Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 78/2022-26
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o: zaplacení 1 230 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení za žalovanou ve výši 1 852 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni nedoplatek náhrady nákladů řízení v částce 363 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Soudní poplatek se žalobkyni nevrací.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje. II. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení za žalovanou ve výši 1 852 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni nedoplatek náhrady nákladů řízení v částce 363 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Soudní poplatek se žalobkyni nevrací.
Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 230 Kč s příslušenstvím. Jelikož žalobkyně podáním ze dne 4. 7. 2022 vzala žalobu v celém rozsahu zpět, soud řízení v celém rozsahu podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.”), zastavil.
S ohledem na skutečnost, že byl návrh ve věci podán důvodně a následně vzat zpět pro chování žalované, když žalovaná uhradila dlužnou částku po podání žaloby, je žalovaná podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 230 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, sepsání žaloby, sepsání zpětvzetí žaloby) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Soud si je vědom, že ustanovení § 14b a. t. upravuje výši náhrady nákladů řízení v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech jen pro úkony právní služby do podání návrhu, tedy by čistě za použití gramatického výkladu neměly být stanoveny náklady řízení ve snížené výši za sepsání zpětvzetí žaloby (návrhu). Soud však nemůže přehlédnout skutečnost, že uvedené ustanovení bylo do advokátního tarifu včleněno v reakci na nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, kterým byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., jíž se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. V tomto nálezu Ústavní soud mj. odkázal na svůj nález sp. zn. I. ÚS 3923/11, když uvedl, že stanovení výše odměny by mělo odrážet princip proporcionality, mělo by být přiměřené také ve vztahu k výši vymáhané částky. Soud o náhradě nákladů řízení nemůže rozhodovat„ mechanicky“, naopak musí zvažovat, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů. Ve zmíněném nálezu sp. zn. sp. zn. I. ÚS 3923/11 pak Ústavní soud uvedl, že nepovažuje u formulářových žalob s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality jako spravedlivou náhradu odměnu převyšující jednonásobek jistiny vymáhané částky.
Pokud by tedy soud vyšel z čistě gramatického výkladu ustanovení advokátního tarifu, náležela by žalobkyni náhrada za zpětvzetí žaloby dle § 7 a. t. částka ve výši 1 000 Kč, přičemž za sepsání formulářové žaloby by žalobkyni náležela pouze částka ve výši 200 Kč. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že zpětvzetí návrhu je ještě více formulářovým podáním než samotná žaloba, když žalobce v různých řízeních může měnit pouze výši úhrady dlužné částky a datum úhrady. Z tohoto důvodu se soudu nejeví jako přiměřené, aby žalobkyni jen za sepsání formulářového podání, kterým je zpětvzetí žaloby, náležela odměna 4x vyšší, než za samotné sepsání žaloby, a to ve výši blížící se téměř výši jistiny vymáhané částky. Z uvedených důvodů tedy soud přiznal dle § 150 o.s.ř. náhradu nákladů za sepsání zpětvzetí žaloby pouze částečně, a to do výše dle § 14b advokátního tarifu. Soud rovněž připomíná, že dle § 95 Ústavy ČR je soud vázán pouze zákonem či mezinárodní smlouvou, přičemž soud je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.
Jelikož výrok o nákladech řízení je svou povahou konstitutivní a bez jeho vyhlášení nemá žalobkyně žádný právní důvod na úhradu nákladů řízení, je nutno o náhradě nákladů řízení rozhodnout v plné výši i přesto, že již byla náhrada nákladů žalovanou dle tvrzení žalobkyně částečně uhrazena ve výši 1 489 Kč. S ohledem na tuto skutečnost soud výrok o nákladech formuloval jako právo žalobkyně na úhradu nákladů řízení, přičemž uložil žalované povinnost pouze k náhradě nedoplatku náhrady nákladů řízení.
Ačkoli bylo řízení zastaveno před jednáním ve věci samé, soud nemohl vrátit žalobkyni zaplacený soudní poplatek ani jeho část, neboť soudní poplatek byl zaplacen ve výši 400 Kč a dle § 10 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb. lze vrátit soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.