Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

91 CO 144/2022-43

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

bytem adresa

zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa

o zaplacení částka,

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

takto:

I. Návrh žalobce na přerušení odvolacího anonymizováno do rozhodnutí Ústavního soudu o souladu věty druhé ustanovení , o soudní rehabilitaci, ve znění:„ Nárok na výplatu této částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.“ s ústavním pořádkem se zamítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího anonymizováno.

Odůvodnění:

I. Návrh žalobce na přerušení odvolacího [anonymizováno] do rozhodnutí Ústavního soudu o souladu věty druhé ustanovení , o soudní rehabilitaci, ve znění:„ Nárok na výplatu této částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.“ s ústavním pořádkem se zamítá. II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno].

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně návrh na předložení věci Ústavnímu soudu k posouzení souladu věty druhé ustanovení ve znění:„ Nárok na výplatu této částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.“ s ústavním pořádkem a na přerušení anonymizováno do doby rozhodnutí Ústavního soudu o této otázce (výrok I.), zamítl žalobu na úhradu částka (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů anonymizováno částka do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Rozhodl tak o žalobě ze dne datum, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení odškodnění podle ve výši částka, neboť je jediným dědicem po svém bratru jméno příjmení, datum narození, zemř. datum ve stát. instituce, kdy usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, byla vyslovena účast bratra žalobce na soudní rehabilitaci„ v souvislosti s omezením jeho osobní svobody od datum do datum“ podle

2. Soud I. stupně vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o tom, že žalobce je jediným dědicem po zesnulém bratru jméno příjmení, který byl vzat dne datum do vazby a dne datum ve vazbě zemřel. Usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum, byla vyslovena účast jméno příjmení na soudní rehabilitaci podle v souvislosti s omezením jeho osobní svobody od datum do datum. Dne datum požádal žalobce žalovanou ve smyslu a o odškodnění, mj. za úmrtí jméno příjmení ve vazbě. Žalovaná žalobci částečně vyhověla, náhradu za úmrtí jméno příjmení ve věznici však odmítla s odkazem na cit. zákona s tím, že nárok na výplatu této částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Soud I. stupně v této souvislosti uvedl, že nehodnotil důkazy založené ke skutkovým tvrzením, která byla mezi stranami nesporná (tj. rozhodnutí anonymizována dvě slova v obec ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, žádost o odškodnění žalobce ze dne datum a usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

3. Soud I. stupně dále zjistil, že rozhodnutím anonymizována dvě slova pro anonymizováno stát. instituce ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, bylo žadatelce příjmení příjmení přiznáno odškodnění ve výši částka podle s odůvodněním, že rehabilitovaný manžel jméno příjmení zemřel ve výkonu trestu a byl povinen žadatelce, jako své manželce, poskytovat výživu. Oznámeniem výsledku predbežného prerokovania nároku anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, bylo žadatelce jméno jméno příjmení přiznáno odškodnění podle zákona číslo Zb. ve výši částka (ekvivalent částka) s odůvodněním, že její rehabilitovaný syn jméno příjmení zemřel ve výkonu trestu, a byl by (při splnění dalších zákonných předpokladů) podle zákona číslo Zb., o rodine, povinen své matce, z pozice syna, poskytovat výživu.

4. Soud I. stupně nakonec vysvětlil, že nehodnotil článek jméno příjmení s názvem„ příjmení příjmení vzkazuje: anonymizována dvě slova tady má cenu jednoho laciného vysavače“, neboť článek je názorem tohoto novináře, není jím jak ověřit nějaké konkrétní skutkové tvrzení, spíše jde o podporu právní argumentace žalobce (ve smyslu, že i novinářská obec považuje znění za nespravedlivé).

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na , a , o soudní rehabilitaci, v platném znění, a a , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, ve znění účinném do 14. 5. 1998, že žaloba není důvodná.

6. Soud I. stupně nejprve zjistil, že žalobce uplatnil nárok u soudu v zákonné lhůtě tří let od právní moci usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ve smyslu , a dále že byla splněna podmínka jeho předběžného projednání u žalované ve smyslu , kdy jej žalovaná odmítla uspokojit ( ). Soud I. stupně dále konstatoval, že u žalobce jsou splněny pouze dvě podmínky , a to že bratr žalobce, jméno příjmení, byl účasten soudní rehabilitace podle a že žalobce je jeho jediným dědicem. Zbývající kumulativní podmínka citovaného ustanovení, tedy že žalobce je osobou, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu, splněna nebyla, proto soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Soud I. stupně nevyhověl návrhu žalobce na přerušení anonymizováno a předložení věci Ústavnímu soudu podle ústavního , anonymizováno země (dále i jen„ anonymizováno“), k posouzení souladnosti části ustanovení s ústavním pořádkem, konkrétně podmínky odkázanosti oprávněné osoby na výživu zemřelého. Dle soudu I. stupně totiž druhá věta ustanovení , znějící:„ Nárok na výplatu této částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.“, v rozporu s ústavním pořádkem není.

8. Soud I. stupně uvedl, že nárok na odškodnění podle není odškodněním, na které by měl nárok sám zůstavitel; jedná se naopak o odškodnění formulové přímo pro jiné, blízké osoby. Vymezení okruhu oprávněných osob i další podmínkou vázanou nejen na to, že žadatel je dědicem, pak není porušením ústavně garantovaného dědického práva ve smyslu d (dále i jen„ Listina“), neboť nejde o nárok původně náležející poškozenému, tedy o nárok děditelný.

9. Soud I. stupně měl dále za to, že citovanou částí nejsou porušena ani ústavně garantovaná práva dle y, tj. rodičovství a rodina. Uvedl, že právo na ochranu rodiny automaticky negarantuje, že nároky náležející jednomu členovi rodiny budou vždy bez dalších podmínek náležet i jinému členu rodiny, resp. ochrana rodiny automaticky neznamená, že každá újma vzniklá jednomu členovi rodiny je újmou jiného člena rodiny. jméno skutečnost, že žalobce je v pozici osoby, která měla k poškozenému intenzivní blízké rodinné vztahy, avšak nesplňuje kritérium výživy, není neakceptováním ústavně garantované ochrany rodiny, ale prostou formulací dalších podmínek nároku, jehož samotná podstata tkví v odškodnění neprávem potrestaných osob, nikoli v ochraně rodiny.

10. Soud I. stupně citoval a 4y, dle něhož má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného anonymizováno orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem s tím, že podmínky a podrobnosti upravuje zákon. Konstatoval, že ani tatou garantovaná práva porušena nebyla. Soud I. stupně poukázal na to, že podmínky odškodnění definuje v tomto případě , a to primárně právě pro osoby poškozené, čímž je dikce obou těchto ustanovení naplněna. Ustanovení a pak navíc definují případy, kdy se konkrétních nároků mohou domáhat vedle přímo poškozených i jiné osoby. Soud I. stupně proto uzavřel, že pokud zákon definuje nároky dalších osob, nikoli přímo poškozených, stanovením dalších podmínek (včetně podmínky odkázanosti výživou), nejde o porušeníu garantovaného práva poškozeného na náhradu škody jemu způsobené činností anonymizováno aparátu.

11. Pouze pro úplnost soud I. stupně dodal, že žalobcem založená rozhodnutí, kdy došlo k přiznání nároku podle , nejsou pro posouzení této věci relevantní. V obou případech totiž posuzující orgány dospěly k závěru, že podmínka vzájemné odkázanosti výživou splněna je; nikoli tedy, že je možné na tuto podmínku rezignovat. U žalobce a jeho bratra jméno příjmení ani nelze dle dovodit byť jen teoretickou zákonnou vyživovací povinnost. Též skutečnost, že aktuální znění o. z. obdobnou podmínku pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy pro osoby blízké nestanoví, není podle soudu I. stupně dokladem protiústavnosti ; jedná se pouze o jiný možný koncept pojetí odškodnění újmy definované skupiny třetích osob.

12. O náhradě nákladů anonymizováno rozhodl soud I. stupně s poukazem na , (dále jen „“), podle nichž úspěšné žalované přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši 1 režijního paušálu částka (písemné vyjádření k žalobě).

13. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. včasným a přípustným odvoláním z důvodu podle Nesouhlasil se soudem I. stupně, že nárok uplatněný žalobou není děditelný, naopak měl za to, že právo žádat odškodnění přechází na žalobce podle Žalobce dále poukázal na to, že žalobcův jediný bratr (s nímž byl žalobce společně odsouzen) byl vystaven natolik nezákonnému příkoří, že to vedlo k jeho smrti ve věku 35 let, přesto soud I. stupně zaujal stanovisko, jako by se nic vážného nestalo, když dospěl k závěru, že částí není porušen y. Žalobce vytkl soudu I. stupně, že při hodnocení, zda není porušen a 4y, opomenul nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , ve věci jméno příjmení (jehož právo na odepření vojenské služby podle y bylo fakticky popřeno ustanovením ), a nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , ve věci návrhu Okresního soudu obec (zde se vysvětluje, že i ustanovení reálně popírá právo podle y). Žalobce též poukázal na y a , kdy podstatou a smyslem citovaného zákona je zabezpečit oprávněným osobám přiměřené hmotné odškodnění, čemuž neodpovídá částka částka, kterou žalobce, jakožto jediný pozůstalý dědic za bratrovo nezákonné věznění (s následkem smrti), od žalované obdržel. Žalobce nakonec uvedl, že lze stanovit různé koncepty odškodnění, ale nikdy by to nemělo vést k tak výrazné diskriminaci poškozených dědiců, jako je tomu v daném případě. Jinak totiž dochází k nerovnosti osob v obdobném právním postavení, a tudíž k porušení y. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů anonymizováno. Pokud by se odvolací soud cítil vázán limity danými , pak žalobce navrhl přerušení anonymizováno a předložení věci Ústavnímu soudu ve smyslu bodu VII. žaloby.

14. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

15. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle a o odvolání žalobce rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne datum.

16. Odvolací soud se nejprve zabýval návrhem žalobce na přerušení (odvolacího) anonymizováno a předložení návrhu Ústavnímu soudu na vydání tohoto nálezu:„ Slova:„ Nárok na výplatu této částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.“ v ustanovení , v platném znění, se zrušují.“.

17. Podle pro anonymizováno u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o anonymizováno před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

18. Podle soud anonymizováno přeruší, jestliže dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení.

19. Účelem , o soudní rehabilitaci, je zejména zrušit vymezená soudní rozhodnutí na úseku anonymizována dvě slova a zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění ( oddílu prvního). Oddíl šestý (§ – 25) zákona o soudní rehabilitaci upravuje jednotlivé nároky rehabilitovaných (poškozených) osob na odškodnění (zejména náhrada za ztrátu na výdělku po dobu výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody; náhrada škody na zdraví, k níž došlo v souvislosti s vazbou nebo výkonem trestu odnětí svobody; náhrada nákladů anonymizována dvě slova; náhrada zaplacených nákladů obhajoby; náhrada zaplaceného peněžitého trestu; nárok na měsíční příplatky k důchodu či přepočet výše důchodu, a to i vdovského a sirotčího). Podle zákona o soudní rehabilitaci přechází právo žádat odškodnění na dědice poškozeného, pokud jsou jimi děti, manžel, rodiče, a není-li jich, sourozenci, s výjimkou nároků, které podle zanikají smrtí poškozeného. Podle zákona o soudní rehabilitaci došlo-li k rehabilitaci poškozeného, na němž byl vykonán trest smrti nebo který zemřel ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody nebo při jiném nezákonném zbavení osobní svobody v souvislosti s činy uvedenými v , náleží oprávněným osobám vedle nároků, které na ně přešly podle , jednorázové odškodnění ve výši částka. Nárok na výplatu této částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Vznikne-li tento nárok více osobám, rozdělí se uvedená částka mezi ně rovným dílem.

20. Z důvodové zprávy k  se podává, že soudní rehabilitace podle této úpravy má odstranit křivdy, které byly způsobeny v době od datum do závěru roku 1989 nezákonně odsouzeným občanům, poskytnout jim morální zadostiučinění a v návaznosti na to i přiměřenou hmotnou náhradu za utrpěné škody. K dosažení plné rehabilitace je nutné provést i odpovídající úpravy, jež mají dopad do důchodového zabezpečení rehabilitovaných osob a zajistit i odškodnění dalších osob, jichž se nepochybně odsouzení blízkého příbuzného dotklo i v jejich sociální oblasti. Volí se obdobná úprava, jakou v tomto směru obsahoval již

21. Odvolací soud na základě důvodové zprávy k , o soudní rehabilitaci, a vymezení účelu tohoto zákona v oddílu prvním uzavírá, že úmyslem zákonodárce bylo v první řadě zajistit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci (morální zadostiučinění) a poskytnout jim přiměřenou hmotnou náhradu za utrpěné škody včetně úpravy výše důchodů. Bylo pamatováno i na blízké příbuzné neprávem odsouzených osob, kterých se takové odsouzení dotklo v jejich sociální oblasti, proto je v ustanovení zákona upraven přechod práva žádat odškodnění na dědice poškozeného (včetně sourozenců, nebylo-li dětí, manžela nebo rodičů), s výjimkou nároků, které podle zanikají smrtí poškozeného. Nárok na odškodnění poškozených osob za utrpěnou újmu v penězích není v zákoně č. upraven a ani důvodová zpráva k zákonu s takovým nárokem nepočítala. Pouze ustanovení zákona o soudní rehabilitaci přiznává dědicům rehabilitovaného poškozeného, na němž byl vykonán trest smrti nebo který zemřel ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody, vedle nároků, které na ně přešly podle zákona, a zároveň jim zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu, nárok na jednorázové odškodnění ve výši částka. Jedná se o výjimečný nárok pro skutečně nejen nejbližší, ale zejména sociálně nejzranitelnější příbuzné (dědice) poškozeného, které byly na zemřelého odkázány výživou, kterou jim byl podle zákona povinen poskytovat. Takovou právní úpravu, která má zajistit přiměřené hmotné zabezpečení dědiců poté, kdy ztratili svého živitele, nelze považovat za rozpornou s ústavním pořádkem.

22. Odvolací soud se z uvedených důvodů rozhodl nepodat k Ústavnímu soudu návrh na zrušení věty druhé ustanovení , o soudní rehabilitaci, ve znění:„ Nárok na výplatu této částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.“, proto návrh žalobce na přerušení odvolacího anonymizováno podle jako nedůvodný výrokem I. zamítl.

23. Rozsudek soudu I. stupně přezkoumal odvolací soud v rozsahu podaného odvolání včetně anonymizováno, které jeho vydání předcházelo (, a 5 ), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

24. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně nepochybil, když vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků ( ) o tom, že žalobce je jediným dědicem po svém bratru jméno příjmení, datum narození, zemř. datum ve stát. instituce, že usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, byla vyslovena účast jméno příjmení na soudní rehabilitaci v souvislosti s omezením jeho osobní svobody od datum do datum podle a že žalobce u žalované neúspěšně předběžně uplatnil nárok na odškodnění ve výši částka podle

25. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně správně i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

26. Odvolací soud zejména sdílí závěr soudu I. stupně, že nárok žalobce na jednorázové odškodnění ve výši částka podle za použití , o soudní rehabilitaci, není dán, neboť žalobce není osobou, jíž zemřelý jméno příjmení poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu ( věta druhá citovaného zákona). Soud I. stupně správně vyšel z dříve platného , o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (tj. v době nezákonného omezení osobní svobody poškozeného bratra žalobce), který vyživovací povinnost mezi příbuznými v řadě pobočné, tj. mezi sourozenci, neupravoval. Ani platná právní úprava obsažená v , , vyživovací povinnost mezi sourozenci nestanoví. Výčet druhů vyživovací povinnosti podle zákona o rodině i podle nyní platného byl a je taxativní. Odkaz žalobce na přiznání odškodnění ve věci pozůstalé manželky příjmení příjmení a pozůstalé matky jméno jméno příjmení, kterým ze zákona svědčilo právo na výživu ve vztahu k rehabilitovaným osobám, proto není přiléhavý. jméno příjmení žalobci žádné výživné neposkytoval ani nebyl povinen poskytovat. Žalobci proto nesvědčí právo na výplatu jednorázového odškodnění ve výši částka podle

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku ad II. jako věcně správný potvrdil podle ustanovení , a to včetně správného výroku ad III. o nákladech anonymizováno, jehož znění bylo v souladu s 

28. O náhradě nákladů odvolacího anonymizováno bylo rozhodnuto podle , ve spojení s  a contrario, když v odvolacím anonymizováno úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

29. Výrok ad I. rozsudku soudu I. stupně nebyl dotčen odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci ( ).

Poučení:

Proti výroku II. tohoto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v 

Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku není dovolání přípustné.