Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 44/2021-39

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 27 106,56 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 15 106,56 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 000 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 15 106,56 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 27 106,56 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba a žalovanou pod číslo na základě níž byl žalované poskytnout hotovostní úvěr ve výši 12 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží částku 18 720 Kč na jistině úvěru, poplatcích a neuhrazeném úroku z úvěru a dále smluvní pokutu ve výši 8 386,56 Kč. Jelikož je žalovaná v prodlení s úhradou jistiny ve výši 12 000 Kč od datum, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle (dále jen ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými mezi společností právnická osoba, společností právnická osoba, a žalobkyní dne datum a datum, kterými byla pohledávka postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně vyrozuměna.

5. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne datum vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětného spotřebitelského úvěru v souladu s  a , o spotřebitelském úvěru.

6. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla prověřena dotazy v příslušných databázích a registrech dlužníků, z nichž vyplynulo, že žalovaná nebyla aktuálně po splatnosti s úhradou závazků, není vedena v centrální evidenci exekucí a nebyla na její osobu zahájena insolvence. Žalobkyně doložilay, z nichž vycházela při ověření úvěruschopnosti žalované, kdy se jednalo o doklad o výši pravidelné mzdy včetně sjednání délky pracovního poměru, čestné prohlášení matky žalované o výši nájemného, doklad o platbách záloh na plyn a elektřinu. Dále bylo vycházeno ze sdělení žalované, že je svobodná a bezdětná, bydlí ve společné domácnosti s matkou a její příjem je představován mzdou z pracovního poměru sjednaného na dobu určitou. Za této situace dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně v zákonem požadovaném rozsahu prověřila úvěruschopnost žalované.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z předžalobní upomínky, z formuláře pro standardní informace spotřebitelského úvěru a z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru má soud za prokázané, že dne datum požádala žalovaná právního předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba se sídlem v obec o spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být uhrazen ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,85 % ročně, přičemž současně se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč. Žalovaná se tedy zavázala mimo poskytnutou jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč uhradit náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 8 760 Kč, přičemž ve smlouvě není jasně vysvětleno, co představuje tato částka, když součet tří shora uvedených poplatků činí 5 400 Kč, avšak celkové náklady spotřebitelského úvěru představují 8 760 Kč. Z dalšího tvrzení žalobkyně lze dovodit, že se jedná o kapitalizovaný úrok z úvěru, avšak ve smlouvě není tato položka jasně a srozumitelně specifikována. Rovněž nelze ze smlouvy dovodit, za jaké služby věřitele má být uhrazen poplatek za správu úvěru a jakým způsobem byla stanovena výše poplatku za hotovostní výběr splátek a správu úvěru. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit částku 20 760 Kč, avšak fakticky žádnou částku neuhradila. Do prodlení se žalovaná dostala s úhradou jistiny dne datum. Účastníci si rovněž sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, když žalobkyně v tomto směru požadovala smluvní pokutu ve výši 8 386,56 Kč vypočítanou za období od datum do datum z částky 18 720 Kč, která zahrnovala dlužnou jistinu úvěru, poplatek za správu a vyhodnocení úvěru ve výši 2 640 Kč, neuhrazený inkasní poplatek ve výši pouze 720 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru za období od datum do datum ve výši 3 360 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagovala.

8. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

9. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

10. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

11. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení a , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle cit. zákona, neplatná.

18. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

19. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalované jako spotřebitele byla ze strany věřitele prověřena řádně a v zákonem požadovaném rozsahu, přičemž na straně žalované byl dostatek finančních prostředků na úhradu splátek úvěru.

20. Z předložených důkazů však soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná z jiného důvodu. Jedná se o smlouvu formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy o úvěru nelze mít pochyb o tom, že právní předchůdkyní žalobkyně zvolená forma smlouvy kalkuluje s celkovými náklady spotřebitelského úvěru jako odměnou představující cenu poskytnutého kapitálu. Skladba těchto nákladů je však zcela nepřezkoumatelná a není řádně vysvětlen rozdíl mezi částkou představující poplatky ve výši 5 400 Kč a výší celkových nákladů úvěru v částce 8 760 Kč. Ačkoliv lze dovodit, že rozdíl představují kapitalizované úroky z úvěru ve výši 3 360, tato skutečnost ze samotné smlouvy zcela jasně nevyplývá. Pro případnou možnost posoudit výši sjednaného zisku z úvěru bylo povinností věřitele, aby ve smlouvě byly tyto jednotlivé složky konkretizovány takovým způsobem, aby spotřebitel byl schopen posoudit, zda a do jaké míry je uzavření této smlouvy pro něj akceptovatelné. Rovněž je smlouva neurčitá a ani výkladem nelze dospět k závěru, jakým způsobem byl stanoven poplatek za správu úvěru a za hotovostní inkaso splátek a za jaké konkrétní služby věřitele byl poplatek za správu úvěru určen. Soud má za to, že za této situace lze považovat sjednání celkových nákladů spotřebitelského úvěru za právní jednání absolutně neplatné, a to s přihlédnutím k rozporu s dobrými mravy i pro svou neurčitost.

21. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o celkových nákladech úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. ze dne 26. 9. 1997, ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne datum, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání těchto nákladů úvěru ve výši 8 760 Kč by původní věřitel takovou smlouvu neuzavřel, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání nákladů úvěru oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.

22. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalované byla fakticky předána částka 12 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalované dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. Jelikož žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, výše bezdůvodného obohacení představuje poskytnutou částku.

23. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovanou k zaplacení částky ve výši 12 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, neboť žalovaná byla od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením ().

24. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 15 106,56 Kč zahrnující smluvní pokutu ve výši 8 386,56 Kč, poplatky ve výši 2 640 Kč a 720 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 3 360 Kč. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, smluvní pokuty a poplatků.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož míra úspěchu a neúspěchu žalobkyně byla ve věci srovnatelná a žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

26. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.