Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
19 C 318/2021-29
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 28 629,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
a) částku ve výši 7 571,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 571,89 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení,
b) částku ve výši 758,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 758,11 Kč
od 6. 2. 2021 do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 285,50 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 7 571,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 571,89 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, b) částku ve výši 758,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 758,11 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 285,50 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 629,82 Kč s úrokovým příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě:
a) smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka) dne datum. Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 18 měsíčních splátek po 1 419 Kč, se splatností poslední splátky dne 2. 2. 2020. Žalovaný se zavázal bance fakticky vrátit vedle částky 14 000 Kč také částku 11 531 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 431 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, částku 5 016 Kč za administrativní zpracování zápůjčky a částku 3 084 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 6 428,11 Kč, když následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení částky 17 984,99 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 11 367,22 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 617,77 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 930,22 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 113,28 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 367,22 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 367,22 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení,
b) smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka) dne datum. Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 60 týdenních splátek po 377 Kč, se splatností poslední splátky dne 28. 6. 2019. Žalovaný se zavázal bance fakticky vrátit vedle částky 12 000 Kč také částku 10 600 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 146 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, částku 4 916 Kč za administrativní zpracování zápůjčky a částku 3 538 Kč za komfortní splácení. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 11 241,89 Kč, když následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení částky 10 644,83 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 556,18 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 088,65 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 922,25 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 293,66 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 556,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 556,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
Předmětné pohledávky byly společností právnická osoba žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Před podáním žaloby byl ještě žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.
4. Soud z listin předloženými žalobkyní, označenými jako – smlouva o zápůjčce ze dne datum číslo smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, zákaznická karta ze dne datum, smlouva o zápůjčce ze dne datum číslo smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, zákaznická karta ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně přílohy - seznamu postupovaných pohledávek str. 35 a str. 28, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku, předžalobní výzva, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne datum částku 14 000 Kč a dne datum částku 12 000 Kč. Současně pak byla dne datum a dne datum podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o zápůjčce číslo smlouva o zápůjčce číslo podle kterých právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka poskytla žalovanému dne datum částku 14 000 Kč a dne datum částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 14 000 Kč spolu s poplatkem a úroky v 18 měsíčních splátkách po 1 419 Kč a částku 12 000 Kč spolu s poplatkem a úroky v 60 týdenních splátkách po 429 Kč. Před uzavřením každé z označených smluv o zápůjčkách zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z tzv. zákaznických karet, které žalovaný vždy vyplnil před uzavřením každé ze smluv o zápůjčkách. Současně pak právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku jakož i v rejstřících, zda proti žalovanému nejsou vedeny nějaké exekuce a z tohoto měla právní předchůdkyně žalobkyně dovodit (s odbornou péčí posoudit), že žalovaný má schopnost splácet každou z uvedených zápůjček. V daném případě měl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně měsíčně splácet od 4. 5. 2018 částku od 1 508 Kč až 1 885 Kč, a od
2. 8. 2018 pak měsíčně spolu s touto částkou další částku ve výši 1 419 Kč, tj. částku 3 304 Kč. Ze zákaznických karet, které předložila žalobkyně k důkazům, pak vyplynulo, že žalovaný měl v obou případech velmi nízký příjem z pracovního poměru, a to 9 288 Kč, resp. pak v srpnu 2018 již 10 494 Kč. Dále uváděl tzv. ostatní příjmy v květnu 2018 ve výši 9 000 Kč a v srpnu 2018 – 6 000 Kč. Jaký byl původ těchto ostatních příjmů, čím byly dokládány, zda se jednalo o příjmy pravidelné, z jakých zdrojů tyto příjmy plynuly, zjišťováno nebylo. Na straně výdajů pak uváděl žalovaný odhadované měsíční výdaje ve výši 7 500 Kč v srpnu 2018 a v květnu 2018 ve výši 8 000 Kč. Z tohoto je zřejmé, že žalovaný pokud by bylo vycházeno z příjmů z pracovního poměru pak by rozhodně nebyl schopen splácet své závazky z poskytnutých zápůjček a jak již bylo uvedeno shora, k ostatním příjmům uvedeným v zákaznických kartách žalovaným v měsíci květnu 2018 ve výši 9 000 Kč a v měsíci srpnu 2018 ve výši 6 000 Kč nebylo ničeho podstatného zjištěno. Rovněž tak nebylo právní předchůdkyní žalobkyně požadováno po žalovaném předložení např. daňového přiznání za uplynulé období, ze kterého by bylo možné zjistit, jaké byly skutečné příjmy žalovaného. Z uvedeného pak soud nevzal za jakkoliv prověřené ve vztahu úvěruschopnosti žalovaného, že by žalovaný měl dostatečné příjmy (ve výši 18 288 Kč v květnu 2018 a 16 494 Kč v srpnu 2018) ke splácení svých dluhů z označených smluv o zápůjčkách, a to zejména proto, že žádné ostatní příjmy nebyly jakkoliv prověřeny a pokud byl prověřován plat z pracovního poměru, pak tento byl nižší, než žalovaným již vykazované výdaje v měsíci srpnu 2018, byla-li by zde již započtena splátka za novou zápůjčku ve výši 1 419 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy o zápůjčce dne
datum a ani dne datum řádně prověřena pokud se týká žalovaným vykazovaných tzv. ostatních příjmů. Protože tyto zápůjčky žalovaný řádně nesplácel, fakticky uhradil na tu první pouze 6 428,11 Kč a na tu druhou pouze 11 241,89 Kč, byl vyzván dopisem ze dne 6. 1. 2021 k těmto smlouvám k zaplacení dlužných částek ve výši 45 029,82 Kč bez příslušenství. Uvedená výzva byla žalovanému doručována doporučeně. Žalovaný dlužné částky neuhradil. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupeny žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svých dluhů z označených smluv, a to předžalobní výzvou k plnění. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalovanému doručována doporučeně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávky z obou smluv o zápůjčkách byly postoupeny žalobkyni, o čemž svědčí rovněž dopis ze dne 6. 1. 2021 – oznámení o postoupení pohledávek, adresovaný žalovanému a zaslaný mu doporučeně, včetně výzvy k zaplacení dluhů z těchto smluv.
5. Z těchto listin předložených žalobkyní dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne
datum částku 14 000 Kč a dne datum částku 12 000 Kč. Současně pak byly dne datum a datum uzavřeny mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouvy o zápůjčkách. Z částek takto žalovanému poskytnutých ve výši 14 000 Kč dosud žalovaný žalobkyni vrátil 6 428,11 Kč a dluží 7 571,89 Kč a z částky takto poskytnuté ve výši 12 000 Kč žalovaný žalobkyni vrátil 11 241,89 Kč a dluží 758,11 Kč. Soud se neztotožnil s tím, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením těchto smluv posoudila tzv. úvěruschopnost žalovaného, když řádně neověřovala ani všechny příjmy tvrzené žalovaným a ani jeho výdaje, jakož ani například jeho daňová přiznání, tím pak nemohla právní předchůdkyně žalobkyně získat přehled o skutečných příjmových a majetkových poměrech žalovaného, které by jí dovolily učinit spolehlivý závěr o tom, že žalovaný je schopen splácet poskytnuté zápůjčky.
6. Podle ust. § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné pouze co do částky 7 571,89 Kč a částky 758,11 Kč, obě s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o zápůjčkách nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitel nedostála své povinnosti odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet zápůjčky, když neměla žádný důkaz o tom, že ve lhůtě pro splácení uvedených zápůjček bude mít žalovaný dostatek finančních prostředků ke splácení těchto zápůjček s ohledem na to, že nebylo v době uzavírání smluv o zápůjčkách jakkoliv prověřováno, jaký základ, pravidelnost, výši, apod. dosahují tzv.„ ostatní příjmy“ žalovaného jako žadatele o zápůjčky, když tyto tzv. ostatní příjmy byly rozhodující, aby žalovaný tyto zápůjčky vůbec mohl čerpat s ohledem na své nízké příjmy z pracovního poměru. Právní předchůdkyně žalobkyně tak porušila svou povinnost danou jí ustanovením § 84 a násl. z. č. 257/2016 Sb. a spokojila se pouze s tvrzením žalovaného, že má tyto ostatní příjmy, aniž by dále zkoumala jejich pravidelnost, délku jejich trvání, apod. Právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla žádné informace o pravidelných příjmech žalovaného (dokonce ani o jeho výdajích), a spotřebitelské smlouvy – zde konkrétně smlouvy o zápůjčkách ze dne datum a datum, které odporují § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jsou neplatné. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o.z.). Převzal-li žalovaný předměty zápůjček na základě těchto neplatných smluv, je povinen tyto částky vrátit podle § 2991 odst. 2 o.z. a § 2993 jako bezdůvodné obohacení z neplatných závazků; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud v případě smlouvy ze dne datum částkou 7 571,89 Kč a v případě smlouvy ze dne datum částkou 758,11 Kč, které představují rozdíl mezi částkami žalovanému fakticky poskytnutými a částkou, kterou žalovaný na každou ze zápůjček již uhradil.
13. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Shora uvedený názor soudu plně koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25 7. 2017 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných vždy od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Na tom nemůže ani nic změnit, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Jako dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Je tak nutno údaje, které žalovaný jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně zjištěními k ostatním příjmům žalovaného, které žalovaný deklaroval jako zdroj svých příjmů, aniž však bylo dále zjišťováno vše podstatné ohledně těchto příjmů, zejména jejich pravidelnost, jejich zdroj, zda tyto mají potencionalitu být příjmech žadatele i po poskytnutí zápůjček, apod..
14. Tím, že žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného takto s odbornou péčí, je nutno smlouvy o zápůjčkách ze dne datum a datum hodnotit jako absolutně neplatné v souladu se shora uvedenými právními předpisy.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ze smluv o zápůjčkách nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy, uvedená výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 25. 1. 2021, do dispozice žalovaného se dostala dne 26. 1. 2021, od 27. 1. 2021 do 5. 2. 2021 běžela žalovanému lhůta k plnění. Od 6. 2. 2021 je žalovaný v prodlení se zaplacením částky 7 571,89 Kč a 758,11 Kč. Bezdůvodně se totiž na úkor žalobkyně žalovaný v této výši obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě těchto částek i s úrokem z prodlení od uplynutí lhůty k plnění ve výzvě k úhradě dluhu, tj. od 6. 2. 2021. Co do úroku z prodlení z těchto částek uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..
17. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
18. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.
19. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 28 629,82 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 146 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. b) (tj. 1 431,50 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 285,50 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal by procesně úspěšnějšímu žalovanému náhradu nákladů řízení, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení dosud nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.