Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
108 C 12/2021-53
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 18 007 Kč s příslušenstvím a částky 2 796,17 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 015 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 10 788,17 Kč, úrok ve výši 84,73 % ročně z částky 17 807,19 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 43 135 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu od 21. 7. 2020 do 4. 9. 2020 ve výši 1 871,28 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 992 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 015 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá o částku 10 788,17 Kč, úrok ve výši 84,73 % ročně z částky 17 807,19 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 43 135 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu od 21. 7. 2020 do 4. 9. 2020 ve výši 1 871,28 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 992 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18 007 Kč, úroku ve výši 84,73 % ročně z částky 17 807,19 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 43 135 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 871,28 Kč za dobu do
4. 9. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 007 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 2 796,17 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 84,73 % ročně v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 1 997 Kč počínaje měsícem únorem 2020. Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalované. Historie žalované byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a uhradil pouze 3 splátky po 1 997 Kč, tj. částku 5 991 Kč. Proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. smlouvy a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila
21 801,19 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Po zesplatnění žalovaný uhradil další dvě splátky po 1 997 Kč. Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny ve výši 21 801,19 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 796,17 dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil.
3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne
datum, oznámením o schválení úvěru ze dne 31 12. 2019 včetně splátkového kalendáře včetně informace o pojištění, předsmluvním formulářem, výzvou k zaplacení ze dne 17. 6. 2020 a ze dne 15. 7. 2020 včetně dodejky, oznámením ze dne 19. 7. 2020, kartou klienta, hodnocením žalovaného včetně prohlášení ze dne 27. 12. 2019, výplatními lístky za měsíce říjen 2019 a listopad 2019, pracovní smlouvou ze dne 31. 7. 2019 včetně dohody o změně, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 30. 12. 2019, výpisem záznamu z registru SOLUS ze dne 27. 12. 2019, osobními daty – CBS skoré žalovaného, předžalobní výzvou ze dne 17. 3. 2021 včetně podacího archu
4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne datum uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši
20 000 Kč a žalovaný se zavázala tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 84,73 % ročně splatit v 18 měsíčních splátkách ve výši 1 997 Kč, splatných vždy 14tého dne v měsíci počínaje únorem 2020. Žalovaný však svůj závazek neplnil řádně a nesplácel včas. Uhradil pouze tři splátky a poté splácet přestal, přestože byl o úhrady upomenut. Posléze žalobkyně zesplatnila celý úvěr dle bodu 6.3. smlouvy ke dni 19. 7. 2020 a vyzvala žalovaného zesplatněný úvěr uhradit. Předžalobní výzvou, odeslanou dne 17. 3. 2021 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15-ti dnů od data odeslání.
5. Při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalovaného je mzda, která v té době činila 25 000 Kč čistého měsíčně. Výdaje žalovaného (měsíční) byly zaznamenány v listině nazvané hodnocení klienta, kde, dle sdělení žalovaného jsou zaznamenány výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, jeho životní minimum
3 410 Kč a ostatní výdaje 200 Kč měsíčně. Žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalovaného a spokojila se z výpisu z účtu žalovaného, vytištěného po zadání pouze příjmů na jeho účtu. Z výpisů záznamů z registru Solus nezjistila žádné nesplacené závazky.
6. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalovaného, který představovala mzda ve výši 25 000 Kč měsíčně, kdežto výdaje žalovaného neověřovala vůbec. Vycházela pouze z údajů žalovaného o nákladech na bydlení, z životního minima a u pohybů na účtu žalovaného se zajímala pouze o položku příjmů. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala výdaje sdělené žalovaným, učinila chybný závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne datum neplatná.
11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 9 985 Kč, a proto ho soud zavázal žalobkyni vrátit částku 10 015 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 1. 11. 2020, tj. v den následující po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 320 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.
12. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 10 015 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání.
13. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl právo na náhradu části nákladů řízení, žádné náklady spojené s tímto řízením prokazatelně nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.