Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
49 C 153/2021-28
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem v obec, ulice číslo
zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.,
advokátem se sídlem v obec a číslo, ulice číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,
bytem v obec, ulice číslo
o 60.281,07 Kč s úroky a úroky z prodlení,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2.346 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.346 Kč za dobu od 2. února 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 57.935,07 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8.357,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15.037,22 Kč, s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 40.668,61 Kč za dobu od 19. prosince 2020 do 1. února 2021, s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38.322,61 Kč za dobu od 2. února 2021 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 2.346 Kč za dobu od 2. února 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 40.668,61 Kč za dobu od 19. prosince 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3.250,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.168,04 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.612,46 Kč za dobu od 19. prosince 2020 a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 19.612,46 Kč za dobu od 19. prosince 2020 do zaplacení.
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2.346 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.346 Kč za dobu od 2. února 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 57.935,07 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8.357,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15.037,22 Kč, s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 40.668,61 Kč za dobu od 19. prosince 2020 do 1. února 2021, s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 38.322,61 Kč za dobu od 2. února 2021 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 2.346 Kč za dobu od 2. února 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 40.668,61 Kč za dobu od 19. prosince 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3.250,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.168,04 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.612,46 Kč za dobu od 19. prosince 2020 a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 19.612,46 Kč za dobu od 19. prosince 2020 do zaplacení. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 60.281,07 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy o půjčce ze dne 16. 3. 2018 společnost právnická osoba poskytla žalovanému v hotovosti částku 50.000 Kč, již se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem, který žalobce dále specifikoval, a to v osmnácti splátkách po 4.995 Kč, poslední splátka byla splatná dne 16. 9. 2019, a že podle smlouvy o půjčce ze dne 20. 1. 2018 společnost právnická osoba poskytla žalovanému v hotovosti částku 31.000 Kč, již se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem, který žalobce dále specifikoval, a to v osmnácti splátkách po 3.108 Kč, poslední splátka byla splatná dne 20. 7. 2019. V rozporu s tímto ujednáním žalovaný sjednané částky nezaplatil, na první shora uvedený úvěr zaplatil částku v celkové výši 19.992 Kč, na druhý shora uvedený úvěr zaplatil částku v celkové výši 24.072 Kč. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 18. 12. 2020. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.
2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – nevyjádřil.
3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 18. 11. 2021. Žalobce a jeho zástupce omluvili svou neúčast u tohoto jednání a nežádali o jeho odročení. Žalovaný se – ač předvolán řádně a včas – k tomuto jednání bez omluvy nedostavil. Za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tedy soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, stejně jako v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce.
4. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:
5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 3. 2018 soud vzal za prokázané, že uvedeného dne žalovaný podepsal„ smlouvu o zápůjčce – zelená v hotovosti“. Podle této smlouvy byla sjednaná zápůjčka ve výši 50.000 Kč, z čehož část ve výši 20.300 Kč měla být použita„ na splacení (refinancování) zůstatku (…) z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce“, žalovaný v hotovosti převzal částku 29.700 Kč. Převzetí částky ve výši 29.700 Kč vzal soud za prokázané z obsahu smlouvy, nikoli však již použití částky ve výši 20.300 Kč na splacení předchozího dluhu (dluhu ze smlouvy o zápůjčce číslo). Soud nevzal za prokázané, že by žalovaný jakoukoli smlouvu o zápůjčce číslo dříve se společností právnická osoba uzavřel, že by šlo o smlouvu uzavřenou platně, že by podle ní vznikl žalovanému jakýkoli dluh, který žalovaný nesplatil, zejména však soud nevzal za prokázané, že by na takový dluh bylo podle smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 3. 2018 cokoli právnická osoba zaplatil. Vzhledem k absenci žalobce u jednání dne 18. 11. 2021 pak soud nemohl postupovat postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. a vyzvat žalobce k doplnění skutkových tvrzení v tomto směru a označení důkazů k jejich prokázání. Soud tedy uzavírá, že ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 3 2018 vzal za prokázané toliko to, že byla uzavřena a že podle ní žalovaný převzal částku ve výši 29.700 Kč v hotovosti.
6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 1. 2018 soud vzal za prokázané, že uvedeného dne žalovaný podepsal„ smlouvu o zápůjčce – zelená v hotovosti“. Podle této smlouvy byla sjednaná zápůjčka ve výši 31.000 Kč, z čehož část ve výši 14.290 Kč měla být použita„ na splacení (refinancování) zůstatku (…) z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce“, žalovaný v hotovosti převzal částku 16.710 Kč. Převzetí částky ve výši 16.710 Kč vzal soud za prokázané z obsahu smlouvy, nikoli však již použití částky ve výši 14.290 Kč na splacení předchozího dluhu (dluhu ze smlouvy o zápůjčce číslo). Soud nevzal za prokázané, že by žalovaný jakoukoli smlouvu o zápůjčce číslo dříve se společností právnická osoba uzavřel, že by šlo o smlouvu uzavřenou platně, že by podle ní vznikl žalovanému jakýkoli dluh, který žalovaný nesplatil, zejména však soud nevzal za prokázané, že by na takový dluh bylo podle smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 1. 2018 cokoli právnická osoba zaplatil. Vzhledem k absenci žalobce u jednání dne 18. 11. 2021 pak soud nemohl postupovat postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. a vyzvat žalobce k doplnění skutkových tvrzení v tomto směru a označení důkazů k jejich prokázání. Soud tedy uzavírá, že ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 1. 2018 vzal za prokázané toliko to, že byla uzavřena a že podle ní žalovaný převzal částku ve výši 16.710 Kč v hotovosti.
7. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 3. 2018 soud zjistil, že v ní žalovaný mj. uvedl, že žádá o zapůjčení částky ve výši 50.000 Kč, že je ženatý, že poskytnutí částky žádá na„ opravy/rekonstrukce“, že má příjem ze starobního důchodu, jeho„ čistý měsíční příjem“ byl 12.370 Kč,„ ostatní příjmy“ byly 8.000 Kč,„ další čisté příjmy domácnosti“ byly 21.000 Kč. Jako„ běžné měsíční výdaje“ jsou uvedeny:„ externí splátky zápůjček dle žadatele“ 0 Kč,„ interní splátky PF“ 3.108 Kč,„ odhadované měsíční výdaje žadatele“ 9.000 Kč. Jako výplatní dne je uveden 10. den v měsíci, v kolonce„ zápůjčka u jiné společnosti“ je uvedeno„ ne“.
8. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 20. 1. 2018 soud zjistil, že v ní žalovaný mj. uvedl, že žádá o zapůjčení částky ve výši 31.000 Kč, že je ženatý, že poskytnutí částky žádá na„ opravy/rekonstrukce“, že má příjem ze starobního důchodu, jeho„ čistý měsíční příjem“ byl 20.756 Kč,„ ostatní příjmy“ byly 0 Kč,„ další čisté příjmy domácnosti“ byly 6.350 Kč. Jako„ běžné měsíční výdaje“ jsou uvedeny:„ externí splátky zápůjček dle žadatele“ 7.200 Kč,„ interní splátky PF“ 5.168 Kč,„ odhadované měsíční výdaje žadatele“ 8.000 Kč. Jako výplatní dne je uveden 11. den v měsíci, v kolonce„ zápůjčka u jiné společnosti“ je uvedeno„ ano“.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud vzal za prokázané, že jí byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 3. 2018 i ze dne 20. 1. 2018 postoupena žalobci.
10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 soud vzal za prokázané, že touto listino u bylo postoupení pohledávek oznámeno žalovanému a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky, tehdy vyčíslené ve výši 146.276,60 Kč„ bez příslušenství“, o příslušenství se žalovaný měl informovat„ telefonicky u společnosti právnická osoba“. Podle připojeného podacího lístku byl přípis odeslán dne 25. 1. 2021. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil jiné datum doručení, soud vycházel z domněnky podle ustanovení § 573 o. z., tzn. k doručení podle tohoto ustanovení došlo dne 28. 1. 2021.
11. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 soud vzal za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že tato výzva byla odeslána žalovanému dne 28. 6. 2021.
12. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. ), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 20. 1. 2018 žalovaný požádal právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 31.000 Kč. Téhož dne žalovaný v hotovosti převzal částku 16.710 Kč. Dne 16. 3. 2018 žalovaný požádal právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 50.000 Kč. Téhož dne žalovaný v hotovosti převzal částku 29.700 Kč. Pokud jde o údaje uvedené v obou žádostech o zápůjčky, nelze přehlédnout, že v každé ze žádostí jsou uvedeny zcela odlišné (srov. shora u jednotlivých žádostí). Již tato okolnost mohla a měla fungovat ve vztahu k poskytovateli zápůjčky jako varovný signál. Dále je z obou smluv o zápůjčce zřejmé, že žalovaný již před jejich uzavřením měl dluhy z dříve uzavřených smluv o zápůjčce, a to uzavřených s totožným poskytovatelem (právnická osoba), ale též u jiné společnosti (srov. údaje uvedené v žádosti ze dne 20. 1. 2018). Opět se jedná o okolnosti, které mohly a měly na poctivého poskytovatele zápůjčky působit jako varovný signál. Pohledávky z obou smluv o zápůjčce byly postoupeny žalobci smlouvou ze dne 18. 12. 2020, žalovaný o tom byl informován a byl vyzván k zaplacení přípisem odeslaným dne 25. 1. 2021. Dále byl žalovaný vyzván k plnění výzvou ze dne 28. 6. 2021, odeslaného téhož dne.
13. Soud především nevzal za prokázané (a s ohledem na absenci žalobci při jednání dne 18. 11. 2021 nemohl postupovat postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. ), že by poskytovatel úvěru jakkoli před uzavřením obou smluv o zápůjčce ověřoval, zda žalovaný je reálně schopen závazky ze smluv řádně a včas splnit. Z ničeho nelze vzít za prokázané, že by poskytovatel úvěru reálně ověřoval výši příjmů, výši výdajů žalovaného (měl-li poskytovatel zápůjčky při posuzování žádosti k dispozici potvrzení o příjmu, jak tvrdí žalobce, nepochybně nic žalobci nebrání, aby taková potvrzení navrhl k důkazu a soudu předložil; z ničeho v žádosti o zápůjčku ovšem neplyne, že by poskytovatel zápůjčky ověřoval též výši výdajů). Již některé údaje uvedené v žádosti měly naopak poskytovatele zápůjčky varovat a budit otázky, zda skutečně je žalovaný závazky ze smlouvy o zápůjčce schopen plnit (zde soud poukazuje na množství vzájemně si odporujících údajů v obou žádostech, a dále na to, že poskytovateli zápůjček bylo známo, že žalovaný má jiné závazky z dříve uzavřených smluv, že je starobním důchodcem, nemá majetek vyšší hodnoty, bydlí v pronajatém domě či bytu).
14. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Obě smlouvy o zápůjčce, tj. ze dne 20. 1. 2018 i ze dne 16. 3. 2018 soud hodnotí jako neplatné.
15. V první řadě proto, že právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (tj. ke dni 5. 11. 2015). S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , případně rozsudek Soudního dvoru Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).
16. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy o zápůjčce soud hodnotí jako absolutně neplatné, nelze z nich právo přiznat. Žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku apod., jejichž zaplacení se domáhal.
17. Protože však žalovaný čerpal částku ve výši 29.700 Kč (podle smlouvy ze dne 16. 3. 2018) a částku ve výši 16.710 Kč (podle smlouvy ze dne 20. 1. 2018), došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Vzhledem k postoupení pohledávek smlouvou ze dne 18. 12. 2020 pak je aktivně legitimovaným k vydání bezdůvodného obohacení žalobce (srov. ustanovení § 1879 an. o. z.).
18. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku ve výši 19.992 Kč a částku ve výši 24.072 Kč, zbývá vydat 2.346 Kč. Žalovaný byl poprvé vyzván k zaplacení přípisem odeslaným dne 25. 1. 2021. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen (a s ohledem na jeho absenci při jednání ve věci dne 18. 11. 2021 jej soud v tomto směru nemohl poučit a vyzvat podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , k tomu srov. též shora). Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 28. 1. 2021. Dne 12. 4. 2018 byl čtvrtek, za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující pondělí, tj. 1. 2. 2021 (nelze předpokládat, že žalovaný hned ve čtvrtek 28. 1. 2021, v pátek reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. v pátek 29. 1. 2021, částka mohla být reálně připsána na účet žalobce následující pracovní den, tj. v pondělí dne 1. 2. 2021. Ke dni 1. 2. 2021 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 2.346 Kč a od následujícího dne, tj. od 2. 2. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 2.346 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 2. 2. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I.).
19. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.