Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
49 C 33/2022-56
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem v obec, ulice číslo
zastoupená Mgr. jméno příjmení, LL.M.,
advokátem se sídlem v obec a číslo, ulice číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,
bytem v obec, ulice číslo
o 3.919 Kč s úroky z prodlení,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2.719 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.719 Kč za dobu od 3. června 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 1.200 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a náhradě nákladů řízení 530,80 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, LL.M., advokáta se sídlem v obec a číslo, ulice číslo do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2.719 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.719 Kč za dobu od 3. června 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 1.200 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a náhradě nákladů řízení 530,80 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem v [obec a číslo], [ulice] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 3.919 Kč s úroky z prodlení z částky, ve výši a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle Smlouvy o poskytování služeb ze dne 24. 4. 2018 dodával žalovanému elektřinu do odběrního místa na adrese ulice číslo v obec v období 6. 8. 2019 – 15. 5. 2020, za to byla žalovanému vyúčtována fakturou číslo částka 2.719 Kč, uvedená faktura byla splatná dne 2. 6. 2020. Vyjma uvedené vyfakturované částky se žalobce domáhal zaplacení 1.200 Kč z titulu smluvních pokut za dvanáct upomínek na dlužné částky, které rozvedl. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl vyzván usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2022, č. j. 49 C 33/2022-50.
Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (srov. ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalobce a žalovaný uzavřeli Smlouvu o poskytování služeb č. SE číslo, jíž žalobce mj. zavázal dodávat žalovanému elektřinu, a žalovaný se mj. zavázal za tuto službu zaplatit. Žalobce vystavil žalovanému fakturu číslo za dodanou elektřinu v období 6. 8. 2019 – 15. 5. 2020, splatnou dne 2. 6. 2020, na částku 2.719 Kč. Žalovaný žalobci podle této faktury nezaplatil ničeho. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.
Soud nevzal za prokázané, že by žalobce žalované odeslal dvanáct upomínek, za něž žaloval zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1.200 Kč. Žalobce netvrdil, kdy tyto upomínky žalované odeslal, a neoznačil žádný důkaz k prokázání takového tvrzení. Samotné výzvy, které byly soudu předloženy spolu se žalobou, jsou dokladem toliko o tom, že je žalobce vyhotovil, nikoli však o tom, že je žalované odeslal, že se dostaly do sféry její dispozice a mohly vůči ní mít jakékoli právní účinky. Vzhledem k tomu, že na písemnou výzvu směru k prokázání skutečnosti, že upomínky byly odeslány, žalobce nereagoval, soud s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení nenařizoval jednání a znovu již formálně žalobce k prokázání tvrzení o odeslání upomínek nevyzýval.
Po právní stránce potom soud věc posoudil takto: Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Žalobce byl na základě smlouvy povinen dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný za ni měl platit dle ceníku. Zatímco žalobce svoji povinnost po dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky plnil, žalovaný nikoli, když elektřinu odebranou ve shora uvedeném období, vyúčtovanou fakturou číslo splatnou dne 2. 6. 2020 do dnešního dne nezaplatil. Žalovaný se nezaplacením uvedené faktury dne 27. 3. 2019 dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je tedy povinen zaplatit žalobci vyjma dlužné částky též úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 10 % ročně z dlužné částky od 3. 6. 2020 do zaplacení.
Vzhledem ke shora uvedenému rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.
Protože žalobce neprokázal odeslání upomínek, za něž se domáhal zaplacení částky v celkové výši 1.200 Kč, v této části soud žalobu zamítl (srov. výrok II. rozsudku).
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 69,4 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 30,6 %, tzn. rozdíl je 38,8 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200 Kč a jeden právní úkon po 100 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 1.368 Kč. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 38,8 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 530,80 Kč.
Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 530,80 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.