Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 228/2022-20

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 27 505 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 965 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 965 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 24 540 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 8,25 % z částky 27 505 Kč od 13. 10. 2020 do 24. 3. 2022 a se zákonným úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 24 540 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 965 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 965 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 24 540 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 8,25 % z částky 27 505 Kč od 13. 10. 2020 do 24. 3. 2022 a se zákonným úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 24 540 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu

dne 28. 2. 2022 a doplněnou podáním ze dne 13. 7. 2022 se žalobkyně domáhala částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným dne 19. 8. 2019. Žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 24 540 Kč v týdenních splátkách po 909 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného kontrolou databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou RČ dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrolou v insolvenčním rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle podkladů zaznamenaných v evidenční kartě a vyhodnocením příslušné lokality bydliště na základě vědomostí z praxe a kontrolou dokumentů předložených při sepisování evidenční karty klienta. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze splátky v celkové výši 27 035 Kč a dále již na svůj závazek ničeho nehradil, stal se celý zbylý dluh žalovaného vůči žalobkyni ve výši 27 505 Kč splatným ke dni 22. 3. 2020. Žalobkyně proto požadovala zaplacení částky 27 505 Kč sestávající z nezaplacené jistiny a souhrnného poplatku a požadovala přiznat rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, ovšem pouze od doby původně sjednané splatnosti smlouvy, tj. od 13. 10. 2020.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně již v žalobě souhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto předpokládá, že souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Účastníci uzavřeli dne 19. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu úrokem 5 940 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 9 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 9 600 Kč, tj. celkem částku 54 540 Kč, v 60 týdenních splátkách po 909 Kč s první splátkou splatnou dne 26. 8. 2019. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 % ročně. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal od žalobkyně částku 30 000 Kč při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni uhradil pouze částku 27 035 Kč. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce ke splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 29. 11. 2021 odeslanou téhož dne. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ani ničeho neuhradil.

6. Soud má z provedeného dokazování za postavené najisto, že žalobkyně zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z evidenční karty klienta, kterou v den podpisu smlouvy žalovaný vyplnil se zástupkyní žalobkyně, soud zjistil, že žalovaný bydlí jako spolubydlící, je svobodný, nemá žádný další úvěr, má vyživovací povinnost ke 2 dětem a v minulosti měl u žalobkyně sjednaný úvěr sloužící k refinancování. V kartě je dále zaznamenáno, že pracuje na plný pracovní úvazek u společnosti právnická osoba jako koordinátor s čistou měsíční mzdou 22 271 Kč. Žalovaný uvedl, že platnost pracovní smlouvy je do 1. 9. 2017. Výdaje žalovaného podle evidenční karty činí 17 240 Kč a sestávají z výdajů na bydlení ve výši 9 050 Kč a životního minima ve výši 8 190 Kč. Disponibilní zůstatek žalovaného byl v kartě zaznamenán ve výši 5 031 Kč. Zástupkyně žalobkyně měla při podpisu evidenční karty ověřit u žalovaného pracovní smlouvu, výpisy z účtu žalovaného a výplatní pásky, součástí karty ale tyto dokumenty nejsou.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Věc byla soudem posuzována dle a násl. , (dále jako „o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, právnická osoba anonymizováno, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena platně – tedy zda byla naplněna zákonná podmínka před uzavřením smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumat schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost). Soud totiž považuje za jednoznačné, že smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, neboť na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel, a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuchovala v rozporu s § 78 odst. 1 a 2 písm. b) ZoSÚ ověřované dokumenty nebo to alespoň netvrdila a neprokazovala, nemůže soud ověřit, že by žalobkyně náležitě zkoumala majetkové poměry žalovaného. Z evidenční karty ani neplyne, že by si žalobkyně od žalovaného vyžádala údaje o výdajích, které jsou nezbytné pro vytvoření úsudku o celkových poměrech žalovaného a posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Současně žalobkyně nijak nedoložila své tvrzení, že kontrolovala záznamy žalovaného v insolvenčním rejstříku nebo jaká byla platební historie žalovaného u žalobkyně. Navíc žalobkyně soudu nedoložila, že by ověřila trvání pracovního poměru v době uzavření smlouvy o úvěru, když v evidenční kartě je uvedeno, že platnost pracovní smlouvy končila 1. 9. 2017, smlouva však byla uzavřena 19. 8. 2019.

14. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečně, respektive má za prokázané, že úvěruschopnost zkoumala zcela nedostatečně. Soud proto z úřední povinnosti smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je proto žalobkyni povinen uhradit pouze částku, která mu byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatil, a o kterou se na úkor žalobkyně obohatil. Z dokazování soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, ke dni rozhodnutí soudu žalovaný zaplatil žalobkyni částku v celkové výši 27 035 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 2 965 Kč (30 000 Kč – 27 035 Kč), je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat.

17. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl výrokem I. (toliko) co do částky 2 965 Kč, přičemž zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku. Tímto výrokem I. rozsudku soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dále zákonný úrok

z prodlení ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalovanému, tj. od 25. 3. 2022,

a to do úplného zaplacení.

18. Ve zbývajícím rozsahu žalobního nároku soud žalobu výrokem II. rozsudku zamítl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci procesně úspěšnější, žádné náklady nevznikly.

20. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena podstatně delší, než lhůta dle Soud přihlédl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a též ke skutečnosti, že v tomto případě by měl zohlednit i majetkové poměry, možnosti

a schopnosti žalovaného. Tyto poměry ovšem soud nezjistil. Proto uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku s příslušenstvím ve lhůtě, která dle názoru soudu umožní žalovanému buď zajistit si finanční prostředky k úhradě, nebo dohodnout s žalobkyní jinou lhůtu k plnění. I v zájmu žalobkyně jistě je, aby žalovaný splnil svoji povinnost dobrovolně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.