Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 46/2022-36

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 30.427,44 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 20. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 12.427,44 Kč spolu s úrokem ve výši 4.480,50 Kč a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 2.919,75 Kč a ve výši 8,50 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 21. 1. 2020 do 19. 2. 2020 a z částky 15.759,67 Kč ode dne 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 1.207,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 20. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 12.427,44 Kč spolu s úrokem ve výši 4.480,50 Kč a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 2.919,75 Kč a ve výši 8,50 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 21. 1. 2020 do 19. 2. 2020 a z částky 15.759,67 Kč ode dne 1. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 1.207,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 1. 2022 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 30.427,44 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 17. 9. 2017, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, ulice a číslo, obec a číslo. Tvrdil, že na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce vytištěné na zadní straně smlouvy, výše uvedený právní předchůdce žalobce poskytl téhož dne žalovanému po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení až 89 , o spotřebitelském úvěru) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalovaného k jeho rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům ještě před uzavřením samotné smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 18.000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaný zavázal uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 14.683 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.411 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny za zpracování a doručení ve výši 4.856 Kč a částky za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5.416 Kč. Celkovou částku pak měl uhradit v 18 měsíčních splátkách po 1.816 Kč do data 17. 3. 2019. Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, neboť nehradil sjednané splátky řádně a včas (resp. vůbec), porušil tím své smluvní závazky. K datu 5. 2. 2018 tak na jistině dlužil stále celkem 18.000 Kč a na poplatcích pak 14.683 Kč s tím, že jistina je dále úročena smluvním 29 % ročním úrokem počínaje datem 18. 3. 2019 (ode dne uplynutí lhůty k úhradě celého úvěru) a dále zákonným úrokem z prodlení. Až do dne postoupení předmětné pohledávky tedy žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Smlouvou ze dne 20. 1. 2020 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. K tomuto datu tedy dluh činil 42.127,44 Kč, k nimž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení. Dluh tedy sestával z neuhrazené jistiny a poplatku v částkách 18.000 Kč a 12.427,44 Kč (zde požadováno oproti smlouvě méně), dále z kapitalizovaných úroků ve výši 4.480,50 Kč (z jistiny 18.000 Kč za dobu ode dne 18. 3. 2019, tedy od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do data postoupení 20. 1. 2020) a dále jdoucích ve výši 29 % ročně z jistiny od data 21. 1. 2020 do zaplacení, jakož i z úroku z prodlení v zákonné výši, jednak kapitalizovaného částkou 2.919,75 Kč (z jistiny ve výši 18.000 Kč ode dne 5. 3. 2018, tedy od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky, do 20. 1. 2020) a dále jdoucího z dlužné jistiny ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení. Jelikož žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu a svůj dluh doposud neuhradil, domáhal se žalobce svých nároků soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce na základě informací vyžádaných od žalovaného, které následně ověřil oproti žalovanou předloženým dokladům. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. K požadovaným úrokům pak doplnil, že 29 % roční úroková sazba byla dle smluvních ujednání sjednána jako pevná po celou dobu řádného a včasného splácení, tedy jen na dobu trvání smlouvy. Jelikož ale žalovaný splátky nehradil řádně a včas, je nárok žalobce na zaplacení úroku z nevrácené jistiny zápůjčky až do doby jejího zaplacení minimálně ve výši 29 % ročně. Mezi smluvními stranami nebylo výslovně sjednáno další neúročení pohledávky po splatnosti poslední stanovené splátky, smlouva hovoří pouze o fixaci úrokové sazby po dobu řádného a včasného splácení. Na tomto svém nároku plynoucím ze smlouvy o zápůjčce tedy žalobce i nadále trval.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se zástupce žalobce ani žalovaný k jednání soudu nedostavili (přičemž žalobce prostřednictvím svého zástupce svou neúčast na jednání omluvil), soud věc ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 9. 2017 a smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce tak zjistil, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, obec a číslo, ulice a číslo, se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti obnos (celkovou výši spotřebitelského úvěru) ve výši 18.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tomuto věřiteli za uvedenou zápůjčku poplatek v částce 14.683 Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 4.411 Kč, úhrady za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4.856 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení v částce 5.416 Kč. Celkovou dlužnou částku 32.683 Kč pak byl povinen uhradit ve sjednaných 18 splátkách po 1.816 Kč měsíčně. Ve smlouvě pak byla stanovena pro uvedený případ splacení zápůjčky v 18 splátkách výše výpůjční úrokové sazby na 29 % ročně, a to jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Smlouva je pak ve smyslu článku 18 těchto podmínek uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky, přičemž pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky (tj. v okamžiku ukončení platnosti smlouvy) nebo v případě nezaplacení poslední splátky dluhu řádně a včas si strany sjednaly prodloužení účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Podpisem smlouvy pak žalovaný potvrdil převzetí celé zapůjčené částky v hotovosti při uzavření smlouvy.

6. Ze zákaznické karty ze dne 17. 9. 2017 pak bylo zjištěno, že pro účely sjednání zápůjčky právní předchůdce žalobce vycházel z následujících údajů, dle nichž byl žalovaný ženatý, bydlel v nájmu a měl vyživovací povinnost ke třem osobám. Automobil nevlastnil. Byl zaměstnán jako řidič u zaměstnavatele právnická osoba na dobu určitou do 31. 3. 2018 s čistým příjmem 21.536 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činily 19.944 Kč, celkem tedy 41.480 Kč. Jeho běžné měsíční výdaje pak činily 6.150 Kč a sestávaly ze splátek jiných závazků ve výši 650 Kč a odhadovaných měsíčních (tedy blíže nespecifikovaných) výdajů v částce 5.500 Kč. Tvrzení o svých poměrech žalovaný doložil pracovní smlouvou, třemi výplatními páskami a průkazem totožnosti.

7. Z tabulky umoření – přehledu čerpání a splácení„ úvěru“ ze dne 27. 1. 2020 dále soud zjistil, že žalovaný na v plné výši čerpanou zápůjčku ve výši 18.000 Kč neuhradil ani jedinou splátku s tím, že k datu 21. 1. 2020 činil zůstatek nesplacené jistiny 18.000 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil svou předmětnou pohledávku za žalovaným žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.

9. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 28. 1. 2021 žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávky ze zápůjčky ve stanovené lhůtě do 12. 2. 2021 s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejího neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem.

10. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce právnická osoba poskytl žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 9. 2017, obsahující též ujednání o smluvních podmínkách, v hotovosti částku 18.000 Kč. Žalovaný se pak zavázal uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvě výslovně vypočteným na částku 4.411 Kč, s poplatky za zpracování, doručení a flexibilní splácení v částce 4.856 Kč a za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5.416 Kč (celkem 14.683 Kč) ve sjednaných 18 splátkách po 1.816 Kč měsíčně. Při sjednávání smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalovaného, který uvedl, že je ženatý, měl vyživovací povinnost ke třem osobám a bydlel v nájmu. Pracovní poměr měl sjednán pouze na dobu určitou do 31. 3. 2018 a jeho příjem činil 21.536 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činily 19.944 Kč, celkem tedy 41.480 Kč. Jeho běžné měsíční výdaje pak sestávaly ze splátek jiných závazků ve výši 650 Kč a z odhadovaných měsíčních výdajů v částce 5.500 Kč. Za dobu od čerpání zapůjčeného obnosu dne 17. 9. 2017 až do data 21. 1. 2020 pak žalovaný neuhradil žádnou takto sjednanou splátku. Protože tedy sjednané splátky nehradil řádně a včas, dostal se se svým peněžitým závazkem do prodlení. Následně pak zapůjčitel dne 20. 1. 2020 postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným žalobci, o čemž žalovaného vyrozuměl. Žalovaný svůj závazek zcela neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.

11. Podle ustanovení , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení citovaného zákona lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Ve smyslu ustanovení může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

14. Ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

15. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

16. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ustanovení a je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Ve smyslu ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. Dle ustanovení může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je

21. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto zapůjčitel, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, když vycházel pouze z – dle názoru soudu značně nepravděpodobných - tvrzení žalovaného o výši jeho výdajů, aniž by je dostatečně zhodnotil a důkladně prověřil. Žalobci lze přisvědčit, že do určité míry byly poměry žalovaného doloženy, avšak z výplatních pásek, pracovní smlouvy a dokladu totožnosti nelze získat úplný obraz o aktuální finanční situaci žalovaného, zejména pak za situace, kdy tento měl sjednaný pracovní poměr pouze na dobu určitou, nedoložil ani neuvedl konkrétní výši svých výdajů (zejm. v souvislosti s bydlením) a především měl vyživovací povinnost k dalším třem osobám. Jen stěží lze předpokládat, že jeho odhadované měsíční výdaje by takto mohly činit pouhých 5.500 Kč, když současně není zřejmé, na jakých výdajích se konkrétně podílí další člen domácnosti, který dosahuje příjmu. Jedná se tak o údaje přinejmenším vzbuzující pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Pro účely prověření zejména výdajové složky poměrů žalovaného a jeho rodiny by bylo rozumné vyžádat si bankovní výpisy žalovaného či (pakliže účet vedený neměl) žádat zcela konkrétní informace o jeho hospodaření a o průběhu splácení dalšího zjištěného závazku. Pokud se jedná o prověřování bonity žalovaného z dostupných registrů, ať se již jedná o SOLUS, bankovní či nebankovní registr klientských informací, či o centrální evidenci exekucí, tyto skutečnosti pak žalobce ničím nedoložil. Lze tedy vycházet z toho, že skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány a právní předchůdce žalobce se pouze spoléhal na jeho tvrzení. Soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žalovaným (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. ).

22. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nedostál své procesní povinnosti a že nebylo prokázáno splnění zákonných povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru. Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovaným, soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku, že ke splnění povinnosti k posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí postačovalo prohlášení žalovaného ve smlouvě o zápůjčce o tom, že tak zapůjčitel učinil na podkladě informací uvedených v zákaznické kartě, a ve smluvních podmínkách o tom, že tyto údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. či Ústavního soudu ve věci sp. zn. , či ). K tomu soud odkazuje i na předešlou právní úpravu obsaženou v ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, jakož i na dosavadní právní výklad v tom smyslu, že důsledkem porušení (kontinuálně stanovené) povinnosti poskytovatele úvěru je absolutní neplatnost smlouvy (k tomu viz i rozhodovací praxi finančního arbitra). Byť shora citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, účinného ode dne 1. 12. 2016, může nasvědčovat změně v posuzování důsledků nesplnění povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti v podobě pouhé relativní neplatnosti dotčené smlouvy, již by měl soud zkoumat výhradně k námitce spotřebitele, nelze opomíjet smysl a účel dané právní úpravy (k výkladu právních norem viz rozhodnutí Ústavní soud ve věci sp. zn. , , Sb. n. u. sv. 7, str. 87, , Sb. n. u. sv. 13, str. 131, , či ), jakož ani tu skutečnost, že povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy je zákonem ukládána nikoli spotřebiteli samotnému (jejichž motivací je leckdy získání úvěru za každou cenu bez ohledu na rizika z toho pro něj plynoucí), ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele účinné vyvažování faktické nerovnosti smluvních stran znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Pokud by soud sám ex offo nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní. Obdobně pak chápe koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv též Ústavní soud ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. . Výklad předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tedy nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti poskytovatele úvěru byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je proto nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k výše uvedenému výkladu soud zcela odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. , kde se soud touto problematikou podrobně zabývá).

23. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to poskytnutím hotovosti ve výši 18.000 Kč. Žalovaný je tak v souladu se shora citovaným ustanovením povinen toto plnění vydat, přičemž vzal soud za prokázané, že žalobci ani jeho právnímu předchůdci neuhradil nic. K úhradě tak nadále zbývá celá částka 18.000 Kč. Žalovaný se potom k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnil (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud mu proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky uvedenou částku 18.000 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím ode dne 20. 2. 2020 až do zaplacení, tedy v návaznosti na výzvu k úhradě dluhu, obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu ), jež byla žalovanému zaslána doporučenou poštovní zásilkou (a doručena v souladu s  , tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

24. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 12.427,44 Kč, představující žalované poplatky, spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 4.480,50 Kč a 29 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení), jakož i úroku z prodlení ve výši 2.919,75 Kč a dále ve výši 8,50 % ročně z částky 18.000 Kč ode dne 21. 1. 2020 do 19. 2. 2020 (tedy za dobu, kdy žalovaný ještě nebyl v prodlení), pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora - žalobce má vůči žalovanému pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které mu poskytl a které mu nebylo vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku ani poplatků. Požadavek žalobce na zaplacení úroků nad rámec úroků pevně sjednaných ve smlouvě částkou 4.411 Kč (jež byly spolu se sjednanými poplatky zahrnuty do celkových nákladů na úvěr, resp. zápůjčku, označených ve smlouvě jako„ poplatek za zápůjčku“) pak rovněž nelze považovat za oprávněný, neboť takto nebylo toto příslušenství mezi smluvními stranami sjednáno. Ze smluvních podmínek je – oproti názoru žalobce – zřejmé, že smluvní úrok ze zápůjčky byl sjednán pouze pevnou částkou (jako součást celkového poplatku za zápůjčku) a pro tyto účely byl vypočten za použití sazby 29 % ročně. Ani ze smluvních podmínek, upravujících trvání smluvního vztahu (sjednaného na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek), pak žádné takové ujednání o závazku žalovaného hradit zapůjčiteli 29 % roční úrok z dlužné jistiny až do jejího zaplacení nevyplývá a nelze k němu dojít ani výkladem těchto smluvních ujednání, jež by zejména v případech, kdy je druhou smluvní stranou spotřebitel (jíž by měla být jako slabší smluvní straně poskytována náležitá ochrana), mělo být formulováno jednoznačně a bez možnosti různých, často i zavádějících výkladů. Argumentace žalobce je tedy v tomto směru nepřesvědčivá a nelze z ní dovodit, že by si strany sjednaly úročení zápůjčky až do doby jejího úplného zaplacení. Jiný výklad tohoto ujednání, než že věřiteli, potažmo žalobci, náleží pouze nesplacený zůstatek úroku sjednaného pevnou částkou (resp. zde nesplacený v plné výši), tedy nepřichází v úvahu. V tomto směru se tedy žalobce nedomáhal svého nároku po právu, a proto soud jeho žalobu v uvedeném rozsahu rovněž zamítl.

25. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení tak, že žalobci, který byl ve věci úspěšný pouze částečně, přiznal právo na jejich náhradu pouze v poměrné části 18,32 % z celkové částky těchto nákladů, neboť předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 30.427,44 Kč, žalobce byl úspěšný pouze v částce 18.000 Kč, tedy v rozsahu 59,16 %, a neúspěšný co do nedůvodně žalované částky 12.427,44 Kč, tj. co do 40,84 %. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s  je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) ve výši 59,16 % z předmětu řízení odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany) ve výši 40,84 %. Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 18,32 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí celkem 1.207,40 Kč, tzn. poměrná 18,32procentní část nákladů řízení ve výši 6.590,40 Kč, představovaných zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 1.218 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 3.840 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle . vyhl. č. , v platném znění, za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), a za jeden úkon právní služby po 2.340 Kč (písemné podání ve věci samé) dle . citované vyhlášky, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za tři úkony právní služby po 100 Kč dle vyhl. č. , v citovaném znění, a za jeden úkon právní služby po 300 Kč dle citované vyhlášky; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle ve spojení s  , představovanou částkou 932,40 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s  část věty za středníkem , ve smyslu je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, sídlem adresa, Česká republika.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( ) u soudního exekutora.