Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 282/2021-77

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

bytem adresa žalobce,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem ulice a číslo, PSČ obec - část obce,

o zvýšení výživného pro zlet. syna,

takto:

I. Žalovaný je povinen přispívat žalobci na výživu částkou 3.000 Kč měsíčně, počínaje dnem 20. 9. 2021 a to nejpozději k 15. dne každého kalendářního měsíce.

Tímto se mění rozsudek název soudu, ze dne datum rozhodnutí, pod č. j. číslo jednací.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci dlužné výživné za dobu od 20. 9. 2021 do 31. 5. 2022 ve výši celkem 20.833 Kč, do 31. 12. 2022.

III. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba o zvýšení výživného na částku 3.000 Kč měsíčně za dobu od 20. 9. 2018 do 19. 9. 2021, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 484 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen přispívat žalobci na výživu částkou 3.000 Kč měsíčně, počínaje dnem 20. 9. 2021 a to nejpozději k 15. dne každého kalendářního měsíce. Tímto se mění rozsudek [název soudu], ze dne [datum rozhodnutí], pod č. j. [číslo jednací]. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci dlužné výživné za dobu od 20. 9. 2021 do 31. 5. 2022 ve výši celkem 20.833 Kč, do 31. 12. 2022. III. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba o zvýšení výživného na částku 3.000 Kč měsíčně za dobu od 20. 9. 2018 do 19. 9. 2021, zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 484 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou název soudu dne datum domáhal proti žalovanému stanovení zvýšeného výživného z částky 400 Kč, stanoveného naposledy rozsudkem název soudu, ze dne datum rozhodnutí, pod č. j. spisová značka na částku 400 Kč, a to na částku 3.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2017. Žalobce na jednání dne datum požadoval výživné tři roky zpětně, tj. od 20. 9. 2018, a to ve výši 3.000 Kč s tím, že pokud v žalobou požadoval něco jiného, došlo k tomu omylem.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že dobrovolně platí částku 500 Kč měsíčně, více nemůže, neboť nemá vyšší příjem. Šestým rokem žije na ubytovně, příjmy mu stačí stěží na to, aby zaplatil nájemné, které je 7.600 Kč Poslední dva roky je bez pravidelného zaměstnání. Trvalý pracovní poměry měl naposledy u firmy anonymizováno v obec. Jeho příjem činí 6.000 Kč a má vyživovací povinnost pouze k žalobci, který studuje 4. rokem obor elektrotechnika a je ve svém jednání vůči žalovanému ovlivněn přítelem matky. Z těchto důvodů navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutkové zjištění.

4. Z výpovědi žalobce, jako účastníka řízení, že po celou dobu, co žádá stanovení výživného a to zpětně tři roky, žije se svoji matkou a jejím přítelem jméno příjmení, který je zaměstnán u firmy právnická osoba Do srpna 2022 s nimi žila ve společné domácnosti již zletilá sestra jméno. Po celou dobu, co žádá zvýšení výživného, navštěvoval a dosud navštěvuje střední školu, ne které bude tento rok maturovat. Do školy to má chůzí pěšky 15 minut, zvýšené výživné se školou nemá, jeho zdravotní stav je dobrý, bez výdajů. Se svými koníčky – posilovnou, má měsíční výdaje do 1.000 Kč. Pokud mu plnění školních povinností dovolí, chodí brigádně pracovat do anonymizováno. Má tam příjmy kolem 2.000 Kč. Dříve měl i trvalý pracovní poměr v anonymizováno obec O prázdninách roku 2021 měl příjem 90.000 Kč. Kromě toho má příjem z rozhodcovské činnosti, píská okresní přebor nižší soutěže, z toho má příjem kolem 1.500 Kč.

5. Z výpovědi žalovaného, jako účastníka řízení, bylo zjištěno, že poté, co ukončil pracovní poměr v dolech ve obec pro nadbytečnost, odešel do obec a od roku rok se přestěhoval do obec. V obec bydlí pořád na stejné adrese, na ubytovně na příjmení ulici. jméno chtějí po něm neustále vyšší a vyšší nájemné, nyní je to 7.600 Kč. Jeho zdravotní stav není dobrý, má problémy po pracích v dolech, přihlásil se v obec v roce 2016 u praktické lékařky anonymizováno příjmení na obec, ale nechodí k ní. Po určitou dobu pracoval před epidemií ve právnická osoba. I to bylo přes pracovní agenturu, která mu shání práci i nyní. Chtěl získat pracovní poměr na dobu neurčitou ve právnická osoba, z toho sešlo z důvodu epidemie. Žalovaný nemá zájem o hlavní pracovní poměr, protože je to pro něho tak lepší. Jeho zdravotní stav není dobrý a těžkou práci by nevydržel. Žalovaný se vyučil jako důlní zámečník a v tomto oboru pracoval po dobu práce v dolech ve obec, od té doby se tímto neživí. Hlavní pracovní poměr měl při příchodu do obec v roce 2016, kdy byl zaměstnán jako ostraha v anonymizováno, přes hlídací agenturu, bylo to období asi roku 2017 2019, nakonec odtamtud odešel, protože ho práce nebavila.

6. Ze zprávy anonymizováno školy anonymizováno ve město, že žalobce studuje 4. ročník obor elektrotechnika a to od 1. 9. 2021, s průměrným prospěchem za 1. pololetí činil 2,54. Z chování byl hodnocen velmi dobře, ve všech předmětech prospěl. Příprava na výuku je dostačující, jeho chování je velmi dobré. V případě absencí, tyto byly osobní, či zdravotní, vždy řádně omluvené. O prospěch a docházku se zajímá jeho matka.

7. Ze mzdového výměru ze dne 14. 12. 2021, že právnická osoba s.r.o. stanoví svému zaměstnanci žalovanému, s účinností od 1. 10. 2022 mzdový tarif 8.100 Kč měsíčně s tím, že tarif se stává nedílnou součástí pracovní smlouvy uzavřené dne datum a nabývá platnosti od 1. 1. 2022.

8. Ze smlouvy o poskytnutí přechodného ubytování v anonymizováno zařízení anonymizováno. příjmení číslo obec, že se jedná o nedatovanouu, podepsanou pouze ubytovatelem, tj. právnická osoba, kterou ubytovatel uzavřel s ubytovaným celé jméno žalovaného, do 31. 12. 2021 s tím, že cena za ubytování po uvedené období činila 6.600 Kč; žalovaný doložil též příjmové pokladní doklady o uhrazení platby za ubytování za měsíc říjen a listopad 2021, v částce 6.600 Kč.

Ze mzdových listů jméno příjmení zaměstnavatele společností právnická osoba za období roku 2018 – 2021, že jméno příjmení (matka žalobce) je u uvedené společnosti zaměstnána jako operátorka, její měsíční příjem v roce 2018 činil 16.788 Kč, v roce 2019 21.699 Kč, v roce 2020 10.179 Kč, kromě toho pobírala v roce 2020 nemocenské dávky ve výši 12.608 Kč a 16.660 Kč, v roce 2021 činil její čistý měsíční příjem 10.757 Kč a pobírala nemocenské dávky ve výši 25.322 Kč.

Ze zprávy právnická osoba ze dne 1. 2. 2022, že žalovaný byl zaměstnán u této firmy od 3. 4. 2019 do 18. 3. 2020 a nyní je zaměstnán v pracovním poměru od 1. 6. 2020. Výše mezd a srážek ze mzdy jsou uvedeny ve mzdových listech, které zaměstnavatel žalovaného zaslal a z těchto mzdových listů zjistil, že za období od 1. 4. 2019 do 31. 12. 2019 činil měsíční příjem žalovaného částku 8.566 Kč, za období od 1. 1. 2020 do 31. 3. 2020 7.619 Kč, od 1. 6. 2020 do 31. 12. 2020 7.676 Kč, od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 5.788 Kč.

Z přehledu příchozích úhrad a to formou hotovostního vkladu, popř. úhrad přes účet vedený na jméno příjmení soud zjistil, že žalobce obdržel od žalovaného 29. 8. 2019 částku 500 Kč, 19. 11. 2019 částku 1.000 Kč, 25. 1. 2020 částku 1.200 Kč, 21. 2. 2020 částku 1.000 Kč, 18. 3. 2021 částku 500 Kč, 18. 2. 2021 částku 2.000 Kč, 20. 4. 2021 částku 500 Kč, 19. 5. 2021 částku 500 Kč, 17. 8. 2021 částku 500 Kč, 20. 7. 2021 částku 500 Kč, 20. 8. 2021 částku 500 Kč, 17. 9. 2021 částku 500 Kč, 19. 10. 2021 částku 500 Kč, 18. 11. 2021 částku 500 Kč, 17. 12. 2021 částku 500 Kč, 20. 1. 2022 částku 500 Kč, 17. 2. 2022, 17. 3. 2022 a 20. 4. 2022 vždy 500 Kč.

Z přehledu zaměstnání nabízených v obec, na pozici strojní zámečník/zámečnice, že současný zaměstnavatel žalovaného právnická osoba, nabízí pracovní poměr na plný úvazek, s jednosměnným provozem, se mzdovým rozpětím od 19.700 Kč hrubého měsíčně. Další společnosti nabízejí na uvedené pozici pracovní poměr na plný úvazek s jednosměnným provozem a se mzdovým rozpětím od 20.000 Kč do 38.000 Kč hrubého měsíčně.

Z připojeného spisu název soudu a to zejména z rozsudku ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 25. 4. 2013, že výživné stanovené rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka částkou 1.800 Kč pro nezl. jméno a částkou 1.200 Kč měsíčně pro nezl. jméno se počínaje dnem 3. 5. 2012 snižuje pro nezl. jméno na částku 600 Kč měsíčně a pro nezl. jméno na částku 400 Kč měsíčně. Soud vycházel ze zjištění, že poslední zaměstnání otce (tj. žalovaného) u anonymizováno bylo skončeno uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno s tím, že otec byl zařazen na pracovišti obec, pokud pracovní poměry nebyl prodloužen, nebylo to z důvodu jeho špatné pracovní morálky, ale protože došlo k poklesu zakázek. Příjem na dole obec činil v průměru 20.435 Kč. V době rozhodování soudu měl otec kromě sociálních dávek, též příjem z krátkodobých brigád. Matka žalobce bydlela s nezl. dětmi a současným partnerem jméno příjmení, v bytě 2+1, právnická osoba anonymizována dvě slova, pracovní příjem matky žalobce činil v roce 2012 částku 9.941 Kč a matce bylo z dávek SSP vypláceno 610 Kč měsíčně na každé nezl. dítě. Rodiče žalobce si o dávku pomoci v hmotné nouzi ÚP nepožádali.

9. Soud na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl k tomuto skutkovému stavu.

10. Žalobce je synem žalovaného a o výživném pro něho bylo rozhodováno naposledy rozsudkem název soudu, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 25. 4. 2013. Žalovanému (otci žalobce) bylo tímto rozsudkem sníženo výživné z částky 1.200 Kč na částku 400 Kč měsíčně. Důvodem pro snížení výživného bylo ukončení pracovního poměru otce – žalovaného u anonymizováno, z důvodu uplynutí doby, na kterou byl sjednán pracovní poměr a z důvodu poklesu zakázek s ním další pracovní poměr navázán nebyl. V té době měl žalovaný příjmy z krátkodobých brigád. Matka žalobce, který navštěvoval 4. třídu, měla v roce 2012 příjem 9.941 Kč. Z odůvodnění rozsudku nebylo zjištěno, že by měl žalobce nějaké zvýšené potřeby. Soud vycházel z toho, že otec žije sám, matka žije se současným partnerem jméno příjmení ve společné domácnosti, tj. v nájemním bytě 2+1. Soud vycházel ze zjištění, že žalovaný (tj. otec žalobce) žije sám v ubytovně, dosahuje podle mzdového výměru ze dne 14. 12. 2021 příjem ve výši mzdového tarifu, tj. ve výši 8.100 Kč měsíčně, konkrétně to byl příjem za rok 2019 v částce 8.560 Kč, za rok 2020 částka 7.619 Kč, za rok 2021 částka 5.788 Kč. Žalovaný neprojevil sebemenší zájem o dosahování vyššího příjmu, i když, jak soud zjistil, jeho příjem mohl dosahovat i několikanásobku jeho vykazovaného příjmu, neboť v obec jsou nabízeny pracovní poměry na plný úvazek v jednosměnném provozu, při mzdovém rozpětí od 19.700 Kč do 38.000 Kč hrubého měsíčně. Žalovaný se ke zjištění těchto skutečností stavěl naprosto odmítavě a tvrdil, že jeho zdravotní stav mu to nedovoluje. K této skutečnosti nedoložil žádnéy, neboť dle jeho vlastního tvrzení k lékařům nechodí a nezná ani důvod tohoto svého počínání. Soud proto vycházel při stanovení výživného z příjmů, které by žalovaný dosahovat mohl, pokud by se o zaměstnání řádně zajímal a jevil zájem plnit vyživovací povinnost vůči žalobci řádně. Přitom bylo zjištěno, že kromě žalobce nemá jinou vyživovací povinnost. Soud zjistil, že matky žalobce jméno příjmení nemá další vyživovací povinnost, je zaměstnána na trvalý pracovní poměr a její příjmy nedosahují kromě roku 2019 ani 20.000 Kč měsíčně čistého. Příjmy za rok 2021 a 2020 byly výrazným způsobem ovlivněny opakovanou nemocností. Matce žalobce bylo na nemocenských dávkách za rok 2020 vyplaceno 16.666 Kč a za rok 2021 25.322 Kč. Na rozdíl od žalovaného, matka žalobce nežije sama, bydlí v nájemním bytě, ve společné domácnosti s přítelem a to nejméně od roku 2012. Příjem přítele matky žalobce dosahoval v roce 2018 částky 17.398 Kč, za rok 2019 v lednu 12.783 Kč, v listopadu 2019 – 18.674 Kč, v prosinci 2019 – 22.548 Kč, za rok 2020 jeho průměrný měsíční čistý příjem byl 18.086 Kč a za rok 2021 – 20.219 Kč; v roce 2022 za první čtvrtletí jeho čistý měsíční příjem činil 23.061 Kč.

11. Podle ustanovení § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

12. Podle ustanovení § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podle ustanovení § 913 odst. 1,2 o.z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

Při hodnocení schopnosti, možnosti a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, či výdělečné činnosti, nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost.

14. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle 3 let zpět od tohoto dne.

15. Soud na základě zjištěného skutkového stavu tento posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

16. Nárok žalobce je nárokem zletilého dítěte, které není schopno se samo živit z důvodu studia na střední škole a má přitom právo na shodnou životní úroveň jako jeho rodič (žalovaný). Při stanovení výživného je nutno přihlédnout jak k odůvodněným potřebám žalobce, tak i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Soud přitom nemá pochyb o tom, že žalobce se řádně připravuje na své budoucí zaměstnání. Vyplývá to ze zprávy střední školy, kterou navštěvuje, jedná se o žáka s průměrnými výsledky dobrého chování. Žalobce má proto právo požadovat po žalovaném plnění zákonné vyživovací povinnosti, když nebylo zjištěno, že žalobce si své povinnosti vyplývající z docházky na střední školu, zakončené maturitou, neplní řádně. Studium žalobce po dosažení zletilosti lze považovat za přípravu na budoucí povolání, vylučující samostatnou obživu oprávněné osoby (žalobce). Soud považuje za jisté, že od poslední úpravy výživného v roce 2013, kdy na žalobce, ještě jako na nezl. dítě, bylo výživné žalovanému sníženo na částku 400 Kč z důvodu ukončení řádného pracovního poměru žalovaným, se potřeby žalobce několikanásobně zvýšily. příjmení 400 Kč, popř. nyní 500 Kč, kterou žalovaný žalobci pravidelně měsíčně poskytuje, nemůže na prokázané zvýšené potřeby žalobce s ohledem na jeho věk, potřeby s tím spojené a studium na střední škole, stačit. Z tohoto důvodu je žaloba do základu nároku podána po právu. V této souvislosti bylo prokázáno, že žalobce má koníčky, ať už rozhodcovskou činnost, či posilování, kdy soud nepovažuje toto tvrzení, byť nebylo ničím doloženo, za účelové, neboť žalobce přiznal, že v roce 2021 byl po určitou dobu zaměstnán v anonymizováno obec a jeho příjem byl celkem 90.000 Kč. Je tak jisté, že žalobce se nespoléhá pouze na příjmy od svých rodičů. Je třeba přihlédnout, že žalobce žije ve společné domácnosti s matkou, která si vyživovací povinnost plní péčí o společnou domácnost a osobní zajišťování potřeb žalobce. Prokázané potřeby žalobce mají být zajištěny výživným obou rodičů (nejen žalovaným) v takovém rozsahu, který odpovídá zjištěným osobním, výdělkovým a majetkovým poměrů rodičů žalobce. Soud při rozhodování o žalobním požadavku přihlédl i k těmto skutečnostem a posoudil žalobní nárok ve všech souvislostech. Z výpovědí účastníků je zřejmé, že mezi žalobcem a žalovaným není správný rodičovský vztah. Vázne mezi nimi běžná komunikace rodiče s dítětem, žalovaný není ochoten připustit, že potřeby žalobce jsou mnohonásobně vyšší a v průběhu celého soudního řízení poukazoval na to, že částka 500 Kč je maximální částkou, kterou může žalobci poskytnout. Soud s tímto stanoviskem žalovaného nesouhlasí. Bylo prokázáno, že žalovaný může dosahovat několikanásobně vyšších příjmů. V oboru zámečník, ve kterém je žalovaný vyučený, bylo zjištěno v obec hned několik firem, které poptávají na trhu práce zaměstnance v oboru zámečník, na to žalovaný nereflektuje a o změnu svého zaměstnání nejeví sebemenší zájem. Tvrzení, že zdravotní stav to žalovanému nedovoluje, nebylo prokázáno, když se žalovaný o to ani nepokusil. Soud přihlédl k tomu, že žalobce nepožadoval po žalovaném zvýšené výživné ihned, poté co nabyl zletilosti a snaží se to napravit stanovením zvýšeného výživného se zpětnou platností, a to tři roky zpět od podání žaloby. Pokud se týká osobních poměrů obou rodičů, jak soud již shora uvedl, matka nadále žije ve společné domácnosti se svým přítelem jméno příjmení a její příjem dosahuje částky do 20.000 Kč čistého. U otce se osobní poměry nezměnily, žije sám na ubytovně a dosahuje měsíčního příjmu, garantovaného výměrem ve výši 8.100 Kč měsíčně. Soud nevycházel u žalovaného z faktického příjmu, ale kterého by mohl dosáhnout, pokud by se o jiné zaměstnání zajímal. Soud přihlédl k tomu, že rodiče žalobce nemají další vyživovací povinnost. Na základě všech těchto, právně významných skutečností mohl uzavřít, že žalobce má právo požadovat po žalovaném placení výživného ve výši 3.000 Kč měsíčně. Výživné stanovené v této výši odpovídá citované právní úpravě a zjištěnému skutkovému stavu v projednávané věci.

Soud zvažoval žalobní požadavek v celém rozsahu, tedy i to, že žalobce požadoval stanovení výživného 3 roky zpět od zahájení tohoto řízení, tj. od 20. 9. 2018. Žalobcův požadavek se opírá o platnou právní úpravu, která umožňuje u výživného pro děti (bez ohledu, zda jsou zletilé, či nezletilé), přiznat výživné za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení ( ). Soud zastává názor, že u zletilých dětí lze zvýšit výživné zpětně ve zcela výjimečných případech, když má být zejména na žalobci, jako svéprávné osobě, která má (alespoň) rozum průměrného člověka ( o. z.), aby posoudil, zda mu vznikla potřeba požadovat po rodičích (nejen pro žalované), vyšší, než soudem stanovené a rodiči plněné výživné. Do 17. 2. 2020 si této potřeby měla být vědoma matka, v té době ještě nezletilého žalobce a od nabytí zletilosti, tedy od 17. 2. 2020 to byl žalobce, který měl a mohl posoudit své potřeby a výživné požadovat. To se však nestalo, proto soud považuje stanovení výživného zpětně, i s přihlédnutím k tomu, že žalobce připustil, že o prázdninách roku 2020 činil jeho výdělek 90.000 Kč, za nedůvodné, a proto stanovil povinnost žalovaného platit zvýšené výživné od zahájení řízení, tj. od 20. 9. 2021 (odst. I. výroku).

Vzhledem k tomu, že soud zavázal žalovaného platit výživné od 20. 9. 2021 (tj. od data, kdy bylo zahájeno řízení v této věci), vznikl žalovanému na výživném pro žalobce dluh za období od 20. 9. 2021 do 31. 5. 2022, v celkové výši 20.833 Kč, který soud zavázal zaplatit žalovaného ve lhůtě do 31. 12. 2022. Soud při stanovení lhůty k plnění postupoval podle ust. , když shledal s ohledem na předmět tohoto řízení, že je možno stanovit lhůtu k plnění jinou, než zákonnou, ale v takovém rozsahu, aby to významným způsobem nenarušilo zajištění zákonných potřeb žalobce (odst. II. výroku).

17. Vzhledem k tomu, že soud ze shora uvedených důvodů neshledal zákonné podmínky pro stanovení výživného žalovanému zpětně, za dobu tří let od zahájení tohoto řízení, ve zbývajícím rozsahu, tj. o zvýšení výživného na částku 3.000 Kč měsíčně za dobu od 20. 9. 2018 do 19. 9. 2021 žalobu zamítl (odst. III. výroku).

18. Soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení podle ust. a i když měl žalobce ve věci úspěch jen částečný, soud mu přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záleželo na úvaze soudu a to ve výši 484 Kč Tyto náklady představují odměnu nezastoupeného účastníka řízení, stanovenou ve výši 100 Kč za každý úkon (sepis žaloby a účast na soudním jednání), ve výši 100 Kč za každý z nich ( vyhl. č. a cestovném, když žalobce nedoložil konkrétní náklady spojené s cestou z místa bydliště ve město na soudní jednání do obec a zpět), soud vycházel z dostupných informací z portálu webová adresa, kdy za cestu vlakem by musel zaplatit nejméně částku 284 Kč, tj. celkem 484 Kč (odst. IV. výroku).

Soud s ohledem na výši nákladů řízení rozhodl o povinnosti žalovaného náklady řízení zaplatit v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím zdejšího soudu, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).