Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 34/2022-46
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 47 064,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 000 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 30. 7. 2019 do zaplacení a 12 200 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 30. 7. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 274,06 Kč s 8,05% úroky z prodlení ročně z částky 15 274,06 Kč od 25. 6. 2019 do 29. 7. 2019, s 10% úroky z prodlení z částky 274,06 Kč od 30. 7. 2019 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 558,17 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 4 220,31 Kč a s 29% úroky ročně z částky 15 274,06 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 16 864,55 Kč s 8,05% úroky z prodlení ročně z částky 29 064,55 Kč od 25. 6. 2019 do 29. 7. 2019, s 10% úroky z prodlení z částky 16 864,55 Kč od 30. 7. 2019 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 4 822,37 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 11 822,81 Kč a s 28% úroky ročně z částky 29 064,55 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.
IV. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 2 726,33 Kč s 8,05% úroky z prodlení ročně z částky 2 726,33 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 446,25 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 1 226,85 Kč a s 27% úroky ročně z částky 2 726,33 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.
V. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 000 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 30. 7. 2019 do zaplacení a 12 200 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 30. 7. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 274,06 Kč s 8,05% úroky z prodlení ročně z částky 15 274,06 Kč od 25. 6. 2019 do 29. 7. 2019, s 10% úroky z prodlení z částky 274,06 Kč od 30. 7. 2019 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 558,17 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 4 220,31 Kč a s 29% úroky ročně z částky 15 274,06 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 16 864,55 Kč s 8,05% úroky z prodlení ročně z částky 29 064,55 Kč od 25. 6. 2019 do 29. 7. 2019, s 10% úroky z prodlení z částky 16 864,55 Kč od 30. 7. 2019 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 4 822,37 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 11 822,81 Kč a s 28% úroky ročně z částky 29 064,55 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. IV. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 2 726,33 Kč s 8,05% úroky z prodlení ročně z částky 2 726,33 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 446,25 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 1 226,85 Kč a s 27% úroky ročně z částky 2 726,33 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. V. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 10. 12. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 47 064,94 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovanou uzavřel dne 1. 8. 2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 946 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 291 Kč a částku za náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 775 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 1 735 Kč do 1. 11. 2017. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 19 950 Kč a ke dni 24. 6. 2019 činila dlužná jistina částku 2 726,33 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 446,25 Kč a kapitalizované úroky 1 226,85 Kč. Právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, následně s žalovanou uzavřel dne 23. 11. 2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 758 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 875 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 26 249 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 382 Kč do 17. 1. 2018. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 32 800 Kč a ke dni 24. 6. 2019 činila dlužná jistina 29 064,55 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 4 822,37 Kč a kapitalizované úroky 11 822,81 Kč. Právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovanou uzavřel dne 22. 5. 2017 další smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 862 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 052 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 7 053 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 500 Kč do 16. 7. 2018. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 1 000 Kč a ke dni 24. 6. 2019 činila dlužná jistina 15 274,06 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 2 558,17 Kč a kapitalizované úroky 4 220,31 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalované uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované úvěr splácet, žalovaná byla dotazována na rodinné, sociální pracovní a majetkové poměry a tyto informace byly ověřovány doklady uvedenými zákaznické kartě. Podotknul, že smlouva o úvěru ze dne 22. 5. 2017 byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016Sb., o spotřebitelském úvěru, a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.
5. Dne 1. 8. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 11 012 Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 26 012 Kč) splácet v 15 měsíčních splátkách po 1 735 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná splatila právnímu předchůdci žalobce 19 950 Kč ve 12 splátkách, z toho celkem 7 splátek úvěru bylo hrazeno po 23. 11. 2016 (datum uzavření následné smlouvy číslo). Před uzavřením této smlouvy právní předchůdce žalobce vyplnil tzv. zákaznickou kartu žalované, do které žalovaná uvedla, že je svobodná, má 2 nezaopatřené děti, je v domácnosti, je příjemcem podpory ve výši 10 000 Kč, tato částka je celkovým příjmem domácnosti a nemá bankovní účet na své jméno. Dále uvedla, že právnímu předchůdci žalobce již splácí 837 Kč (není známo, zda se jedná o splátku týdenní nebo měsíční), má další externí splátku úvěru ve výši 600 Kč, výdaje domácnosti činí 4 000 Kč měsíčně, její závazky činí celkově 5 437 Kč měsíčně. Právnímu předchůdci žalobce předložila občanský průkaz, výměr podpory a nájemní smlouvou účinnou od 1. 8. 2016, tedy od data uzavření smlouvy o úvěru.
6. Dne 23. 11. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena další smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 45 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 37 882 Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 82 882 Kč) splácet v 60 týdenních splátkách po 1 382 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná splatila právnímu předchůdci žalobce 32 800 Kč ve 23 splátkách. Ve smlouvě je uvedeno, že odpovídající částka zápůjčky bude použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce číslo. Před uzavřením této smlouvy právní předchůdce žalobce vyplnil tzv. zákaznickou kartu žalované, do které žalovaná uvedla, že je svobodná, má 2 vyživovací povinnosti, je v domácnosti, její příjem činí 28 059 Kč, rodina má další příjem 15 627 Kč, jedná se o mzdu p. příjmení jméno, jak vyplývá z potvrzení o zaměstnání a výši příjmu ze dne 22. 11. 2016. Celkový příjmem domácnosti činí 43 686 Kč. Dále uvedla, že právnímu předchůdci žalobce již splácí 2 572 Kč, odhadované výdaje domácnosti činí 18 000 Kč a že má bankovní účet. Právnímu předchůdci žalobce předložila výměr podpory a potvrzení o příjmu p. příjmení jméno.
7. Dne 22. 5. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 13 967 Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 29 967 Kč) splácet v 60 týdenních splátkách po 500 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná splatila právnímu předchůdci žalobce 1 000 Kč. Před uzavřením této smlouvy právní předchůdce žalobce vyplnil tzv. zákaznickou kartu žalované, do které žalovaná uvedla, že je svobodná, má 2 vyživovací povinnosti, je v domácnosti, její příjem činí 26 662 Kč, rodina má další příjem 18 150 Kč. Celkový příjmem domácnosti činí 44 812 Kč. Dále uvedla, že právnímu předchůdci žalobce již splácí 7 954 Kč, odhadované výdaje domácnosti činí 17 200 Kč a že má bankovní účet. Právnímu předchůdci žalobce předložila výměr podpory a potvrzení o příjmu a ústřižky.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 24. 6. 2019, který byl dle podacího lístku podán k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019. Dopisem, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu.
9. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
16. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
17. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k právní úpravě zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je plně aplikovatelné i za právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
18. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že právní předchůdce žalobce ověřoval příjmy a výdaje žalované (výměr podpory, nájemní smlouva). V případě smlouvy číslo ze dne 1. 8. 2016 právní předchůdce žalobce nijak neověřoval výdaje žalované, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná v listině nazvané„ zákaznická karta“, aniž by tyto jakkoliv ověřil. Přitom žalovaná uvedla, že celkový příjem domácnosti činí 10 000 Kč, ona je v domácnosti, je příjemcem dávky státní sociální podpory, má 2 nezaopatřené děti a již splácí jiný úvěr! Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce zcela nekriticky zhodnotil úvěruschopnost žalované, pokud jí za dané situace poskytl další úvěr, přitom považoval za reálné, že jako osoba žijící v nájemním bytě se 2 dětmi má měsíční výdaje pouze 4 000 Kč včetně nájemného. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné (podezřele nízké) údaje o jejích výdajích. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.
19. V případě smlouvy číslo ze dne 23. 11. 2016 právní předchůdce žalobce opět nijak neověřoval výdaje žalované, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná v listině nazvané„ zákaznická karta“, aniž by tyto jakkoliv ověřil. Přitom žalovaná uvedla, že již vlastní bankovní účet na své jméno. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. Soud zdůrazňuje, že je na pováženou, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované opětovně další úvěr, přitom ze samotné smlouvy číslo bylo zřejmé, že se jedná o již několikátou smlouvu o úvěru, kterou mu žalovaná splácí a že odpovídající částka zápůjčky bude použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce číslo. Právní předchůdce žalobce již v daném okamžiku disponoval informací, že žalovaná u jeho osoby čerpala v pořadí několikátý úvěr a že úvěr předchozí splácí úvěrem novým. Přesto za těchto podmínek žalované úvěr poskytnul.
20. Výše uvedené informace nebránily právnímu předchůdci žalobce, aby v případě smlouvy číslo ze dne 22. 5. 2017 právní předchůdce žalobce opět vyhodnotil úvěruschopnost žalované kladně. Opětovně nijak neověřoval výdaje žalované, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná v listině nazvané„ zákaznická karta“, aniž by tyto jakkoliv ověřil. Přitom žalovaná uvedla, že již vlastní bankovní účet na své jméno. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.
21. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, protože žádným způsobem neověřil jí uváděné výdaje, neměl k dispozici žádné výpisy z jejího účtu, které by výši měsíčních výdajů žalované dokládal a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaná schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet, přičemž jí opakovaně poskytoval v krátkém časovém období několik úvěrů. ulice smlouva o úvěru číslo ze dne 1. 8. 2016 a číslo ze dne 23. 11. 2016 je absolutně neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a smlouva číslo ze dne 22. 5. 2017 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
22. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru číslo ze dne 22. 5. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i případnému přímému použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru.
23. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 15 000 Kč byla v případě smlouvy číslo ze dne 1. 8. 2016 právnímu předchůdci žalobce ze strany žalované vrácena v rozsahu částky 19 950 Kč, jak bylo prokázáno tabulkou umoření. Žalobci tak nevznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože žalovaná právnímu předchůdci žalobce vrátila více peněz, než v hotovosti přijala. Žaloba byla proto v rozsahu nároku z této smlouvy zamítnuta (IV. výrok).
24. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 45 000 Kč byla v případě smlouvy číslo ze dne 23. 11. 2016 právnímu předchůdci žalobce ze strany žalované vrácena v rozsahu částky 32 800 Kč, jak bylo prokázáno tabulkou umoření. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 45 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovanou již vráceno, tedy částky 32 800 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 12 200 Kč (45 000 Kč – 32 800 Kč) včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, která byla dle poštovního podacího archu podána k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 20. 7. 2019. Žalovaná se tak dostala do prodlení desátý den po doručení této výzvy.
25. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 16 000 Kč byla v případě smlouvy číslo ze dne 22. 5. 2017 právnímu předchůdci žalobce ze strany žalované vrácena v rozsahu částky 1 000 Kč, jak bylo prokázáno tabulkou umoření. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 16 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovanou již vráceno, tedy částky 1 000 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 15 000 Kč (16 000 Kč – 1 000 Kč) včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, která byla dle poštovního podacího archu podána k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 20. 7. 2019. Žalovaná se tak dostala do prodlení desátý den po doručení této výzvy.
26. Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. a III výrok), protože pro absolutní neplatnost smluv o úvěru č. číslo ze dne 23. 11. 2016 číslo ze dne 22. 5. 2017 žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky, smluvené úroky z úvěru a ani úroky z prodlení před datem 30. 7. 2019.
27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci více úspěšná, měla by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto jí právo na jejich náhradu nebylo přiznáno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.