Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 102/2022-40

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 6 369 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 6 369 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 923,99 Kč, s úrokem ve výši 24,6 % ročně z částky 4 748,06 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 782,11 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 748,06 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 6 369 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 923,99 Kč, s úrokem ve výši 24,6 % ročně z částky 4 748,06 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 782,11 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 748,06 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 6 369 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 923,99 Kč odpovídajícím sazbě 24,60 % ročně z částky 4 748,06 Kč za dobu od 25. 5. 2020 do 7. 1. 2022, úrokem ve výši 24,60 % ročně z částky 4 748,06 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 782,11 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 4 748,06 Kč za dobu od 25. 5. 2020 do 7. 1. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 4 748,06 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 31. 3. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek, poplatek za doplňkovou službu životního pojištění a poplatek za doplňkové asistenční služby v souhrnné výši 8 780 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 13 161 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, a to ve výši 10 619 Kč. Žalobkyně se však domáhala toliko zaplacení částky 6 369 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 4 748,06 Kč a nesplacené části plateb souvisejících s úvěrem ve výši 1 620,94 Kč Vedle těchto částek požadovala rovněž příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení tak, jak je popsáno shora.

2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení jejich souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání předpokládal.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalovaným dne 31. 3. 2019 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 2 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, poplatek za pojištění jeho schopnosti úvěr splácet ve výši 240 Kč a poplatek za doplňkové služby poskytované právnická osoba, a.s., ve výši 540 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 313 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání 60 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila 32,15 % ročně, přičemž byla platná po celou dobu trvání smlouvy. Pohledávka z uvedené smlouvy byla s účinností k 7. 1. 2022 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné úvěrové smlouvy, z níž dovozovala své žalobou uplatněné nároky, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.

13. Žalovanému tak na základě předmětné smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2395 o. z. nepochybně vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a rovněž zaplatit úrok z úvěru. Pro posouzení oprávněnosti podané žaloby však bylo klíčové, jak vysoký úrok byl vlastně v předmětné smlouvě sjednán a zda žalovaného rovněž stíhá povinnost zaplatit všechny ve smlouvě sjednané poplatky související s poskytnutým úvěrem.

14. Výše samotného úroku byla v textu smlouvy vyjádřena jednak absolutní částkou 2 000 Kč (bod 1.9 smlouvy), jednak ve formě zápůjční úrokové sazby ve výši 32,15 % ročně (bod 1.4 smlouvy). Uvedená absolutní výše úroku přitom odpovídala zmíněné procentuálně vyjádřené zápůjční úrokové sazbě z jistiny úvěru za sjednanou dobu trvání smlouvy, tj. za dobu 60 týdnů. Jak tedy vyplývá z bodu 1.9 smlouvy, pokud by žalovaný splácel poskytnutý úvěr řádně a včas, byl by povinen celkem na úrocích k datu splatnosti poslední splátky úvěru, tj. k 24. 5. 2020, zaplatit 2 000 Kč. V případě, že by svůj dluh ze smlouvy k uvedenému datu zcela nesplnil, stíhala by jej dále povinnost platit žalobkyni sjednaný úrok ve výši 32,15 % ročně z dlužné jistiny až do úplného vrácení poskytnutých peněžních prostředků (§ 2399 odst. 2 věta druhá o. z.). Byť je sjednaná výše úroku nepochybně vyšší než obvyklá sazba, kterou byly v době poskytnutí úvěru úročeny bankovní úvěry (dle databáze časových řad ARAD dostupné na webových stránkách České národní banky činila průměrná sazba bankovních spotřebitelských úvěrů v březnu 2019 9,69 % ročně), soud nepominul, že v řešeném případě získal žalovaný potřebné prostředky v hotovosti ihned při podpisu smlouvy, bez nutnosti jakéhokoliv zajištění povinnosti tyto prostředky vrátit a bez stanovení účelu, k nimž mají být použity. Navíc nepochybně nemusel absolvovat tak přísný proces ověření jeho schopnosti úvěr splatit, jakému by byl vystaven, kdyby o poskytnutí úvěru požádal u některé banky, a který by mohl vést i k tomu, že by mu úvěr bankou nebyl vůbec poskytnut. S tím souvisí zvýšená rizikovost celé transakce pro právního předchůdce žalobkyně. Právě s ohledem na tuto rizikovost lze v daném případě akceptovat vyšší smluvní úrok, než jaký by byl s vysokou pravděpodobností sjednán ve smlouvě o úvěru uzavřené s některou z bank.

15. Vedle zmiňovaného úroku se žalovaný ve smlouvě zavázal také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí úvěru. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí úvěru a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že za situace, kdy samotný smluvní úrok ve výši kapitalizované za celou dobu trvání smlouvy odpovídal 20 % z poskytnuté jistiny úvěru, což lze považovat za vysoce nadstandardní úrok zejména s přihlédnutím k tomu, že průměrná bankovní úroková sazba v době poskytnutí smlouvy činila 9,69 % ročně, nelze již připustit, aby celkovou úplatu za poskytnutí peněžních prostředků dále navyšoval administrativní poplatek ve stejné výši. Z toho důvodu soud uzavřel, že ujednání zakládající nárok žalobkyně na úhradu administrativního poplatku ve výši 2 000 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tedy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatné, přičemž k této neplatnosti soud v souladu s § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu žalovaného, tedy z úřední povinnosti.

16. Předmětem smlouvy o úvěru bylo dále i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek úvěru formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení úvěru by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení úvěru si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi smluvními stranami uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaný reálně neměl možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky úvěru. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaný dobrovolně zvolil formu hotovostního splácení úvěru za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna, a přitom bezhotovostní forma splácení by pro něj byla v podstatě beznákladová. Předmětná formulářová smlouva ostatně ani možnost bezhotovostního splacení úvěru neumožňuje. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní režim splátek odpovídal 40 % z částky, která byla žalovanému fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval již tak dosti vysoké celkové náklady žalovaného v souvislosti s poskytnutím úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč je rovněž ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je tedy stejně jako ujednání o administrativním poplatku absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

17. Žalovanému naopak na základě posuzované smlouvy nepochybně vznikla povinnost zaplatit sjednané poplatky za pojištění (240 Kč) a asistenční služby (540 Kč), neboť za tyto poplatky byly sjednány volitelné doplňkové služby a výše poplatků je podle názoru soudu odpovídající charakteru a rozsahu těchto služeb.

18. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o úvěru ze dne 31. 3. 2019 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 2 000 Kč, poplatek za sjednané pojištění ve výši 240 Kč a poplatek za doplňkové asistenční služby ve výši 540 Kč, celkem tedy 12 780 Kč. Sama žalobkyně přitom sdělila, že žalovaný celkem na svůj dluh ze smlouvy uhradil 13 161 Kč, přičemž poslední platba byla z jeho strany uhrazena 16. 6. 2020. Je tedy zjevné, že žalovaný svůj dluh ze smlouvy již bezezbytku splnil, neboť jím provedenými platbami došlo k úplné úhradě nejen shora uvedené dlužné částky 12 780 Kč, ale i případného zákonného úroku z prodlení, který by naběhl z dlužné jistiny za dobu od 25. 5. 2020 (od tohoto data si žalobkyně zákonný úrok z prodlení nárokovala) do 16. 6. 2020 (datum poslední úhrady provedené žalovaným). Soud neměl k dispozici informace o tom, jaké částky a kdy přesně žalovaný na svůj dluh hradil, nemohl tedy jednoznačně určit, zda vůbec k datu splatnosti poslední sjednané splátky úvěru (24. 5. 2020) byl žalovaný v prodlení s úhradou svého dluhu, případně jaká byla k uvedenému datu výše dlužné jistiny. I kdyby však vycházel z toho, že žalovaný veškeré své platby provedl až 16. 6. 2020, činila by dlužná jistiny k datu 24. 5. 2020 10 000 Kč. V takovém případě by zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč za dobu od 25. 5. 2020 do 16. 6. 2020 činil 62,84 Kč, přičemž i tento dluh by pokrývaly úhrady provedené žalovaným. Je proto zřejmé, že veškeré oprávněné nároky právního předchůdce žalobkyně, respektive žalobkyně samotné, vzniklé z předmětné smlouvy již byly uspokojeny. Proto soud podanou žalobu v plném rozsahu zamítl.

19. Žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný a podle by tedy měl mít vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však zůstal v řízení zcela nečinným a dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).