Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 C 58/2022-41

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 4 643 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do částky 1 643 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 16.9.2021 do 12.5.2022 zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 13.5.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 355,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do částky 1 643 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 16.9.2021 do 12.5.2022 zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 13.5.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 355,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z , (dále jen „”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 643 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 25.8.2021. Na základě této úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit do 15.9.2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 872 Kč. Pro případ prodlení se žalovaný v úvěrové smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena žalobkyní prostřednictvím výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od listopadu 2019 až prosince 2019, ledna 2020, dále od června 2020 do září 2020 a června 2021 až srpna 2021 a prostřednictvím databází EUCB, CRIF, CEE, ISIR a Black List. Žalovaný ničeho neuhradil. Předmětem žaloby je tak jistina úvěru ve výši 3 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 872 Kč a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 3 000 Kč od 16.9.2021 do 30.5.2022 ve výši 771 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 16.9.2021 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud podle rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

6. Žalovaný dne 25.8.2021 uzavřel se žalobkyní prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek webová adresa smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 872 Kč, celkem 3 872 Kč, do 21 dnů od odeslání finančních prostředků na bankovní účet žalovaného, tj. do 15.9.2021, neboť částka 3 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě dne 25.8.2021. Pro případ prodlení se žalovaný v úvěrové smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení s placením. Žalovaný byl ve smlouvě o spotřebitelském úvěru identifikován m.j. rodným číslem, číslem mobilního telefonu, bankovním číslem účtu a trvalým bydlištěm. Žalobkyně dále ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím fotokopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena na základě výpisů z bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet za období od listopadu 2019 až prosince 2019, ledna 2020, dále od června 2020 do srpna 2020 a června 2021 až srpna 2021. Konečný zůstatek na účtu ke dni 30.11.2019 činil 6 184,05 Kč, konečný zůstatek na účtu ke dni 31.12.2019 činil 3,10 Kč, konečný zůstatek na účtu ke dni 31.1.2020 činil 170,24 Kč. Za období od června 2020 do srpna 2020 a od června 2021 do srpna 2021 nebylo možné zjistit konečný zůstatek k poslednímu dni v měsíci (žalobkyně nedoložila úplné výpisy z účtu – pozn. soudu). Žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba země. Dne 10.7.2020 žalovanému byla zaměstnavatelem na účet žalovaného vyplacena mzda ve výši 15 369 Kč, dne 10.8.2020 mzda ve výši 17 200 Kč, dne 10.9.2020 mzda ve výši 17 601 Kč, dne 10.6.2021 mzda ve výši 19 300 Kč, dne 9.7.2021 mzda ve výši 19 624 Kč a dne 10.8.2021 mzda ve výši 20 156 Kč. Výdaje žalovaného činily dle v žádosti o poskytnutí úvěru uvedených údajů 6 000 Kč na domácnost, 10 411 Kč na jiné finanční závazky, 5 000 Kč na náklady na bydlení. Příjem ostatních členů domácnosti činil 19 000 Kč. Dle databáze REPI splácel žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy úvěr ve výši 9 040 Kč, který měl splatit do 13.8.2023. V době uzavření úvěrové smlouvy zbývala žalovanému k úhradě částka 9 175 Kč včetně příslušenství. Dále žalovaný splácel úvěr ve výši 4 500 Kč, který měl splatit do 7.9.2021. V době uzavření úvěrové smlouvy zbývala žalovanému k úhradě částka 6 411 Kč včetně příslušenství. Žalovaný nebyl s úhradou úvěrů v prodlení. Předchozí úvěry měl žalovaný již uhrazené. U několika z těchto úvěrů se žalovaný dostal v průběhu splácení do prodlení se splátkami. Jedna z nich byla mimosoudně vymáhán v srpnu 2021. Dle databáze EUCB CZ žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy neměl žádnou zápůjčku. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou s tím, že má dlužnou částku zaplatit do 7 dnů od doručení výzvy.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

Dle , (dále jen „“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

Dle věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Dle postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Dle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Dle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Dle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 25.8.2021 prostředky komunikace na dálku písemnou formou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu a poplatkem za poskytnutí úvěru do 15.9.2021.

9. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu . Žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěru nebyl vyloučen z působnosti (viz tohoto zákona). Žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalovaného dle spotřebitelského zákona.

10. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení , je správný.“

11. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. -89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“

12. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. -63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

13. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. , dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.

14. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

15. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že provedla u žalovaného lustraci databází EUCB, CRIF, CEE, ISIR a Black List. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů. Žalobkyně soudu doložila výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od listopadu 2019 až prosince 2019, ledna 2020, dále od června 2020 do srpna 2020 a června 2021 až srpna 2021. Konečný zůstatek na účtu ke dni 30.11.2019 činil 6 184,05 Kč, konečný zůstatek na účtu ke dni 31.12.2019 činil 3,10 Kč, konečný zůstatek na účtu ke dni 31.1.2020 činil 170,24 Kč. Za období od června 2020 do srpna 2020 a od června 2021 do srpna 2021 nebylo možné zjistit konečný zůstatek na účtu k poslednímu dni v měsíci, neboť žalobkyně nedoložila úplné výpisy z účtu. Žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba země. Dne 10.7.2020 žalovanému byla zaměstnavatelem na účet žalovaného vyplacena mzda ve výši 15 369 Kč, dne 10.8.2020 mzda ve výši 17 200 Kč, dne 10.9.2020 mzda ve výši 17 601 Kč, dne 10.6.2021 mzda ve výši 19 300 Kč, dne 9.7.2021 mzda ve výši 19 624 Kč a dne 10.8.2021 mzda ve výši 20 156 Kč. Zároveň však soud zjistil, že v době uzavření úvěrové smlouvy splácel žalovaný předchozí úvěry, kdy zbývalo splatit 9 175 Kč včetně příslušenství a 6 411 Kč včetně příslušenství. Předchozí spotřebitelské úvěry měl žalovaný již uhrazené. U několika z těchto úvěrů se žalovaný dostal v průběhu splácení do prodlení se splátkami. Jedna z nich byla mimosoudně vymáhána v srpnu 2021. Za této situace žalovaný uzavřel se žalobkyní předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Je tak nepochybné, že žalovaný měl stálé finanční potíže, které řešil opakovanými úvěry, a to v době, kdy předchozí dluhy neměl ještě splaceny. Ačkoliv žalobkyně nedoložila soudu úplné výpisy z účtu žalovaného bezprostředně předcházející uzavření předmětné úvěrové smlouvy, je z výpisů z účtu za prosinec 2019 a leden 2020 zjevné, že žalovaný na konci měsíce měl na účtu zanedbatelné zůstatky. Žalobkyně soudu nedoložila žádné doklady o výdajích žalovaného (zejména nákladů na bydlení, nákladů na dopravu do zaměstnání apod.). Žalobkyně sice v žádosti o poskytnutí úvěru výdaje žalovaného uvádí, ale nikterak nedokládá. Není zřejmé, jak žalobkyně k těmto údajům dospěla. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěryschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena, neboť žalobkyně se nezabývala celkovým rozpočtem žalovaného zahrnujícím jak příjmy, tak výdaje.

16. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle , neboť porušením svých povinností žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. -86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. , viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020).

17. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 3 000 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle a povinen vrátit žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě úvěru v předžalobní výzvě ze dne 2.5.2022, kdy mu byla stanovena lhůta k zaplacení 7 dnů od doručení výzvy. Třetí pracovní den, tj. ve čtvrtek 5.5.2022, se zásilka považuje za doručenou (viz ) Lhůta 7 dnů k úhradě žalovanému uplynula ve čtvrtek 12.5.2022, od 13.5.2022 je žalovaný s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 13.5.2022 do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s 

18. Ve zbývající části, tedy co do částky 1 643 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 16.9.2021 do 12.5.2022, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III tohoto rozsudku dle , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 3 101 Kč (částka 3 000 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 0000 Kč od 13.5.2022 do vydání rozsudku dne 25.8.2022 ve výši 101 Kč). Žalovaný byl úspěšný co do částky 1 810 Kč (částka 1 643 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 16.9.2021 do 12.5.2022 ve výši 167 Kč), neboť v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 63 % a žalovaný byl úspěšný ve výši 37 %, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. ). Rozdíl činí 26 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 100 Kč (předžalobní výzva) dle a.t. a a.t. (k příslušenství se nepřihlíží dle a.t.), tj. celkem odměna 500 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 800 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tj. celkem 1 368 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 26 %, tj. 355,70 Kč.

20. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, protože tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby.

21. Soud žalobkyni přiznal odměnu dle § 14b a.t., neboť jinou odměnu nepovažoval za přiměřenou vzhledem k tomu, že návrh byl žalobkyní podán na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a peněžité plnění na jistině nepřevyšuje 50 000 Kč.

22. Podle ustanovení je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.