Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
3 C 198/2021-112
Okresní soud ve Vyškově rozhodl zastupující samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 15 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 300 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 7 300 Kč a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I., zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 300 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 7 300 Kč a zákonného úroku z prodlení přesahujícího zákonný úrok z prodlení přiznaný ve výroku I., zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 600 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ název název“) smlouvu o úvěru číslo rok číslo. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s náklady spotřebitelského úvěru, tj. celkem částku 16 900 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil svůj závazek řádně a včas, když uhradil pouze částku 1 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost právnická osoba, která ji následně postoupila na žalobkyni. Žalobkyně, na kterou pohledávka přešla, požaduje uhradit částku 15 600 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 2 272 Kč, neuhrazeného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1 786 Kč a neuhrazeného inkasního poplatku ve výši 1 542 Kč, dále žalobkyně požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení. Žalobkyně dne datum doplnila své podání, když uvedla, že žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet měsíčně částku 1 700 Kč, poskytnutý úvěr přezval v hotovosti dne datum, z poskytnuté jistiny byla odečtena první splátka ve výši 1 300 Kč a částka 400 Kč za uhrazení poplatku za uzavření smlouvy. Dále se žalobkyně vyjádřila k posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, když uvedla, že vycházela z údajů v ISIR (negativní), centrální evidenci exekucí (0 zahájených exekucí), databází inkasních agentur a vyjádření žalovaného k jeho příjmům a výdajům.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů ze dne datum a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum vyplývá, že žalovaný souhlasil se zpracováním svých osobních údajů a potvrdil, že mu byly poskytnuty informace o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, jeho nákladech a dalších důležitých aspektech. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum, finanční analýzy ze dne datum, credit scoringu ze dne datum, čestného prohlášení žalovaného ze dne datum, pracovní smlouvy žalovaného ze dne datum a potvrzení příjmů za období prosinec 2016 až únor 2017 soud zjistil, že žalovaný požádal název název o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaný čestně prohlásil, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaný a jeho příjem ze zaměstnání činí 7 472 Kč (doloženo potvrzením příjmů), průměrné měsíční výdaje žalovaného činí 2 500 Kč na stravu s 2 600 Kč na splátky úvěru. Z potvrzení příjmů pak vyplynulo, že jsou mu z platu strhávány srážky, a to za měsíc leden 2017 v částce 5 272 Kč a za únor 2017 v částce 4 550 Kč. Žalobkyně pak v rámci finanční analýzy postupovala, jako by měl žalovaný výdaje ve výši 3 500 Kč, kdy došla k závěru, že je schopen maximálně splácet částku 1 372 Kč a dle credit scoringu mu lze poskytnout úvěr až ve výši 70 000 Kč. Z rozsudku zdejšího soudu sp. zn. 10 C 30/2021 -53 ze dne 13. 1. 2022 soud zjistil, že název název uzavřela s žalovaným jinou smlouvu o úvěru již dne datum, v rámci které žalovanému poskytla částku 20 000 Kč a žalovaný se ji zavázal splácet spolu s celkovými náklady v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč splatných do 14. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, žalovaný však uhradil splátky při podpisu smlouvy a následně dne datum, datum a dne datum a následně ničeho nehradil, dostával se tedy do prodlení s jejich úhradou. Z centrální evidence exekucí soud zjistil, že vůči žalovanému byla v roce 2016 vedena jedna exekuce. Ze smlouvy o úvěru číslo rok číslo ze dne datum vyplývá, že název název při podpisu této smlouvy poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 25,85 % ročně. Žalovaný se tak zavázal uhradit název název celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 300 Kč (úrok, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, poplatek ve výši 2 200 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek). Žalovaný se tak zavázal název název uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 300 Kč, tedy celkem částku 17 300 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč v hotovosti obchodnímu zástupci název název. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru číslo rok číslo, který je nedílnou součástí smlouvy, vyplývá, jakým způsobem budou započteny jednotlivé platby žalovaného. Z transakční historie smlouvy vyplývá, že žalovaný dne datum uhradil v hotovosti celkem částku 1 700 Kč a dále ničeho neuhradil. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum, včetně přílohy číslo smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum je zřejmé, že pohledávka za žalovaným přešla na společnost právnická osoba v důsledku prodeje části závodu, která ji následně postoupila na žalobkyni.
4. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi název název a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, ve kterém se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 10 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve výši 10 000 Kč a uhradit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 300 Kč ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaný částku 10 000 Kč převzal v hotovosti ke dni podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný na úvěr zaplatil pouze částku 1 700 Kč.
12. Mezi věřitelem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , když se věřitel zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky a další poplatky. Jelikož se jednalo o tzv. spotřebitelský úvěr, byla název název dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. název název měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. název název tak byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. název název si tyto doklady řádně vyžádala, kdy byl zjištěn průměrný čistý příjem žalovaného ve výši 7 472 Kč, dále byly zjištěny průměrné výdaje žalovaného ve výši 5 100 Kč (náklady na stravu ve výši 2 500 Kč a splátky úvěru ve výši 2 600 Kč) a uzavřela tedy, že má žalovaný dostatečné prostředky na splácení dluhu. S ohledem na velmi nízké příjmy žalovaného (žalovaný měl průměrný hrubý měsíční příjem ve výši 8 392 Kč, průměrná hrubá mzda činila v 1. čtvrtletí 2017 částku 27 889 Kč) a jeho výdaje bylo naprosto zřejmé, že poměry žalovaného jsou velmi špatné. Pokud žalovaný uvedl své měsíční výdaje ve výši 2 500 Kč na stravu, kdy na ostatní běžné výdaje (ošacení, léky, doprava, telefon, hygiena, koníčky a zábava) údajně nevynakládá ničeho, měla tato skutečnost u žalované vyvolat velmi silné obavy o schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. I přesto, že žalovaný bydlel v době poskytnutí úvěru u rodičů a nepřispíval na domácnost, nejeví se jako reálné, aby dospělý člověk měsíčně vynaložil na veškeré své náklady na život pouze částku 2 500 Kč, když je zřejmé, že kromě stravy musí hradit i další náklady se svou osobou spojené. Důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet měla vyvolat již jen skutečnost, že jsou žalovanému ze mzdy strhávány blíže nespecifikované částky, v roce 2016 proti němu byla vedena exekuce a jiný jemu již dříve poskytnutý spotřebitelský úvěr žalovaný řádně nesplácí a dostává se se splátkami do prodlení. název název poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr i přesto, že musela mít důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale z úřední povinnosti (ex offo). Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, respektive poskytl úvěr, i když bylo zjevné, že žalovaný nemá dostatečné prostředky, aby jej splácel. Žalovaný tak získal majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč bez platného důvodu, a byl proto povinen toto bezdůvodné obohacení žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, vrátit dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku . Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 1 700 Kč a zbývá uhradit 8 300 Kč. Žalovaný tak byl povinen vrátit úvěr v době přiměřené jeho možnostem, bylo na žalovaném, pokud by žalobkyně vymáhala vrácení dříve, se proti tomuto vymáhání bránit. To však žalovaný neučinil, soud tak za přiměřenou dobu považuje tu, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. První prokázaná výzva k úhradě dluhu byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (odeslána dne datum), ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu bez stanovení lhůty. Oznámení o postoupení pohledávky tak bylo žalovanému doručeno dle ustanovení § 573 občanského zákoníku dne datum a žalovaný tak byla povinen bezdůvodné obohacení vrátit v přiměřené lhůtě, tedy dle soudu do 10 dnů, tj. do 27. 2. 2020. Dne datum se žalovaný dostal s úhradou částky 8 300 Kč do prodlení, a je proto dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku povinen uhradit i zákonný úrok z prodlení z této částky do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru zamítnuta. Soud tedy zamítl návrh žalobkyně v rozsahu částky 7 300 Kč. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, byl žalobkyni přiznán pouze z částky 8 300 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení, v rozsahu překračujícím takto přiznaný zákonný úrok z prodlení byl návrh zamítnut.
13. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 , 3 o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobkyně i žalované byl téměř shodný (při zohlednění příslušenství), rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.