Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 95/2019-88

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 11.300 eur

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 300 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 5% ročně z částky 11 300 EUR od 28.3.2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 3,75% ročně z částky 11 300 EUR, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 85 720 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení advokáta se sídlem adresa.

IV. Stát nemá právo na náhradu zálohovaného tlumočného.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 300 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 5% ročně z částky 11 300 EUR od 28.3.2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 3,75% ročně z částky 11 300 EUR, se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 85 720 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] advokáta se sídlem [adresa]. IV. Stát nemá právo na náhradu zálohovaného tlumočného.

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27.3.2019 domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatiti žalobkyni předmětnou částku s tím, že žalobkyně prostřednictvím žalovaného jako přepravce, zajišťovala pro svého klienta přepravu zboží, které bylo naloženo dne 27.3.2018 a vyloženo mělo být dne 28.3.2018. V noci z 27.3.2018 na 28.3.2018 došlo k vykradení kamionu, který vezl náklad, když řidič zaparkoval vozidlo na dálničním odpočívadle bez jakéhokoliv zabezpečení vozu či zásilky. Po doručení zásilky do místa určení byla zjištěna ztráta zboží za částku 11 300 Eur. Klient žalobkyně uplatnil u žalobkyně náhradu škody ve výši 11 300 UER, která byla žalobkyní uhrazena dne 5.2.2019. Žalobkyně reklamovala u žalované přepravu dopisem ze dne 28.3.2018 a následně přeúčtovala žalované škodu ve výši 11 300 EUR, a to fakturou číslo ze dne 19.11.2018 se splatností dne 3.12.2018. Následně byla žalovaná vyzvána k zaplacení předmětné částky dopisem ze dne 18.2.2019, jímž byla stanovena dodatečné lhůta k zaplacení do 25.2.2019. Žalovaná částka neuhradila.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout s tím, že činí nesporným, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o přepravě, na základě které žalovaná zajišťovala přepravu zboží s nakládkou dne 27.3.2018, když řidič zaparkoval vozidlo na dálničním odpočívadle a v noci z 27.3.2018 na 28.3.2018 došlo k vykradení vozidla. Žalovaná má však za to, že byly naplněny liberační důvody pro zproštění odpovědnosti podle článku 17 odst. 2 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen Úmluva CMR), když je zřejmé, že ztráta zásilky byla způsobena okolnostmi, které žalovaná nemohla odvrátit a ani nebylo v její moci odstranit následky těchto okolností. Řidič zaparkoval sice vozidlo na dálničním odpočívadle, avšak nikoliv izolovaném, neboť se nacházelo v bezprostřední blízkosti rušné silnice, ve vzdálenosti 500 metrů od hotelu, restaurace a obytných domů. Odpočívadlo bylo osvětlené a parkovala tam další vozidla. Žalovaná dále sporuje, že by vyjádřila souhlas s přepravními podmínkami uvedenými v objednávce přepravy, podle kterých měla žalovaná mj. zakázáno parkovat na jiných parkovištích než se stálou ostrahou. Dále v případě, že si žalobkyně byla vědoma vysoké hodnoty zboží, bylo její povinností učinit vhodná opatření k tomu, aby bylo riziko škody co možná nejnižší. Žalobkyně však výslovně objednala provedení přepravy vozidlem opatřeným plachtou. V případě, že by žalobkyně zvolila pro přepravu vhodný typ návěsu, ke škodě by s nejvyšší pravděpodobností nedošlo, žalovaná však byla vázána pokyny žalobkyně k přepravě. V případě, že by soud dospěl k závěru, že liberační důvody naplněny nebyly, žalovaná navrhla aplikaci čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR o limitaci výše náhrady škody.

Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: dne 23.3.2018 byla mezi žalobkyní jako odesílatelem a žalovanou jako dopravcem uzavřena smlouvě o přepravě zboží, kterou se žalovaná zavázala vykonat přepravu s odbornou péčí a nesměla v průběhu přepravy vystavit přepravované zboží riziku zcizení či nebezpečí vzniku škody na zásilce; dopravce byl povinen zvláště volit pečlivě způsob přepravy, trasu přepravy a místa pro odstavení vozidla a podle charakteru zásilky zabezpečit ochranu zásilky při odstavení vozidla, především měl dopravce zákaz parkování na jiných parkovištích než se stálou ostrahou, určených k bezpečnému parkování kamionů a jiných přepravních vozidel a dopravce musel vždy považovat zásilku za cennou, pokud nebylo výslovně odesílatelem uvedeno jinak; místo nakládky bylo stanoveno Holandsko, Sevenum a místo vykládky Česká republika, obec u obec (prokázáno objednávkou přepravy a e-mailovou komunikací ze dne 23.3.2018 s potvrzením objednávky, nákladovým listem CMR). Žalovaná učinila nesporným, že řidič zaparkoval vozidlo dne 27.3.2018 na dálničním odpočívadle, které nebylo zabezpečené a střežené, když v noci z číslo na 28.3.2018 došlo k částečnému odcizení zásilky. Žalobkyně dne 28.3.2019 uplatnila u žalované reklamaci přepravy (prokázáno e-mailem z 28.3.2018). Žalobkyně dne 5.2.2019 zaplatila společnosti, jejíž zboží bylo přepravováno náhradu škody ve výši 11 300 EUR (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení předmětné částky fakturou číslo ze dne 19.11.2018 se splatností dne 3.12.2018 a následně předžalobní výzvou ze dne 18.2.2019.

Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle tak, aby mohl zjistit skutkový stav.

Soud posoudil věc po právní stránce následovně: podle ust. čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.

Podle ust. čl. 17 Úmluvy CMR odst. 1. dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty. Podle odst. 2. dopravce je zproštěn této odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci.

Podle čl. 23 odst. 1 Úmluvy CMR má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě.

Podle čl. 29 odst. 1 Úmluvy CMR dopravce se nemůže odvolávat na ustanovení této kapitoly, která vylučují nebo omezují jeho odpovědnost anebo přenášejí důkazní břemeno, byla-li škoda způsobena úmyslně nebo takovým jeho zaviněním, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení rozhodl soud tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (s výjimkou části příslušenství), neboť vzal za prokázané, že mezi žalobkyní jako odesílatelem a žalovanou jako dopravcem byla uzavřena smlouva o přepravě, na základě které žalovaná prováděla přepravu zboží s nakládkou dne 27.3.2018 u právnická osoba příjmení příjmení jméno, když řidič odstavil vozidlo na dálničním odpočívadle, které nebylo zajištěno ostrahou a v noci z 27.3.2018 na 28.3.2018 došlo k částečnému odcizení zboží v ceně 11 300 EUR. Žalobkyně dne 28.3.2018 uplatnila u žalované reklamaci přepravy. Žalobkyně dne 5.2.2019 zaplatila částku 11 300 EUR ve prospěch společnosti, pro níž byla přeprava zboží zajišťována a jejíž zboží bylo odcizeno. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení předmětné částky jednak fakturou číslo ze dne 19.11.2018 se splatností 3.12.2018 a dále pak předžalobní výzvou ze dne 18.2.2019, která stanovila prodloužení lhůty k úhradě do 25.2.2019.

Ze shora uvedené je proto jednoznačné, že žalovaná jako dopravce odpovídá žalobkyni za vzniklou škodu, neboť po převzetí zboží došlo ke ztrátě části zásilky a to v ceně 11 300 EUR, když tuto částku žalobkyně zákazníkovi, jehož zboží bylo přepravováno a následně ze zásilky odcizeno, zaplatila, avšak nárok žalobkyně na náhradu škody vůči žalované zaplacen nebyl. Výše náhrady škody byla stanovena v souladu s čl. 23 odst. 1 Úmluvy CMR. Pokud se žalovaná domáhala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, tak soud názoru žalované, že byly naplněny liberační důvody dané ust. čl. 17 odst. 2 nepřisvědčil, neboť pokud naplnění liberačních důvodů žalovaná spatřuje ve skutečnosti, že žalobkyně si objednala přepravu návěsem s plachtou, ačkoliv zásilka měla být cenná, pak je nutno zdůraznit, že smlouva byla uzavřená na základě objednávky číslo, která byla žalovanou akceptována a která mj. obsahovala sjednané podmínky pro provedení přepravy s tím, že dopravce byl povinen zvláště volit pečlivě způsob přepravy, trasu přepravy a místa pro odstavení vozidla a podle charakteru zásilky zabezpečit ochranu zásilky při odstavení vozidla, především měl dopravce zákaz parkování na jiných parkovištích než se stálou ostrahou, určených k bezpečnému parkování kamionů a jiných přepravních vozidel a dopravce musel vždy považovat zásilku za cennou, pokud nebylo výslovně odesílatelem uvedeno jinak. Jestliže dopravce měl povinnost volit pečlivě způsob přepravy, přičemž musel zásilku považovat za cennou, pak měl žalobkyní požadovaný způsob přepravy návěsem s plachtou namítat jako způsob přepravy nevhodný, aby bylo možno případně uvažovat o možnosti naplnění liberačního důvodu, jakožto příkazu oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce. Naopak je jednoznačné, že žalovaná porušila zákaz parkování na jiných parkovištích než se stálou ostrahou, přičemž porušení této povinnosti nemůže být vyvráceno ani tvrzením žalované, že ve vzdálenosti 500 metrů od dálničního odpočívadla se nacházel hotel, restaurace a obytné domy a rušná silnice. Naopak soud dospěl k závěru, že žalovaná se nemůže dovolávat vyloučení nebo omezení odpovědnosti jakožto dopravce, za situace, kdy škoda byla způsobena takovým jeho zaviněním, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, a to v souladu s ust. čl. 29 odst. 1 Úmluvy CMR. Jestliže v čl. 17 Úmluvy CMR je pro dopravce zakotvena zásadní povinnost péče dopravce o zásilku, kterou převezme k přepravě, představuje to povinnost dopravce starat se o zásilku po dobu, po níž se zásilka u dopravce nachází a kdy je povinen učinit taková opatření, která představují i ochranu před vznikem škody; dopravce tak musí učinit vše dostupné, aby zásilka nebyla vystavena nebezpečí ztráty nebo poškození. Za situace, kdy řidič vozidlo umístil přes noc na nehlídaném parkovišti, přestože podle smluvních podmínek tak výslovně učinit nesměl, nesvědčí jednání řidiče dopravce o řádné péči dopravce za svěřenou zásilku ve smyslu čl. 17 Úmluvy CMR, a takovou činnost dopravce je nutno kvalifikovat za jednání v hrubé nedbalosti, rovnající se úmyslu (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. číslo jednací ze dne 26.8.2015 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka. S ohledem na tyto skutečnosti proto soud žalobě ohledně požadované výše škody vyhověl, a to včetně příslušenství, které však bylo přiznáno v souladu s čl. 27 Úmluvy CMR ve výši 5% ročně od 28.3.2018, kdy byla žalobkyní zaslána reklamace. Nad rámec 5% byl pak úrok výrokem II. zamítnut.

Lhůta k plnění byla stanovena obecná ( ).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. , tak, že přiznal žalobkyni, jež nebyla v řízení zcela úspěšná pouze v části příslušenství nárok na náhradu nákladů řízení v částce 85 720 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 572 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 291 540 Kč (11 300 EUR krát 25,80 Kč – kurz EUR ke dni podání žaloby) sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v  a. t. (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření, účast na jednání dne 10.5.2021 a 23.6.2021) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. náklady řízení v souvislosti s právním zastoupením činí 71 148 Kč.

Výrok IV. je odůvodněn ust. a contrario, neboť náklady na tlumočné vznikly státu v souvislosti se zajištěním práva žalované jednat v mateřštině.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.