Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 73/2022-114

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 134.980,40 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.512 Kč s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 1.1.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 130.468,40 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 99.985,67 Kč od 1.2.2020 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.512 Kč s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 1.1.2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 130.468,40 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 99.985,67 Kč od 1.2.2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 134.980,40 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 104.497,67 Kč od 1.1.2020 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce prostřednictvím mandatáře uzavřel s žalovaným dne 23.11.2016 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Úvěr byl poskytnut ve výši 146.400 Kč, kdy částka byla dne 29.11.2016 převedena na účet prodejce. Žalovaný měl poskytnutý úvěr splácet ve formě 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4.888 Kč od 23.12.2016 splatných vždy k 23. dni kalendářního měsíce. V měsíční splátce je obsažena jistina, úrok a pojištění. Žalovaný přestal hradit splátky od splátky splatné 23.7.2019 (32. měsíční splátka). Žalovaný byl v prodlení se splátkou splatnou 23.7.2019 ve výši 4.888 Kč, dne 23.8.2019 ve výši 4.888 Kč, dne 23.9.2019 ve výši 4.888 dne 23.10.2019 ve výši 4.888 Kč, dne 23.11.2019 ve výši 4.888 Kč. Žalobce sdělil žalovanému dopisem ze dne 11.12.2019, že došlo k zesplatnění všech pohledávek vyplývajících ze smlouvy a to ke dni 24.11.2019. Žalovaný uhradil celkem částku 154.890 Kč. Žalovaná částka se skládá ze splátek splatných do zesplatnění ve výši 22.330 kč, jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 77.655,67 Kč, smluvní pokuty ve výši 28.366,73 Kč, úroku z prodlení ve výši 528 Kč, dopojištění ve výši 4.512 Kč účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 1.388 Kč, celkem částka 134.980,40 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou.

V podání ze dne 12.7.2022 žalobce doplnil, že si je vědom povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr a tuto svou povinnost naplňuje. Vychází přitom zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli z: nebankovních registrů, registru SOLUS a ostatních registrů a databází, z příjmů a výdajů žalovaného. Žalobce v RRS nezjistil o žalovaném žádné negativní informace, žalobce zjistil, že žalovaný není ke dni nahlížení do registru po splatnosti s plněním povinností z předmětných smluv a v prodlení nebyl ani nikdy v minulosti. Žalovaný neměl platební historii ve právnická osoba s.r.o.. Žalobce v Explicitních listech nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. Proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení. Žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů. Žalobce v CEE zjistil, že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla posouzena na základě telefonického ověření se zaměstnavatelem, žalobce zjistil, že pracovní poměr žalovaného je od 1.7. tohoto roku, je pracovníkem agentury, průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 14.500 Kč (hrubý 18.000 Kč), žalovaný není ve výpovědní lhůtě, nemá exekuce. Výdaje žalovaného žalobce posuzuje nejen dle sdělení žalovaného, ale konfrontuje je s právními instituty (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 3.000 Kč, žalobce to porovnal se statistickými údaji z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu. Protože žalovaný uvedl údaje nižší, započetl žalobce výdaje ve výši 3.800 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bezdětný, bez vyživovací povinnosti. Žalovaný potvrdil, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobce došel k závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Z žádosti/smlouvy o úvěru číslo ze dne 23.11.2016 spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právnická osoba s.r.o. a žalovaným smlouva o poskytnutí úvěru na koupi zboží. Předmětem financování byl značka automobilu anonymizováno. Pořizovací cena byla ve výši 183.000 Kč, přímá platba 36.600 Kč, výše úvěru činí 146.400 Kč. Splácení úvěru bylo dohodnuto 60 měsíčními splátkami po 4.016 Kč, splatnost první měsíční splátky dne 23.12.2016 a dalších měsíčních splátek vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu 21,67% a RPSN 32,13%. Strany si sjednaly havarijní pojištění ve výši 556 Kč měsíčně a zákonné pojištění ve výši 316 Kč měsíčně. Měsíční splátka včetně pojištění činila 4.888 Kč. Celková výše splatná klientem činí 274.320 Kč a součet splátek činí 293.280 Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno bydliště a rodné číslo žalovaného. Jeho zaměstnavatel, kdy je zaměstnán od 1.7.2016 jako kvalifikovaný dělník. Čistý měsíční příjem žalovaného je uveden ve výši 16.000 Kč.

Podle protokolu o předání – převzetí automobilu ke smlouvě číslo žalovaný převzal dne 23.11.2016 značka automobilu.

Podle potvrzení o proplacení úvěru byla společnosti právnická osoba (mandátní smlouva uzavřená s žalobcem dne 12.1.2006) vyplacena částka 146.400 Kč dne 29.11.2016.

Podle přehledu plateb pro smlouvu číslo žalovaný uhradil splátky v celkové výši 154.890 Kč.

Dopisem ze dne 11.12.2019 žalobce oznámil žalovanému, že v důsledku jeho prodlení došlo k 24.11.2019 k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky ve výši 101.953,67 Kč (dlužné splátky splatné do rozhodného dne – 22.330 Kč, nesplacená jistina do rozhodného dne – 77.655,67 Kč, náklady a poplatky – 200 Kč, úroky z prodlení a smluvní pokuta – 1.768 Kč), které má uhradit nejpozději do 31.12.2019.

Dopisem ze dne 23.3.2021 žalobce oznámil žalovanému, že odstupuje od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ke zboží a vyzývají jej, aby neprodleně zajistil provedení změny vlastníka financovaného vozidla v Registru vozidel.

Předžalobní upomínkou ze dne 28.6.2021 právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 149.547,96 Kč.

Fakturami č. spisová značka a spisová značka vystavenými dne 16.12.2019 žalobce vyúčtoval žalovanému částku 282 Kč splatnou 13.11.2019 a 23.12.2019. Fakturami č. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka a spisová značka vystavenými dne 15.1.2020 žalobce vyúčtoval žalovanému částku 282 Kč splatnou 23.1.2020, 23.2.2020, 23.3.2020, 23.4.2020, 23.5.2020, 23.6.2020, 23.7.2020, 23.8.2020, 23.9.2020, 23.10.2020, 23.11.2020, 23.12.2020. Fakturami č. spisová značka a spisová značka vystavenými dne 7.1.2021 žalobce vyúčtoval žalovanému částku 282 Kč splatnou 23.1.2021 a 23.2.2021.

Žalobce doložil, že zaplatil pojistné za období od listopadu 2019 do února 2021.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 23.11.2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 146.400 Kč. Úvěr byl vyplacen dne 29.11.2016. Dne 23.11.2016 žalovaný převzal vozidlo. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (zaplatil pouze 31 splátek) a úvěr se stal splatný. Žalovaný uhradil částku 154.890 Kč. Žalobce hradil pojištění dohodnuté ve smlouvě, které žalovanému za období od listopadu 2019 do února 2021 přefakturoval.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s prvním žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka a porovnání tvrzení žalovaného se statistickými údaji. Ve smlouvě žalovaný uvedl svého zaměstnavatele, kdy je zaměstnán od 1.7.2016, čistý měsíční příjem uvedl ve výši 16.000 Kč. Žalobce toto ověřil telefonicky u zaměstnavatele, kdy bylo potvrzeno zaměstnání od 1.7. a příjem žalovaného činila částka 14.500 Kč čistého. V žádosti nejsou uvedeny žádné výdaje žalovaného. Žalobce počítal výdaje žalovaného na bydlení dle statistických modelů ve výši 3.800 Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující výdaje žalovaného. Ze smlouvy ani nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal, žalobce údajně ověřoval tvrzení žalovaného se statistickými údaji. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného a statistických modelů, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Žalobce doložil, že uhradil za žalovaného pojistné ve výši 4.512 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 4.512 Kč spolu s úroky z prodlení (dle ust. obč.zák. a ). V řízení dále bylo prokázáno (výpisem z účtu a protokolem o převzetí vozidla), že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 146.400 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 146.400 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle o.z. vydat. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 154.890 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaný uhradil více, než činí jeho bezdůvodné obohacení a proto soud pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 162.063,90 Kč (částku 134.980,40 Kč + 27.083,50 Kč - úrok z prodlení 10% ročně z částky 104.497,67 Kč od 1.1.2020 do 3.8.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 5.681,40 Kč (jistina – 4.512 Kč + 1.169,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 10% ročně z 4.512 Kč od 1.1.2020 do 3.8.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 3,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 96,5%. Poměr úspěchu tedy činí 93% ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.