Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 268/2021-25
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 50 370,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24 949 Kč s 8,5% úroky z prodlení ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 8 067,84 Kč s 8,5% úroky z prodlení ročně z částky 33 016,84 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, s 8,5% úroky z prodlení ročně z částky 8 067,84 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 4 529,27 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 17 447,57 Kč a s 29% úroky ročně z částky 33 016,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 789 Kč s 9% úroky z prodlení ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 7 564,33 Kč s 9% úroky z prodlení ročně z částky 17 353,33 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, s 9% úroky z prodlení ročně z částky 7 564,33 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 425,13 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 5 202 Kč a s 17,35% úroky ročně z částky 17 353,33 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá
V. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24 949 Kč s 8,5% úroky z prodlení ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 8 067,84 Kč s 8,5% úroky z prodlení ročně z částky 33 016,84 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, s 8,5% úroky z prodlení ročně z částky 8 067,84 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 4 529,27 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 17 447,57 Kč a s 29% úroky ročně z částky 33 016,84 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 789 Kč s 9% úroky z prodlení ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 7 564,33 Kč s 9% úroky z prodlení ročně z částky 17 353,33 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, s 9% úroky z prodlení ročně z částky 7 564,33 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 2 425,13 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 5 202 Kč a s 17,35% úroky ročně z částky 17 353,33 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá V. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 28. 7. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 50 370,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovanou uzavřel dne 8. 11. 2016 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 573 Kč, úroky z úvěru ve výši 17,35 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 375 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti ve výši 11 608 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 365 Kč do 8. 5. 2018. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 15 211 Kč a ke dni 20. 1. 2020 činila dlužná jistina 17 353,33 Kč, kapitalizované úroky 5 202 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 2 425,13 Kč. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel dne 8. 2. 2017 i další smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 155 Kč, úroky z úvěru ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 9 380 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti ve výši 17 632 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 237 Kč do 4. 4. 2018. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částku 15 051 Kč a ke dni 20. 1. 2020 činila dlužná jistina 33 016,84 Kč, kapitalizované úroky 17 447,57 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 4 529,27 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. K dotazu soudu, jakým způsobem právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalované úvěr splácet, doplnil, že právní předchůdce žalobce vycházel z údajů, které mu žalovaná sdělila v zákaznické kartě a zdůraznil, že při hodnocení žalovanou sdělených údajů vycházel z presumpce jejich správnosti a poctivosti jednání spolukontrahenta.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.
5. Dne 8. 11. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 17 556 Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 42 556 Kč) splácet v 18 měsíčních splátkách po 2 365 Kč. Dle zákaznické karty žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru právnímu předchůdci žalobce předložila výplatní pásky (soudu však žalobcem předloženy nebyly) za měsíc červenec, srpen a září 2016. V zákaznické kartě uvedla, že její příjem činí 16 787 Kč, další příjem 2 500 Kč, celkem dosahuje příjmu 19 287 Kč. Její běžné měsíční výdaje činí 8 000 Kč a uvedla, že má předchozí interní splátku u PF ve výši 2 500 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná splatila právnímu předchůdci žalobce 15 211 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne ze dne 20. 1. 2020. Dopisem, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dle podacího lístku byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020.
6. Dne 8. 2. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 34 167 Kč (celkem se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit 74 167 Kč) splácet v 60 týdenních splátkách po 1 237 Kč. Dle zákaznické karty žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru právnímu předchůdci žalobce předložila 3 výpisy z bankovních účtu (soudu však žalobcem předloženy nebyly). V zákaznické kartě uvedla, že její příjem činí 13 458 Kč, další příjem 4 000 Kč a 21 500 Kč, celkem dosahuje příjmu 38 958 Kč. Její běžné měsíční výdaje činí 16 000 Kč a uvedla, že má předchozí interní splátku u PF ve výši 3 900 Kč. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná splatila právnímu předchůdci žalobce 15 051 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne ze dne 20. 1. 2020. Dopisem, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dle podacího lístku byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020.
7. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
14. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru).
15. Ze skutkových tvrzení žalobce a jím předložených listin (viz zákaznická karta) vyplynulo, že právní předchůdce žalobce v případě smlouvy o úvěru číslo údajně ověřoval příjmy žalované (nedoložené výplatní pásky). Právní předchůdce žalobce však nijak neověřoval výdaje žalované, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná (v listin ě nazvané„ zákaznická karta“), aniž by tyto jakkoliv ověřil. Již tyto žalovanou sdělené údaje o výdajích obsahují údaj, že splácí právnímu předchůdci žalobce splátku ve výši 2 500 Kč. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích, nadto nijak nezohlednil situaci, že žalovaná již předchozí úvěr nebo úvěry právnímu předchůdci žalobce splácí. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.
16. Ze skutkových tvrzení žalobce a jím předložených listin (viz zákaznická karta) vyplynulo, že právní předchůdce žalobce v případě smlouvy o úvěru číslo údajně ověřoval výdaje žalované (nedoložené výpisy z účtu). Právní předchůdce žalobce však soud nesdělil, jaké informace i tvrzených výpisů z účtů žalované získal a zejména nijak nevysvětlil, proč žalované poskytnul další úvěr, kdy významně navýšil zatížení žalovaný, přestože žalovaná splácí předchozí úvěry ve výši 3 900 Kč měsíčně. Protože žalobce nijak neověřoval výdaje žalované (nepředložil k posouzení tvrzené výpisy z účtů), vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná (v listin ě nazvané„ zákaznická karta“), aniž by tyto jakkoliv ověřil. Již tyto žalovanou sdělené údaje o výdajích obsahují údaj, že splácí právnímu předchůdci žalobce splátku ve výši 3 900 Kč Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobce nepředložil soudu žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl soud posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru, i těch předchozích. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích, nadto nijak nezohlednil situaci, že žalovaná již předchozí úvěr nebo úvěry právnímu předchůdci žalobce splácí. Právní předchůdce žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.
17. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když žádným způsobem neověřil jí uváděné výdaje, a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaná schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru číslo ze dne 8. 11. 2016 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 25 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobce ze strany žalované vrácena v rozsahu částky 15 211 Kč, jak bylo prokázáno tabulkou umoření. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 25 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovanou již vráceno, tedy částky 15 211 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 9 789 Kč (25 000 Kč – 15 211 Kč) včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl podán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020, dopis byla dle § 573 občanského zákoníku žalované doručen dne 17. 2. 2020, lhůta k úhradě dlužné částky uplynula dne 27. 2. 2020 a žalovaná se tak dostala do prodlení 28. 2. 2020.
18. Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), protože pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru číslo žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky, soud rovněž zamítl nárok žalobce na úroky z prodlení před datem 28. 2. 2020.
19. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když žádným způsobem neověřil jí uváděné výdaje, a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaná schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru číslo ze dne 8. 2. 2017 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 40 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobce ze strany žalované vrácena v rozsahu částky 15 051 Kč, jak bylo prokázáno tabulkou umoření. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 40 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovanou již vráceno, tedy částky 15 051 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 24 949 Kč (40 000 Kč – 15 051 Kč) včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (III. výrok). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 20. 1. 2020, který byl podán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020, dopis byla dle § 573 občanského zákoníku žalované doručen dne 17. 2. 2020, lhůta k úhradě dlužné částky uplynula dne 27. 2. 2020 a žalovaná se tak dostala do prodlení 28. 2. 2020.
20. Ve zbytku soud žalobu zamítl (IV. výrok), protože pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru číslo žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky, soud rovněž zamítl nárok žalobce na úroky z prodlení před datem 28. 2. 2020.
21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl ve věci více úspěšný, měl by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto mu právo na jejich náhradu nebylo přiznáno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné dle § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.