Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 40/2022-27
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 34 654 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 500 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč, smluvní úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, a částky 1 563 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 294 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 305 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 500 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč, smluvní úrok ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, a částky 1 563 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 294 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 305 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 30 000 Kč spolu s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení, a dále částek 1 563 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 294 Kč s odůvodněním, že žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela se žalovanou dne 25. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalované standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč s roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 21,55 %, z toho 27 500 Kč převedla žalobkyně dne 29. 6. 2020 v souladu se smlouvou na tzv. účet zákazníka určený žalovanou a zbývající část ve výši 2 500 Kč žalobkyně převedla v souladu se smluvními ujednáními na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby ve výši celkem 37 500 Kč žalobkyni vrátit v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost první splátky byla dohodnuta na den 20. 7. 2021. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela i přes upomínky ze strany žalobkyně ze dne 23. 7. 2021 a 24. 8. 2021, a protože byla v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části po dobu delší než dva měsíce, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 24. 9. 2021, přičemž písemné oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalované odesláno téhož dne, součástí tohoto oznámení byla i předžalobní výzva. Dle úvěrové smlouvy je žalovaná za každou písemně odeslanou upomínku povinna uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč, žalobkyně tak požaduje uhradit tyto účelně vynaložené náklady v celkové částce 300 Kč (3 x 100 Kč). Žalovaná byla v době podání žaloby v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 31 563 Kč, kdy tato částka se skládá ze zesplatněné části jistiny ve výši 27 063 Kč a neuhrazených dlužných splátek ve výši 4 500 Kč, přičemž tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 1 563 Kč a dluhu na jistině ve výši 2 937 Kč; celková dlužná jistina tedy ke dni podání žaloby činila 27 063 Kč + 2 937 Kč, celkem 30 000 Kč, a úroky 1 563 Kč. Dle smlouvy o úvěru byla žalovaná povinna v každém jednotlivém případě, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalované stane splatným. Žalovaná se do okamžiku zesplatnění úvěru dostala do prodlení se 3 splátkami úvěru, čímž žalobkyni vznikl nárok na úhradu 3 smluvních pokut po 499 Kč, splatných okamžikem prodlení žalované se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru, tedy den následující po 20. dni splatnosti příslušné měsíční splátky, celkem tedy ve výši 1 497 Kč. Dále žalobkyni na základě úvěrové smlouvy vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek; tyto smluvní pokuty žalobkyně požaduje zaplatit ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 31 563 Kč od 25. 9. 2021 do 4. 11. 2021, tedy částku ve výši 1 294 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopna řádně splácet. Žalovaná dosud dlužnou částku neuhradila ani přes upomínku odeslanou před podáním žaloby.
2. Podáním ze dne 4. 4. 2022 doplnila žalobkyně na výzvu soudu tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně uvedla, že předmětný spotřebitelský úvěr byl uzavřen dne 25. 6. 2021 s účinností ode dne 29. 6. 2021 (den odepsání částky z účtu žalobkyně), kdy úvěr byl žalované schválen. Žalobkyně předložila k důkazu listiny, které byly žalobkyní použity v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy žalovaná žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr je schopna řádně splácet, přičemž žalovanou uvedené údaje žalobkyně zkoumala a tel. ověřovala (telefonicky byla zjištěna průměrná mzda u zaměstnavatele žalované ve výši 25 000 Kč), vyžádala si výplatní pásky za období 04/ 2021 (zjištěna čistá mzda zasílaná na účet žalované ve výši 25 566 Kč) a 05/ 2021 (zjištěna čistá mzda zasílaná na účet žalované ve výši 25 488 Kč) z pracovního poměru k zaměstnavateli (označení zaměstnavatele anonymizována dvě slova), jakož i potvrzení právnická osoba o dobírce druh důchodu anonymizováno 6. 6. 2021 – 5. 7. 2021, kdy v dané věci byla žalovaná žalobkyní mimo jiné prověřena v rámci databáze centrální evidence exekucí, databáze insolvenčního rejstříku, a kdy o posouzení úvěruschopnosti byl žalobkyní učiněn zápis. Dále měla žalobkyně k dispozici čestná prohlášení žalované ohledně jejich závazků a výdajů a příjmů ze dne 25. 6. 2021 a nájemní smlouvu ze dne 22. 10. 2022, přičemž náklady na bydlení byly posouzeny žalobkyní, která vycházela i z normativních nákladů na bydlení ve výši 5 476 Kč. Žalobkyně také vycházela z toho, že ke dni uzavření úvěrové smlouvy neměla žalovaná vyživovací povinnost, a z výše životního minima (3 860 Kč) a existenčního minima (2 490 Kč), přihlédla i k průměrným výdajům obyvatelstva v roce 2016, to zejména ke statistice rodinných účtů za rok 2016 (aktuální výdaje za roky 2017 – 2020 ČSÚ nebyly zveřejněny) a časovým řadám výdajů na konečnou spotřebu domácností ČSÚ za roky 2016 – 2020 (pro rok 2021 nebyl údaj ČSU ke dni uzavření smlouvy o úvěru ještě uveřejněn). Z tohoto posouzení úvěruschopnosti dospěla žalobkyně k závěru, že měsíční splátku ve výši 1 500 Kč bude žalovaná schopna řádně splácet, kdy jí po odečtení běžných výdajů (životního minima 3 860 Kč a nákladů na nájemní bydlení 8 000 Kč) od příjmů (25 000 Kč) zbyde částka 13 140 Kč měsíčně, ze které je žalovaná schopna hradit měsíční splátky.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Soud ve věci výzvou ze dne 14. 3. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 1. 4. 2022. Žalovaná na výzvu nereagovala. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými žalobkyní, a to označenými jako:
-) výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne 9. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně, jakožto nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, má pro období 18. 5. 2018 – 31. 12. 2023 povolení pro poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení a vázáného spotřebitelského úvěru;
-) výpis z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne 27. 12. 2020, jímž vzal soud za prokázané, že předmětem podnikání žalobkyně je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru;
-) smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 6. 2021 včetně úvěrových podmínek, z nichž soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná se dohodly na uzavření uvedené smlouvy, na jejímž základě žalovaná žádala žalobkyni o poskytnutí peněžitých prostředků v částce 30 000 Kč jako standardního neúčelového úvěru nepřímého, a podle níž se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit sjednané úroky (roční zápůjční úroková sazba sjednána ve výši 21,55 %), jakož i poplatky s poskytnutím úvěru spojené, případně v souvislosti s úvěrem teprve vzniklé, a smluvní pokuty; provize zprostředkovatele hrazená žalobkyní na pokyn žalované přímo zprostředkovateli byla sjednána ve výši 2 500 Kč; žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas poskytnuté finanční prostředky, resp. celkovou cenu úvěru ve výši 37 500 Kč ve 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, sjednané datum první splátky bylo 20. 7. 2021 a poslední splátky 20. 7. 2023;
-) formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 6. 2021, z níž soud zjistil, že žalované byly žalobkyní poskytnuty informace o věřiteli spotřebitelského úvěru, o základních vlastnostech a nákladech spotřebitelského úvěru, o dalších důležitých právních aspektech a dodatečné informace poskytované v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku;
-) závazky spotřebitele – čestné prohlášení ze dne 25. 6. 2021, z níž soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že proti ní není vedeno exekuční řízení ani nebyl vydán žádný exekuční příkaz, není žalovanou stranou v žádném soudním, rozhodčím a jiném obdobném řízení, není v úpadku ani hrozícím úpadku, nebude činit jednání, která by mohla vést k zahájení insolvenčního řízení, v seznamu závazků a dluhů pak neuvedla nic;
-) výdaje spotřebitele a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení ze dne 25. 6. 2021, z níž bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši 8 000 Kč, neplatí splátky úvěrů ani pravidelné platby pojistných smluv, je svobodná, ve společné domácnosti s ní nikdo nežije, pravidelné měsíční příjmy uvedla ve výši 25 000 Kč;
-) výplatní páska žalované za období 4/ 2021, z níž bylo zjištěno, že čistá mzda žalované k výplatě na účet činila 25 566 Kč;
-) výplatní páska žalované za období 5/ 2021, z níž bylo zjištěno, že čistá mzda žalované k výplatě na účet činila 25 488 Kč;
-) potvrzení o zaúčtované platbě na účtu žalované č. bankovní účet ze dne 25. 6. 2021, z níž soud zjistil, že žalobkyně obdržela od ČSSZ dne 4. 6. 2021 druh důchodu a druh důchodu důchod od 6. 6. 2021 do 5. 7. 2021 ve výši 12 869 Kč;
-) smlouva o nájmu bytu uzavřená mezi titul jméno příjmení a žalovanou dne 22. 10. 2020, z níž soud zjistil, že žalovaná se zavázala hradit nájemné ve výši 8 000 Kč měsíčně a služby spojené s užíváním bytu (spotřebu studené vody), že nájem byl sjednán na dobu určitou od 22. 10. 2020 do 31. 10. 2021 s možností prodloužení písemným dodatkem, a že byt bude užíván pouze žalovanou a jméno příjmení (narozena datum);
-) printscreen výsledku vyhledávání v příjmení ze dne 25. 6. 2021, z níž soud zjistil, že počet nalezených výsledků v CEE pro rodné číslo byl 0;
-) printscreen výsledku vyhledávání v insolvenčním rejstříku ze dne 25. 6. 2021, z níž bylo zjištěno, že počet nalezených výsledků v insolvenčním rejstříku pro rodné číslo byl 0;
-) statistika rodinných účtů – domácnosti bez vyživovaných dětí podle počtu členů za rok 2016, z níž se mj. podává, že čisté peněžní příjmy takové domácnosti celkem v průměru na osobu za rok činí 189 287 Kč a spotřební vydání 146 214 Kč;
-) výdaje na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu – národní pojetí (běžné ceny) ze dne 17. 8. 2021, z níž se podává, že za rok 2020 činily takové výdaje celkem 2 542 891 mil. Kč;
-) výše normativních nákladů na bydlení 2021, z níž bylo zjištěno, tyto náklady činily v roce 2021 podle počtu obyvatel obce do 9 999 pro jednu osobu v rodině 5 476 Kč měsíčně;
-) životní a existenční minimum 2021, z níž bylo zjištěno, že měsíční částka životního minima činila pro jednotlivce 3 860 Kč a částka existenčního minima činila 2 490 Kč za měsíc;
-) posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 28. 6. 2021, z níž bylo zjištěno, že žalovaná nebyla vedena v CEE, ins. rejstříku, byla zaměstnána (poznámka„ VP + BÚ“), příjmy byly uvedeny ve výši 25 000 Kč, výdaje ve výši 8 000 Kč (výdaje pouze na nájemní bydlení, na úvěry uvedeno 0 Kč), rozdíl příjmů a výdajů uveden ve výši 17 000 Kč, žalovaná měla jednu vyživovanou osobu, s ohledem na počet obyvatel v obci obec, normativní náklady na bydlení, životní minimum žalované vč. vyživovaných osob a nezabavitelné částky vč. vyživovaných osob byla žalovaná vyhodnocena jako A (ANO);
-) potvrzení společnosti právnická osoba o provedení transakce ze dne 4. 11. 2021, z níž soud zjistil, že z účtu žalobkyně č. bankovní účet byla dne 29. 6. 2021 zaslána na účet č. bankovní účet částka 27 500 Kč;
-) potvrzení společnosti právnická osoba o provedení transakce ze dne 4. 11. 2021, z níž soud zjistil, že z účtu žalobkyně č. bankovní účet byla dne 29. 6. 2021 zaslána na účet č. bankovní účet částka 2 500 Kč;
-) tabulka umoření ze dne 4. 11. 2021, z níž se podává, že úvěr ve výši 30 000 Kč s úroky ve výši 7 500 Kč ze smlouvy číslo měl být splacen ve 25 splátkách po 1 500 Kč;
-) upomínka pro smlouvu 819695 ze dne 23. 7. 2021 včetně čestného prohlášení jméno příjmení o odeslání zásilky ze dne 24. 7. 2021 se seznamem odeslaných upomínek a přehledem odeslaných dávek, z nichž soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě splátky ve výši 1 500 Kč a upomínacích nákladů ve výši 100 Kč do 30 dnů od odeslání upomínky a upozornila ji na možnost zesplatnění úvěru;
-) upomínka pro smlouvu 819695 ze dne 24. 8. 2021 včetně čestného prohlášení jméno příjmení o odeslání zásilky ze dne 25. 8. 2021 se seznamem odeslaných upomínek a přehledem odeslaných dávek, z nichž soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě splátek ve výši 3 000 Kč a upomínacích nákladů ve výši 200 Kč do 30 dnů od odeslání upomínky a upozornila ji na možnost zesplatnění úvěru;
-) bonita smlouvy ze dne 4. 11. 2021, z níž bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila splátky ve výši 1 500 Kč ve dnech 20. 7. 2021, 20. 8. 2021 a 20. 9. 2021, přičemž k 24. 9. 2021 došlo k zesplatnění úvěru a celková dlužná částka činila 31 563 Kč;
-) zesplatnění pro smlouvu číslo a předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ze dne 24. 9. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne, z nichž bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce oznámila s uvedením důvodů žalované, že ke dni 24. 9. 2021 došlo k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 31 563 Kč, smluvní pokuty celkem ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč, a to do 10 dnů od odeslání výzvy.
6. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně, jakožto nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, a žalovaná uzavřely dne 25. 6. 2021 smlouvu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí peněžitých prostředků v částce 30 000 Kč jako standardního neúčelového úvěru nepřímého a žalovaná žalobkyni tyto prostředky poskytla formou bankovních převodů provedených dne 29. 6. 2021, kdy na účet žalované převedla částku 27 500 Kč a na účet zprostředkovatele úvěru částku 2 500 Kč jako provizi, když provize zprostředkovatele hrazená žalobkyní na pokyn žalované přímo zprostředkovateli byla sjednána v uvedené výši ve smlouvě. Žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby 21,55 % ve výši celkem 37 500 Kč žalobkyni vrátit v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost první splátky byla dohodnuta na den 20. 7. 2021 a splatnost poslední splátky na den 20. 7. 2023. Dále se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit i poplatky spojené s poskytnutím úvěru, případně v souvislosti s úvěrem teprve vzniklé, a smluvní pokuty. Úvěruschopnost žalované měla být posouzena žalobkyní dne 28. 6. 2021 (dle datace listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka), tj. 3 dny po uzavření úvěrové smlouvy, údaji uvedenými žalovanou v čestných prohlášeních o jejich závazcích, výdajích a příjmech, jakož i údaji z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, výplatních pásek žalované za období 04/ 2021 a 05/ 2021, potvrzení o zaúčtované platbě druh důchodu a druh důchodu důchodu na účtu žalované a nájemní smlouvy, a dále statistickými údaji, konkrétně statistikou rodinných účtů – domácnosti bez vyživovaných dětí podle počtu členů za rok 2016, výdaji na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu – národní pojetí (běžné ceny) 2016 – 2020, výší normativních nákladů na bydlení 2021 a výší životního a existenčního minima pro rok 2021. Z čestných prohlášení žalované plyne, že v době uzavření úvěrové smlouvy byla svobodná, ve společné domácnosti s ní nikdo nežil, neměla závazky a dluhy, měsíční výdaje uvedla pouze na bydlení ve výši 8 000 Kč, a pravidelné měsíční příjmy uvedla v částce 25 000 Kč. V centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku žalovaná neměla žádný záznam. Z pracovní činnosti měla žalovaná čistý příjem vyplacený na účet za období 4/ 2021 ve výši 25 566 Kč a za období 05/ 2021 ve výši 25 488 Kč. Od ČSSZ žalovaná obdržela dne 4. 6. 2021 druh důchodu a druh důchodu důchod na období 6. 6. 2021 – 5. 7. 2021 ve výši 12 869 Kč. Podle nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou od 22. 10. 2020 do 31. 10. 2021 se žalovaná zavázala hradit nájemné za užívání bytu bez služeb a energií ve výši 8 000 Kč měsíčně, přičemž byt mohl být užíván pouze žalovanou a jméno příjmení (narozena datum). V listině označené jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka pak žalobkyně dospěla k rozdílu příjmů a výdajů žalované ve výši 17 000 Kč, přičemž dále se z ní podává, že žalovaná měla jednu vyživovanou osobu. Žalovaná však své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně a včas neplnila, když se dostala do prodlení s úhradou dohodnutých splátek úvěru, přičemž byla vyzvána k jejich úhradě do 30 dnů od odeslání příslušné upomínky a současně byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Toto sdělení bylo obsaženo v upomínkách žalobkyně ze dne 23. 7. 2021 a ze dne 24. 8. 2021. Žalovaná úhradu neprovedla, a protože byla v prodlení s úhradou splátek splatných 20. 7. 2021, 20. 8. 2021 a 20. 9. 2021, žalobkyně úvěr zesplatnila v souladu se smlouvou ke dni 24. 9. 2021, což bylo žalované oznámeno v dopise žalobkyně datovaném a odeslaném téhož dne, přičemž součástí byla i předžalobní výzva.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
9. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Dle § 75 ZoSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalované jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., když žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její požádání finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala je společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby 21,55 % v částce celkem 37 500 Kč žalobkyni vrátit v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce na účet žalobkyně, jakož i uhradit poplatky spojené s poskytnutím úvěru, případně v souvislosti s úvěrem teprve vzniklé, a smluvní pokuty, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu jako podnikatel (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jedná se zároveň o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ.
19. S ohledem na to, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, měla žalobkyně povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se přitom posuzuje zejména jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; hodnota majetku se přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Pouze v případě, že by z výsledku takového posouzení úvěruschopnosti žalované vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, mohla žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytnout (srov. § 75 a § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).
20. V projednávaném případě žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy je schopna řádně splácet. Soud však dospěl k opačnému názoru. Předně nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 25. 6. 2021, když z provedených důkazů, konkrétně z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka vyplynulo, že se tak definitivně stalo až 28. 6. 2021, tj. 3 dny po uzavření úvěrové smlouvy. Pro účely posouzení úvěruschopnosti pak měla žalobkyně k dispozici pouze výplatní pásky žalované za období 04/ 2021 a 05/ 2021, potvrzení o zaúčtované platbě druh důchodu a druh důchodu důchodu na účtu žalované, nájemní smlouvu a údaje z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, ve zbytku pak žalobkyně vycházela z prohlášení žalované o jejich závazcích, výdajích a příjmech a z obecných statistických údajů, a to i zastaralých, vztahujících se k roku 2016. Takové zkoumání úvěruschopnosti žalované dle názoru soudu nedosahuje standardu, jak jej vyžadují ustanovení § 75 a § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. Nakolik lze konstatovat, že příjmy žalované žalobkyně zjistila a ověřila dostatečně, když jí byly předloženy aktuální výplatní pásky a potvrzení o zaúčtované platbě druh důchodu a druh důchodu anonymizováno na účtu žalované, nelze ke stejnému závěru dospět u výdajů. Co se týče výdajů žalované, vyžádala si žalobkyně jen nájemní smlouvu, z níž plyne pouze výše nájemného ve výši 8 000 Kč, nikoliv však výše dalších nákladů bezprostředně s bydlením souvisejících, zejména nákladů na energie. Nelze pak přehlédnout, že předložená nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou do 31. 10. 2021, a tedy i jen náklady na užívání bytu byly ověřeny jen pro období prvních 4 měsíců splácení úvěru, a dále že v nájemní smlouvě je uvedena paní jméno příjmení (narozena datum) jako osoba oprávněná užívat se žalovanou byt, přičemž tato skutečnost se nijak nepromítá do prohlášení žalované ohledně jejich výdajů, kde neuvedla ve společné domácnosti žádnou osobu. V listině označené jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka pak je údaj o počtu vyživovaných osob„ 0“ ručně opraven na„ 1“, není však nijak blíže specifikován (zejména částkou výdajů). V listině označené jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka pak žalobkyně došla k rozdílu mezi příjmy a výdaji ve výši 17 000 Kč, a to když vycházela z výdajů žalované v měsíční výši 8 000 Kč. Takto určená částka výdajů je však zcela zjednodušená, nereálná a nemůže ani přibližně odpovídat skutečnosti, když měsíční výdaje žalované může jen stěží představovat pouze úhrada za užívání bytu. Žalobkyně se žádným způsobem nezabývala a nezohlednila ani tak základní výdaje, jako jsou náklady na energie a osobní výdaje (strava, ošacení apod.) žalované; zcela stranou pak ponechala zjištění o vyživované osobě a o výdajích, které se s tímto zjištěním i v nemalé částce mohou pojit. Jen těžko tak bylo možné na základě postupu žalobkyně uzavřít, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované dostačuje pro to, aby žalovaná byla schopna splatit spotřebitelský úvěr, když výdajová složka nebyla ani v základní míře zjištěna, natož ověřena. S ohledem na tyto skutečnosti není relevantní, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované dále vycházela z údajů z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a ze statistických dat, když za situace nezjištěných a neověřených výdajů žalované existovaly důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, a žalobkyně tak spotřebitelský úvěr neměla poskytnout.
21. Soud tak uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou nezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, porušila povinnosti jí uložené § 86 ZoSÚ, jakož i judikaturou (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že nebyly vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. To vše má za následek neplatnost úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní (srov. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 a § 588 o. z.). Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se jí žalovaná dovolala, neboť stanovení relativní neplatnosti by v projednávané věci bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudované na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly. Rovněž podle judikatury SD EU by sankce za nezjišťování úvěruschopnosti měla být účinná a přiměřená a měla by mít odrazující účinek (C -565/12 Le Crédit Lyonnais).
22. Při závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobkyně finanční prostředky ve výši 27 500 Kč a neuhradila žalobkyni ničeho. Žalovaná tedy dluží žalobkyni z titulu plnění poskytnutého bez právního důvodu uvedenou částku ve výši 27 500 Kč, tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. K vydání bezdůvodného obohacení byla žalovaná žalobkyní vyzvána již doručením upomínky ze dne 23. 7. 2021 odeslané téhož dne. Z úřední činnosti soudu je známo, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 28. 7. 2021 Lhůtu k plnění v délce 30 dnů od odeslání upomínky, jak ji určila žalobkyně, považoval soud za zcela dostatečnou, přičemž tato lhůta k plnění uplynula 23. 8. 2021 a ode dne následujícího, tedy od 24. 8. 2021, se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni tak vůči ní vznikl ve smyslu § 1970 o. z. nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení; soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. však nemohl přiznat žalobkyni úrok z prodlení od dřívějšího data, než požadovala v žalobě (25. 9. 2021). S ohledem na to soud výrokem I. zavázal žalovanou, aby žalobkyni uhradila částku 27 500 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 25. 9. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách. Ve zbytku požadovaných částek a příslušenství pak soud žalobu výrokem II. zamítl, když nárok na jejich zaplacení žalobkyni na základě úvěrové smlouvy pro její absolutní neplatnost nevznikl, a když částka ve výši 2 500 Kč byla zaslána na bankovní účet subjektu odlišnému od žalobkyně.
23. Výrok III. o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 27 500 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud v souladu s judikaturou zohlednil a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 876,40 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 29 376,40 Kč. Tento její úspěch však představuje jen 70 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovaného včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 41 890,70 Kč). Naopak neúspěch žalobkyně představuje částka 2 500 Kč a kapitalizované příslušenství ve výši 5 189,71 Kč (smluvní úrok) a 170,58 Kč (zákonný úrok z prodlení) a dále částky 1 563 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 294 Kč, což bylo rozsudkem zamítnuto, kdy procesní neúspěch žalobkyně tak činí 30 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 40 % a žalobkyni proto vzniklo právo na náhradu 40 % jí účelně vynaložených nákladů řízení.
24. Celkové náklady činí při 100 % úspěchu 3 262,50 Kč, částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1 387 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb., jenž jsou tvořené částkou 1 250 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyni jejím právním zástupcem účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu jednoduché výzvy k plnění (odměna v poloviční výši) a sepisu žaloby po 500 Kč, dále částkou 300 Kč jako tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 325,50 Kč. Pro úplnost soud dodává, že za úkon právní služby spočívající v podání ze dne 4. 4. 2022 soud náhradu nákladů nepřiznal, kdy tam obsažená tvrzení měla být obsažena již v samotné žalobě. Protože pak žalobkyni vzniklo právo pouze na 40 % účelně vynaložených nákladů, byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 305 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku a k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti jí uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.