Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 71/2022-52
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
; zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 60 802 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 37 522 Kč, úroku v částce 21 297,95 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně jdoucího z částky 43 886,32 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 7 420,32 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 20 606,32 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 280 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 30. 1. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 37 522 Kč, úroku v částce 21 297,95 Kč a dále úroku ve výši 23,72 % ročně jdoucího z částky 43 886,32 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 7 420,32 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucího z částky 20 606,32 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 280 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 30. 1. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.
1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovanému zaplacení částky 60 802 Kč spolu s úrokem v částce 21 297,95 Kč a dále úrokem ve výši 23,72 % ročně jdoucím z částky 43 886,32 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 7 420,32 Kč a dále úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 43 886,32 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, se sídlem adresa, obec a číslo, IČO, smlouvu o půjčce číslo na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 200 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 20 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 900 Kč se splatností poslední splátky dne 26. 12. 2017. Žalovaný na pohledávku vzniklou ze smlouvy číslo za trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 9 700 Kč. Dále žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že vedle toho žalovaný uzavřel dne datum taktéž se společností právnická osoba další smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, vedle toho při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 522 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 609 Kč se splatností poslední splátky dne 11. 9. 2017. Žalovaný na pohledávku vzniklou ze smlouvy číslo za trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 17 020 Kč. Dále žalobkyně v podané žalobě uvedla, že v důsledku fúze sloučením se dne datum stala právním nástupcem společnosti právnická osoba, společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, obec a číslo (dnes vystupující pod firmou právnická osoba) a dále tyto pohledávky za žalovaným vzniklé z uvedeného důvodu poté byly, včetně příslušenství a se se všemi právy s nimi spojenými, postoupeny žalobkyni původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což žalovanému bylo písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Přitom ke dni postoupení činila celková výše pohledávky za žalovaným vzniklá ze smlouvy číslo částku 42 500 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 30 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost částce 2 775,90 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 9 724,10 Kč a celková výše pohledávky za žalovaným vzniklá ze smlouvy číslo částku 18 302 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 13 886,32 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 145,21 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 270,47 Kč. Žalovaný byl přitom před podáním žaloby ze strany žalobkyně k úhradě předmětné pohledávky vyzván, což však žalovaný neučinil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
4. Přitom ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum a ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu o uzavření smlouvy o úvěru, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje.
5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a společnost právnická osoba mezi sebou uzavřeli ve dvou případech smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, respektive ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 58 týdenních splátkách po 900 Kč, respektive v dohodnutých 58 týdenních splátkách po 522 Kč v případě druhé z uzavřených smluv. Žalovaný na poskytnutý úvěr podle smlouvy číslo uhradil částku 9 700 Kč a na poskytnutý úvěr podle smlouvy číslo částku 17 020 Kč Tyto pohledávky pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byly převedeny na žalobkyni.
6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli ve dvou případech smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 9 tohoto zákona ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.
7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze uvedla, že žalovaný v kartě zákazníka ze dne datum a ze dne datum uvedl, že je zaměstnán na částečný pracovní poměr jako Tesař, jeho měsíční příjem činí 25 900 Kč, respektive 25 500 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr kreditní karty ani půjčku, respektive zápůjčku jiné společnosti. Nic dalšího žalobkyně ohledně příjmové a zejména pak výdajové stránky k poměrům žalovaného netvrdila.
9. Za té situace proto právní předchůdkyně žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, když neposoudila zejména výdajovou stránku žalovaného a tudíž obě uzavřené smlouvy jsou neplatné.
10. Tedy za situace, kdy smlouvy uzavřené se žalovaným jako platné neobstojí, je plnění poskytnuté na základě těchto smluv nutno posoudit a případně též vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaný je (byl) povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o půjčce číslo ze dne datum byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný z titulu plnění na to smlouvu již právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil částku 9 700 Kč a na základě smlouvy o půjčce číslo ze dne datum byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaným z titulu plnění na tuto smlouvu již právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyni zaplatil částku 17 020 Kč, pak žalovaný je povinen vrátit to, co z neplatných smluv obdržel po odečtení toho, co již zaplatil. Tedy na základě smlouvy o půjčce číslo částku 20 300 Kč (30 000 Kč - 9 700 Kč) a na základě uzavřené smlouvy o půjčce číslo částku 2 980 Kč (20 000 Kč - 17 020 Kč) a to spolu s úrokem z prodlení, na jehož zaplacení má žalobkyně nárok ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku nárok, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, když současně bylo v řízení prokázáno, že tato pohledávka za žalovaným žalobkyni byla postoupena původní věřitelkou ve smyslu ustanovení § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
11. S ohledem na vše výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřených smluv jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku I. zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který v řízení zaznamenal úspěch převažující nad úspěchem žalobkyně, dle obsahu spisu žádné náklady řízení, které by mu tudíž mohly být přiznány, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce.