 9,9 % ročně, z jistiny úvěru 25 046,19 Kč, jakož i úroku z prodlení v zákonné výši z částky 30 090,32 Kč vždy od datum do zaplacení. Při uzavírání této smlouvy banka využila standardní schvalovací postupy, kdy zohledňovala příjmy žalovaného, jeho pravidelné výdaje, vyhodnotila rizika, nahlížela do externích úvěrových registrů a poté, co zjistila potřebné informace z těchto zdrojů a od žalovaného, schválila úvěr ve výši 30 000 Kč se sjednanou měsíční splátkou. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb ze dne datum bylo zjištěno, že touto smlouvou se právnická osoba zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby dle své aktuální nabídky, mj. vedení běžného účtu, spořicího účtu, debetní kartu, termínovaný vklad, příjem bankovnictví, investiční služby a další služby s tím související.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a z akceptace tohoto návrhu ze dne datum soud zjistil, že mezi právnická osoba a žalovaným byla sjednána smlouva o půjčce ve výši 100 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 10,9 % ročně s tím, že tato částka bude poskytnuta na bankovní účet žalovaného vedený u banky č. bankovní účet a žalovaný se zavázal ji splácet ve 120 měsíčních splátkách po 1 372 Kč, včetně splátky za pojištění 150 Kč, tedy celková splátka činila 1 522 Kč. Pro případ porušení povinnosti žalovaným půjčku splácet bylo sjednáno oprávnění banky prohlásit půjčku za okamžitě splatnou a rovněž požadovat od klienta smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Půjčka byla žalovanému skutečně poskytnuta dne datum na jeho bankovní účet, jak soud zjistil z výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba bankovní účet.
5. Z návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, včetně akceptace tohoto návrhu bankou z téhož dne, bylo zjištěno, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 30 000 Kč na účet žalovaného vedený u této banky, a to se sjednanou úrokovou sazbou 9,9 % ročně. Žalovaný se zavázal půjčku s úroky a s poplatkem za pojištění ve výši 45 Kč splácet v 96 měsíčních splátkách po 499 Kč. I v tomto případě bylo sjednáno oprávnění banky zesplatnit všechny nesplacené závazky v případě prodlení žalovaného s jednotlivými splátkami, jakož i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. příjmení 30 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na jeho bankovní účet dne datum, jak soud zjistil z výpisu z účtu žalovaného.
6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že banka uvedla, že k žádosti žalovaného ze dne datum o úvěr ve výši 100 00 Kč při posuzování jeho úvěruschopnosti bylo využito standardních schvalovacích postupů, konkrétně bylo zjištěno, že v insolvenčním rejstříku byl žalovaný bez záznamu, nebyly nalezeny neplatné doklady, na interním black listu neměl žalovaný žádný záznam. Vycházela také ze vstupních informací, které žalovaný deklaroval zadáním do formuláře banky v době žádosti. Vyhodnocením všech ukazatelů bylo riziko stanoveno na úroveň třídy A+, které odpovídá pravděpodobnosti splácení úvěru 99,8 %, přičemž deklarovaný příjem činil 17 000 Kč a tento byl ověřen dle příjmů připisovaných na účet žalovaného. Ověřený příjem byl nižší, než byl uveden klientem, proto byl v rámci ověření úvěruschopnosti započítán příjem ve výši 12 966 Kč. Z důvodu obezřetnosti byly deklarované výdaje oproti údajům uvedeným v žádosti navýšeny. Byly zohledněny výdaje ve výši 10 137 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 854 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 648 Kč, výdaje na živobytí 4 635 Kč, ostatní výdaje 0. Podle vyhodnocení banky na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývalo celkem 2 829 Kč, žalovaný byl tedy schopen půjčku splácet, proto bylo dne datum rozhodnuto, že je úvěr schválen. Z žádosti žalovaného o spotřebitelsky neúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč soud zjistil, že žalovaný uvedl do této žádosti, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě, je zaměstnán s příjmem 17 000 Kč, výdaje na bydlení činí 3 000 Kč.
7. Z výpisů z účtu žalovaného č. bankovní účet a z transakční historie smlouvy soud zjistil, že na půjčku číslo žalovaný uhradil za období od datum do datum v nepravidelných splátkách částku celkem 13 710,89 Kč a dále za období od datum do datum uhradil dalších 15 603,89 Kč Celkem tedy bylo zaplaceno 29 314,78 Kč.
8. Ve vztahu k půjčce číslo soud z výpisů z účtu žalovaného č. bankovní účet a z transakční historie smlouvy zjistil, že za období od datum do datum uhradil celkem 4 993,74 Kč v nepravidelných splátkách a dále za dobu od datum do datum uhradil další 4 199,32 Kč, celkem tedy bylo zaplaceno 9 193,06 Kč.
9. Platby žalovaného na jednotlivé půjčky zcela korespondují s žalobními tvrzeními, které žalovaný nijak nezpochybnil.
10. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba v něm prohlásila v souladu s článkem 7.1 produktových obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, půjčku a další dosud nesplatné pohledávky z této půjčky za okamžitě splatné a vyzvala žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku, který byl ke dni zesplatnění vyčíslen na 100 781,84 Kč. Odeslání oznámení žalovanému prokázáno nebylo.
11. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba v něm prohlásila v souladu s článkem 7.1 produktových obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, půjčku a další dosud nesplatné pohledávky z této půjčky za okamžitě splatné a vyzvala žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku, který byl ke dni zesplatnění vyčíslen na 29 246,19 Kč. Odeslání oznámení žalovanému prokázáno nebylo.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem má soud za prokázáno, že žalobkyni byly postoupeny nesplacené pohledávky vůči klientům postupitele, mj. ze smluv o půjčkách, přičemž tyto byly specifikovány v příloze číslo této smlouvy a z obsahu této přílohy ke smlouvě vyplývá, že mj. byla žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným ze smluv číslo číslo. Skutečnost, že došlo k postoupení pohledávek z obou smluv žalobkyni, byla žalovanému oznámena rovněž dopisy původního věřitele ze dne datum a žalovaný byl v těchto dopisech vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ze smluv o půjčkách v celkové výši 102 515,73 Kč a 30 090,32 Kč s příslušenstvím žalobkyni, jak bylo zjištěno z těchto oznámení zaslaných žalovanému doporučeně dne datum (prokázáno podacím archem).
13. Z výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne datum zaslané žalovanému téhož dne (dle podacího lístku) bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě pohledávek ze smlouvy o půjčce číslo ze smlouvy o půjčce číslo v celkové výši 170 194,47 Kč do datum s tím, že pokud tak neučiní, bude částka vymáhána soudně.
14. Součástí smlouvy o půjčce smluvní strany učinily Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba včetně Produktových obchodních podmínek půjčky a Sazebníky, z nichž však soud pro nadbytečnost nečiní žádná podstatná skutková zjištění, stejně tak jako z poslední výzvy ze dne datum ke smlouvě o půjčce č číslo (o níž nebylo prokázáno, že by byla žalovanému odeslána a navíc se nejednalo o zesplatňující výzvu, ale pouze o výzvu k úhradě části dluhu).
15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v částce 100 00 Kč a 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu úrokem sjednaným v souladu s ust. § 2392 o. z. Předchůdkyně žalobkyně svou povinnost vyplývající z těchto smluvních vztahů splnila tak, že finanční prostředky poskytla na účet žalovaného. Žalovaný však svou povinnost vrátit řádně zápůjčku nesplnil, neboť bylo prokázáno, že na půjčku ve výši 100 000 Kč uhradil pouze 29 314,78 Kč a na půjčku ve výši 30 000 Kč uhradil 9 193,06 Kč. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradil něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byly pohledávky za žalovaným z předmětných smluv postoupeny ve smyslu § 1879 o. z.
16. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost řádně splnila, avšak tato skutečnost v řízení prokázána nebyla. Nebylo dostatečně prokázáno, jaké konkrétní příjmy měl žalovaný v době sjednávání spotřebitelských smluv, jaké byly jeho nezbytné pravidelné výdaje na bydlení a další základní potřeby. příjmení neměla k dispozici žádný doklad o výdajích žalovaného, přičemž sama v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že z důvodu obezřetnosti navýšila výdaje deklarované žalovaným v jeho žádosti na částku 10 137 Kč, byť žalovaný uvedl výdaje pouze na bydlení v částce 3 000 Kč a žádné jiné (například na jiné splátky u banky). Také uvedl příjmy ve výši 17 000 Kč, avšak tyto nijak nedoložil a banka vycházela z příjmů nižších (12 966 Kč). Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (viz. závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 ), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Soud však má za to, že předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů této své povinnosti nedostála, když při zohledňování příjmů a výdajů vycházela z ničím nepodložených a neověřených údajů (výdaje si stanovila sama dle své úvahy), rovněž netvrdila ani neprokázala, že by provedla kontrolu platební morálky žalovaného v příslušných registrech BRKI, NRKI, příjmení, či v registru exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně byla u jednání dne datum vyzvána, aby doplnila a označila další důkazy k prokázání svého tvrzení o tom, že banka dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.
17. Soud proto dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nesplnil svou povinnost vyplývající z výše uvedených ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. a podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona proto posoudil obě smlouvy o zápůjčce jako neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu.
18. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatných smluv žalovanému částky 100 000 Kč a 30 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny zápůjčky, ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni již poskytl. Žalovaný před podáním žaloby uhradil z poskytnuté částky 100 000 Kč celkem 29 314,78 Kč a z poskytnuté částky 30 000 Kč uhradil 9 193,06 Kč, tudíž je povinen vrátit 70 685,22 Kč a 20 806,94 Kč. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do těchto částek včetně úroků z prodlení, na které má žalobkyně nárok podle ust. § 1970 o. z. a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Úroky z prodlení z obou částek byly přiznány až od datum, neboť žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužných částek až v oznámeních o postoupení pohledávek, která mu původní věřitel zaslal doporučeně dne datum s výzvou k okamžité úhradě obou nesplacených závazků. Protože byly výzvy zasílány žalovanému s využitím provozovatele poštovních služeb, vycházel soud z tzv. domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z., tedy že zásilka žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tj. datum, následující den měl žalovaný na splnění svých závazků, a pokud tak neučinil, je od datum v prodlení a od tohoto dne přísluší věřiteli úroky z prodlení.
20. Ve zbývající části, tj. co do částek 31 830,51 Kč a 9 283,38 Kč s obchodními úroky a se zákonnými úroky z prodlení z těchto částek představující neuhrazené poplatky včetně smluvní pokuty, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky na ně mají původ v absolutně neplatných smlouvách. Rovněž byl zamítnut požadavek na zákonný úrok z prodlení z přiznaných částek za dobu předcházející datu datum, neboť žalovaný v tomto období ještě nebyl v prodlení s úhradou dlužných částek.
21. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zavázal soud žalovaného, zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 8 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 46 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 54 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 39 156 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 6 631 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 25 680 Kč za 4 úkony právní služby po 6 420 Kč dle § 7 , 8 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u soudního jednání dne datum včetně 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21% DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 26 880 Kč, což činí 5 645 Kč po zaokrouhlení. S ohledem na míru procesního úspěchu byla žalovanému uložena povinnost k úhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 3 132 Kč, které je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby ze dne datum a datum, neboť tvrzení zde uvedená již měla být součástí původní žaloby a tudíž odměnu za tyto úkony není možno považovat za účelně vynaložené.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.