Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 47/2021-92

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 92 072,79 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 92 072,79 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba (pozn.: dříve právnická osoba) dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček číslo jejíž nedílnou součástí byly Produktové podmínky a Sazebník, na podkladě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, což splnila dne datum, a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 3 590,72 Kč (složená z jistiny, úroku a poplatků), když úrok byl mezi stranami dohodnut na 22,50 % p. a., a to počínaje dnem datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný v celé výši dopisem ze dne datum, přesto žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 91 626,55 Kč, smluvního úroku ke dni splatnosti ve výši 6 708,04 Kč, smluvních poplatků ve výši 446,24 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni datum ve výši 9 049,12 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 91 626,55 Kč od datum do zaplacení a smluvního úroku ve výši 22,50 % ročně z částky 91 626,55 Kč od datum do zaplacení.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o Konsolidaci úvěrů ze dne datum, která byla hodnocena individuálně a v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích a insolvenční rejstřík. Žalovaný dále doložil potvrzení o výši příjmu a v tomto případě byl použit příjem ve výši 21 093 Kč, zároveň žalovaný uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti je ve výši 40 000 Kč. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. Bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 8 161 Kč. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z uvedené smlouvy předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Zy označené jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému částku 150 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal finanční prostředky vrátit formou měsíčních anuitních splátek v celkovém počtu 96. Splátka se skládala z částky 3 380,72 Kč připadající na jistinu, částky 210 Kč připadající na pojištění, celkem 3 590,72 Kč. Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu 22,50 %. Část poskytnutých prostředků byla účelově určených, a to na splacení závazku ve výši 11 000 Kč u právnická osoba, a. s .

6. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum bylo prokázáno, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni datum. Celková dlužná částka ke dni oznámení činila 100 623,51 Kč, kterou měl žalovaný uhradit nejpozději do datum. Podle kopie poštovního podacího archu (č. l. 14) byl tento dopis žalovanému odeslán dne datum.

7.u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávka z titulu smlouvy číslo byla postoupena žalobkyni. Kopií podacího archu bylo prokázáno, že toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne datum.

9. Výzvou ze dne datum a kopií podacího archu bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 122244,77 Kč s příslušenstvím a zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.

10. Z platební historie (č. l. 15-19) bylo prokázáno, že žalovaný čerpal na úvěr dne datum nejprve částku 11 000 Kč a následně částku 139 000 Kč. Dále z tétoy vyplývá, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 217 849,93 Kč.

11. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti (č. l. 21) bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně disponibilní částku vypočetla tak, že od příjmů odečetla splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (podíl na výdajích na bydlení), náklady vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Novou splátkou byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami celkem 499 Kč. Z připojené tabulky bylo zjištěno, že externí splátky žalovaného činí 7 712 Kč a že žalovaný se podílí 52,73 % na nákladech na bydlení, má jednu vyživovací povinnost, je svobodný a bydlí v pronajatém bytě.

12. Ze žádosti o úvěr Konsolidace půjček (č. l. 80) soud zjistil, že žalovaný bydlel v pronájmu, měl střední vzdělání a byl zaměstnán ve společnosti právnická osoba s průměrným čistým měsíčním příjmem 21 093 Kč. Žalovaný vyživoval jedno dítě a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 40 000 Kč Mezi závazky žalovaný označil právnická osoba, a. s. s měsíční splátkou 449 Kč.

13. Z potvrzení o výdělku (č. l. 81) bylo zjištěno, že společnost právnická osoba potvrdila, že žalovaný má za poslední čtvrtletí průměrný čistý měsíční výdělek 21 093 Kč a nejsou mu prováděný srážky ze mzdy.

14. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

15. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne datum se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému částku 150 000 Kč při úrokové sazbě 22,50 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 3 590,72 Kč. Žalovaný tyto finanční prostředky načerpal dne datum. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný jednak vyplnil prohlášení do žádosti o úvěr Konsolidace půjček, kde uvedl, že bydlí v pronájmu, má střední vzdělání a je zaměstnán ve společnosti právnická osoba s průměrným čistým měsíčním příjmem 21 093 Kč, což si předchůdkyně žalobkyně ověřila z potvrzení zaměstnavatele. Žalovaný dále uvedl, že vyživuje jedno dítě a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 40 000 Kč. Mezi závazky žalovaný označil právnická osoba, a. s. s měsíční splátkou 449 Kč. Dále předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v interních a externích databázích, jakož i v insolvenčním rejstříku. Z těchto údajů pak bylo zjištěno, že žalovaný má kromě závazku v podobě splátek 449 Kč další závazky se splátkami celkem 7 712 Kč. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, stejně tak nebyl z ničeho ověřen příjem domácnosti.

16. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 217 849,93 Kč právnická osoba (dříve právnická osoba) následně dne datum prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby veškeré následující plnění zasílal žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.

17. Podle věty druhé , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

18. Podle § 2 písm. e) ZSU tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období,

19. Podle § 9 odst. 1 ZSU Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Podle § 9 odst. 3 ZSU spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

21. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

26. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

27. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 150 000 Kč na jeho žádost po podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky půjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).

28. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. .

29. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně si tyto podle názoru soudu ověřila dostatečně, když měla k dispozici potvrzení zaměstnavatele žalovaného ohledně jeho příjmů za poslední čtvrtletí. Z předložených důkazů dále vyplývá, že žalobkyně zkoumala řádně dosavadní závazky žalovaného, které řádně zahrnula do posouzení možnosti splácet, nicméně předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření reálných výdajů žalovaného v té době, a to ať už se týká bydlení či jiných potřeb, na které žalovaný měsíčně vynakládá prostředky. Shodné lze uvést o tvrzeném příjmu domácnosti, který si předchůdkyně žalobkyně zjevně neověřila a pouze uvěřila tvrzení žalovaného. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr.

30. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

31. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 150 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 217 849,93 Kč, pročež jí tedy již ničeho nedluží. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. S ohledem na vše shora uvedené soudu nezbylo jinak než žalobu zamítnout.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , podle kterého náhrada nákladů řízení náleží zcela žalovanému, který měl v řízení plný procesní úspěch, proti žalobkyni, která úspěch neměla. Jelikož z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému žádné náklady související s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.