Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 145/2022-35

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 307,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 307,32 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 661,42 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 708,84 Kč, s úrokem ve výši 17,88 % ročně z této částky od 17. 9. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 17. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce titul jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 307,32 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 661,42 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 708,84 Kč, s úrokem ve výši 17,88 % ročně z této částky od 17. 9. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 17. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalovaném částky s tím, že účastníci, resp. právní předchůdce žalobce (společnost právnická osoba) a žalovaný, uzavřeli dne 22. 5. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše 10 000 Kč a jejíž nedílnou součástí byly produktové podmínky revolvingového úvěru a sazebník. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách s minimální měsíční splátkou ve výši 5 % čerpaného úvěru spolu s poplatky (za vedení karty, za správu účtu, za doplňkové služby, za jednotlivá čerpání, poplatky spojené s blokací, ztrátou či obnovou karty a mimořádné poplatky) a smluvními pokutami. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, proto právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil dopisem ze dne 31. 7. 2020. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 16. 9. 2021. Žalobce požaduje zaplatit částku 7 307,32 Kč jakožto dlužnou jistinu, smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 17,88 % ročně (kapitalizovaný za dobu od 22. 5. 2018 do 31. 7. 2018 ve výši 661,42 Kč a dále za dobu od 17. 9. 2021 do zaplacení) a zákonný úrok z prodlení (kapitalizovaný za dobu od 22. 5. 2018 do 31. 7. 2020 ve výši 708,84 Kč a dále za období od 17. 9. 2021 do zaplacení). Žalovaný ani přes výzvy dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalobce se omluvil a výslovně souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl řádně a včas předvolán. Soud proto podle jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. , dále jen „“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. byl prokázán následující skutkový stav:

5. Žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli 22. 5. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo sjednali výši úvěrového rámce, výši úroků, výši pravidelných měsíčních splátek a další smluvní podmínky. Žalovaný na tuto smlouvu čerpal postupně částku 12 606,07 Kč, doposud žalovaný uhradil částku 11 000 Kč. Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, využil právní předchůdce žalobce svého práva ze smlouvy a dopisem ze dne 1. 8. 2020 pohledávku zesplatnil. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena dne 16. 9. 2021, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2021. Žalobce uplatňuje vedle jistiny 7 307,32 Kč smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzývána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 11 2021.

6. Dále z potvrzení o výši příjmů žalovaného bylo zjištěno, že tento měl ke dni žádosti o úvěr, tj. k 22. 5. 2018, průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce 27 223 Kč. Ze žádosti o úvěr dále vyplynulo, že domácnost žalovaného měla mít v této době čistý příjem celkově 40 000 Kč a žalovaný vyživoval 3 osoby.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a poskytovatel úvěru (žalobce) uzavřeli 22.5.2018 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné produktové podmínky a sazebník, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen ( o. z.), jak plyne zejména z čl. VIII odst. 1 (Závěrečná ujednání) smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení , , nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. z. s. ú.

8. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného

(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

9. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vycházel z informací získaných od klienta i informací vytěžených z interních a externích databází (zejména z insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací aj.). Hodnocení probíhalo individuálně, přičemž se vycházelo primárně z příjmu deklarovaného žadatelem o úvěr a výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Dále poskytovatel úvěru zjistil, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr závazky vůči poskytovateli úvěru i vůči jiným subjektům s celkovou výší měsíčních splátek 7 108,27 Kč.

10. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobce dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ověřený čistý příjem žalovaného (27 223 Kč) v době žádosti o úvěr převyšoval žádaný a poskytnutý úvěrový rámec (10 000 Kč) více jak 2,5x, což soud považuje v zásadě za dostačující poměr pro to, aby poskytovatel úvěru nebyl povinen přistupovat k podrobnějšímu zkoumání výdajové stránky žadatele o úvěr. S ohledem na situaci, kdy žalovaný měl již kromě výše zmíněných splátek i vyživovací povinnost ke 3 osobám a nadto se dle zjištěných údajů podílí výdaji na bydlení ze 2/3, by bylo vhodnější, kdyby se poskytovatel zabýval i těmito výdaji, nicméně soud toto nepovažuje za nezbytné právě s odkazem na výše zmíněný poměr příjmů žadatele a poskytnutý úvěr. Jiná situace by zřejmě nastala v případě, když by se příjem žalovaného pohyboval na hranici minimální mzdy, neboť v takovém případě by i nepatrná výše dalších výdajů mohla ovlivnit jeho schopnost splácet výrazným způsobem, u žalovaného však taková situace nenastala, jelikož se jeho čistá mzda pohybovala přibližně na úrovni průměrné celorepublikové mzdy za rok 2018 (dle údajů z ČSÚ činila průměrná hrubá mzda za rok 2018 cca 31 000 Kč a medián mezd cca 28 000 Kč) a lze tak důvodně předpokládat, že žalovanému po zaplacení všech ostatních nezbytných výdajů zbývají i prostředky na splácení úvěru.

11. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. věta první , když neshledal důvody pro její prodloužení.

12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn Soud přiznal náklady dle vyhl. č. , adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky:

-) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek),

o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení ( adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (; vyhl. č. , adv. tarifu).

o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé)

3 x 200 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu)

o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu).

-) 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle ).

Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (, ). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.